Rozhovory

Patrik Nacher: Žijeme v podivné hyperkorektní době

Publikováno: 3. 4. 2020
Autor: Šárka Jansová
Foto: archiv Patrika Nachera
logo Sdílet článek

Patrik Nacher se řídí heslem, že kibicováním na sociálních sítích nebo v hospodě u piva nikdo ničeho nedosáhne. On sám se už desítky let pere za zlepšení finanční gramotnosti ve společnosti a úspěšně brojí proti nejabsurdnějším bankovním poplatkům. A jde mu to dobře!

Patriku, vy jste se podle všeho pro „službu“ společnosti narodil. Kdy jste se začal zajímat o politiku?

Už na gymplu. V roce 1989 jsme byli první gymnázium v Praze, které vyhlásilo stávkovou pohotovost, nebo jak se to jmenovalo. Vždycky jsem byl přesvědčený, že každý z nás má možnost ovlivnit dění v naší společnosti. To je jako se Sportkou. Lidé sází, i když vědí, že šance vyhrát je jedna ku milionu, a přesto to zkouší dál a dál. I v politice se může stát, že aktivní člověk dokáže něco pozitivního udělat, byť je jeden z milionu. Teprve když se mu to nepodaří, může „nadávat“. Důležitý je i ten pokus! Proto jsem už od roku 1996 působil jako tiskový tajemník a mluvčí ODS a založil tam skupinu pro mladé členy.

Pak jste ale z politiky odešel a založil jste známý server BankovniPoplatky.com, který upozorňoval na nehorázné a nesmyslné bankovní poplatky. Díky tomu si vás asi lidé nejvíc zapamatovali, že?

Z politického zázemí jsem odešel v roce 2005, protože se politika začínala ubírat úplně jiným směrem, než jsem si představoval. Vytratilo se z ní nadšení. Jako provozovatel stránek BankovniPoplatky.com jsem se dostal do veřejného prostoru z úplně jiné strany. Lidé si mě najednou všímali z jiného úhlu a viděli, že se o jejich běžné záležitosti zajímá konkrétní osoba a snaží se jim pomoct. To je přesně důkaz toho, že i když se jeden člověk věnuje nějakému problému permanentně, dostatečně razantně a přitom kultivovanou formou, může ovlivnit nebo spustit proces, který povede ke zlepšení. Díky mé aktivitě se řada bankovních poplatků zrušila a prostředí se pro bankovní klienty výrazně zlepšilo.

V roce 2014 jste se ale do politiky vrátil. Tentokrát vás za hnutí ANO 2011 opakovaně oslovil nynější premiér Andrej Babiš. Co vás přesvědčilo, že jste jeho nabídku přijal?

Na hnutí ANO mi bylo na začátku sympatické, že do něj vstupovali úspěšní podnikatelé a lidé, kteří už nepotřebovali řešit svoji obživu či získávat nové kontakty díky politice. I já jsem byl kvůli svému „boji“ s bankovními poplatky na veřejnosti známý a neměl jsem potřebu se nějak zviditelňovat. Každopádně mé současné politické angažmá je moje premiéra. Předtím jsem nebyl politikem ve volené funkci a je fakt, že se vstupem do politiky přišlo další rozčarování. Dříve mě coby „bankovního hlídače“ lidé poplácávali po zádech a byl jsem oblíbený. Teď jako poslanec ČR a člen Zastupitelstva hlavního města Prahy makám na několika problémech najednou a reakce lidí jsou tak půl na půl. Prostě lidé nehodnotí obsah, ale paušálně mě zařadí do skupiny politik a ještě k tomu za hnutí ANO. Ocenit dnes politika zkrátka není in. Občas se setkávám i s agresivními reakcemi bez ohledu na to, že v politice „kopu“ za občany a řeším témata, která je pálí. Na druhé straně mě nabíjí i velká podpora od lidí, kteří mi píšou a oceňují moje aktivity ve sněmovně či na magistrátu.

Není to o tom, že dneska posuzujeme lidi ne podle toho, co dokázali nebo jestli říkají pravdu, ale spíš podle toho, kam patří?

Princip černobílého světa, kdy je jedna a ta samá myšlenka vnímána rozdílně podle toho, kdo ji vyslovil, je zjevný. Dvojí metr a selektivnost jsou dneska „normální“ skoro ve všem, a to mi přijde děsné. Žijeme v podivné hyperkorektní době, kdy třeba veřejně řešíme, jak oslovit člověka, který se necítí být ani mužem, ani ženou, a politici to považují za korektní. Na druhou stranu pak ale těm samým politikům nevadí, když se někdo prezidentovi republiky vysmívá za to, že je starý, a ani jim nevadí narážky o smrti. A těch příkladů je víc. Jen si vezměte, kdybych já jako politik někde mluvil vulgárně, všichni se na mě sesypou s tím, že hnutí ANO hrubne. Pavel Novotný, extravagantní člen ODS a starosta Řeporyjí, se vulgárně vyjadřuje den co den a v podstatě se nic neděje. Jediné, co mě těší, že si voliči zachovávají rozum a na tyhle „módní výstřelky“ neskáčou.

