Hlavní úkoly Česka během jeho předsednictví v Evropské unii, válka na Ukrajině, rozšiřování EU, zelená ideologie, vztahy uvnitř V4 – to vše jsou témata, o kterých jsme hovořili s europoslancem Tomášem Zdechovským.
Česko se počátkem července ujalo svého druhého předsednictví v Evropské unii. Co považujete za náš hlavní úkol v tomto půlroce?
Zajistit dostatek plynu v EU, aby občané v zimě nezmrzli. Dále musíme pokračovat ve snižování energetické závislosti na Rusku, vytrvale vojensky podporovat Ukrajinu v boji za její nezávislost a samozřejmě vést diskusi o podobě poválečné obnovy zdevastované Ukrajiny. Osobně jsem rád, že Evropská komise rychle představila tzv. Strategický kompas, jehož cílem je posílit odolnost EU vůči potenciálním bezpečnostním hrozbám. Už v březnu jej schválila Rada EU.
Jak se díváte na naše první předsednictví před více než dvanácti lety? Na co z tehdejšího programu bychom měli navázat, a čemu bychom se naopak nyní měli vyhnout?
Mirek Topolánek byl viditelným lídrem, kterému v krizi sice pomohla kancléřka Merkelová, ale on sám prokázal, že umí řešit problémy. Vaz mu srazila domácí politika a naprosto nepromyšlený tah jeho rivala Paroubka. Tady vidím jistou paralelu, ke které ale – doufám – nedojde. Tato vláda má silnější mandát než Topolánkova, proto neočekávám, že by padla. Premiér Fiala ale čelí těžké zkoušce. Vidíme, že populistická uskupení v ČR vládě nic nedarují. Doba hájení 100 dní prakticky nebyla, ANO a SPD začaly útočit hned, jak se nová vláda ujala moci. Přitom v případě bývalých ministrů za ANO bych byl v některých vyjádřeních opatrný. Svou politikou způsobili rozvrat veřejných financí.
Česko dokázalo od počátku války na Ukrajině udělit „dočasné útočiště" víc než 350 000 válečných uprchlíků. Máme být na co hrdí?
Rozhodně! V Evropě se to cení. Ukázali jsme, že nepotřebujeme kvóty, umíme přijmout stovky tisíc uprchlíků i bez nich. Slovo solidarita je nám vlastní. Nálada ve společnosti se však mění, a na to musíme být připraveni. V Česku je nejnižší nezaměstnanost v EU a spousta oborů a firem shání pracovníky, kteří by jim vytrhli trn z paty. Ekonomicky nám to může pomoci. Integrace do společnosti byla rychlá a doufám, že bude i nadále pokračovat. Pokud tady chtějí Ukrajinci zůstat, musí se samozřejmě adaptovat na náš život, najít si postupně práci a bydlení, což už naštěstí velká spousta z nich udělala. Stát jim pomůže postavit se na vlastní nohy.
Ještě v červnu se podařilo schválit kandidátský status pro Ukrajinu. Kdy si tuto zemi umíte představit jako člena Evropské unie?
Povede k tomu dlouhá cesta. Jedna věc je kandidátský status, který je oficiální pozvánkou do EU, druhou pak plnohodnotné členství. Ukrajina musí splnit kodaňská kritéria a další požadavky, které jsou nutné pro to, aby se stala členem EU. Všichni tušíme, že to bude trvat, než provede nutné změny ve svém systému. EU musí mít jistotu, že se Ukrajina nestane černou dírou na peníze. Nic to neurychlí, ani tlak prezidenta Zelenského.
Měla by EU v rozšiřování přeřadit na vyšší rychlost, především pokud jde o západní Balkán?
To si nemyslím. Dveře do EU má spousta zemí otevřené, záleží na nich, jak rychle dokážou přistoupit ke sjednocování své legislativy s EU. Moldavsko prokázalo, že chce patřit do elitního klubu EU, ale i před touto zemí, která se bojí ruské agrese, stojí řada nelehkých úkolů, které musí zvládnout.
Na začátku českého předsednictví byl definitivně schválen vstup Chorvatska do eurozóny. Není škoda, že Česko stále nemá euro, byť má k tomu velmi dobré ekonomické předpoklady?
Na rovinu říkám, že je. Osobně jsem zastáncem přijetí eura, které by nás ekonomicky posunulo. Obávám se ale, že na to v současné chvíli není vhodná doba, protože na stole je víc důležitých věcí, které české občany trápí. Cílem vlády by ale mělo být směřování k přijetí eura. Tuším, že v tomto volebním období se toho nedočkáme. Vládní kroky by však měly vést k tomu, že příští vláda už společnou evropskou měnu zavede – věřím, že se to podaří do roku 2030. Řídit se pocity a nostalgií ke koruně není správné. Dvacet zemí tady používá jednotnou měnu a my jsme se k tomu také zavázali. Měli bychom ukázat, že umíme držet slovo, a euro přijmout.
Evropským parlamentem prošla počátkem července taxonomie, která označuje jaderné elektrárny a zemní plyn za ekologicky přijatelný zdroj energie. V čem je to pro Česko i EU jako celek důležité?
Europoslanci si uvědomili vážnost situace a volili rozumem. Odsunuli tak zelenou ideologii na druhou kolej. Pochopili, že ne každá země má stejné podmínky, ale všechny potřebují mít dostatek energie pro své občany. V našem energetickém mixu je jádro nesmírně důležité, protože nám do budoucna zajistí potřebnou energii za relativně nízkou cenu. Plyn je v tuto chvíli důležitý jako přechodný zdroj.
