Rozhovory

Tomáš Portlík: Musíte mít jasnou představu priorit

Publikováno: 10. 4. 2020
Autor: Karel Černý
Foto: Tomáš Portlík
logo Sdílet článek

Když se potkáte s politikem z pražského magistrátu, který je navíc i ve vedení městské části, jsou témata, kterým se při povídání prostě nemůžete vyhnout, i když některá z nich zaznívají už roky. Nejinak tomu bylo při povídání s Tomášem Portlíkem, radním na Magistrátu hl. m. Prahy, místostarostou Prahy 9 a předsedou pražské ODS.

Když se řekne Praha, naskočí rychle pojmy doprava a okruh. Je mi přes padesát, prozraďte mi – mám šanci se dokončení okruhu dožít?

To nezáleží na tom, kolik vám je, ale v kolika umřete (směje se). Nicméně řeknu vám, že mně je těsně přes jedenačtyřicet a také by mě to zajímalo. Byl bych samozřejmě hrozně rád, aby byla Praha volnější. Kromě toho je okruh nezbytností. Protože i přes hlasy příznivců nových zelených pořádků – a to pokládám ekologii za důležitou věc – je v tomto ohledu jedno, jestli budou za deset, patnáct nebo dvacet let jezdit elektrická auta, auta na vodík nebo jakákoliv jiná. Protože jejich množství podle mého klesat nebude. Změní se kvalita motorů, nikoliv ale jejich kvantita. A mobilita s nějakým komfortem bude pro Pražany pořád důležitá. Nebude tady třikrát víc cyklistů a dvakrát méně aut, nejsme rovinatý Amsterodam. Tu infrastrukturu zkrátka potřebujeme.

 

Tak co tomu brání?

Každý takhle velký projekt − příkladem je třeba tunelový komplex Blanka − je hrozně těžké prosadit, vyprojektovat, zajistit všechna stavební povolení a podobně. A je dvakrát těžší mít odvahu do toho jít. Vezměte si, jakou kritiku schytávala Blanka, jaké těžkosti celou stavbu provázely. Nikdy nevíte, co tak složitá a velká stavba přinese, jak se vám ve finále navýší náklady. Přes to všechno měl tehdejší primátor Pavel Bém odvahu projekt prosadit. Myslím, že každý Pražan, který dnes Blankou projíždí, je za ni rád. A aby každý zjistil, jak Praze pomohla, tak stačí tunel na jediný den zavřít, nebo aby v něm byla havárka – a během neskutečně krátké chvíle poznáte, co to s dopravou udělá. Takže se musíte s nějakým rozpočtem pohybovat v prostředí, v němž nevíte, kde, obrazně řečeno, šlápnete na minu. Nesmíte být populista, lhát lidem, že to umíte lépe a vyřešíte rychleji. Musíte na tom usilovně pracovat, nestačí jen dávat příspěvky na facebook. Jinak se vám stane to, co panu primátorovi Hřibovi minulý rok v televizním vystoupení, kde řekl, že územní rozhodnutí bude mít do konce roku. A vůbec nevěděl, že se posunulo až do poloviny roku příštího. Když tohle neví primátor, jak to může mít nějaký chronologický časový řád? On je ten, kdo má termíny znát, hlídat stát, tlačit na ministra dopravy, na premiéra. Bohužel mám někdy pocit, že je pro něj důležitější, kolik médií napsalo, že se s premiérem pohádal, než aby se psalo, že se s ním, nedej bože, na něčem dohodl.

 

Čekal jsem, že jako první zmíníte peníze, nikoli odvahu či usilovnost...

Že se jedná o finančně obrovsky nákladný projekt, je jasné. Ale malá poznámka − je hrozně hezké umístit vnitřní okruh pod zem. Jen to má takovou drobnou souvislost – v tuto chvíli má Praha deficit v opravách 33 miliard, plán mobility, ve kterém spousta věcí není uvedených, je za 113 miliard, a nový okruh, pokud by se dělal teď, by podle odhadu odborníků vyšel na nějakých 80 až 100 miliard. Když k tomu dodám, že současné vedení města nedělá rozpočtově prakticky nic, aby se zvýšilo investiční tempo, aby byla větší rezerva na investice a že volné jsou každoročně zhruba dvě miliardy, musím se ptát – i kdybych teď dostal všechna povolení, kde na to vezmu? A když si půjčím, z čeho to vrátím? Tohle se musí nejdřív vyřešit.

