Najít termín k setkání s Pavlem, Davidem a Filipem Zíkovými, fotbalovými agenty a představiteli společnosti Global Sports, je oříšek. Hráči, které zastupují, jsou rozprostření snad přes všechna časová pásma, takže mají pořád co sledovat. Jsou ale skvěle sehraná trojice, odpovědi si přihrávají na jeden dotek a ta jejich hra je ohromně baví.
Když jsme spolu mluvili před zhruba čtyřmi roky, bylo to v čase, kdy FIFA uvolnila agentské licence národním svazům. Loni to ale zase vrátila zpět. Byly to velké změny?
David: Je to tak. Od loňského října od té decentralizace ustoupila. Takže všichni agenti opět musejí mít licenci od FIFA, podmíněnou oficiálními zkouškami. A je to dobře, protože v posledních letech šla ta naše profese od kvality ke kvantitě.
Pavel: FIFA tím opravuje to své rozhodnutí. Licence předtím byla – a naštěstí opět je – celosvětová a má opravdu prestiž. Po té decentralizaci bylo vše převedeno na národní fotbalové asociace a stali jsme se takzvanými zprostředkovateli. A nastaly zmatky. Když jsme například dělali prodloužení smlouvy Patrika Hrošovského v Belgii, museli jsme se nejdřív přihlásit jako firma u vlámské obchodní komory, zaplatit vratnou zálohu dvacet tisíc eur, na základě toho jsme dostali povolení a mohli jsme ten kontrakt zprostředkovat. A stejné to bylo i v dalších zemích. Druhým negativem byl obrovský nárůst počtu agentů, respektive zprostředkovatelů. Když jsem někdy v roce 1998–1999 začínal, byli jsme v Česku tři licencovaní agenti FIFA – Zdeněk Nehoda, Pavel Paska a já – a dohromady ve světě nás bylo kolem stovky. A teď najednou bylo jen v Česku přes dvě stě zprostředkovatelů ze všech možných původních profesí. A každý chtěl samozřejmě vydělávat. A jelikož dnes přes sociální sítě oslovíte kohokoli, tak začali ve velkém oslovovat hráče. Což způsobilo velký zmatek a profesi agenta to hodně degradovalo. Prvořadou snahou mnoha z nich bylo urvat nějakého hráče, dostat co největší odměnu a tím to pro něho skončilo. Prostě jednorázovka. Což je naprostý opak toho, jak pracujeme my.
Filip: Tu profesi to skutečně hodně devalvovalo. Když jste třeba sečetl hráče první až třetí ligy v Itálii, tak jste tam měl na jednoho hráče čtyři agenty.
Pavel: A samozřejmě to poškozovalo obecně i vztah hráčů k agentům, vztah rodičů hráčů k agentům atd. Prostě tím, že to dělala spousta lidí, chyběla kvalita, hráči měli špatné zkušenosti, leckdy je ti takzvaní agenti okradli, prodali je tam, kde dostali větší odměnu, a vůbec nekoukali na jejich další rozvoj. Nebyli to běžci na dlouhou trať, šlo jim o jednorázový výdělek.
Takže to teď skončilo?
Filip: Teď je jakési přechodné transformační období, kdy některé agentské skupiny napadly určité body toho loňského rozhodnutí FIFA, takže se to v některých zemích popotahuje po soudech a v různých zemích platí různá pravidla.
David: Někde se odvolali ti agenti individuálně, jinde jako národní asociace, během podzimu a zimy probíhala soudní řízení třeba v Nizozemsku, Německu, Anglii. Takže myšlenka FIFA dostala trhliny, ale jak říká Filip, je to jen přechodné období, jsme přesvědčeni, že v budoucnu se plány FIFA prosadí.
Filip: Ono minimálně osmdesát procent těch nařízení je platných, zbytek se ještě vyvíjí. Ale obrovsky chybí vysvětlení národních asociací, osvěta klubů i hráčů, chybějí jim informace, jak to tedy vlastně je. Mnohdy pořád nerozlišují tu národní licenci zprostředkovatele s celosvětovou licencí agenta od FIFA.
David a Filip s Ondřejem Lingrem.
Jste dvougenerační firma. Jsou dnešní hráči jiní, než bývali dřív? Jsou odolnější, když je vypustíte do světa, nebo naopak třeba „mamánkovatější“?