Chápete hlasování Pirátů, kteří se postavili proti taxonomii, přestože v Česku jsou součástí vládní koalice a jadernou energetiku navíc oficiálně podporují?
Ne. Nerozumím tomu. Muselo jim být jasné, že za to schytají obrovskou kritiku. Jen potvrdili, že je to pro ně především ideologická bitva. Za ty tři roky sleduji, jak se Piráti v Evropském parlamentu odlišují od těch českých ve sněmovně.
Právě Evropský parlament je v Česku mnohdy podceňován, a vy jste jeho poslancem. V čem je pro Česko a jeho občany důležitý – a vlastně důležitější než parlament český?
Evropský parlament hraje důležitou roli v přijímání evropské legislativy, která ovlivňuje životy českých občanů. My jsme volení zástupci svých států, a tudíž se jim za svou práci zodpovídáme. Není to žádný zlý Brusel, jak často zní z médií. Nikdo nám to nenařizuje, jsme součástí tohoto procesu.
Visegrádská čtyřka podle mnohých ztratila kvůli Viktoru Orbánovi svůj smysl. Myslíte si to také? Mohl by V4 nahradit třeba Slavkovský trojúhelník, tedy uskupení Česka, Slovenska a Rakouska?
Cítím, že se mění struktury uvnitř V4. Dříve to byly dvojice Česká republika plus Slovensko a Polsko plus Maďarsko. Viktor Orbán ale Maďarsko dostává na okraj evropské politiky. Problémem maďarského premiéra je, že říká něco jiného v Bruselu, něco jiného v Budapešti a něco úplně jiného dělá. Babiš byl stejný, proto si tak náramně rozuměli. Vztahy s Polskem se výrazně zlepšily s nástupem vlády Petra Fialy. Jasným důkazem je rychlé vyjednání dohody o dolu Turów nebo jednání o plynovodu z Polska. Tento tandem je důležitý pro další vývoj ve V4. Hybateli uvnitř tohoto uskupení jsme právě my a Poláci. Navíc – dobré vztahy se Slovenskem přetrvávají. V4 je partnerství, které má své opodstatnění. Slavkovský trojúhelník zafungoval před válkou, kdy se sešli šéfové diplomacie z těchto zemí na linii dotyku, tedy na východní Ukrajině. V sestavě tří států bude snazší domluva než v uskupení čtyř zemí. Nemyslím si však, že by Slavkovský trojúhelník dokázal nahradit spolupráci států V4. Od fungující spolupráce, i když leckdy může skřípat, bychom se neměli tak snadno odvracet.
Kde vidíte v rámci Evropské unie Česko za dalších deset let? Co by mělo být naší národní ambicí? A co ambicí Evropské unie jako celku?
Česko za deset let vidím jako sebevědomou zemi, jejíž politici už netvrdí, že jsme v EU malí a bezvýznamní. Vidím zemi otevřenou, moderní a bezpečnou, která prošla ekonomickou transformací. Evropská unie by se měla zaměřit na bezpečnost, protože s klimatickou změnou můžeme očekávat masy imigrantů proudící do Evropy.
Autor je evropským editorem Deníku
Tomáš Zdechovský (narodil se 2. listopadu 1979 v Havlíčkově Brodě) je poslanec Evropského parlamentu a bývalý místopředseda KDU-ČSL.
V roce 2003 absolvoval bakalářský obor politická komunikace na Papežské univerzitě salesiánů v Římě, o rok později magisterské obory pastoračně sociální asistent a pedagog volného času na TF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a v roce 2008 magisterský obor mediální studia a žurnalistika na MUNI v Brně. V roce 2021 získal titul MBA v oboru marketing, v současnosti pokračuje v doktorském studiu.
V roce 2004 založil komunikační a PR společnost Commservis.com s.r.o. V roce 2011 se stal ředitelem rakouské vzdělávací společnosti WIFI Czech Republic a společnosti Brain2Win. Coby europoslanec se stal koordinátorem za EPP ve výboru na kontrolu rozpočtu (CONT) a poté jeho místopředsedou. Současně zastával pozici místopředsedy i ve výboru pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL).
V roce 2020 vstoupil do Aktivních záloh AČR, kde má hodnost poručíka. Je autorem šesti básnických sbírek a jedné prózy, zajímá se o historii, heraldiku i agendu ochrany dětí. Je ženatý, má čtyři děti.
Prezident
Česko čekají příští rok prezidentské volby. Měl by podle Tomáše Zdechovského další prezident navazovat víc na Václava Havla, Václava Klause, nebo Miloše Zemana? „Z této trojice by měl nový prezident určitě navazovat na Václava Havla, který vrátil naší zemi respekt,“ říká jednoznačně. „Václav Klaus si zaslouží respekt za porevoluční ekonomickou transformaci, i když samozřejmě můžeme debatovat o tom, jak moc se povedla. Miloš Zeman pak ukázal, jak by se hlava státu neměla ve své funkci chovat. Především jeho druhé volební období je naprostou blamáží, přehlídkou buranství a arogance moci. Od nového prezidenta očekávám, že se bude chovat důstojně a s respektem ke všem občanům republiky. Bude se snažit spojovat, nikoliv rozdělovat společnost a bude opět aktivní v diplomacii.“
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
