S Tomem Philippem, předsedou správní rady VZP, přednostou Kliniky revmatologie a rehabilitace 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice, místopředsedou KDU-ČSL a poslancem, jsem se potkala na půdě sněmovny ve chvíli, kdy se projednávala důchodová reforma. Tedy téma značně rezonující celou společností.
Na čem je reforma postavena?
Především bych rád zdůraznil, že důchodová reforma se netýká současných seniorů, ačkoliv opozice to ráda komunikuje jinak. Těch změn, i drobnějších, je celá řada, ale připomenu ty nejzásadnější. Důchody porostou udržitelným tempem tak, aby v příštích deseti letech dosáhly na částku jedenatřicet tisíc korun. Věk odchodu do důchodu se bude měnit v závislosti na předpokládaném věku dožití, od kterého bude odečtena předpokládaná délka výplaty důchodu 21,5 roku. Každý občan bude ve svých padesáti letech znát věk odchodu do důchodu. Do odpracované doby se započítá i výchova dětí, novinkou je to, že manželé si budou moci dobrovolně sdílet své vyměřovací základy pro výpočet důchodu. Dřívější odchod do důchodu pro náročné profese bude zahrnovat profese zařazené v kategorii 4 a zčásti i v kategorii 3. Pracující důchodci budou mít snížené sazby pojistného o 6,5 procenta, což zvýší jejich čistý příjem. Například pokud vydělají dvacet tisíc korun hrubého, zvýší se jejich čistý příjem o 1300 korun měsíčně. Reformu, kterou děláme, děláme pro mladé, aby i oni jednou měli důstojný důchod. Stále ale platí, že každý by se měl na důchod připravovat sám.
Zmínil jste věk dožití, ale velkým tématem je spíš věk dožití ve zdraví. Jak si v tomto ohledu stojí Česko?
V posledních letech je téma dožití ve zdraví intenzivně diskutováno nejen odbornou veřejností, ale i politiky. Bohužel zůstal tento problém dlouho neřešený, a proto oproti ostatním státům, a zejména pak severským, velmi zaostáváme. Podle statistik Evropské unie je očekávaná délka života ve zdraví v Česku u mužů 62,3 let a u žen 64,6 let. Pro srovnání, ve Švédsku je očekávaná délka života ve zdraví u mužů 73,7 let a u žen 71,6 let. Tento rozdíl je důsledkem řady faktorů, včetně úrovně zdravotní péče, životního stylu, prevence a včasné diagnostiky nemocí. Žít ve zdraví je přitom důležité pro občana – každý chce být fit, soběstačný a na ostatních nezávislý – ale samozřejmě i pro stát a jeho výdaje. Je tedy nezbytné, aby se důraz na prevenci a screening stal prioritou nejen pro jednotlivce, ale i pro zdravotnické systémy a politiku veřejného zdraví. Důležitým nástrojem pro zlepšení ukazatele jsou pravidelné preventivní prohlídky a screeningové programy, které podporují včasný záchyt různých onemocnění (karcinom plic, prsu, děložního hrdla, tlustého střeva, konečníku a prostaty).
Jak k prevenci motivovat ty, kteří lékaře vyhledávají, až když už nemoc vypukne?
Kdybychom měli skutečné zdravotní pojištění sjednávané s pojišťovnou a nesli bychom pojistná rizika, byla by situace v tomto ohledu o něco snazší. Máš hodnotu cholesterolu 10 mmol/l, nechodíš na kontroly, neléčíš se? Tak si připlať. To je ale v našem světě zatím jen utopií. Na druhou stranu, úplně prázdné ruce také nemáme. Pokud mohu mluvit za VZP, připravili jsme systém bonifikací, kdy na určitý typ bonusů dosáhne jen ten pojištěnec, který byl v posledních dvou letech na preventivní prohlídce. Například pojištěnci, kteří se zúčastní screeningových programů na prevenci rakoviny, mohou získat příspěvky na očkování, sportovní aktivity nebo nákup zdravotních pomůcek. Konkrétně jde o příspěvky na očkování proti klíšťové encefalitidě, chřipce nebo meningokoku. Dále mohou pojištěnci získat příspěvek na pohybové aktivity, jako je plavání či fitness, a také na nákup brýlí nebo kontaktních čoček. Tímto způsobem se snažíme motivovat občany, aby se více starali o své zdraví a pravidelně chodili na preventivní prohlídky.
Podobně jako důchodový systém i zdravotnictví volá po reformě. Jakým směrem se vydat?