 

Když jste začal s čísly, docela jste pražský rozpočet kritizoval. V čem je tak špatný?

Nejvíc mi na něm vadí, že je málo ambiciózní. Že za ten zhruba rok od voleb nepřišly výraznější škrty v kapitolách odpisů věcí, které nepotřebujeme − a to ve všech oblastech − a naopak navýšení jiných priorit. Za vlád Občanských demokratů, když jsme připravovali rozpočty s Bohuslavem Svobodou, tak jsme měli závazek, že rozpočty meziročně zhruba o pět až sedm procent zvýšíme. Ale to s tím rozpočtem musíte opravdu pracovat, potřebujete politickou shodu a musíte přesvědčit kompetentní lidi o vizi, o kterou vám jde. A víte, jaká je moje vize? Všichni víme, že Praha bude potřebovat obrovské investice do infrastruktury. Pokud ta nebude, zabrzdí se rozvoj města. Těžko mohu stavět byty, když nebudu schopen stavět školy. Těžko mohu stavět byty, když nejen auta, ale už ani MHD, která je mimochodem jedna z nejlepších ve střední Evropě, nestačí. Těžko mohu stavět byty, když je nebudu schopen dopravně obsloužit. To všechno jsou obrovské náklady. Čekal bych také, že se budeme věnovat seniorům, že budeme přemýšlet, co uděláme s našimi rodiči, až nám zestárnou a budou trpět některou z civilizačních chorob, které exponenciálně rostou. Namísto toho nás paní radní Johnová uklidňuje, že každé dítě se přece o svého rodiče postará. Vidím svou 75letou maminku, jak se stará o svou 95letou matku, a opravdu si nejsem jistý, že každý je tak schopný jako ona. Nebo co když ti senioři nemají děti, nebo mají, ale žijící v úplně jiné zemi? Město musí vytvářet nějakou vlastní sociální síť, jenom rodinné vztahy to neošetří. A v tom výrazně stagnuje a řeší zákazy pand na Staromáku a jízd pivních autobusů. Další věc − zastaví se projekty na P+R parkoviště s odůvodněním, že jsou megalomanské. A zároveň představitelé koalice rádi srovnávají kvalitu života v Praze s Vídní. Ta má 16 tisíc P+R parkovacích míst, Praha 3 tisíce a potřebuje jich alespoň 12 tisíc. To vám záchytná parkoviště pro 200−300 aut nezachrání. Přitom je to záležitost, která zdaleka není důležitá jen pro Pražany. 

Se zastupitelem hl. m. Prahy a starostou Lysolají Petrem Hlubučkem při sázení stromů na Proseku.

Není ale minimálně něco z toho záležitostí jednotlivých městských částí a nikoliv magistrátu?

Víte, politika je strašně těžká disciplína v tom, že musíte umět komunikovat, domlouvat, dojednávat, nacházet společná řešení. V tom je podle mého velký hendikep Pirátů, kteří si tohle moc neuměli představit. Ano, Praha je tím velkým počtem městských částí složitá. Jako primátor musíte umět se všemi částmi komunikovat. S jejich radnicemi, příspěvkovými organizacemi. Musíte mít jasnou představu priorit. Takže řeknu-li, že klíčová je městská výstavba, musím vytvořit podmínky pro to, aby se mohlo stavět. Musím ale jako primátor vědět, že pokud tuto politiku razím, tak musím zároveň vědět, co udělám v lokalitách, které se začnou rozvíjet.

 

Co konkrétně tím myslíte?

Třeba ty byty a školy, jak už jsem zmínil. Spojené nádoby. Když vezmu „svoji“ Prahu 9, tak výstavba v Poděbradské a Kolbence s sebou nese i postavení školy. A tu nezaplatí developer. Základní škola U Elektry pro 700 dětí bude stát 450 milionů. Dostanete 50 až 60, možná dokonce i 80 milionů, ale rozhodně vám to nikdo nezaplatí celé. K tomu připočtěte, co musíte udělat, aby se vám s nárůstem bytů, a tedy obyvatel, Kolbenova a Poděbradská zcela nezastavily. A kolik to všechno dohromady spolkne miliard. Jako primátor si musíte být všech těchto souvislostí vědom, musíte se domlouvat s městskými částmi, ne je znásilňovat. Musíte si spočítat, že když dáte dopravu pod zem, bude to sice hezčí, ale výrazně dražší, a celý projekt to třeba o šest let zpomalí. Ale mohu si při rozvoji Prahy těch šest let dovolit? A když na to nedostanu peníze od státu, z čeho to vlastně pokryju? Tyhle otázky přece nejsou nic složitého, jen selský rozum a vědomí souvislostí. A přitom neslyšíte, že by zaznívaly.

