Je mu teprve jednatřicet let, ale ve svých názorech má zcela jasno. S Richardem Glückem (SMER-SD), jedním z nejmladších poslanců slovenské Národní rady, jsme hovořili o rozpolcenosti společnosti na Slovensku, síle médií, směřování Evropské unie a řadě dalších věcí.
Nedávné parlamentní i prezidentské volby slovenskou společnost nebývale polarizovaly. Proč jsou Slováci tak naštvaní?
Souhlasím s tím, že slovenská společnost je extrémně polarizovaná. Ale určitě to není jen tím, jak dopadly parlamentní a prezidentské volby. Pokud chceme najít skutečnou příčinu, musíme se vrátit o pár let zpět, do období let 2020 až 2024, kdy u nás vládly kabinety premiérů Matoviče, Hegera a Ódora. Ty rozdělily společnost v otázkách covidu, očkování, zahraniční politiky, války na Ukrajině a tak dále. Kdokoli v tomto období přišel s jiným názorem, než měla vláda nebo prezidentka Čaputová, byl okamžitě označený za konspirátora, hoaxera, dezoláta, extremistu, ruského agenta... A tohle ve společnosti pořád dříme, lidé se s tím dosud nevyrovnali. Opozice ani takzvaná liberální média nejsou ochotny respektovat výsledky posledních voleb a nadále štvou lidi proti vládě SMERu, premiéru Ficovi, prezidentu Pellegrinimu a všeobecně proti jakémukoli odlišnému názoru.
Tenhle problém by měla pomoct řešit i kampaň Rešpektujem iný názor, kterou jste před nedávnem představil spolu se svými spolustraníky, vedoucím úřadu vlády Jurajem Gedrou a poslancem Erikem Kaliňákem. Jejím hlavním cílem má být na celospolečenské úrovni podpora smysluplné diskuse, tolerance a schopnosti naslouchat si. Jak konkrétně chcete tohoto cíle dosáhnout?
Když jsme ten problém s napětím ve společnosti s kolegy probírali, uvědomili jsme si, že po dlouhých letech demokracie na Slovensku nám tu najednou chybí jeden z nejdůležitějších pilířů demokratické společnosti, a to svoboda vyjádřit svůj názor, své politické přesvědčení. Proto jsme se rozhodli, že z pozice úřadu vlády přistoupíme k realizaci kampaně, která lidem připomene, jak je důležitá tolerance a respekt názoru druhého. Je přece přirozené, že na některé věci mají lidé odlišné názory. To ale neznamená, že jsou hned nepřátelé a že spolu přestanou komunikovat.
Můžete uvést konkrétní kroky, které jsou součástí této kampaně?
Začali jsme klasickými billboardy a teď jsme v jednání s ministerstvem dopravy, aby informační plakáty byly přítomné i ve vlacích. V další fázi, která by měla začít v září, budou chodit pracovníci odboru strategické komunikace Úřadu vlády do terénu, kde budou diskutovat s lidmi. Zamíří například na střední a vysoké školy, protože častokrát už tam je ta polarizace velmi výrazná. Dál uvidíme, jak se to bude vyvíjet, nakolik budou tyto jednotlivé kroky efektivní, a podle toho pak tu kampaň modifikujeme, respektive doplníme o další aktivity.
Ona ta polarizace společnosti se ostatně dotkla i vás osobně. Po atentátu na premiéra Fica jste podal trestní oznámení na člověka, který vám dlouhodobě vyhrožoval. Policie ho pak zatkla. Víte, jaký motiv ten člověk měl?
Měl vlastně stejný motiv jako muž, který střílel na premiéra Fica – nesouhlas s politikou vlády a SMERu. Bezprostředně po atentátu mi pak poslal krátké video, na kterém byla kočka se samopalem, a u toho stál komentář, že totéž, co se stalo premiérovi, čeká i mě. Každopádně rozhodujícím momentem pro podání toho trestního oznámení byla chvíle, kdy jsem zjistil, že dotyčný muž ví, kde bydlím.
S vedoucím Úřadu vlády Jurajem Gedrou a Erikem Kaliňákem, předsedou sboru poradců premiéra Roberta Fica.
