V povídání s režisérem, scenáristou, producentem a spisovatelem Markem Dobešem jsme se dostali až do středověku, dotkli se mnoha celospolečenských témat a ozřejmili si důkladně, co to znamená být nezávislý filmař. Ale i to, proč se coby autor zejména sci-fi povídek pustil do pokračování Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války.
Jak vás napadlo rozvíjet další Švejkovy příběhy? Vždycky jsem chtěl dělat humor a už na škole psal komediální, většinou hororové povídky. Chtěl jsem lidi bavit, a tak jsem při hodinách třeba schválně padal ze židle, abych je pobavil i fyzickou akcí. Smysl pro humor jsem v sobě měl asi vždy. Po útoku na satirickou redakci Charlie Hebdo v roce 2015, který byl směrovaný vyloženě proti Židům, jsem si uvědomil, že vraždí moje kolegy komediografy a že se musím přestat stydět vyjádřit svůj názor, byť by mi mohl uškodit. Začal jsem jako jeden z mála českých umělců otevřeně vystupovat proti masmigraci. Tvrdím, že Češi jsou jedním z nejzajímavějších národů na světě, a jednoznačně se stavím proti demografické změně v naší zemi. Chci být Čech, chci žít v tradičním českém prostředí a to mimo jiné znamená korigovat migraci. K různým věcem můžeme přistupovat různě. Já jsem si z toho všeho převažujícího vítačství a progresivismu začal dělat legraci. A v tu chvíli mi došlo, že Jaroslav Hašek je do určité míry můj kolega. On byl ve své době rebel a buřič, který si dělal legraci z odnárodněné vládnoucí vrstvy. V tom jsem s ním spřízněn.
Jaké jsou tedy vaše povídky, kterými známý příběh pokračuje?
Ještě než jsem si vůbec uvědomil blízkost k Jaroslavu Haškovi, napsal jsem řadu, troufnu si říci, „haškovských“ povídek. Odehrávají se ve světě, kde se Donald Trump stane císařem. Vznikly dvě řady a do té třetí jsem vymyslel novou postavu Fluid Druid, což je přeoperované cosi, co když chce jet vyřešit válku na Ukrajině, označí sebe sama za pásové vozidlo pěchoty. Pointu prozrazovat nebudu, nicméně jsem přesvědčený, že Fluid Druid je postava s velkým potenciálem. Pokračuju tedy v Haškovi, ale po svém. Do povídek promítám témata, která dnes zajímají mě, respektive obecně nás Čechy a Evropany. Pokračování ve Švejkovi je možná trochu drzé, na druhou stranu komediálních a satirických povídek jsem napsal tolik, že si říkám – kdo jiný než já a kdy jindy než teď. Aktuálně zájem projevilo několik nakladatelů a jednáme o vydání.
Že máte jako absolvent žurnalistiky k psaní blízko, chápu, jak jste se ale dostal k filmové režii a produkci?
Na žurnalistice, kterou jsem studoval po převratu, jsem začal psát o filmu. Dostal jsem se do filmových časopisů, psal do festivalového deníku na MFF v Karlových Varech a celkově měl k filmu nakročeno. Pak mě oslovil jeden kluk z party nezávislých amatérských filmařů Gamera, kterému mé texty přišly vtipné. Díky tomu jsem natočil krátkometrážní film Byl jsem mladistvým intelektuálem. Jeho úspěch byl impulzem opustit zcela novinařinu a plně se začít věnovat filmu. Už tehdy jsem spolupracoval se Štěpánem Kopřivou a Jiřím Pavlovským a pokračovali jsme seriálem v České televizi Místo nahoře. Díky němu jsme vydělali první milion, který jsme pak investovali do filmu Choking Hazard.
Neotřelý zombie film...
Byli jsme první, kdo se zombie komedií přišel, a taky jsme to odnesli. Film neměl v kinech kdovíjaký úspěch, ale ve světové premiéře byl uvedený na prestižním newyorském festivalu Tribeca Film Festival. I Choking Hazard, podobně jako Místo nahoře, měl svůj přesah – tentokrát hledání smyslu života. Podle mého názoru jde o jednu z mála výjimek, kdy Česká republika šla s aktuálními trendy filmového průmyslu. Většinou míváme pět deset let zpoždění, což ale nemusí být na škodu. Alespoň se tak vyhneme progresivistickým iluzím. Co mě na Choking Hazardu těší, že běžel i teď, dvacet let od svého prvního uvedení, na Netflixu, v České televizi a je k dispozici v iVysílání. I po letech je stále signifikantní. Je to skvělý pocit.
