V době první vlády Donalda Trumpa ve Spojených státech amerických byl Lubomír Metnar ministrem obrany České republiky. Jeho nynější zvolení přivítal jako příslib „stability a klidu, které svět teď tak potřebuje“.
Z čeho tento váš pohled po prvních čtyřech letech s Trumpem jako prezidentem vychází? To přece nebyly zrovna stabilní a klidné roky...
Nejprve je třeba říct, že slova stabilita a klid jsem vyslovil z důvodu očekávání dalších kroků po zvolení Donalda Trumpa, kdy očekávám naplnění jeho slibu ve směru k vyřešení ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Má očekávání také pramení z jeho minulého funkčního období, kdy právě za něho došlo k, byť k neočekávanému, stažení vojáků z Afghánistánu a ukončení více než dvacetiletého konfliktu. Pokud budeme vycházet z minulosti, tedy z minulého funkčního období prezidenta Donalda Trumpa, tak když přebíral úřad po prezidentovi Baracku Obamovi, pouze pět zemí Aliance plnilo dvouprocentní závazek vůči HDP výdajů na obranu, a když končil funkční období v lednu 2021, tak tento závazek plnilo jedenáct zemí. Z toho lze usuzovat a vycházet, že jeho apel na země v rámci NATO byl úspěšný a lze předpokládat, že v tomto bude opět Donald Trump pokračovat, neboť se netají tím, že chce, aby Evropa a evropské země převzaly větší zodpovědnost za svoji bezpečnost a obranyschopnost a více přispívaly do Aliance.
Jak bude těžké zvýšit výdaje na obranu nad současná stále jen slibovaná dvě procenta HDP? Má armáda za co utrácet?
Začnu od konce vaší otázky. Armáda České republiky má rozhodně za co utrácet přidělené finanční prostředky, protože stále disponuje zastaralou technikou, někdy i sovětské provenience. Ale jak víme, příprava projektů se v tomto volebním období resortu příliš nedaří, a tím pádem se také nedaří čerpat finanční prostředky. Jen ilustrativně uvádím, že když v roce 2021 končila vláda hnutí ANO, byl podíl čerpaných prostředků vůči HDP 1,39 procenta, poté v roce 2022 byl 1,34 procenta, v roce 2023 byl 1,37 procenta. Ani v letošním roce neočekávám lepší výsledek, ba naopak. Příčin této situace na resortu obrany je hned několik, a to v oblasti plánování, stanovení priorit nebo odsouvání již naplánovaných projektů na rok 2035 – viz Koncepce výstavby AČR – a v neposlední řadě se dle mého resort soustředí pouze na velké zahraniční projekty, které ale nepřinesou velký efekt pro zapojení domácího průmyslu. Jak je vidět z dosavadních výsledků resortu, tak není připraven a nebyl schopen reagovat na takovéto skokové navýšení rozpočtu. A to vidíme i při přípravě rozpočtu obrany na rok 2025, kdy místo projektů jsou přidělené finanční prostředky přesouvány na zvýšení zálohových plateb splátek letounů F-35, a to v nemalé výši. Navyšují se o 8,5 miliardy korun a v roce 2026 o čtyři miliardy, místo toho, aby tyto finanční prostředky byly použity na potřebné projekty, jako je posílení protivzdušné obrany pořízením pozemní techniky na ochranu vzdušného prostoru. Jak vyplývá ze současných konfliktů, jedná se o nejdůležitější a nejpotřebnější vojenskou techniku. Co se týče plnění závazku dvou procent, tak za hnutí ANO jsme k tomuto závazku směřovali a podporovali ho s postupným nárůstem. A to na rozdíl od populistického slibu současné vlády, která tento závazek nejdřív slíbila na rok 2024 a poté na rok 2025, aniž by si byla vědoma reality a složitosti plánování a připravenosti jednotlivých akvizic, tedy za co přidělené finanční prostředky utratí. Vláda Petra Fialy absolutně podcenila nezbytný proces plánování akvizic. Výsledkem skokového navýšení a populistického slibu je to, že se resortu nedaří tyto finanční prostředky čerpat a vyčerpat a jak již bylo zmíněno, nerealizuje za ně připravené strategické projekty, které odsunula na rok 2035. O tom, že vláda k tomuto přistupuje nesystémově, svědčí právě nákup letounů F-35, které po nás nikdo nepožadoval a nebyly v cílech výstavby armády, a rovněž tak středních transportních letounů Embraer.