Znovu se dostáváme k tomu, o čem jsme hovořili před chvílí. Tedy že ve slovenské společnosti chybí tolerance a ochota smysluplně komunikovat.
Ano, je to tak. A rád bych zdůraznil, že tu nenávist vnášejí celé roky do společnosti především takzvaná liberální média. Když se podíváte třeba na Denník N, SME nebo Aktuality.sk, devadesát procent obsahu je o tom, jak je SMER špatný, jak je Fico špatný, jak je vláda špatná... Vytrháváním z kontextu, zavádějícími poznámkami a zkratkovitými závěry pak manipulují a zneklidňují celou společnost a burcují ji proti vládě. A tohle všechno pak může vyústit v to, že se objeví jedinec, který si řekne, že tuhle situaci vyřeší, vezme si zbraň a jde střílet na premiéra. Dnes je to vlastně globální problém. Jde o to, zda budou média pracovat tak, aby v lidech podporovala schopnost kriticky přemýšlet a utvářet si vlastní názor, nebo jestli budou informovat jednostranně, aby lidi zmanipulovala do té míry, že ti pak nekriticky přeberou jen ten jejich náhled na věc a budou ho považovat za jediný správný.
Ale jsou tady přece i sociální sítě a alternativní média, kde zaznívají i další názory.
Ano, díky bohu za alternativní média. Ovšem i to má svá omezení. Mluvím z vlastní zkušenosti. Když jsem se na facebooku vyjadřoval k tématům, jako je očkování, válka na Ukrajině a podobně, systém tyto mé příspěvky sice nezablokoval, ale označil je jako „shadowban“, čímž snížil jejich dostupnost pro ostatní uživatele. Je to vlastně forma cenzury.
Před pár měsíci byla na Slovensku, respektive ve slovenských médiích, velkým tématem změna trestního zákona. O co vlastně šlo?
Ano, na Slovensku se tři a půl roku likvidovala opozice, přičemž se k tomu zneužívaly orgány činné v trestním řízení, což je potvrzené třiceti nálezy ústavního soudu SR a rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva. Desítky lidí se tak nezákonně ocitly ve vazbě. Naše vláda na to reagovala změnou právních kodexů – trestního zákoníku a trestního řádu. To se přitom pochopitelně nelíbilo opozici a jejím médiím. Šlo hlavně o to, že jsme přistoupili ke zrušení speciální prokuratury, která byla semeništěm zla ve smyslu zneužívání trestního zákona a řádu, zákona o policejním sboru, ústavy a některých smluv, kterými je Slovenská republika vázaná. Následně jsme se přiklonili k modernímu trestnímu právu, kdy například trestní sazby za majetkové a hospodářské trestné činy nemohou být vyšší než sazby za trestné činy proti zdraví a životu člověka. A u těch majetkových a hospodářských trestných činů jsme se konečně zaměřili na oběť trestného činu – právě jí musí být v první řadě nahrazena škoda, která jí trestným činem vznikla. Což dříve vůbec nebylo. I soudci tak mají najednou mnohem více možností, jak s odsouzeným dále pracovat. Mimochodem totéž se nyní chystá i v Česku.
S hokejistou Tomášem Jurčou.
Letos je to dvacet let, co Slovensko vstoupilo do Evropské unie. Co říkáte výsledkům voleb do Evropského parlamentu?
Respektuji, že vyhrálo Progresivní Slovensko, které získalo šest europoslanců. My, tedy SMER – sociálna demokracia, jsme skončili druzí s pětadvaceti procenty, což je obrovský úspěch s ohledem na to, že eurovolby zajímají především lidi z velkých měst, kde má silnou pozici právě Progresivní Slovensko. Máme tedy pět poslanců. Když k tomu pak připočteme výsledky stran HLAS-SD a Republika, kdy HLAS má jednoho europoslance a Republika dva, vidíme, že strany, které zdůrazňují hodnoty jako národ, křesťanská tradice a sociální spravedlnost, nakonec získaly více europoslanců než liberálové. V součtu tedy vyhrál zdravý rozum, což je skvělé.