Z čerstvého filmu Ďáblova sbírka.
Teď dokončujete film Ďáblova sbírka. O čem bude?
Je to můj druhý celovečerní autorský film a jde o černou komedii, která se zabývá tématy národní hrdosti, vlastenectví. Z určitých projevů vlastenčení a některých rádoby vlastenců si v něm tak trochu dělám legraci, stejně jako jsem si ji kdysi dělal z intelektuálů. Ale neposmívám se jim. Vážím si všech, kteří jsou skuteční vlastenci a jako takoví dělají něco pro naši zemi. Mohou být na sebe skutečně hrdí. Pokud ale jen někdo naprázdno mluví, co by se mohlo nebo mělo, k ničemu to nevede. Do filmu jsem také promítl svůj názor na církevní restituce. Ne že bych je neschvaloval, ale jejich rozsah, který byl podle mého názoru prosazen vylhanými argumenty, považuji za zcela neúměrný.
Jak se takový film financuje?
Ďáblova sbírka je úplně nezávislý snímek. Je to typ filmu, na který by vám nikdy žádný fond ani žádná televize příspěvek nedaly. Já jsem si tudíž od začátku – na filmu pracuji deset let – zakázal vůbec jen uvažovat o tom, že bych šel o nějaké peníze jakoukoli z oficiálních institucí žádat. Příspěvek by mě ovlivnil, moje práce by byla vystavena autocenzuře. Teď jsem pouze požádal o dotaci na distribuci a mimoto jsem rozjel kampaň na Startovači, abych získal peníze, které bych mohl investovat do marketingu.
Jaký máte z filmu pocit?
Je dobrý. Alespoň podle reakcí lidí, kteří byli zkušebním publikem. O filmu dopředu vůbec nic nevěděli, ale po promítání dlouze diskutovali nad nastolenými tématy. Ještě mě čeká zvuková postprodukce, pak shánění peněz na marketing, abych měl po Praze alespoň pár city lightů, no a práce na distribuci. Premiéru bude mít 1. října v kině Lucerna, svatostánku českého filmu, kde se i částečně natáčel.
Jste autorem řady filmových či seriálových scénářů, ale v šuplíku prý máte dalších dvanáct...
Napsal jsem na zakázku například scénář k filmu Kajínek, přišel jsem s původním scénářem na Jana Žižku, kterého mi ale Petr Jákl tak trochu „vykroutil“ z ruky, amerikanizoval ho, a bohužel podle toho to dopadlo. Do šuplíku jsem psal už v době, kdy jsme spolu s kolegy pracovali na jiných projektech, a jsou to opět věci, které jdou nějakým způsobem proti proudu. Příklad za všechny – scénář k černé komedii Adolf Hitler nemá rád disco, do kterého jsme spolu se Štěpánem Kopřivou investovali půl milionu korun, abychom poznali, že takový film nezafinancujeme. Byli jsme příliš napřed, přišli jsme i dřív, než byl natočený Der Untergang (Pád Třetí říše).
CV BOX
Marek Dobeš (narodil se 14. února 1971 v Praze) je režisér, scenárista, spisovatel a producent.
Vystudoval obor Žurnalistika na FSV UK. Jako publicista pracoval pro časopisy zaměřené na film (Cinema, Kino, Kinorevue aj.), byl redaktorem televizního pořadu Kinobox, specializoval se na rozhovory s českými i zahraničními osobnostmi (mj. s Davidem Lynchem, Rutgerem Hauerem, Salmou Hayek, Chuckem Norrisem, Davidem Bowiem či Alice Cooperem).
Jako scenárista a režisér debutoval krátkometrážním filmem Byl jsem mladistvým intelektuálem. Je autorem řady filmových, seriálových i dokumentárních scénářů. Coby producent má na kontě snímky Choking Hazard a Ďáblova sbírka. V mnoha filmech a seriálech se také představil jako herec a je i autorem mnoha sci-fi povídek.
Žije v Praze, je rozvedený, má syna.
