Že muži mají vyšší platy než ženy, to se všeobecně ví. Ovšem že i v Evropě, kde je rovnost pohlaví už dlouhá desetiletí vnímána jako samozřejmost, berou muži o dost víc než ženy, to už může řada z nás vnímat jako nepříjemné překvapení.
Mezinárodní síť platových portálů Paylab uskutečnila letos v dubnu průzkum, kdy porovnávala, jak se liší odměny na srovnatelných pracovních pozicích v různých evropských zemích v souvislosti s pohlavím. Tento údaj má lepší vypovídací hodnotu než pouhé srovnání mezd, protože byly porovnávány odměny na pracovních pozicích, které byly obdobné, pokud šlo o požadované vzdělání, délku praxe, speciální dovednosti atd. A výsledek? Průzkum ukázal, že evropští muži berou v průměru o 9 % víc než ženy. V Česku činí tento rozdíl dokonce 10 %.
„Platový náskok mužů způsobuje zejména kariérní pauza žen během těhotenství a mateřské dovolené. Ženy častokrát musejí volit práci, která je méně časově náročná, aby zvládly skloubit rodinné i pracovní povinnosti. V porovnání s muži také méně aspirují na řídící pozice,“ vysvětluje Michal Novák, manažer serveru Platy.cz.
Za touto „gender gap“ stojí také orientace žen na hůř placené obory a pozice. Ženy převažují v odvětvích, jako jsou administrativa, účetnictví, zdravotnictví a sociální péče, personalistika, školství či farmacie, kde platy nejsou nijak vysoké. Naproti tomu muži převažují v nejlépe odměňovaných oblastech, jako jsou IT, management, doprava a logistika, stavebnictví, energetika, telekomunikace, průmysl a technika. Mezi odvětví, která mají vyváženější zastoupení mužů a žen, patří obchod, umění a kultura, bankovnictví, marketing, cestovní ruch a služby.
Práce ženám poskytuje primárně finanční nezávislost na mužích, ovšem stále větší roli při jejím výběru hraje také otázka profesní seberealizace té které ženy. Zatímco po 2. světové válce byly ženy ochotné vzít téměř jakoukoli práci, která jim zajistí nezávislost, dnes většina z nich hledí i na to, aby je práce těšila a aby díky ní dosáhly i jistého společenského uznání a prestiže. „Generace mileniálek má v současnosti mnohem více pracovních příležitostí a lepší kariérní perspektivy, než měly minulé generace. Ženy, kterým je dnes mezi pětadvaceti a čtyřiceti, mají také více sebevědomí a vyšší ambice. Přispívá k tomu i fakt, že firmy kladou stále větší důraz na pestřejší skladbu zaměstnanců. Psychologové práce totiž zjistili, že různorodost pracovních týmů vede k rozmanitosti a kreativitě při řešení pracovních úkolů, což je velmi žádoucí,“ uvádí dále Michal Novák.
Jak už bylo řečeno, na rozdílu ve výši platů se výrazně podílí kariérní zdržení žen kvůli mateřské dovolené. Ale i samotný návrat žen do práce po kariérní pauze bývá plný stresu a komplikací. Zaměstnavatelé k nim přistupují s rezervou – bojí se, že budou často kvůli nemoci dětí zůstávat doma, že nemají nejaktuálnější znalosti oboru, že neznají nové technologie, novou legislativu… Přitom právě matky dětí do 10 let věku jsou svými kolegy hodnoceny jako nejlepší a nejvýkonnější spolupracovníci. „Téměř 32 % respondentů se v průzkumu vyslovilo, že jsou rádi, že takovéto kolegyně na pracovišti mají. Lidí, kterým jejich přítomnost v práci vysloveně překáží, jsou jen asi 2 %. Nejvstřícnější přístup k matkám na pracovišti mají ve Finsku a v Chorvatsku. Naopak nejmenší míru vstřícnosti jsme zaznamenali na Slovensku. Na Slovensku a v Česku se navíc zaměstnanci nejméně často setkají s kolegyněmi, které mají dítě ve věku do deseti let,“ komentuje další výsledky průzkumu Michal Novák. Ještě dodejme, že takové kolegyně-matky potkává na pracovišti v EU v průměru 37 % zaměstnanců, přičemž nejčastěji tyto ženy pracují v oblastech zákaznické podpory, textilního průmyslu, státní správy a bankovnictví.
Pokud jde o celkovou zaměstnanost žen, v osmadvaceti zemích Evropské unii pracuje 66,5 % žen produktivního věku a jejich počet se rok od roku zvyšuje. Podíl zaměstnaných žen v EU vzrostl podle údajů Eurostatu za posledních deset let o více než 6 %, přičemž největší pokrok v tomto ohledu zaznamenala Malta, Německo, Polsko, Bulharsko a Maďarsko. V těchto zemích růst zaměstnanosti žen za posledních 10 let přesáhl 10 %.
Srovnáme-li počet pracujících mužů a žen v zemích EU, muži převažují o 11,5 %, ale i v tomto ohledu je realita jednotlivých evropských zemí různá a závisí na mnoha faktorech. Nejvyváženější zaměstnanost osob podle pohlaví vykazují severoevropské země Litva, Finsko, Norsko, Švédsko a Lotyšsko, kde je rozdíl v zaměstnanosti mužů a žen pod úrovní 5 %. Na druhé straně spektra se nacházejí Malta, Itálie, Řecko a Rumunsko, ale i země střední Evropy – Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko, kde jsou rozdíly v zaměstnanosti mužů a žen nejvyšší v EU.
„Na zvyšování podílu žen na trhu práce má velký vliv i nabídka míst na zkrácený úvazek, která je nejširší v Nizozemsku, Rakousku a v Německu. Ty poskytují lepší možnosti na sladění pracovního a rodinného života,“ říká závěrem Michal Novák. Podle údajů portálu Paylab je nejatraktivnějším nefinančním benefitem současnosti především časová flexibilita, a to u obou pohlaví. Logicky tedy roste počet firem, které svým zaměstnancům nabízejí pohyblivou pracovní dobu, možnosti práce z domova a také více dnů volna. I tyto benefity povzbuzují ženy, aby šly pracovat.
Zdroj: Paylab
Nižší mzda znamená pro ženu i o něco složitější situaci z hlediska společenského fungování. Ženy jsou vlivem této nerovnosti více ohroženy chudobou. A situace žen se nelepší ani s postupem času, protože výše platu má vliv na výši důchodu. Většina mužů (60 %) pobírá důchod převyšující částku 12 000 Kč. U žen je to ale pouze 18 %. Statistiky dále ukazují, že čtvrtina žen, ale pouze 5 % mužů pobírá důchod nižší než 9000 Kč. A téměř 50 % žen, ale jen 10 % mužů pobírá důchod nižší než 10 000 Kč, což je částka označovaná jako hranice příjmové chudoby.
Ženy navíc tento nižší důchod pobírají statisticky déle, jelikož průměrná délka dožití je podle statistik Eurostatu 20 let u žen a 16 let u mužů. Jsou tak postaveny do situace, kdy musejí s menšími penězi vyjít delší dobu, a to navzdory zvyšujícím se nákladům na živobytí. Často jsou tak i v důchodu závislé na cizí pomoci, a to buď na důchodu svého partnera, na sociálních dávkách od státu nebo na svých dětech.