Co se v uplynulých patnácti letech podařilo a je jednou z cest, je soustředění péče do specializovaných center. Vznikla onkologická, iktová, kardiologická, traumatologická, popáleninová a další centra vysoce specializované péče, v tom vidím velký pokrok. Pacienti s danými nemocemi díky vysoce specializované péči mají větší šanci na úzdravu a přežitía v praxi vidíme opravdu obrovský posun k lepšímu. Například iktová centra výrazně zvýšila pravděpodobnost přežití po cévní mozkové příhodě (CMP). Díky centralizaci péče a dostupnosti moderních léčebných metod, jako je trombolýza a mechanická trombektomie, se přežití pacientů po CMP zlepšilo o více než dvacet procent. Včasná a specializovaná intervence v iktových centrech významně snižuje mortalitu a zlepšuje dlouhodobou prognózu pacientů. Co nás v současné době trápí nejvíce, je velké množství akutních lůžek, pro která nemáme dostatek personálu. Jinak řečeno, na množství odpracovaných hodin lékařů není k dispozici potřebný personál. I o tom byly podzimní nepokoje a počítám, že další nás brzy čekají. Situace je za stávajícího nastavení skutečně neudržitelná.
Jak situaci vnímáte z pohledu VZP?
VZP, která je lídrem na trhu, se snaží být aktivní a pro management či zřizovatele nemocnic a akutních lůžkových oddělení partnerem. Pravidelně zveřejňujeme statistiky a na jejich podkladě ukazujeme, co ta která čísla znamenají. Problém je skutečně v nízké obsazenosti akutních lůžek a někdy až nadbytečné hospitalizaci pacientů, ke které je přistupováno spíše z ekonomických než medicínských důvodů. VZP podporuje například možnost využít volné kapacity na zřízení stacionářů, cestu vidíme i ve smíšených lůžkových fondech a jednodenní lůžkové péči.
Pojďme ještě k tématu návykových látek – jak postoupila novela zákona a co říkáte na Německo, které rozvolnilo pravidla a legalizovalo konopí? Je to představitelné i u nás?
Vůbec nevylučuji, že se k tomu naše společnost jednou dopracuje. Novela zákona o návykových látkách, která prošla připomínkovým řízením a v současné době čeká na notifikaci ze strany EU, než půjde do Senátu, je vlastně prvním krokem k liberálnějšímu přístupu k návykovým látkám obecně. Na druhou stranu nevidím důvod, proč spěchat. Můžeme sledovat, jaký dopad bude mít to rozvolnění na Německo. Ze zkušeností některých přátel vím, že v zemích, kde legalizace konopí už proběhla, jsou pocity z rozvolnění subjektivně spíše negativní a ani celkový dopad na společnost není vnímán nijak zvlášť pozitivně. Já jsem v podstatě liberální člověk. Ať si každý dělá, co chce, pokud nijak neohrožuje či neomezuje druhé a zároveň je ochoten a schopen nést za své chování odpovědnost. Buďme ale raději lídry v oblastech jako věda, výzkum, sport a podobně než v oblasti rozvolňování pravidel týkajících se konopí a dalších látek.
V médiích také proběhla zpráva o chystané vyšší dani na cukr v některých výrobcích. Není takový přístup příliš paternalistický?
Podle statistik má v Česku více než 60 procent dospělých nadváhu a 28 procent trpí obezitou. Znepokojující je také nárůst obezity u dětí, kde v roce 2021 mělo 16 procent dětí obezitu, což je ve srovnání s rokem 2016 o jednu třetinu více. U dětí ve věku 13 až 17 let stoupl podíl jedinců s nadváhou z 10 procent v roce 1996 na 25 procent v roce 2021. Prevalence obezity tedy u nás stále roste, a to jak u dospělých, tak i u dětí. K tomu si přidejme sedavý způsob zaměstnání či trávení volného času, a máme zaděláno na velký celopopulační problém. Cílem vyšší daně na cukr je podpořit omezení spotřeby slazených nápojů a regulovat například i spotřebu energetických nápojů. Zkušenost s podobnými opatřeními z jiných zemí ukazuje, že na zvýšení daně výrobci přirozeně reagují snížením množství cukru ve svých produktech. Samozřejmě jedním takovým opatřením nezachráníme svět. Důležitá je jistě i edukace, ačkoliv ani její roli nesmíme přeceňovat. Probudit v občanech zodpovědnost za své zdraví v prostředí stoprocentně nárokové a bezplatné péče, kdy pojištěnec nenese ani minimální finanční riziko, je, jak už zaznělo, skutečně složité. To je ale téma na rozsáhlejší diskusi a na jiné platformě.
NEMOCNICE
Veřejností relativně často rezonuje i téma možného rušení nemocnic. „Nechceme rušit nemocnice v regionech, ale vedení nemocnic a zřizovatelům chceme nabídnout řešení problémů s málo vytíženými odděleními, nedostatkem lékařského personálu a nerentabilními provozy,“ oponuje Tom Philipp. „Naším cílem je ponechat pacientům v blízkosti jejich bydliště dostupnou péči nutnou k běžným zákrokům. Zároveň bychom rádi zajistili, aby pacienti se závažnými diagnózami mohli být ošetřováni v zařízeních, která se specializují na jejich léčbu, používají moderní postupy a technologie, díky čemuž je pravděpodobnost vyléčení podstatně vyšší. Co se dělá hodně, to se dělá dobře - to platí nejen v medicíně. A domnívám se, že nemocnice se budou postupně transformovat, ale ne zavírat.“
