Politika ho provázela už před listopadem 1989, ale po něm už se naplno stala jeho profesí. Spoluzakladatel Občanského fóra, velvyslanec, několikanásobný ministr a v současné době poslanec Evropského parlamentu a místopředseda ODS. To všechno byl a je Alexandr Vondra.
Byl jste jedním z duchovních otců koalice SPOLU, jejíž nečekané a senzační vítězství v parlamentních volbách před čtyřmi roky odstavilo od moci Andreje Babiše a jeho ANO, podpořené v té době ještě prezidentem Milošem Zemanem. Jak se z vašeho pohledu tento projekt osvědčil?
Výsledek tehdy potvrdil, že projekt dává v parlamentních volbách smysl. Netříštil síly a vedl k porážce Andreje Babiše. Jasně – byly a jsou mezi námi názorové rozdíly, ale abyste mohl prosazovat politiku, musíte ve volbách uspět a doma vládnout.
V Evropských volbách jste ale už ANO porazit nedokázali, byť jste za ním zaostali jen asi o tři procenta hlasů. Bylo to úspěchem Motoristů, kteří vám s dvojciferným ziskem hlasů ubrali voliče?
Ty rozdíly mezi třemi stranami koalice SPOLU jsou právě markantní v politikách, které se týkají evropské a „klimatické“ agendy. Jsme v EP i v jiných frakcích. Proto jsem tehdy prosazoval, abychom v evropských volbách šli jako ODS samostatně. Ale po diskusi jsem se podřídil demokratickému rozhodnutí ve prospěch společné kandidatury, protože většina politiků upřednostňovala zájem na parlamentních volbách v tomto roce a nechtěla vysílat veřejnosti signál, že jsou v rámci SPOLU rozdíly. To samozřejmě vedlo k tomu, že jsme se museli nějak s Luďkem Niedermayerem domluvit, protože jeho názory na klimatickou a zelenou agendu jsou dost odlišné od těch našich. Nějakou cenu jsme za kompromisy samozřejmě zaplatili. Třeba auťákům a jejich budoucnosti jsem se několik let v EP věnoval, snažil jsem se chránit průmysl i zákazníky, které si je jako nezbytnou životní potřebu kupují, protože špatná Evropská komise vyvolávala v průmyslu zbytečnou krizi a ohrožuje i koupěschopnost obyvatel. Reakce, které jsem dostával od obyčejných lidí, byly skvělé. Můj boj oceňovali a chválili. Jenže pak jsme trochu ubrali z plynu a do uvolněného prostoru se natlačili Motoristé s Filipem Turkem. A ta potřebná procenta nám nakonec utekla…
Mají ODS a koalice SPOLU ve Václavu Klausovi podobného „likvidátora“, jako má ČSSD v Miloši Zemanovi, a jsou Motoristé pomstou Václava Klause ODS?
Klausovi logicky ten pohyb do středu vadí a pravidelně do ODS šije. Motoristé jsou pak určitým vehiklem snahy ODS poškodit. Ale nemá cenu nad tím brečet. Klausův vliv je dnes marginální a jeho proruské postoje jsou na hony vzdálené tomu, co máme a chceme hájit.
Řady koalice SPOLU v tričku vaší domovské ODS posílil bývalý pirátský ministr zahraničí Jan Lipavský. Od něho jako šéfa diplomacie se zpočátku mnoho neočekávalo. Je i pro vás příjemným překvapením, jak dobře se s funkcí vyrovnal?
Myslím, že je dobrý ministr zahraničí. Drží pozice, nekličkuje. Znám ho delší dobu, jeden čas chodil i na mé přednášky. V Praze nám může pomoct.
V evropském parlamentu se věnujete zelené agendě. Daří se vám ve Štrasburku sypat písek do soukolí rozjetého vlaku Green Dealu a podaří se ho v příštích letech zbrzdit, když už ne zastavit?