Mají podle vás média stále takový vliv, jaký se jim přisuzuje?

Ovládat média už dneska nestačí. Lidé si nacházejí jiné zdroje informací na sociálních sítích, což bylo patrné třeba u zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA, nebo při brexitu. Tam média tvrdila přesný opak, než jak nakonec volby a referendum dopadly. Poslední dobou ale všichni vnímáme, že je v Evropské unii i u nás „doma“ snaha sešněrovat a cenzurovat internet. Je tady jasná tendence indoktrinovat, co si má kdo myslet a co by kdo měl říkat. Stačí se někdy podívat na politické debaty ve veřejnoprávní televizi, kde spolu komunikují tři zástupci „stejného směru“, a pěkně si přitom notují. Tímto způsobem se ale ke kritickému myšlení a pluralitě názorů jen těžko dostaneme. Jsem přesvědčený, že pokud neporušuji zákony této země, nevybízím k násilí, rasismu či ke xenofobii, neměli by mít provozovatelé sociálních sítí právo mazat mé příspěvky, nebo mi blokovat účet. 

Díky sociálním sítím se začíná prosazovat i kampaň Milion chvilek pro demokracii. Co na tohle uskupení říkáte?

Právě oni jsou důkazem toho, že je u nás demokracie a svoboda. A to je v pořádku. Rád bych ale připomněl, že jejich mluvčí a pořadatele nikdo nepronásleduje, nevyhazují je z práce, někteří se touhle aktivitou přímo živí a mají neuvěřitelný prostor v médiích. O tom se nám, voleným politikům, může jen zdát. Nemám vůbec nic proti tomu, aby lidé svobodně vyjádřili svůj názor, trochu mi ale vadí rozpor mezi mírou vlivu a moci na straně jedné a mírou odpovědnosti na straně druhé. My politici máme reálnou odpovědnost za to, jak hlasujeme, proč navrhujeme nebo schvalujeme určité zákony, voliči sledují každé naše slovo, každý názor a rozhodnutí. Milion chvilek touží mít vliv na veřejné dění, ale nechce nést tu odpovědnost a ani nemůže, protože jeho členové nikam nekandidují. Já bych byl pro to, aby lidé z Milionu chvilek šli do politiky, kandidovali a prosazovali své zájmy. Mít proslov na náměstí je fajn, ale daleko těžší je pak něco udělat a diskutovat s kritiky, hledat kompromisy, nové možnosti a východiska.

Východiska a nové možnosti už léta hledáte právě ve finanční gramotnosti a bankovnictví. Mohou vůbec politici nějak ovlivnit chování bank vůči klientovi?

S cenotvorbou ne, ale nepřímo se snažíme udělat všechno pro to, aby měli spotřebitelé lepší postavení. A k tomu právě došlo díky změně zákona o spotřebitelském úvěru, dvakrát se novelizoval insolvenční zákon, řešíme novelu exekučního soudního řádu, zákony ve vztahu ke „šmejdům“, kultivovalo se prostředí exekucí, snižovaly se odměny exekutorů i advokátní tarify a několikrát se rozšiřoval zákon o ochraně spotřebitele. Před námi je teď zákon o posílení práv spotřebitelů a sdružování sporů do jednoho, což je institut hromadných žalob.

Vy jste se osobně angažoval i ve skandálních dluhových pastích, kdy i šestileté dítě bylo exekučně zatížené. Jaká je v současnosti situace?

Obnovili jsme Podvýbor pro ochranu spotřebitele a podařilo se nám zastavit dětské exekuce, které jsou podle mě nemravné. V rychlém schvalování jsme napříč celou sněmovnou změnili novelu insolvenčního zákona, která dětským dlužníkům, pokud už v exekuci jsou, pomůže k rychlému oddlužení. A právě projednáváme, aby za děti do patnácti let nesli odpovědnost rodiče (zákonní zástupci). Tuhle záležitost jsem přenesl i do Zastupitelstva hl. města Prahy, kde všichni přítomní zastupitelé jednomyslně pověřili Radu hl. města Prahy, aby zastavila dětské exekuce na území hl. města, což se podařilo u sto padesáti případů Pražského dopravního podniku. To považuji za úspěch. 

Jak jsme na tom s exekucemi všeobecně? Zlepšil se tristní stav kolem nich?

