Jaká je naše pověst na Blízkém východě? Jak uspět na zdejších trzích? A jak se tady žije Evropanovi? Na tyto a řadu dalších otázek odpovídal Martin Dvořák, český velvyslanec v Kuvajtu a Kataru.
Jak byste zhodnotil aktuální úroveň vztahů mezi Českem a Kuvajtem / Katarem?
Vztahy s oběma zeměmi jsou v současnosti velmi dobré, přátelské a zcela bezkonfliktní. Na druhé straně bychom si určitě přáli trochu pozvednout rozsah vzájemného obchodu i častější bilaterální styky. Například posledním kuvajtským ministrem zahraničí, který navštívil Česko, byl současný emír Sabah Ahmad Al-Jaber Al-Sabah, a to v roce 1995. Podařilo se ale uskutečnit návštěvu našeho ministra zahraničí Tomáše Petříčka v Kataru v říjnu loňského roku. Bohužel jeho již připravenou cestu do Kuvajtu zablokoval koronavirus, stejně jako řadu dalších akcí, které jsme na letošek už měli připravené. Věříme, že se brzo všechno vrátí do normálu. Pak budou určitě pokračovat i naše diskuze o recipročním otevření zastupitelských úřadů v Praze a Dauhá. To by samozřejmě rozvoji vztahů s Katarem hodně pomohlo a já o to se svými katarskými kolegy v Berlíně usiluju od svého nástupu do funkce velvyslance.
Pokud je mi známo, Česko zatím nemá v Kuvajtu a Kataru žádné zásadní investice. Proč?
Nejspíše proto, že tyto země ještě donedávna investory ve velké míře nepotřebovaly, a pokud ano, byli tady investoři z USA, Asie nebo velkých evropských ekonomik typu Británie či Německa. Ačkoliv se situace v posledních letech v tomto ohledu dramaticky proměnila, pro české investory, kteří sem přicházejí s určitým zpožděním, se většinou stále ještě jedná o exotické a neprobádané destinace, které si teprve „oťukávají“. Náš zastupitelský úřad aktivity českých investorů v této oblasti samozřejmě podporuje. V poslední době jsme byli například u jednání o dodávkách technologií z produkce českých firem pro dopravu, infrastrukturu, obranu a další významné oblasti, které by mohly být doprovázeny i českými investicemi. Jedním z důvodů naší malé ekonomické přítomnosti v Zálivu bylo dosud jistě i to, že pro české firmy bylo mnohem jednodušší se orientovat na byznys v bližším okolí, především v EU, kde jsou podmínky známé a standardizované. Vývoj situace v souvislost s koronavirem to ale může zásadně změnit.
Ve kterých ekonomických odvětvích Kuvajtu a Kataru vidíte největší potenciál pro české exportéry a investory?
Jak už jsem naznačil, snažíme se využít záměrů dlouhodobých strategických plánů obou zemí a nabídnout to, po čem tu roste poptávka − tedy vyspělé technologie, produkty s vysokou přidanou hodnotou a pokud možno ojedinělá a originální technologická řešení. Například loni se podařilo otevřít přístup na trh pro výrobce protipožárních a hasicích technologií, je tu velmi konkrétní poptávka po výkonných radarech, po turbínách a generátorech pro elektrárny, představili jsme unikátní patent na těžbu, respektive dotěžování ložisek těžké ropy a tak dále. Zajímavé možnosti se rýsují také pro spolupráci v oblasti ekologie a environmentálních technologií či v oblasti vědy a výzkumu. Tady hodně sázíme na spolupráci s Kuvajtským institutem pro vědecký výzkum (KISR), který je obdobou naší Akademie věd a o spolupráci jeví velký zájem.
Jaké jsou hlavní překážky pronikání českých exportérů a investorů na kuvajtský a katarský trh? Jak jim v tomto ohledu pomáhá velvyslanectví?
