Rozhovory

Petr Bendl: Jsem složitý na aktivity

Publikováno: 10. 8. 2019
Autor: Karel Černý
Foto: archiv Petra Bendla
logo Sdílet článek

S někdejším středočeským hejtmanem a současným „znovuposlancem“ Petrem Bendlem (ODS) jsem měl schůzku na farmě. Na jeho farmě, v malinké vesnici kousek od Kladna. Tam na vlastní kůži pociťuje, co je to být drobným farmářem i jaké to je bydlet v malé obci. Nic z toho ho ale nezbavuje humoru a bezprostřednosti. 

Žijete v malé vesnici. Přesně v takové, ze kterých postupně mizí hospody, krámky, pobočky pošty... Dá se tenhle trend zastavit? Může v tom něco udělat stát – kraje, sněmovna, vláda...?

Život na malé vesnici se strašně mění. Kdysi tam lidé měli práci, protože na vesnicích běžně bývala chována zvířata a ta neznají soboty, neděle nebo státní svátky. Potřebují každodenní péči. Začalo se to měnit už za komunistů, kdy vznikala JZD, lidem byla zvířata odebírána a vše se koncentrovalo jen do některých vesnic. No a dnes přibývá dobytka pomalu. Tak je to i tady u nás. Třeba já mám statek, koně, pár ovcí a koz a s nějakými zhruba 60 hektary jsem vlastně malý zemědělec. Ale protože jsem úplně na začátku, musím si všechno, co jde, dělat sám. Nemám prostředky, abych mohl někoho zaměstnávat. Stejně tak soused, který tu začal chovat býky. Statek si opravil, ale zaměstnat může jen nezbytně nutné minimum lidí. Navzájem si pomáháme, bez toho by to nešlo, protože investice jsou hodně vysoké. On má nějakou techniku, já zase jinou, takže si ji navzájem půjčujeme a jeden druhému pomáháme, hlavně se senem. Šance, že bychom mohli začít dávat práci více lidem, je dnes malá. A myslím, že v tom nejsme výjimkou, že tak to je ve většině vesnic. Navíc jsme něco jako pražské pohraničí, takže si hodně lidí najde lépe placenou práci v Praze nebo na Kladně. Jsme vesnice, která patří pod jinou obec, pod Bratronice, takže nemáme vlastní radnici, nemáme obchod, hospodu, poštu... 

Máte tady vůbec něco?

Máme šanci se aspoň občas u nás na statku sejít. Organizujeme to každý pátek, aby spolu sousedé mluvili a potkávali se. Děláme společně různé akce − dětské dny, mikulášskou, vánoční posezení. Snažíme se obnovit tradice, které kdysi tato vesnice měla. Hospoda nemá šanci se tady uživit, je tu necelých 100 obyvatel.

Jak dlouho chováte koně?

Svoje vlastní mám asi 12 let. A od doby, co jsem tady, snažím se pronajímat i místa na ustájení. Kromě toho se snažím zvelebovat místa, ve kterých koně žijí, abychom byli spokojení a aby byli samozřejmě spokojeni i nájemci.

Říkáte, že s farmařením jste na začátku. Ale teď jste se vrátil jako poslanec do sněmovny. Jak to budete stíhat? Farmaření zase necháte?

Skončit nemůžu, přece ty koně nevystřelím do vesmíru. Jsou už to v podstatě členové rodiny. Budu muset práci přeorganizovat. Ale nejde jen o to, že nemůžu skončit, já ani nechci. Nechci se znovu dostat do situace, že mi najednou ze dne na den řeknou „tady nemáte co dělat, vraťte výplatu a běžte domů“. To si nemohu dovolit. A stejně tak nechci být pod neustálým tlakem „co budeš dělat, až nebudeš v politice“. To je podle mě zdrcující pro každého, kdo nemá, kam by se vrátil.

Pravda, minule jste si sněmovny moc neužil...

Asi měsíc. Měl jsem hodně preferenčních hlasů, ale musíte mít pět procent a víc, než je součet všech hlasů. A já měl po přepočtu 4,98 procenta. Takže jsem jako poslanec zase skončil. Myslím, že jsem asi jediný v republice, komu se tohle kdy stalo. Ale někdo holt musí být vždycky první (směje se).