Úplné zrušení Green Dealu není asi realistické – politici, úředníci i část velkého byznysu už do toho investovali příliš mnoho peněz a sil. Ale nové složení EP je lepší než to předchozí. Síly jsou vyrovnanější. Daří se nám zatím oslabovat některé šílené regulace Green Dealu, které schvalovala dřívější zeleno-socialistická většina. Větším problémem je dnes spíš Evropská komise. Sedí tam stále titíž úředníci, kteří ty regulace vyráběli, a teď si nechtějí vypouštět rybník. Musíme je dostávat pod tlak. Dost se to daří evropským farmářům, kteří se dokážou zorganizovat k akci, a pravice v západní Evropě na ně jako na klíčový elektorát slyší. Teď ale potřebujeme, aby větší odvahu projevovala německá CDU, a hlavně aby se víc angažoval i byznys a spotřebitelé, nemají-li tu cenu v budoucnosti zaplatit a nemá-li se Evropa odsoudit k totálnímu úpadku v konkurenci s Amerikou, Čínou a Indií. Budu v tom aktivní, co mi budou síly stačit.
Vaším velkým úspěchem byla evropská rehabilitace atomové energetiky. Byla už v EU postavena na roveň alespoň zemnímu plynu? Uzná někdy EU jaderné elektrárny jako zdroj zelené energie?
Něco se povedlo, ale sklenice je stále jen poloplná. Nejde tolik o srovnání s plynem. Především musíme jádro plně zrovnoprávnit s obnovitelnými zdroji. Není žádný důvod upřednostňovat nestabilní vítr a slunce před stabilním jádrem. K dekarbonizaci přispívají stejně. A je fundamentálně neférové, když se třeba český nebo francouzský daňový poplatník podílí prostřednictvím EU na byznysu Němců nebo Španělů se solární a větrnou energií (prostřednictvím dotací a investic do sítí), zatímco německý či španělský daňový poplatník nepřispívá na náš nebo francouzský byznys s jádrem. Tohle ještě musíme změnit. Narovnat podmínky na trhu. To je hlavní úkol společného trhu EU.
Na závěr váš osobní tip. Bude rok 2025 rokem konce ruské agrese proti Ukrajině a pro Ukrajinu důstojné mírové dohody s Ruskem?
Moc bych si to přál, ale nejsem přehnaně optimistický. Putin zatím o mír zájem nejeví, chce dál ukusovat kousky ukrajinského území. Američané a Trump by měli přitvrdit a EU včetně nás dělat pro Ukrajinu víc. Je to v našem životním zájmu. Ukrajina musí být tak vyzbrojená, aby Putina od jakékoli další agrese definitivně odradila. Pak bude mír. Musí být podepřen silou, nikoli slabostí. Snad se toho brzy dočkáme.
Autor je evropským editorem Deníku
CV BOX
Alexandr Vondra (narodil se 17. srpna 1961 v Praze) je poslanec Evropského parlamentu a místopředseda ODS.
Přednáší mezinárodní a bezpečnostní vztahy na UJEP v Ústí nad Labem a VŠ CEVRO Institut v Praze. Je také předsedou Rady Centra transatlantických vztahů při CEVRO Institutu, čestným prezidentem České euroatlantické rady, členem rady Česko--německého diskusního fóra a programové rady Fora 2000.
Vystudoval geografii a získal doktorát z přírodních věd. Poté pracoval jako správce asijských sbírek Náprstkova muzea.
Byl také manažerem kapely Národní třída, spoluvydával samizdatový časopis Revolver revue.
V roce 1989 se stal mluvčím Charty 77 a jedním z autorů petice Několik vět. Za svou činnost byl vězněn. V listopadu 1989 stál u zrodu Občanského fóra.
V období 1990–1992 působil jako poradce prezidenta Václava Havla. Poté byl pět let 1. náměstkem ministra zahraničí a od roku 1997 zastával čtyři roky post velvyslance v USA.
Do vysoké politiky se vrátil v roce 2006, kdy byl rok ministrem zahraničí. Šest let byl také senátorem, dva roky ministrem obrany. Poslancem Evropského parlamentu je od července 2019.
Je vdovec, má tři děti – Vojtěcha (31), Annu (29) a Marii (26).
reklama