Pavel: Víte, vše je odrazem stavu společnosti. A myslím, že společnost je v současnosti taková nepevná, nezakořeněná. Což je způsobeno mnoha okolnostmi, počínaje třeba obrovským atakem informací všeho druhu, které se na vás každý den valí, až po rodinné vazby a posun výchovy dětí a vztahů v rodinách. Když to porovnám, přece jen to dělám pětadvacet let, tak si vezměte například generaci Pavla Nedvěda, Jana Kollera, Petra Čecha, Jiřího Jarošíka, Davida Rozehnala a dalších, prostě tu velmi úspěšnou generace z doby před dvaceti lety, kdy v roce 2000 byli vicemistři Evropy jednadvacítek, o dva roky později mistři Evropy jednadvacítek a vrcholilo to rokem 2004 v Portugalsku na ME dospělých, kde jsme asi měli nejlepší tým Evropy vůbec a nešťastným gólem od Řecka jsme nedokráčeli až k titulu. Tahle generace to podle mého, když to řeknu zjednodušeně, viděla hodně sportovně. Byli dříči, chtěli se prosadit sportovně a to, že se přes ten fotbal třeba dostanou do zahraničních klubů, naučí se jazyky, vydělají mnohem víc peněz, to bylo až ve druhé řadě. Dnešní generace je pohodlnější, což je dáno obecně možnostmi, které má, ať jde o uplatnění cestování, život v jiných zemích a tak dále. A společnost je založená víc majetnicky. Neplatí to samozřejmě generálně, ale určitě se více než dřív stává, že když má nějaký klub zájem, hráč se nejdřív zeptá, kolik nabízí. A sportovní stránku má oproti té dřívější generaci naopak upozaděnou. Takže si i zvolí horší klub, který ale nabídne víc peněz.
David: Momentálně nejvíc pracujeme s takzvanou generací Z. A když si přečtete nějaký psychologický rozbor generace Z, tak máte víceméně na svou otázku odpověď. Na druhou stranu – každá generace má silné i slabé stránky a opravdové osobnosti, které se prosadí a bude se na ně vzpomínat, šly vždy mimo ten mainstream. Najdete je i v dnešní generaci. Nicméně se dá říct, že obecně je současná generace, jak říkáte, mamánkovatější, měkčí.
Kteří hráči, respektive které přestupy hráčů, jež zastupujete, vám v posledních letech udělaly radost?
Pavel: V první řadě určitě Martin Dúbravka, který si udělal velké jméno v Premier League. Hráč, který se prosadil do té absolutní špičky.
David: Naší srdcovkou také zůstává Nicolae Stanciu. Na jeho příběh jsme hrdí, to byla fotbalová radost, pořád jsme spolu v kontaktu. No a potom jsme například loni v létě dělali hostování s povinnou opcí – takže letos se to přetaví v přestup – Ondry Lingra ze Slavie do Feyenoordu Rotterdam. A současně jsme tam dávali mladého slovenského reprezentanta Lea Sauera. Je mu teprve osmnáct a vidíme v něm velký potenciál, to může být jméno, které nás bude ve fotbale provázet na vysoké úrovni další dekádu. Co se týká Česka, hráč, který je pořád v jakémsi řekněme rozjezdu, je Victor Olatunji ve Spartě. Momentálně je obecně takový trend vysokých afrických devítek do vápna a právě Olatunji je takový hráč. Ano, někdo může mít názor, že se třeba neprosazuje dostatečně, ale v našich očích to je hráč, který může být hodně výrazný a určitě o něj bude zájem i v zahraničí.
Filip: Další radostí je například naše reprezentace do sedmnácti let, která postoupila na letošní mistrovství Evropy a máme v kádru čtyři hráče. Mimochodem ta sedmnáctka je teď kategorie, u které věříme, že může v budoucnu přinášet radost i v dospělém fotbale.
Pavel: Mimochodem v téhle generaci máme dokonce shodu příjmení – Petr Zíka jako sedmnáctiletý hned při svém debutu v lize za České Budějovice dal gól Mladé Boleslavi, je součástí ligového kádru. Takže i on nám dělá radost.
Koho zastupujete nejdéle?