 

Tedy povídání to není zrovna veselé. Zkusme ho zakončit optimisticky − co pozitivního můžeme coby Pražané od magistrátu letos čekat?

To mi tedy dáváte, od pana Hřiba jsem se zatím, mám pocit, nic pozitivního nedočetl. Tedy pokud za pozitivní nepovažujete ukončení vztahů s Pekingem a naopak jejich navázání s Tchaj-pejí. Odpovím vám na jinou otázku − co já jako opoziční zastupitel udělám pro to, aby něco pozitivního bylo. Určitě začnu tím, že když jsou všichni hrozně chytří a neustále mluví o spolupráci pravicových stran, ale pak pro to nic nedělají, tak budu pracovat na tom, aby ty pravé síly v rámci hlavního města − a v levicových stranách ti pravicově smýšlející politici − začali opravdu společně přemýšlet nad tím, jak Pražanům zvednout komfort. Dále, jak už jsem ostatně avizoval dříve na finančním výboru, budu v rámci opozice chtít vidět, jak gesční radní spravují jednotlivé kapitoly, svoje rozpočty, co budou předkládat na příští rok. Abych se zase nedočkal toho, že tam prostě není nic, žádná strukturální změna, jen přežívání na svých pozicích. Určitě coby Občanští demokraté budeme ohledně okruhu a P+R parkovišť pana Hřiba urgovat, alarmovat, nenecháme ho spát, dokud nebudeme vědět, že na ministerstvu dopravy skutečně něco vyjednal, dohodl se na něčem se Středočeským krajem. Protože volební období znamená čtyři roky a on z toho už rok, což je hromada času, jen vyplýtval. Jsme samozřejmě připraveni mu pomoct. Stejně, jako jsem mu pomohl minulý rok, když jsem mu navrhl miliardu a půl úspor. Mimochodem, tu pak pan primátor schválil, ale tak trochu zapomněl říct, že je to původní návrh ODS. Určitě nebudeme chtít na magistrátu hádky, kdo je čínský nebo ruský špion, aby bylo víc času na skutečně potřebné věci. Budeme apelovat na to, aby se alespoň začaly projektovat domovy pro seniory. A nakonec aby se prosadila vize komfortní a průjezdné Prahy s dostatečnou infrastrukturou. Prostě se budeme mnohem víc snažit, aby skutečně pracovali. Protože přiznávám, že v tom jsme minulý rok trochu selhali, to se nám moc nepodařilo.

 

Zóny

Stálým pražským tématem jsou mj. i parkovací zóny. „Za rok a čtvrt od voleb se ani v tomto bohužel neudělalo nic nového, stále se jen pracuje s původním systémem zón,“ říká Martin Portlík a dodává, že počátečním záměrem bylo chránit klasické centrum. „Je pravda, tady na sebe musím být tvrdý, že ještě za vlád ODS se nám systém rozlil na Prahu 2, přičemž asi nikdo nepochybuje, že klasické centrum je Praha 1, a malinko širší jsou navíc části Prahy 2, Prahy 5 a Prahy 7. V té době se už každý měl poučit, že takto se systém tzv. zón placených stání v Praze rozvíjet nedá. Celý systém by měl mít dvě části. Za prvé chránit centrum a říct si jasně, co za centrum považujeme. A druhou částí je jakýsi obal tohoto centra. Výsledkem by měla být ochrana centra, ale zároveň lidi v tom obalu nelze nechat jak trosečníky na pustém ostrově. Opustit je v tom, že si zaplatí parkování ve své části, přičemž, co si budeme nalhávat, je vydáváno víc karet, než je parkovacích míst, a už v sousední části je jim jejich poplatek k ničemu. Navíc se musíme ptát −  je to celé jen další forma zdanění pro Pražany, nebo jde opravdu o nějakou službu, kterou jim jako politik mohu nabídnout?“


reklama

https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html

Mohlo by vás zajímat

Více článků