Je tu velká konkurence o relativně malý trh, který je navíc jiný, vzdálenější a komplikovanější než trhy, které máme za humny. Zatím se našim firmám asi do těchto komplikací moc nechce, ale to se teď možná změní. Jako dobrá cesta na kuvajtský trh se jeví spolupráce s místní firmou, případně s velkými partnery z jiných zemí, kteří už zde na trhu jsou. Naše ambasáda se snaží o to klasické „otevírání dveří“. Za poslední dva roky jsme stihli uspořádat tři business fóra v Kuvajtu i Kataru, specializovanou incomingovou misi do Česka, sektorové představení řady firem z oboru požárně-bezpečnostních technologií či obranných a bezpečnostních technologií relevantním kuvajtským partnerům, slyšení české firmy v předvýběrovém řízení na dodávku technologií pro nové letiště, prezentaci jedné velmi specializované firmy z oblasti výroby hudebních nástrojů… Také publikujeme v odborných médiích články pro potenciální zájemce o pronikání na náš trh, pořádáme zde přednášky a prezentace o kvalitách Česka či EU jako obchodního partnera, účastníme se i informačních seminářů a workshopů v Česku, které pořádá Hospodářská komora ČR nebo Svaz průmyslu a dopravy… Je toho opravdu hodně.
Jaké jsou největší chyby, jichž se dopouštějí evropští exportéři a investoři, kteří se pokoušejí proniknout na kuvajtský a katarský trh?
Myslím, že nejtěžší je pochopit a přistoupit na zdejší pravidla a zvyky. E-maily nefungují, dopisy nefungují, telefony nefungují, musíte prostě do této oblasti letět osobně, setkat se se spoustou lidí, a to ne jednou, ale opakovaně, netlačit na pilu a nejednat v evropském či západním stylu „ano, teď hned, nejpozději zítra začínáme“. Tady se obchodní vztahy budují na důvěře a osobní známosti. Všichni z oboru se navzájem znají, podnikají spolu nebo vedle sebe dlouhá léta a na každého, kdo přichází odjinud, hledí nejprve s nedůvěrou. Druhou stranou téže mince je pak to, že se tu na vás často přilepí nějaký „obchodník s teplou vodou“, který se tváří, jak má celý ten zdejší složitý komplex vztahů zmáknutý, s každým je kamarád a s emírem chodí obden na kafe. Poznat je na první pohled také není úplně lehké, a tak asi nejeden zahraniční podnikatel či obchodník tu zpočátku zabloudil do nějaké takové slepé uličky. Zkoušejí to občas i u nás na ambasádě, vím, o čem mluvím.
Může se Čech, Středoevropan, v Kuvajtu pobavit způsobem, na jaký je zvyklý z domova? Jak zde trávíte volný čas? A co z Česka v poušti postrádáte nejvíc?
No tak třeba na točenou plzeň si tu opravdu nezajdete. Restaurace a hotely jsou v Kuvajtu úplně všechny, a v Kataru jen s několika výjimkami, bez alkoholu. Stejně tak je to například s vepřovým masem a s výrobky z něj. Šunka, uzeniny i slanina se tu dají sehnat pouze v modifikované podobě, tedy bez podílu vepřového. Jen málokde také najdete třeba živou hudbu. Obecně je tu trochu jiná struktura kulturní nabídky, která pochopitelně vychází z místních tradic a zvyků. Například pro mě osobně, jako velkého fanouška divadla, je tu těžké najít v této oblasti něco atraktivního. Na druhou stranu především Katar se poslední dobou snaží nabídku trochu víc přizpůsobit cizincům ze Západu. Ale s tím vším se dá žít, funguje tu plno jiných věcí. Najdete tu všemožná sportoviště, od tenisových kurtů přes golf a střelnici až po bowling, ale také třeba ledové kluziště. Mimochodem, národní hokejový tým Kuvajtu vede český trenér! Jsou tu příjemné pláže, sportovní kluby, fyzioterapie... Velmi dobře fungují i služby, na které jsme z domova zvyklí, od čistíren, krejčovských salonů přes dovážení nákupů a obecně on-line obchody až po bankovní služby a samozřejmě shopping v nejvyšší kvalitě zboží i servisu.
Existuje něco, co vám na kuvajtské a katarské kultuře imponuje?
Toho je spousta! Asi první, co mě napadá, je velká síla a soudržnost rodiny. Ta místní má navíc poněkud jinou dimenzi, než jakou známe od nás. Rodinná večeře se tu neobejde bez nějakých dvaceti či třiceti příbuzných, rodiny navíc často bydlí hodně blízko u sebe, rodiče postaví dům pro děti hned vedle toho svého, pak přijde třetí generace... Muslimská komunita funguje vlastně taky tak trochu jako rodina. Nikdy nenechá nikoho padnout. I tady se stane, že někdo utrácí nad svoje poměry, upadne do dluhů a pak i do bankrotu, ale nikdy tu neuvidíte na ulicích žebráky nebo bezdomovce, komunita se vždy nakonec nějak postará o ty, kdo propadli sítem. A také úcta k předkům a obecně k tradicím a zvykům je cosi, co nám na Západě podle mě trochu chybí...