Vaše politická strana Evropskou unii často kritizuje. Co konkrétně vám na jejím současném směřování nejvíc vadí? Momentálně je klíčovým problémem to, že Unie pumpuje peníze na Ukrajinu, místo aby se snažila přimět válčící strany zastavit boje a usednout k jednacímu stolu. Kvůli tomu umírají tisíce lidí a to je hrozné. Vadí nám evropské hospodářské sankce vůči Rusku, protože ty nepoškozují ani tak Rusko, jako nás, protože hospodářství evropských zemí vždy stálo na levných surovinách z Ruska. Jak vidíme, Rusko si s tím poradí, prodá ropu a plyn jinam, ale pro náš průmysl je to katastrofa. Dále je to Green Deal, který způsobuje, že jakákoli průmyslová a zemědělská výroba v evropských zemích je mnohem dražší než v jiných státech. Nesouhlasíme ani s nastavením migrační politiky. Místo toho, aby Unie z pozice své politické a hospodářské váhy řešila problémy v zemích, odkud migranti přicházejí, zavádí kvóty na přerozdělování uprchlíků do jednotlivých členských států ve stylu „buď přijmete migranta, nebo za něho zaplatíte 22 tisíc eur“. No a v neposlední řadě máme velký problém i s návrhem na zrušení práva veta. Tím si totiž chtějí největší země EU zabezpečit větší vliv na rozhodování. My ale chceme Slovensko jako suverénní stát, který je rovnoprávným členem dobrovolného společenství evropských zemí. Nedovolíme, aby se naše země dostala v Unii do nějakého vazalského postavení vůči velkým státům.
To je spousta věcí. Věříte, že se Evropskou unii podaří přesměrovat ve smyslu těchto názorů?
Ačkoli EU má Evropský parlament, ve většině zásadních věcí rozhodují hlavy a resortní ministři členských států. A když se podíváme na politickou mapu Evropy, zjistíme, že ve většině zemí momentálně vládnou strany s liberálním programem. Právě ty zpívají tuhle písničku o Green Dealu, hodných Ukrajincích a zlých Rusech, multikulturní společnosti a tak dále. Nám se tahle píseň nelíbí, a jak se zdá, přestává se líbit i mnoha voličům, kterým předtím nevadila. Třeba i v Česku. Jsem si skoro jistý, že příští parlamentní volby u vás nevyhrají liberálové, ale hnutí ANO. A podobně to vypadá i v dalších zemích EU – v Nizozemí, Francii, Německu, Rakousku... Tam všude vidíme, že lidé už liberálním názorům nevěří, ba co více, že se cítí svými liberálními vládami podvedení. Jsem přesvědčen, že napříč Evropou se v nadcházejících letech budou dít velké změny.
REŠPEKTUJEM INÝ NÁZOR
Jde o komunikační kampaň Úřadu vlády Slovenské republiky, jejímž hlavním cílem je společenský smír. Její součástí je 65 billboardů a čtyři bigboardy, které jsou rozmístěny po celém Slovensku, kampaň probíhá i na sociálních sítích. Náklady spojené s kampaní činí 9950 eur. „Jiný názor není chybou nebo extrémem, který je třeba odstranit či cenzurovat. Je to výdobytek demokracie, který musíme respektovat. Ze společnosti se vytratil vzájemný respekt a vůle vést diskusi. Dnes na Slovensku platí ‚s kým nesouhlasím, toho nerespektuji‘. Namísto respektu druhými pohrdáme. Ale to musíme změnit,“ řekl o kampani předseda sboru poradců premiéra SR Erik Kaliňák.
CV BOX
Richard Glück (narodil se 8. listopadu 1992) je poslancem NR SR za SMER-SD. Je členem ústavněprávního výboru, výboru pro kontrolu činnosti Slovenské informační služby a kontrolního výboru pro kontrolu činnosti Národního bezpečnostního úřadu.
Vystudoval právo na Právnické fakultě Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích. Před vstupem do vrcholné politiky pracoval jako právník.
Je svobodný a bezdětný. Vždy se zajímal o politiku a historii, v poslední době ho zajímá také bezpečnostní oblast. Má rád sport, rekreačně hraje hokej.