Ve sněmovně se, předpokládám, chcete nejvíc věnovat zase zemědělství.

Rozhodně. I proto, že dneska ho už znám i z jiné stránky, z pohledu člověka, který je v podstatě na všechno sám, a hodně věcí se musí učit. Teď vidím, že je spousta nesmyslné byrokracie, která kdyby nebyla, tak to všem malým zemědělcům či farmářům hodně zjednoduší život. Třeba jsem musel dávat dohromady provozní řád. To by ale přece mělo být věcí každého zemědělce či farmáře, jak si práci u sebe zorganizuje. Proč má stát kontrolovat, kdy budu kydat? Nebo tzv. pohotovostní plán, na který musí dát razítko státní veterinární správa. Víte, o čem ten plán je? Máte na něm telefonní čísla na policii, hasiče, kafilérii, veterinární správu a na krajský úřad. Tečka. A to musíte vypsat, vytisknout a zajet na veterinární správu pro razítko. Nechápu, proč stát musí mít oštemplované, že vím, jak se dovolat na policii. Nebo máte pár koz a ovcí, aby spásaly křoviska a trávu. Nic neprodukujete, neprodáváte. A máte v podstatě stejnou byrokracii jako velcí producenti. Stát by měl být tolerantnější u chovatelů dobytka do nějakého počtu kusů. Mají to tak třeba v Německu a funguje to.

Jste poslanec, tak pro změnu přece můžete něco udělat...

Nevím, jestli tam najdu parťáka ve vidění světa z pohledu malých zemědělců. V minulém volebním období tam takoví byli, i když ne moc. Protože jinak tam jsou třeba lidi z velkých firem, kteří podobnou agendu vůbec neřeší, mají na to úředníky a ani netuší, že něco takového existuje. Ale ano, tomuhle se chci primárně věnovat. A pak ještě druhé oblasti − kvalitě potravin a systému její kontroly.

Pokud by na to přišla řeč, vzal byste potřetí post ministra?

No tak to jste mě dostal (směje se). Ale seriózně − v tuto chvíli opravdu nevím. Asi bych o tom hodně přemýšlel. A hodně by záleželo, s kým by to bylo. Vždycky je všechno odvislé od týmu lidí. Já měl v životě na pracovní týmy velké štěstí. Ať už to bylo na Kladně, kde jsem byl starosta, nebo při hejtmanství na kraji. Takže to by hrálo velkou roli. Vím, o čem mluvím. Třeba jako ministr zemědělství musíte mít opravdu vynikající tým, protože zemědělství je tak široká oblast, že nenajdete člověka, který by byl odborníkem na všechno, co se zemědělstvím souvisí.

Kromě toho, že jste od 9. července znovu poslancem, tak vás, pokud vím, čekají i herecké povinnosti...

To máte pravdu. Jsem už jedenáct let členem Dobřichovické divadelní společnosti. Což je ryze amatérská skupina lidí, která miluje divadlo a každý rok nastuduje nějakou hru. Nehraju úplně v každé, třeba loni jsem absentoval. Ale letos máme novou − „Řeči“ od Neila Simona – a v ní už nechybím. Mimochodem, když mluvím o tomhle souboru, tak předloni jsme s Broukem v hlavě vyhráli celostátní soutěž amatérských divadel z obcí do 500 obyvatel. A loni jsme uspěli s Peklem v hotelu Westminster na celostátní soutěži amatérských divadel bez rozdílu. Velkým uznáním bylo, že jsme hráli na Jiráskově Hronově. Dvě představení po sobě a obě vyprodaná a standing ovation. Fakt jsme měli slzy v očích. Hrajeme občas i v Rokoku nebo v ABC, která si pronajímáme, jezdíme i po republice. A pozvali nás i na festival do Bratislavy, tam budeme hrát 7. srpna.

A to svého času bylo na plakátech „V hlavní roli ministr zemědělství Petr Bendl“?

To sice ne, ale když jsem byl ministrem zemědělství, tak jsme hráli semaforskou věc „Já jsem otec Bemle a já matka Žemle“. A hrál jsem ministra pošt (směje se). A teď v těch Řečech hraju člověka, který kandiduje do senátu. Rejža mě s oblibou dává takovéhle role. Ale třeba ve Zvonokosech jsem hrál zcela apolitizovaného milovníka.

Jestli se nepletu, tak kromě divadla jste hodně aktivní i v muzice.

Jo, to je téměř celoživotní záliba. Kytaru jsem vzal poprvé do ruky ve čtrnácti a už mi zůstala. Vydal jsem si dvě autorská CD, jestli vyjde třetí, to zatím nevím, musí mě chytnout múza (směje se). Ale dělá mi to radost. Občas si někde zajamuju nebo si zahraju s nějakou kapelou. Nahrál jsem nějaké písně s Plavci, s Romanem Horkým a s Kamelotem jsem nazpíval dvě písničky na desku „19 zapomenutých písní Wabiho Ryvoly“. Tohle pro mě bylo zvláštnější o to, že Wabi byl Kladeňák. A zahrál jsem si i s druhým Wabim, s Daňkem. Jezdíval k nám, když ještě u nás fungovala hospoda, aniž by to někomu říkal. Nechtěl, aby to někdo věděl. Vždycky zavolal, že si potřebuje jenom tak zahrát a nabít se energií z obyčejného hospodského hraní. Ale párkrát tu i koncertoval. Když vydělám nějakou korunu navíc, snažím se, aby zde kultura žila. Takže už tady ve stodole hrálo docela dost folkových skupin.

Nezaložíte třeba poslanecký bigband?

No možná by to šlo (směje se). Třeba Ivan Adamec hraje dobře na kytaru. Nebo Pavel Blažek. Já si bral kytaru i na služební cesty. Kousek od Brna má firmu na kytary jistý Franta Furch, mezi kytaristy pojem. A u něj jsem si koupil dvě, z toho jednu skládací.

Existuje skládací kytara?

Je to jeho patent. Úžasná věc, složíte ji do malého batůžku a šoupnete ji na motorce do báglu. Vozil jsem si ji i na zahraniční služebky. Celníci, protože hudební nástroj můžete mít s sebou na palubě letadla, leckdy nevěřili, že je to kytara. Tak jsem ji před nimi musel složit a zahrát.

Vaší doménou je folk, nebo jste multižánrový?

Jsem folkový blázen. A mezi folkaři mám spoustu kamarádů.

Jezdil jste na klasický tramping?

Pořád jezdím! Třeba právě s Romanem Horkým. Pojí nás spousta nádherných zážitků. Máme „střídavou péči“ − jeden rok jede Romiš sem a já vymyslím trasu u Berounky, druhý rok zase já k němu a on vymyslí něco kolem Oslavky, jsou tam krásná místa.

 A nějaký ten zážitek?

Jednou jsme vyrazili v zimě, čtvrtého února, na Berounku, kterou mám rád. Cílem byla zřícenina hradu Krašov, kde jsme chtěli přespat. Přijeli jsme do vesnice Bohy a chtěli jsme si dát pivo, jenže hospoda zavřená. A vidíme chlapíka, jak nosí basy piv. Romiš za ním šel, jestli by si nějaké nemohl koupit. A on jak viděl, že máme kytary, tak povídá: „Kluci, jestli chcete, přijďte zahrát, já slavím sedmdesátiny.“ Tak jsme zašli na Krašov, zjistili jsme, že tam nikdo není a je tam místo, kde se dá přespat. A vrátili se do hospody, kterou měl pro oslavu chlapík zamluvenou. Hráli jsme snad do půl třetí ráno, byla tam tak nádherná zpívací atmosféra! No a kolem třetí jsme se zvedli a šli na Krašov. Čtvrtého února, čtyři stupně nad nulou, mrholilo, zhruba dva a půl kilometru. Na hradě byla jedna místnost, kterou jsme si vyhlédli na přespání. A koukáme – někdo tam je. Chlápek, ležel a spal. Tak jsme ho vzbudili a povídáme, že bychom tam také přespali. A on že jasně, že to není problém. A hned se ptal, kdo jsme. Romi mu povídá: „Já jsem Roman Horký z Kamelotu.“ Nad tím chvíli přemýšlel a zeptal se: „A kdo je ten druhý?“ A Roman s klidem odpověděl: „To je ministr zemědělství“. Chvíli koukal a pak jen pronesl: „Hmm, taky dobrý.“ Co mu přitom letělo hlavou, netuším. A mimochodem − Roman měl ještě z vojny, a to je mu šestapadesát, starý spacák, který vůbec nehřál, zato hned navlhnul. V šest ráno byl vzhůru, že je mu hrozná zima. A já si zase omylem vzal dětský spacák, takže mi byl tak do půl pasu. Naštěstí jsem měl s sebou psa, německého ovčáka, ten si ke mně lehnul a krásně hřál. Ale stejně jsme nakonec ani ne po třech hodinách spánku vyrazili zpátky. Nicméně to bylo absolutně nádherné.