David: Určitě Milana Havla z Viktorie Plzeň. Ten je s naší agenturou spojený od úplného začátku, co jsme Global Sports založili, takže nějakých devět let. S Martinem Dúbravkou pracujeme sedm let, dlouho jsou s námi kromě jiných třeba i slovenští reprezentanti Patrik Hrošovský, momentálně působící v belgickém Genku, nebo Ján Greguš, který teď působí v americkém klubu Houston Dynamo.
Když jsme se bavili před čtyřmi lety, měli jste, Davide a Filipe, každý jednu dceru...
Filip: Já už mám druhou...
Co to znamená pro budoucnost rodinné firmy, až kluci budou v důchodu?
Pavel: Že se budeme soustředit na ženský fotbal. (směje se)
No kdo ví, ten je teď hodně na vzestupu...
Filip: Sledujeme ho a pořád zvažujeme, jestli do něho vstoupit, nebo ještě ne. Budoucnost má určitě velkou. Pavel: Ale chceme každou svou práci dělat opravdu na sto procent, proto stále váháme.
Filip: Chceme svou práci dělat pořád dobře, každému našemu klientovi se individuálně věnovat, dennodenně o sobě vědět, aby z toho měly obě strany dobrý pocit. Takže přemýšlíme, jestli bychom to stíhali.
David a Filip na Old Trafford s Martinem Dúbravkou během zprostředkování jeho hostování v Manchesteru United.
Věnovat se naplno každému klientovi, a být tak čtyřiadvacet hodin na příjmu, to musí být hodně náročné...
Pavel: Ale stíháme to. I když manželky nadávají, že se také musíme věnovat i jim a nejen našim klientům. Ale opravdu se snažíme komunikovat se všemi, aby věděli, že jsme pořád nablízku. Máme to i rozdělené a jsem přesvědčený, že práce a kvalita toho agenta se projeví nejen nějakým přestupem, ale i následnou péčí, zájmem a starostí o hráče. Proto máme všichni doma i všemožné satelity a fotbalové kanály z celého světa. Žijeme s těmi hráči.
David: Portfolio máme mezi sebou rozdělené a máme třeba i regionální skauty na Moravě, kteří nám například pomáhají přiblížit právě ten sektor mládeže a mladých talentů. A máme i síť zahraničních etablovaných partnerů. Snažíme se, aby těm našim hráčům byl vždy někdo nablízku. Ačkoli ne že se snažíme, máme to tak pokryté! Bez toho bychom nebyli úspěšní.
Předpokládám, že hráči občas umějí být hysterky, ne? Přece jen je fotbal také hodně o emocích...
Pavel: Moje žena jako totální antisportovec říká, že my chlapi máme ten fotbal jako náhradu bitev, rytířských soubojů. A je to asi hluboká pravda.
Upřímně, když je vaše žena antisportovec, nechápu, jak s vámi mohla zůstat...
Pavel: Tahle práce vztahy buď rozbije, nebo naopak utuží. Nám naštěstí vyšlo to druhé a příští rok budeme slavit čtyřicet let společného života
CV BOX
Pavel Zíka
Narodil se 24. 4. 1959 ve Vlašimi. Vystudoval VŠE, obor zahraniční obchod. Pak pracoval ve Strojimportu (vedoucí obchodní referent – vývoz západní Evropa) a na ambasádě ČR v Argentině (obchodní delegát). V roce 1998 založil agenturu Sport Invest. V roce 2011 prodal akcie společníkům a v roce 2015 založil agenturu Global Sports, v níž je se svými syny a manželkou. Když má volnou chvíli, nejraději se věnuje procházkám s manželkou a se psem, sledování sportovních přenosů, je velkým fanouškem tenisty Rafaela Nadala.
David Zíka
Narodil se 21. 8. 1986 v Praze. Vystudoval Metropolitní univerzitu Praha a následně MBA na Business Institut Praha. Pracoval ve Sport Investu (Project Manager), ve společnosti FIZA International (zakladatel) a v Česko-mexické obchodní komoře (předseda představenstva). Je ženatý, má jednu dceru. Jeho zálibami jsou rodina, cestování, hudba, filmy a sport.
Filip Zíka
Narodil se 10. 1. 1991 v Buenos Aires. Vystudoval Metropolitní univerzitu Praha, pracoval ve Sport Investu (Project Manager) a ve společnosti FIZA International (zakladatel). Je ženatý, má dvě dcery. Jeho zálibami jsou rodina, cestování, knihy, vaření a sport.
