Když jsme se potkaly v lednu, byla Renáta Vesecká u Motoristů garantem pro oblast spravedlnosti. O tři čtvrtě roku později zažívá ostrou předvolební kampaň coby lídryně kandidátky v Královéhradeckém kraji.
Zvažovala jste nabídku vést kandidátku dlouho?
Celé se to seběhlo poměrně rychle. V únoru nebo v březnu mě Petr Macinka, kterého mimochodem považuji za velice slušného člověka s konzistentními politickými názory, oslovil s nabídkou stát se lídryní strany v Královéhradeckém kraji. Hradec Králové je mi velmi blízký nejen ve vztahu k mému profesnímu působení. V kraji jsem prakticky vyrostla a troufám si říct, že vím, s jakými problémy se zde lidé potýkají. Blízké jsou mi také hodnoty Motoristů, s nimiž jsem se seznámila na loňském prosincovém kongresu. Nějaký čas jsem si na rozmyšlení vzala, ale k rozhodnutí jsem dospěla docela rychle.
Co pro vás osobně tato nová role znamená?
V prvé řadě je to pro mě velmi obohacující zkušenost. V rámci své profese se setkávám zejména s advokáty, soudci, státními zástupci či policisty, v průběhu kampaně jsem daleko více v kontaktu s lidmi takříkajíc z ulice, kteří nemají statisícové platy, chodí do práce na šestou hodinu ráno a ve dvě se vracejí z práce, aby se doma vypořádávali s řadou starostí. Včera jsem byla oslovit zaměstnance automobilky v Kvasinách. Bylo mimořádně zajímavé slyšet názory lidí, kterých se bezprostředně dotýká Green Deal a osud spalovacích motorů. O víkendu mě čeká další setkání s voliči přímo v Hradci Králové, kterého se zúčastní i Filip Turek coby lídr Středočeského kraje.
Motoristé měli původně do volebního klání vstoupit společně s Přísahou Roberta Šlachty. Je podle vás dobře, že se tak nestalo?
Bezpochyby. Osobně se domnívám, že jakékoliv koalice či uskupení jsou do určité míry podvodem na voliče. Stranám, které by se nemohly samy za sebe se svými myšlenkami, programy a lídry do parlamentu dostat a které nereprezentují dostatečný počet voličských hlasů, se přesto dostává značné váhy a role v parlamentu, nebo dokonce na ministerstvech. Jinak řečeno ti, koho by občané nezvolili, nakonec rozhodují o zásadních věcech života nás všech.
Jak vidíte šance Motoristů, v předvolebních průzkumech se stále pohybují kolem pětiprocentní hranice…
Věřím, že se Motoristům podaří tuto hranici překonat a vstoupit do parlamentu. Mají dobré lídry, dobrý program, za kterým já stoprocentně stojím, a mají tak společnosti co nabídnout. Doufám, že právě to si voliči po přečtení programu uvědomí a hlasy Motoristům dají. I kdyby se to ale nakonec nepodařilo, bude to pro mě cenná zkušenost, za kterou jsem velmi ráda.
Zmínila jste Filipa Turka. Jak vnímáte trestní oznámení, které na něj bylo podáno koncem loňského roku?
Oznámení, které máte na mysli, je čistě osobní věc Filipa Turka, kterou Motoristé jako téma neřeší. Nicméně skutečnosti, že ze strany navrhovatele nejde pouze o věc osobní, nasvědčují charakter i další okolnosti, které oznámení provázely. Oznamovat po dvaceti letech nějaké partnerské násilí či šikanu skutečně poněkud zavání účelovostí, a to i s ohledem na skutečnost, že smyslem bylo oznámení medializovat. Soudit samotný skutek mi nenáleží, to musí učinit policie na základě prověření. Je ovšem důležité, aby postupovala objektivně a rychle.
Filip Turek v jednom z rozhovorů zmínil, že přirozeným koaličním partnerem pro Motoristy je hnutí ANO. Jak to vnímáte z hlediska oblasti spravedlnosti?
Stínový ministr spravedlnosti Radek Vondráček je kolega advokát a dovedu si představit, že s ohledem na to můžeme mít některé společné názory na justici. Co se týká rámce justice, věřím, že bychom v případě spolupráce, ale to nyní hodně předjímáme, určitě našli společnou platformu.