Duchem jste folkař, ale životním stylem spíš připomínáte rockera. Pokud vím, jste čtyřikrát rozvedený. To je tak složité s vámi vyjít?

Jsem složitý na aktivity, mám jich hodně. Koně, farma, divadlo, folk, tramping, politika... A když k tomu přidáte další věci, jak člověk pořád někde něco dělá. Ano, to je na ženskou asi složité. Jenže veškerá ta činnost mě obrovsky nabíjí. A pokud mě v tom někdo začne omezovat, začnu být morous (směje se).

 

Petr Bendl (narodil se 24. ledna 1966 v Kladně) je čerstvý „znovuposlanec“ za ODS, exministr zemědělství a dopravy a bývalý hejtman Středočeského kraje.

Vystudoval Vysokou školu strojní a textilní v Liberci. V letech 1990 až 1994 pracoval ve veřejném sektoru v Kladně. Tady se stal v roce 1994 starostou, kterým byl do roku 1998. Byl i místopředsedou Svazu měst a obcí ČR.

V roce 1998 uspěl v poslaneckých volbách. O dva roky později se stal hejtmanem Středočeského kraje a na poslanecký mandát proto rezignoval. Post hejtmana v roce 2004 obhájil.

V letech 2002–2010 byl místopředsedou ODS. V lednu 2009 se stal ministrem dopravy. Od voleb v roce 2010 pak opět působil i jako poslanec. V říjnu 2011 byl jmenován ministrem zemědělství.

Ve sněmovních volbách 2013 opět uspěl, v komunálních volbách o rok později byl zvolen zastupitelem Bratronic. Loni tento post obhájil.

Ve volbách do sněmovny v roce 2017 získal podle vyhlášených výsledků 4429 preferenčních hlasů a opět se stal poslancem. Mandát mu ale byl po přepočtu hlasovacích lístků na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušen.

Žije v obci Velká Dobrá na Kladensku. Je čtyřikrát rozvedený, má tři děti (každé s jinou manželkou) – Tomáše (30), Daniela (21) a Adriana (4).

O vodě

Coby farmář je Petr Bendl se svým podnikáním závislý na vodě. Jak vnímá poplach kolem toho, že se může stát nedostatkovou? Je to s ní podle něho opravdu tak zlé? „Je, není to žádný zbytečný poplach,“ tvrdí. „Už coby ministr jsem se snažil všechny burcovat. Protože už jako hejtman jsem měl zkušenost s povodněmi, které napáchaly obrovské škody. A vím, že extrémní sucho napáchá škody mnohonásobně větší. A my nemáme vybudovaný systém, jak se suchem bojovat. Loni to byl podle mě jen zdvižený prst. Je jedno, jestli sucho přijde za rok, za pět let nebo za deset. Problémy s kvalitní vodou budeme mít v budoucnu všichni. A musí se na tom pracovat, protože neexistuje jedno univerzální řešení. Každá cesta, která povede ke zlepšení, je a bude dobrá cesta. Problém je to obrovský a myslím, že jen málokdo si dokáže představit, že je najednou bez vody.“

reklama

https://www.smeny.cz https://www.smeny.cz https://www.smeny.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků