Rozhovory

Robert Kareš: Naše činnost nikdy neskončila ve ztrátě

Publikováno: 13. 12. 2021
Autor: Tomáš Syrový
Foto: PVZP
logo Sdílet článek

Minulý měsíc se Pojišťovna VZP rozhodla vystoupit z České asociace pojišťoven, a to v souvislosti s novelou zákona o pobytu cizinců, která v létě vstoupila v platnost. Nejenom o tomto rozhodnutí jsme si povídali s Robertem Karešem, předsedou představenstva Pojišťovny VZP.

Jak dlouho v Pojišťovně VZP, a. s., působíte?

Měl jsem tu možnost být s touto činností spjatý rovnou po škole, tedy od roku 1995. Do roku 2004 jsem působil v rámci Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (VZP ČR) v odboru smluvního pojištění jako likvidátor pojistných událostí, později coby asistent ředitele a manažer zajištění pojistných rizik. V roce 2003 jsem byl pověřen řízením projektu založení samostatné dceřiné společnosti s názvem Pojišťovna VZP, a.s. (PVZP) a převedením činnosti do této nové společnosti. Zde jsem působil deset let jako výkonný ředitel a od roku 2016 jako člen, respektive předseda tříčlenného představenstva spolu s kolegy Halinou Trskovou a Pavlem Ptáčníkem.

Čím je PVZP odlišná od ostatních pojišťoven?

Jsou to tři aspekty. Jsme ryze českou pojišťovnou bez zahraničního vlastníka, náš akcionář je největší česká zdravotní pojišťovna a v neposlední řadě bych si dovolil vypíchnout, že naše činnost nikdy od roku 1995 neskončila ve ztrátě. Ani minulý rok v době začátku pandemie, a pevně doufám, že tomuto tak nebude ani tento rok, který je mimořádně těžký.

Jak velký posun jste učinili od roku 1995?

Zpočátku se jednalo o velmi úzkou, specializovanou činnost – o smluvní zdravotní pojištění cizinců a pojištění léčebných výloh při cestách do zahraničí. Nyní jsme univerzální, neživotní pojišťovna, která zatím z vlastních zdrojů zpětinásobila svůj základní kapitál a zdesetinásobila předepsané pojistné na jednu miliardu, pojišťujeme nejen zdraví, ale i majetek, odpovědnost, auta atd. Tento rok jsme byli podruhé v historii zákonem pověřeni k přechodnému výhradnímu pojišťování cizinců.

Nakolik vás ovlivnila pandemie covidu?

Opravdu velmi. Během posledních dvou let byly naše pobočky zavřeny devět měsíců a utrpěli jsme velké ztráty v produktech spojených s mobilitou, tzn. zejména v cestovním pojištění. Tento výpadek se snažíme vyrovnat jinou produkcí, ale je to těžké. Pandemie rovněž přinesla změnu zákona o pobytu cizinců, kteří jsou na přechodnou dobu svěřeni do našeho pojištění, což mělo za následek různé mediální přestřelky, ale rovněž náš odchod z České asociace pojišťoven.

Co k tomu zákonodárce vedlo?

Takovým partnerem už jsme historicky byli v letech 1995 až 2006. Poté, když se pojištění cizinců uvolnilo, jsme zažívali dva extrémy – prvním byl neustálý tlak na zařazování dalších skupin cizinců do veřejného zdravotního pojištění a druhým dosti divoký byznys nejrůznějších zprostředkovatelů, kteří chápali pojištění pouze jako běžné či formální, potřebné k získání povolení k pobytu na území Česka, a nikoliv jako substituci k veřejnému zdravotnímu pojištění dle Směrnice 2003/109/EK v případě, že členský stát vyjme skupinu osob z veřejné úhrady nad 90 dnů. Bohužel, někteří účastníci pojistného trhu na tento způsob uvažování slyšeli. Zprostředkovatelům vypláceli až osmdesátiprocentní provize za přivedení klienta. Při ceně pojistky 10 000 korun tak na samotné zdravotní pojištění už příliš peněz nezbylo. A tím vznikaly dluhy v českých nemocnicích a zdravotnických zařízeních a docházelo k dalším negativním tržním jevům, jako extrémní segmentace – podbízení se zdravým, mladým a aktivním klientům, díky čemuž se naopak zvedaly ceny u ohroženějších skupin.

S těmito pojišťovnami se neshodujeme v základním pohledu na zdravotní pojištění cizinců. Pro ně jde především o klasické pojištění z pohledu volného pohybu služeb a kapitálu, my tvrdíme, že se jedná v rámci EU o součást přistěhovalecké politiky a o prostor bezpečnosti, práva a spravedlnosti, včetně již zmíněné Směrnice 2003/109/EK. Dovolím si tvrdit, že na základě téměř třicetileté zkušenosti, stanovisek, analýz, posudků i osobních jednání s orgány v rámci EU máme v tomto směru pravdu. Z toho samozřejmě vyplývá dosti významná regulace.

Dalším dokumentem, který je pro nás stěžejní, je analýza a usnesení vlády z roku 2014, které říkají jasné NE rozšiřování českého veřejného zdravotního pojištění o další skupiny cizinců. Upozorňuje přitom na obrovská rizika a doporučuje přijmout takovou právní úpravu, která by vyhovovala jak směrnici Evropské komise, tak usnesení vlády v rámci smluvního pojištění.

To se však bohužel nikdy nestalo, a tak se celá neudržitelná situace řešila až letos, při projednávání zákona o pobytu cizinců.

Jak vůbec došlo k tomu, že Pojišťovna VZP byla nakonec pověřena pojištění cizinců po dobu pěti let vlastně exkluzivně spravovat?

My jsme nikdy neříkali, že je nutné, abychom pojištění dělali pouze u nás. Na druhou stranu jsme říkali, že pojištění musí mít nastavené nějaké důstojné parametry, které nepovedou k nekalým nebo nežádoucím praktikám, dluhům u lékařů, nedostupnosti zdravotní péče. Musí být uspokojeni všichni účastníci, tzn. stát, klient (pacient), zdravotnické zařízení a pojišťovny (trh), nikoliv jen pojišťovny. K tomu je dle mého názoru nutná regulace provizí pro zajištění, aby většina pojistného šla na úhradu péče, síť zdravotnických zařízení pro zajištění dostupnosti odkladné péče, možnost on-line ověření pro orgány ministerstva vnitra a zdravotnická zařízení pro zamezení nekalých praktik a zrychlení procesu a systémové řešení nedostatečně pojištěných nebo obtížně pojistitelných cizinců, aby se snížila či úplně eliminovala zátěž zdravotnických zařízení ve formě dlužných částek. Zákonodárci se vlastně nakonec rozhodli pro návrat před rok 2005, kdy vše dobře fungovalo.

Dlouhodobě máme totiž své pojistné produkty nastavené tak, aby se v podstatě jednalo o obdobu veřejného zdravotního pojištění. A to včetně smluv se zdravotnickými zařízeními, kterých máme více než 4000. To je další věc, na které se s ostatními pojišťovnami neshodneme. My považujeme síť zdravotnických zařízení za nezbytný předpoklad ke kvalitnímu zajištění dostupné odkladné péče, která je nad 90 dnů stěžejní, nejedná se pouze o akutní péči, kterou lze řešit asistenční službou. Je důležité, aby cizinec, který má pojištění na dobu delší než 90 dní, měl přístup k lékaři i v dalších případech. Navíc zákon již před 2. srpnem 2021 jasně říkal, že péče musí být poskytnuta ve smluvních zařízeních pojišťoven bez přímé úhrady, a to se samozřejmě zejména u ambulantní péče nedodržovalo. Navíc mělo ministerstvo zdravotniství stanovit vyhláškou požadavky na tzv. minimální síť, a bohužel se tak také nestalo.

Potom je samozřejmě problém s lidmi, kteří se pojistit nemohou, protože jsou třeba rizikoví, nebo se k většímu zákroku nemohou z různých objektivních důvodů vrátit do země svého původu. Na to jsme zřídili Fond mimořádných úhrad. Což je věc, který by si zasloužila institucionalizaci. Je to další krok k tomu, aby finanční zátěž nenesli lékaři a zdravotnická zařízení, ale pojišťovny.

Pojištění cizinců byl tedy důvod pro váš odchod z České asociace pojišťoven?

Ano, určitě. Respektive naše setrvávání v této organizaci nebylo možné vzhledem k tomu, že pojištění cizinců bylo na přechodnou dobu svěřeno naší pojišťovně, a ostatním subjektům nebylo umožněno. Dle mého názoru by ale k takové situaci nemuselo dojít, pokud by neselhaly samoregulační mechanismy, nebyly vypláceny tak extrémní provize za zprostředkování, byl dodržován tehdy platný zákon o pobytu a cizinců a zdravotní péče se cizincům hradila bez spoluúčasti prostřednictvím dostatečné sítě smluvních zdravotnických zařízení. A kdyby ostatní pojišťovny zpočátku neváhaly s úhradou zdravotní péče v souvislosti s covidem-19, včetně očkování. Mně osobně rovněž vadí, že Česká asociace pojišťoven tento stav hlasitě kritizuje, iniciuje různé stížnosti a legislativní aktivitu k dosažení změny, na druhou stranu od roku 1993 toleruje výhradní postavení dvou dnes zahraničních subjektů v oblasti zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Provozování těchto dvou pojištění nelze srovnávat, ale přeci jen je tento stav předmětem kritiky ze strany EU a byl také zrušen, ovšem do doby přijetí nové právní úpravy platí původní znění. Bylo by tedy možná vhodné obě tyto věci přenést na vládní úroveň a řešit je systémově a koncepčně.

BOX

Jak konkrétně, v číslech se nová zákonná úprava projevila na vytíženosti PVZP v oblasti pojištění cizinců?

- Změna počtu smluvních zdravotnických zařízení – do 2. 8. 2021 jsme evidovali 4303 smluvních zdravotnických zařízení a po 2. 8. 2021 evidujeme 4323 smluvních zdravotnických zařízení.

- Průměrně měsíčně registrovaných nároků do 2. 8. 2021 bylo 6543 a po 2. 8. 2021 v průměru 8392 registrovaných nároků měsíčně

- Průměrně zlikvidované nároky do 2. 8. 2021 činily 5453 měsíčně a po 2. 8. 2021 pak 6874 měsíčně

- Průměrný počet přijatých faktur od zdravotnických zařízení do 2. 8. 2021 bylo 790 měsíčně a po 2. 8. 2021 to je 955 faktur měsíčně.

- Průměrný počet měsíčně registrovaných celých pojistných událostí do 2. 8. 2021 bylo 2413 a po 2. 8. 2021 to je 3433 pojistných událostí měsíčně.

- Průměrný počet měsíčně uzavřených celých událostí do 2. 8. 2021 bylo 2300 a po 2. 8. 2021 to je 3263 událostí měsíčně.

reklama

https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků