Francie, země revolucí, má výbušnou tradici. A od roku 2017 má disruptivního prezidenta! Večer 9. června 2024 bylo v již tak rozrušené zemi osamocené rozhodnutí prezidenta Emmanuela Macrona rozpustit Národní shromáždění bleskem. Odůvodnil to tím, že „nemůže stát stranou a nic nedělat“ tváří v tvář očekávánému vítězství Národní fronty vedené mladým Jordanem Bardellou, strany klasifikované jako krajně pravicové.
Jak se může Francie, jeden z pilířů Unie a druhá ekonomická mocnost v Evropě, stát pár týdnů před olympijskými hrami v Paříži a v době, kdy evropské instituce přerozdělují klíčové pozice, faktorem nestability, a dokonce riskovat degradaci? Bude schopna splatit svůj dluh s přísliby kandidátů o nových výdajích? Zachová podporu Ukrajině? Bude nadále hnacím motorem v Evropě?
Rychlost rozhodnutí
Francouzská politická krize je stará. Zřídkakdy byl prezident více nenáviděn???? Příliš vertikální, příliš inteligentní, příliš bohatý, příliš arogantní. Absence absolutní většiny prezidentovy strany velmi ztěžovala od roku 2022 vládní činnost, rozpuštění se dalo očekávat na podzim. Novodobý Bonaparte vyhrál volby v roce 2017 husarským způsobem tak, že prosadil středový blok, otřásl tradičním dvoustranným politickým systémem (PS/Les Républicains) a zároveň se zavázal omezit neustálé dobývání voličů strany Marine Le Pen (RN). Neuspěl. Jako příznivce rychlosti a disruptivních strategií se očividně snažil znovu překvapit všechny své protivníky rozpuštěním Národního shromáždění a bleskovou kampaní (pouhé tři týdny!).
Předseda Národního sdružení Jordan Bardella.
Krize ano, pohroma ne
Tento hazardní tah měl efekt, který prezident nečekal – jeho slova se stala neslyšitelnými a vytvořila se levicová Nová lidová fronta (NFP). Pokud se mu podařilo znovu „dát slovo lidu“ s nejnižším hlasováním za čtyřicet let, čeká ho konfrontace dvou radikálních levicových a pravicových bloků a zmenšení jeho centrálního bloku. Klasická pravice, dědic gaullismu (LR), je rozložena, zatímco Národní fronta se zdá být velmi pevně etablovaná. Po druhém kole voleb 7. července se však – poté co skončila na třetím místě – bez absolutní většiny nedostane do vlády (143 křesel z celkových 577). Levice je v čele, ale rozdělená (přibližně 182 křesel), Macronův centrální blok si udržuje silnější pozici, než se očekávalo (zhruba 168 křesel). Připravuje se republikánská koaliční vláda. Politická krize jistě, ale ne pohroma. Ani žádná finanční krize, neboť v úterý 2. července investoři ve velké míře reagovali na výzvu k nákupu státního dluhu ve výši 10,5 miliardy eur. Země nadále funguje.
Jak dál?
V roce 2027 se prezident Emmanuel Macron, boxer a milovník divadla, už nebude moci ucházet o znovuzvolení. Slíbil, že do té doby neodstoupí. Určitě doufá, že vyčerpá Národní frontu a NFP tím, že je nechá bojovat mezi sebou, aby lépe přesvědčil Francouze k návratu k rozumu středu. Náš emulátor Machiavelliho si však nejprve bude muset znovu získat jejich důvěru! Ale je schopen zkrotit svůj narcismus?
O AUTOROVI
Alexandre Pajon je historik a politolog a výzkumník přednášející na Sciences Po. Paris.
Jako kulturní atašé francouzského ministerstva zahraničí působil v Německu, Řecku, Maroku a Česku.
Je autorem mnoha knih a článků, působí jako multimediální editor osobně se věnující zejména evropské spolupráci a audiovizuální produkci.
