Nedávno se v Praze pod záštitou Právnické fakulty UK konala vědecká konference, na níž se po téměř deseti letech své existence bilancoval trestní zákoník. Se závěry kongresu se lze v mnohém ztotožnit. Týká se to zejména potřeby rekodifikace trestního práva procesního či názorů na neustálé zostřování trestní represe.
Právě ta zasluhuje více pozornosti. Je dobře známo, že necharakterizuje jen přísnost trestních sankcí nebo různorodost a počet skutkových podstat, ale také podmínky zániku trestní odpovědnosti, zásady ukládání trestů a v neposlední řadě i podmínky samotného výkonu trestu.
Na počátku 90. let minulého století došlo díky několika novelám tehdy platného trestního zákona č. 140/1961 Sb. k rozsáhlé dekriminalizaci trestního práva a zrušení řady trestných činů kvůli snaze vypořádat se s ideologizací trestněprávních předpisů za minulého režimu. Ale netrvalo dlouho a byli jsme svědky opětovných snah zákonodárců hypertrofovat a zpřísňovat trestní předpisy.
Novinky kladné i záporné
Vedle zavádění nových operativně pátracích prostředků, které lze hodnotit veskrze pozitivně, neboť jejich cílem bylo reagovat na nové technické možnosti a zajistit tak schopnost postihovat různé formy rostoucí závažné (převážně) hospodářské kriminality, začalo postupem času docházet i k definování nových trestných činů a přijímání dalších nových instrumentů. Jejich počátečním cílem byla snaha postihnout nové formy kriminality, postupně však tyto tendence vykrystalizovaly v něco, v čem lze zaznamenat snahy posílení státní moci.
Není sporu o tom, že nová postmoderní společnost si žádala své. V době, kdy noviny stále častěji zaplavovaly články poukazující na organizovanou kriminalitu, nebylo možné vyhnout se zavedení nových trestných činů, jako účast na zločinném spolčení, nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů, úvěrový nebo pojistný podvod atd. K přijímání nové legislativy však někdy docházelo bez jakéhokoliv koncepčního přístupu a na základě individuální legislativní iniciativy zákonodárců. Pak se vedle shora uvedených trestných činů, které lze spatřovat jako opodstatněné, trestní zákon prudce a bez náležitého zdůvodnění rozrůstal i o nové skutkové podstaty na úseku životního prostředí, občanského soužití, drog, nakládání s lidskými tkáněmi, provozování her a sázek, legalizace výnosů z trestné činnosti, zvýhodňování věřitele, pletich, předlužení, neoprávněného držení platební karty, řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a dalších.
Zpřísňování a zase zpřísňování
Obdobným směrem trestní represe se koneckonců ubíral také nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) z 1. ledna 2010. Tehdy došlo nejen ke zpřísnění trestních sazeb, ale rovněž k zavedení dalších trestných činů či zpřísnění stávajících skutkových podstat. Mezi nové trestněprávní delikty se zařadila prostituce ohrožující mravní výchovu dětí, neoprávněné vypuštění znečišťujících látek do vody, neoprávněné vydání cenného papíru, ale třeba i porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí. Značné kriminalizace se také dočkala oblast informatiky. Co se týká samotného rozšíření nebo zpřísnění skutkové podstaty trestných činů, týkalo se nejen podvodných jednání, ale i méně závažných deliktů, jako například trestných činů proti úředním osobám, poškození geodetického bodu, poškození cizí věci, opilství, rozšíření trestného činu ublížení na zdraví o ublížení na zdraví z tzv. omluvitelné pohnutky.
Ke zpřísnění došlo také u nedbalostních trestných činů, které mnohdy do velké míry „balancují“ na hranici přestupku nebo jiného správního deliktu a jejich prokazování způsobuje problémy.
Důsledkem je v některých případech kriminalizace civilněprávního jednání osob. Podobné tendence považuji za nebezpečné, protože poukazují na neuváženou rozpínavost státní moci. Jako příklad lze uvést trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti, způsobení úpadku, poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací či zásah do vybavení počítače z nedbalosti. Za zmínku stojí také zpřísnění obecného ohrožení z nedbalosti či zpřísnění trestného činu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti.
Nastal čas na změnu?
Když jde o zostřování trestní represe, nesmíme zapomínat zejména na nové alternativní tresty. Z dostupných statistik jednoznačně vyplývá, že například trest domácího vězení není v praxi zdaleka využíván tak, jak se počítalo, stejně tak elektronický monitoring vězněných či vazebně stíhaných osob. Alternativní tresty nejsou soudy akceptovány a ukládány v takové míře, jak by bylo vhodné. Zákonodárci by se měli zabývat i ukládáním trestů dle obecných zásad, na které nebývá v praxi kladen patřičný zřetel. Nabízí se tedy otázka, zda by právní úprava zásad pro ukládání trestů neměla dostát změn.
Zatím poslední zpřísnění přinesla „protiteroristická“ novela trestních předpisů v roce 2016, rozšíření skutkové podstaty trestného činu úplatkářství o nepřímé slíbení nebo požadování úplatku a „novopečený“ trestný čin maření spravedlnosti, který se naštěstí na poslední chvíli podařilo značně okleštit, takže můžeme doufat, že v budoucnu přinese méně škody, než se předpokládalo.
Značně znepokojující jsou aktuální úvahy o nasazení odposlechů bez souhlasu soudu…
Zdá se, že legislativa myslí méně na zásadu „ultima ratio“ a více na upevňování vlastní moci.
S rozšiřováním trestní represe na jednání, které bylo ještě před lety možné postihnout na základě jiných prostředků, není správné se tak lehce smiřovat!
(autorka je právnička a bývala nejvyšší státní zástupkyně)
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