Jakou image má Česko v Kuvajtu a Kataru? A jakou v USA?
Česko má ve světě až překvapivě dobré jméno, a stejně tak Češi. Říct někde venku, že jste z Česka, nejspíš narazíte na velmi pozitivní reakci. Občas ještě i dnes zazní Czechoslovakia, ale opět ve velmi pozitivních souvislostech. Jistě, v Americe znají všichni třeba Jágra, o kterém většina Arabů nikdy neslyšela, ale Pavla Nedvěda nebo Petra Čecha tu znal každý kluk. Američan si asi spíš než místní vzpomene na Antonína Dvořáka, ale opravdu všude znají Václava Havla, a je to pro nás skvělá obchodní značka. Všude v Zálivu si také velmi cení našich lékařů a zdravotních sester, ať už těch, kteří pracují tady, nebo těch, kteří se o ně starají v lázních v Česku. Dobré jméno tu stále mají také čeští technici a inženýři, kteří tu kdysi stavěli elektrárny a rafinérie, a v neposlední řadě si spousta Kuvajťanů pamatuje i to, že mezi vojáky, kteří v roce 1991 osvobozovali Kuvajt po vpádu Saddámových vojsk, byli také Češi.
Mohl byste porovnat diplomatickou kulturu arabských a západních zemí?
Asi si netroufnu mluvit obecně o arabské, respektive západní diplomatické kultuře, když jsem sloužil jen v jedné západní a v jedné arabské zemi, ale z té své nevelké zkušenosti bych řekl, že Kuvajťané a Katařané opravdu mnohem víc dbají na protokol a formální stránku věci, zatímco Američané nekoukají tolik na formu, ale jdou si tvrdě za cílem, a to cestami, které jinde v diplomacii moc nenajdete. Jsou zvyklí ukazovat a používat svoji sílu. To Arabové nikdy neudělají. V arabském světě musíte také mnohem víc dávat pozor na informace a zprávy poskytované mezi řádky, nepřímo. Američané mají často větší ochotu sdělovat i nepříjemné zprávy jasně a bez velkých okolků. Arabský partner bude vždy zdvořilý, nikdy vás přímo neodmítne. Musím říct, že každý z těch přístupů má pro mě něco do sebe.
Martin Dvořák
Narodil se 11. listopadu 1956 v Praze, vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze.
Po škole působil jako ekonom ve společnosti Východočeský průmysl masný, pro neshody s komunistickým režimem byl přeřazen do technického odboru a posléze pracoval též ve výrobě.
#V komunálních volbách 1990 a 1994 byl zvolen primátorem Hradce Králové.
V letech 1999–2002 se účastnil administrativní mise OSN v Kosovu (UNMIK), kde působil 28 měsíců jako administrátor měst Istog a Gjakovä.
Od července 2003 působil v Iráku jako expert Přechodné koaliční správy.
Od ledna 2005 do srpna 2009 působil jako obchodní rada na ZÚ Washington.
V roce 2009 byl jmenován ředitelem odboru dvoustranných ekonomických vztahů a podpory exportu na MZV ČR. V této funkci setrval až do srpna 2012, kdy byl jmenován generálním konzulem v USA.
#Od září 2017 je velvyslancem ČR v Kuvajtu a Kataru.
Mluví anglicky, rusky a německy, částečně polsky.
Je ženatý, má dcery Doru a Alžbětu a syna Adama. Má rád divadlo, hudbu, literaturu a sport.
Obchodní bilance
Vzájemná obchodní výměna mezi Českem a Kuvajtem, resp. Katarem spočívá v podstatě v českém vývozu, protože vývoz Kuvajtu a Kataru do ČR je velmi malý. V roce 2018 Česko vyvezlo do Kuvajtu zboží v celkové hodnotě 85,43 miliony dolarů, do Kataru jsme pak v témže roce vyvezli výrobky za 95,58 miliony dolarů. Vzájemnou obchodní statistiku zkreslují reexporty z Kuvajtu a Kataru do okolních zemí regionu, zejména Iráku a Íránu, které činí odhadem 10–30 % našeho vývozu do těchto zemí.
Zdroj: MZV ČR / ZÚ ČR v Kuvajtu
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