Čeká nás ještě spousta práce! Máme tady přes sto třicet tři tisíc neplatných exekucí, které jsou vedeny na základě protiprávního rozhodčího nálezu. Nejvyšší soud a Ústavní soud sice konstatovaly, že netransparentně zvolený rozhodce a rozhodčí nález nemůže být podkladem pro exekuce, přesto se takové exekuce stále vedou. Kromě toho existuje několik dalších set tisíc exekucí, a možná i víc, které jsou pět, ale i sedm a více let nevymahatelné. Když je dlužník nemajetný, exekutor stejně nic nevymůže. Dluh narůstá a poškozuje to všechny strany, včetně věřitele. I kdyby chtěl věřitel řízení zastavit, vzniknou mu další náklady ve vztahu k advokátovi a exekutorovi. Všem by se tedy ulevilo, kdyby se i tyto exekuce pročistily. Naším cílem je udělat v exekucích pořádek a snažit se, aby lidé, kteří jsou v exekucích a v insolvenci, neutíkali do šedé zóny. Také proto jsem navrhl zvýšit nezabavitelnou částku. Chceme pomoci odpovědnému dlužníkovi, který do dluhů nepadá úmyslně, stejně jako nepoškodit seriózní věřitele.

Pojďme rozhovor trochu odlehčit. Jak často vás vidí děti a manželka?

Většinou moc často ne, ale já děti beru do svého prostoru a ukazuji jim, co moje práce obnáší. Byly se mnou v Poslanecké sněmovně, na magistrátu, na Úřadu vlády a jednou i na Pražském hradě. Nedávno se mnou byl skoro šestiletý syn, který má moc rád peníze (to má asi po mně), v České národní bance. S rodinou trávím čas zejména o víkendu, ale není to pravidlem, bohužel.

Zvládáte i trochu relaxovat?

Loni v lednu jsem si splnil celoživotní sen, který mi pomáhá ve zdraví přežít všechny ty psychické tlaky. Hraju na bicí a děsně mě to baví.

 

Patrik Nacher (narodil se 17. října 1974 v Praze) je zastupitelem hl. města Prahy a poslancem.

Absolvoval vysokou školu Bankovní institut, obor bankovní manažer (2006).

Od roku 1996 se pohybuje v oblasti médií a marketingu a posledních čtrnáct let se věnuje spotřebitelským tématům a bankovnictví.

V roce 2002 a 2004 byl poradcem místopředsedy vlády Petra Mareše, v r. 2004 až 2006 mediálním poradcem ministra obrany Karla Kühnla.

Od roku 2005 se angažuje pro Národní radu osob se zdravotním postižením ČR.

Provozuje několik internetových stránek, z nichž nejznámější se zabývá tématem bank, poplatků a zvyšováním finanční samostatnosti a gramotnosti spotřebitelů.

Byl spolumajitelem prvního kamenného obchodu pro levoruké ve střední Evropě.

Podílí se na projektech ke zvyšování finanční gramotnosti, např. TV pořad Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze. Je spoluautorem seriálu, který vycházel v Lidových novinách.

Je autorem knih „Konec finančních negramotů v Čechách“ (2015) a „Šílenosti doby korektní“ (2018).

Ve sněmovně je předsedou Podvýboru pro ochranu spotřebitele.

Je ženatý a má dceru a syna.

 

Nejabsurdnější poplatek

Byla to veřejná anketa pořádaná Patrikem Nacherem v Česku a na Slovensku prostřednictvím serveru www.bankovnipoplatky.com. Anketa měla za úkol zmapovat postoje bankovních klientů a do jisté míry tlačit na banky ohledně uvolnění své poplatkové politiky. První ročník proběhl v roce 2005, anketa byla ukončena v roce 2017 s tím, že český trh doznal pozitivních změn. Za nejabsurdnější poplatek byl vyhlášen Poplatek za vklad na účet. Patrik Nacher v roce 2020 server www.bankovnipoplatky.com opět obnovil a zmodernizoval. Součástí nových stránek s rozšířeným obsahem je i obnovení ankety o Nejabsurdnější poplatek, která se spustila začátkem února. „Rád bych, aby mi tam sdělili nějakou svou osobní zkušenost osobnosti společenského života, herci, zpěváci… A zaměřit bych se chtěl třeba i na pojišťovny,“ říká.


Senior fitnes

Patrik Nacher nedávno podpořil svou účastí projekt Senior fitnes. Oblékl dres a kopačky a přímo na hřišti si vyzkoušel walking football, fotbal v chůzi. „Pozval mě tým mistrů ČR, Senior fitnes. Bylo to skvělé. Lýtka jsem cítil víc než při běhání, tepovou frekvenci jsem měl celou dobu v ‚nastavení‘ spalování tuků a balon tam lítal stejně rychle jako u klasického fotbalu,“ svěřil se politik. Cílem projektu Senior fitnes je vytvoření podmínek pro pohybové aktivity seniorů a jedinců v preseniorském věku, včetně vedení rekondičně rehabilitačních programů. Organizují i volnočasové a kulturně společenské aktivity.

Mohlo by vás zajímat

Více článků