Letos je to už devět let, co advokátka Renata Vesecká opustila po čtvrtstoletí státní zastupitelství. Od té doby zastupuje klienty coby advokátka.
Jak s odstupem času hodnotíte své rozhodnutí a těch posledních bezmála deset let?
Nebylo jednoduché se po takové době, kdy jsem působila v resortu státního zastupitelství, rozhodnout o odchodu. Nechtěla jsem ale dále pracovat v úřadu „spravovaném“ Jiřím Pospíšilem, ministrem, který se nikdy nedokázal postavit čelem k řešení problémů a vždy se vyhýbal jakékoli odpovědnosti. Ministr Pospíšil a premiér Nečas mi dokonce pod příslibem, že pokud budu rezignovat z pozice nejvyšší státní zástupkyně, nabídli, že mne jmenují zpět do funkce krajské státní zástupkyně, odkud jsem na pozici nejvyšší státní zástupkyně odešla. To jsem odmítla. Z nabídky byla znát zjevná snaha zbavit se problému mediální pseudokauzy, kterou se cítil být ministr Pospíšil politicky ohrožen. I přesto, že jsem práci státního zástupce měla ráda, svého rozhodnutí nelituji. Umožnilo mi to se na trestní řízení podívat i z pozice obhajoby, tedy z protipólu žaloby, protože těch zmíněných téměř deset let jsem advokátkou a své klienty zastupuji před orgány činnými v trestním řízení.
Změnilo se státní zastupitelství za ty roky?
Myslím, že určitě s novým vedením přišla změna v přístupu k aplikaci trestního práva. Řekla bych, že se promítla nezkušenost a nedostatek praxe Pavla Zemana s trestním řízením a obsazováním vlastně všech řídících funkcí v soustavě tak, že hlavním předpokladem pro výkon funkce se stalo členství v Unii státních zástupců. Možná můj názor bude někomu připadat staromilný, ale v aplikaci trestního práva mi připadá důležitá životní zkušenost. Současná filozofie státního zastupitelství je něco jako proklamace „čím více obviněných, tím větší spravedlnost“. A taky se mi zdá, že chybí profesní nadhled. Úspěch i neúspěch jsou brány osobně, snad jako otázka cti, zatímco ve skutečnosti se u některých jedná jen o projev osobních ambicí.
Hrozí státnímu zastupitelství ztráta nezávislosti?
Přestože je z právní úpravy zřejmé, že soustava státního zastupitelství není totéž, co soustava soudní, je dnes nezávislost státních zástupců živé a módní téma. Myslím, že mnoho lidí ani neví, co si pod tím představit a ani netuší, že státní zástupci mají již dnes zaručeny mantinely nezávislosti. Nikdo je nemůže donutit k tomu, aby stíhali či žalovali věci v rozporu se svým právním názorem. Nelze je za to odvolat, ani přeložit. Pokud někdo argumentuje tím, že jim pak šéf může znepříjemňovat život, tak to je přece otázka kvalitního personálního výběru a návrhů na posty vedoucích zástupců. Rozhodně uvedené nelze hodnotit jako průlom do nezávislosti. Stejně tak projevem závislosti v soustavě není to, pokud si v takovém případě šéf atrahuje a sám pod svou odpovědností rozhodne o věci. V celé soustavě justice jsou stanoveny právní instituty, které zaručují možnou nápravu chybných rozhodnutí. To, že k chybným rozhodnutím dochází, je opět známkou kvality či nekvality personálního obsazení, nikoliv známkou závislosti. Vedoucí státní zástupci mohou být odvoláni z vedoucích pozic pouze na základě kárného řízení, které vykonává soud. I tak však mohou dále působit jako neodvolatelní a nepřeložitelní řadoví státní zástupci. Obava o nezávislost tak, jak je dnes aktuálně zdůrazňována, není tím, co by státní zastupitelství bezprostředně ohrožovalo.
Co vás bavilo na práci státního zástupce?
Bavilo mne sledovat vyšetřování od samého počátku, kontrola nad zákonností postupu policejních orgánů a pak následné zúročování této práce u soudu v rámci hlavního líčení, kde vás nemohlo nic moc překvapit, pokud jste věc dobře znal z přípravného řízení. V současné době se práce státních zástupců podle mého názoru posouvá tak, že vlastně leckdy nahrazují vedoucí pracovníky policie či se stávají jedním z vyšetřujících. Nemyslím si, že je to v pořádku. Někdy mám pocit, že se přehnaně soustředí na mediální prezentaci, čímž dochází občas ke vstupování do politického dění. Je otázkou, zda právě takovýmto vstupováním nedochází k vyvolávání pocitu nutnosti řešit otázku závislosti a nezávislosti státního zastupitelství. Ujasnění pozice státního zástupce v přípravném řízení by měla být jedna z důležitých úprav nového trestního řádu.
Co vás baví na práci advokáta?
To, co mne baví, je zároveň někdy i komplikací. Je to ohromná různorodost případů a problémů, které je třeba projednat, sestudovat a řešit, a také ohromná různorodost osob, s nimiž musíte řešené věci probírat, konzultovat či zastupovat. Baví mne ale i rozšiřování vlastních obzorů, protože s každou věcí se trestní právo často prolíná s dalšími předpisy jako např. daňovými, obchodněprávními či správními.
Máte praktické zkušenosti v oboru práva, manažerské zkušenosti vedoucího. Vaše předchůdkyně s těmito zkušenostmi zakotvila v politice. Jaké máte plány v tomto směru?
Držím se hesla, že vše, co jsem v minulosti dělala, jsem dělala ráda, a druhého hesla: nikdy neříkej nikdy.
Renata Vesecká (narodila se 27. března 1960 v Praze) je advokátka a bývalá nejvyšší státní zástupkyně.
Absolvovala Právnickou fakultu UK, v roce 1984 začala pracovat na prokuratuře. Po složení závěrečné zkoušky působila jako vyšetřovatelka Okresní prokuratury v Pardubicích a od roku 1988 vykonávala funkci náměstkyně okresního prokurátora (a později okresního státního zástupce) v Havlíčkově Brodě.
V 90. letech absolvovala dlouhodobé stáže na Vrchním státním zastupitelství v Praze a Nejvyšším státním zastupitelství.
V roce 2000 se stala krajskou státní zástupkyní v Hradci Králové. Od 30. září 2005 byla vládou pověřena řízením Nejvyššího státního zastupitelství, 9. listopadu pak byla jmenována nejvyšší státní zástupkyní. Na tento post 28. února 2011 rezignovala. Funkce jí zanikla ke konci dubna 2011, poté začala půspbit jako advokátka. Od listopadu 2014 do června 2015 byla místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu.
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
