Britské módní návrhářce a rebelce Vivienne Westwood se přezdívalo „babička punku“. Stála u jeho zrodu a někteří lidé jsou přesvědčeni, že ho dokonce vymyslela. Byla držitelkou mnoha ocenění včetně britských řádů a současně zarputilou aktivistkou bojující proti konzumu a angažující se v ekologii.
Ikona, kterou dnes zná takřka každý, kdo se jen trochu zajímá o umění, přišla na svět 8. dubna 1941 v britském městě Tintwistle jako Vivienne Isabel Swire. Její matka pracovala v továrně na bavlnu a otec byl švec. Vivienne vystudovala gymnázium, a když se rodina v jejích sedmnácti letech přestěhovala do Londýna, přihlásila se ke studiu umění na Harrow School of Art. Školu ale hned po prvním semestru opustila, nakonec vystudovala pedagogiku, a několik let dokonce učila. V té době začala vyrábět a prodávat své vlastní šperky.
Otec kaktus a živitelka rodiny
V roce 1962 se provdala za Dereka Westwooda a za rok se jim narodil syn Benjamin. Nicméně Vivienne se v manželství nenašla, a když se pak v roce 1966 seznámila se studentem umění Malcolmem Edwardsem, byla to osudová láska a manželství s Westwoodem skončilo. Mladý umělec, který si časem změnil příjmení na McLaren, ji přivedl do fascinujícího světa umění. Vzali se v roce 1967 a Vivienne se narodil druhý syn Joseph Corré. Později se ukázalo, že Malcolm, jedna z budoucích klíčových osobností punkové subkultury, je příšerný otec. Synovi dokonce zakazoval oslovovat ho táto a vychovával ho v přesvědčení, že jeho otcem je kaktus! McLaren v té době nepracoval a rodinu živila učitelka Vivienne.
Moc rychlí na život
V roce 1971 se McLaren přece jen zvedl z pomyslného gauče a otevřel si v Londýně butik „Let it Rock“. Dosavadní hnutí hippies upadalo a vystřídal ho punk, jakási reakce na měšťáctví a konzervatismus. Po naivních ambicích hippies spasit svět láskou a mírem dozrávala anarchistická generace, která brojila proti politice a mainstreamu. McLaren s Vivienne v butiku prodávali oblečení inspirované rock’n’rollem a později obchod přejmenovali na „Too Fast To Live, Too Young To Die“ (Na život moc rychlí, na smrt moc mladí). Malcolma v té době napadlo, že Vivienne by mohla začít šít modely sama, aby se zbavili externích dodavatelů.
Model při přehlídce Vivienne Westwood na Paris Fashion Week Womenswear jaro/léto 2017.
Pouliční vliv
Za pár let butik přejmenovali na „Sex“ a začali v něm prodávat oblečení a doplňky s fetišistickou a sado-masochistickou tematikou. Latexové oblečky, bondáže, řetězy, obojky a pouta šly na dračku. A ačkoli nešlo vyloženě o sexshop, provokativní styl byl i tak velmi ojedinělý. Jejich trička s pobuřujícími nápisy a hanobícími symboly, s barevně obšitými dírami a řetězy a cvočky si získala spoustu příznivců. Vivienne se inspirovala ulicí a zároveń ji svou tvorbou ovlivňovala a přetvářela.
Babička punku
V roce 1974 odjel dominantní Malcolm na několik měsíců do New Yorku a jeho podnikavé ženě se otevřel prostor pro to, aby začala neomezeně realizovat své vlastní nápady. Když se manžel vrátil, založil legendární kapelu Sex Pistols a Vivienne se stala její dvorní módní návrhářkou. Kultovní kapela neotřelé modely proslavila a fanoušci se začali oblékat stejně. Butik se tak stal důležitým centrem punku a Vivienne se začalo říkat „matka punku“, dnes už „babička punku“.
Nové začátky
Poté, co v roce 1980 obchod opět změnil jméno, a to na „World’s End“ (Konec světa), a Vivienne začala vytvářet modely ovlivněné vlnou novoromantismu, se začal vztah dvou umělců chýlit ke konci. Vivienne se později osamostatnila a ve svých čtyřiceti letech uvedla v Londýně na trh první samostatnou kolekci „Pirate“, se kterou bodovala na přehlídkových molech. Pak odjela do Paříže a do Milána, kde měla před podpisem smlouvy s Armanim, ale McLaren se ji snažil právně potopit, protože si dělal na značku nárok, a ze smlouvy sešlo. Vivienne se tak vrátila do Anglie chudá jak kostelní myš a začínala nanovo.
Královské ocenění
Peníze na šicí stroje si půjčila od matky a začala tvořit. V roce 1987 uvedla na trh kolekci inspirovanou britskou královnou Alžbětou. Vtipně zkombinovala klasické britské materiály, jako je tvíd, skotský tartan nebo vlna, se svetry s tak velkými oky, že byly takřka průhledné. A Alžběta jí nakonec udělila za přínos módě šlechtický titul. „Každá žena má právo cítit se jako královna,“ řekla Vivienne.
Chaos, nebo umění?
Když v roce 1990 získala titul Návrhář roku na poli designu, pořád měla kolem sebe hodně kritiků, kteří její módu nevnímali jako umění, ale jako chaos. Za rok ale získala tentýž titul podruhé a všem nepřejícím tím zavřela pusu. Chvíli nato odjela přednášet do Vídně na školu avantgardního umění, kde se setkala s módním návrhářem Andreasem Kronthalerem, který byl téměř o čtvrtstoletí mladší. Ten za ní přijel do Londýna
a umělkyni čekal v pořadí třetí sňatek. Od roku 2006 měl Andreas v rámci značky Vivienne Westwood svou vlastní produktovou řadu, ale samozřejmě mnohem střídmější. „Já nejsem ten, kdo stojí na barikádě,“ poznamenal tehdy.
Nejde o pouhé oblečení
Vivienne Westwood své modely nikdy neprezentovala jako pouhé oblečení, svojí tvorbou vyjadřovala názor a nutila lidi přemýšlet. „Lidé se nikdy neoblékali tak ošklivě jako v dnešní době. Jsme tak konformní, nikdo nepřemýšlí. V minulosti to bylo mnohem lepší,“ říkala. Veřejnost i odborníci ji tak vnímali nejen jako módní návrhářku, ale hlavně jako umělkyni. Dodnes jsou její oděvy součástí sbírek snad všech uznávaných světových muzeí.
Aktivistka každým coulem
Ona ale ke své umělecké tvorbě přidala i aktivismus, pro organizaci Liberty vytvořila trička s nápisem „I am not a terrorist, please don’t arrest me“ (Nejsem terorista, prosím, nezatýkejte mě). Výtěžek z jejich prodeje putoval na konto lidskoprávní organizace. Angažovala se i v hnutí Greenpeace a snažila se upozorńovat na udržitelnost módy.
Šaty s příběhem
Až do konce života se jí dařilo udržet obrovské módní impérium a zároveň neúnavně provokovat a brojit proti komerci a konformitě. Dávno už se nezabývala punkem, ale postmoderní náboj měla její tvorba pořád. Uměla namíchat materiály a styly jako nikdo jiný. „Moje šaty vyprávějí příběh. Mají identitu. Mají charakter a smysl. Proto se stávají klasickými kousky, pokračují ve vyprávění příběhu. Vyprávějí ho stále.“ Umělkyně a britská módní návrhářka Vivienne Westwood zemřela 29. prosince 2022 v 81 letech.
Model na přehlídce Vivienne Westwood během milánského týdne pánské módy podzim/zima 2016/17.