Co podle vás justici nejvíc trápí?
Domnívám se, že je to otázka narůstajících náhrad škod za vadná rozhodnutí. V loňském nebo předloňském roce bylo vysouzeno na náhradách škody téměř půl miliardy korun a tyto náklady každým rokem narůstají. Moje představa je vytvořit inspekční orgán v rámci ministerstva spravedlnosti, tedy bez navyšování počtu zaměstnanců nebo zřizování nového úřadu, který by plnil roli kontrolního mechanismu. Jedna věc je otázka náhrady škody ze strany toho, kdo vadné rozhodnutí učinil, a druhá věc legislativa. Nedávno byla přijata výrazná změna týkající se trestního zákoníku. Myslím si, že ve vztahu k problémům, které justici trápí, mohla jít ještě dále, nebo alespoň otevřít diskusi například k tématu mladistvých, nebo dokonce nezletilých pachatelů. Stoupá násilí dětských gangů a bohužel roste i počet nejzávažnějších trestných činů. Je proto na čase diskutovat o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti a eventuálně i zvýšení horní hranice trestu za nejzávažnější trestné činy.
Co užitečného novela trestního zákoníku přinesla, a co se naopak nepovedlo?
Co se týká možnosti ukládat alternativní tresty namísto trestů odnětí svobody, naprosto s novelou souhlasím. Jestliže je pachatel prvotrestaný, nemá psychopatickou osobnost, pro společnost tudíž nepředstavuje nebezpečí a ani nehrozí, že by v trestné činnosti pokračoval, citelný peněžitý trest nebo zajištění a propadnutí zajištěného majetku je trestem adekvátním. Jinak je tomu ale v korupčních trestních řízeních. Zde jsme, a mluvím nyní i za Motoristy, zásadně proti ukládání alternativních trestů. Pokud se korupce dopouštějí veřejní činitelé nebo lidé v oblasti veřejného zájmu, je na místě ukládat i tresty spojené s odnětím svobody. Účelem trestu není pouze složka preventivní a represivní, ale i výchovná. A právě u korupce tato hraje důležitou roli. U trestů za bagatelní trestnou činnost je potřeba rozlišovat případ od případu, zde nelze paušalizovat.
Jak hodnotíte rozhodnutí soudu ve věci žaloby na nepřiznanou koalici (návrh podávala strana Volt Česko na údajnou koalici SPD)?
Soud sice návrh zamítl, ale v témže rozhodnutí konstatoval, že se skutečně jedná o skrytou koalici. Osobně takové rozhodnutí považuji za alibistické a mám z něj pocit, že řešení odpovídá pořekadlu „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. Nálada veřejnosti nemůže nikdy určovat soudní rozhodnutí v žádné etapě voleb, ať už v předvolebním, nebo povolebním období. Soud je zde od toho, aby rozhodoval a aby rozhodl buď ano, nebo ne. Jestliže je něco bílé, nemohu to přece nazývat černým. Bohužel jsem nečetla celé rozhodnutí, spíše tedy upozorňuji na dvojakost, která mě naprosto překvapila.
CV BOX
Renata Vesecká (narodila se 27. března 1960 v Praze) je advokátka a bývalá nejvyšší státní zástupkyně.
Absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1984 začala pracovat na prokuratuře. Po složení závěrečné zkoušky působila jako vyšetřovatelka Okresní prokuratury v Pardubicích a od roku 1988 vykonávala funkci náměstkyně okresního prokurátora (a později okresního státního zástupce) v Havlíčkově Brodě.
V roce 2000 se stala krajskou státní zástupkyní v Hradci Králové. Od 30. září 2005 byla vládou pověřena řízením Nejvyššího státního zastupitelství, 9. listopadu pak byla jmenována nejvyšší státní zástupkyní. Na tento post 28. února 2011 rezignovala.
Funkce jí zanikla ke konci dubna 2011, od té doby vykonává vlastní advokátní praxi, s výjimkou období od listopadu 2014 do června 2015, kdy byla místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu.
V minulosti působila jako lektorka Justiční akademie v Kroměříži a členka vědecké rady Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Přednášela také na Vysoké škole finanční a správní v Praze na katedře veřejného a evropského práva.
Aktuálně je kandidátkou strany Motoristé pro podzimní parlamentní volby.
reklama