Mělo by mít Česko nejen vybavenější, ale také i mnohem početnější armádu, než má dnes? Měl by brát profesionální voják špičkový plat, tedy něco mezi padesáti a sto tisíci měsíčně?
Česká republika má od roku 2005 profesionální armádu a v posledních letech se snaží o to, aby tito profesionální vojáci byli vycvičeni, moderně vystrojeni a vyzbrojeni moderními zbraněmi a technikou, což je po letech obrovských škrtů běh na dlouhou trať. Co se týče počtu vojáků, tak ty vyplývají z vládou schválených strategických dokumentů, kdy armáda do roku 2030 požaduje 30 tisíc vojáků a 10 tisíc vojáků aktivních záloh. Aby bylo těchto počtů dosaženo a poslání vojáka bylo na trhu konkurenceschopné, je třeba se taktéž velmi vážně bavit o výši platů, jaký by měli vojáci pobírat, a to hlavně na těch nejnižších hodnostech, kdy mužstvo je základem armády a kde v současné době konkurenceschopnost na trhu práce není. Z tohoto důvodu navrhuji na příští rok v rámci rozpočtu ministerstva obrany přesun finančních prostředků ze splátek F-35 na platby vojáků z povolání, a přidat jim tak dalších pět procent k již navrhovaným.
Velký problém je s doplňováním aktivních záloh, ještě větší než s náborem do armády. Sám jsem narazil na to, že je systém hodně nepružný a složitý. Kde vidíte příčinu slabého zájmu o aktivní zálohy?
Máte pravdu, s tímto názorem se setkávám poměrně často. Byť resort obrany argumentuje, že se snaží oblast náboru aktivních záloh zefektivnit, tak jak je vidět, příliš se mu to nedaří. Systém je příliš byrokratický a co slyším od rezignovaných potenciálních uchazečů, nevidí ani snahu úředního aparátu o zlepšení.
Jak se z odborného hlediska díváte na vývoj války na Ukrajině? Je třeba ji rychle ukončit v zájmu nezhroucení Ukrajiny a není Rusko podobně před zhroucením jako Ukrajina, jen to lépe maskuje?
Já se domnívám, že konflikt na Ukrajině je třeba ukončit, a to nejprve vojenským příměřím, protože se Rusku, byť pomalu, stále daří dobývat ukrajinská území a bezprecedentními útoky na kritickou infrastrukturu se mu daří Ukrajinu destruovat, a to nemluvím o mrtvých a raněných. Proto je třeba co nejrychleji tento konflikt ukončit a k řešení zvolit diplomatickou cestu. Je třeba, aby západní země v tomto diplomatickém řešení Ukrajinu podpořily, ale Ukrajina si sama musí stanovit podmínky, za jakých uzavře případné příměří.
Autor je evropským editorem Deníku
VOLBY
Hnutí ANO 2011 zatím podle průzkumů míří k vítězství ve volbách v příštím roce. Bude Lubomír Metnar usilovat o návrat na post ministra obrany? „Osobně si v prvé řadě přeji, abychom jako hnutí ANO udělali v dalších volbách co nejlepší výsledek,“ říká na úvod a doplňuje: „Co se týče mého případného angažmá, tak tady opravdu nebudu spekulovat a počkejme si na výsledek voleb a na případné povolební koaliční vyjednávání. Poté bude možné na tuto otázku seriózně odpovědět.“
CV BOX
Lubomír Metnar (narodil se 6. října 1967 v Olomouci) je jako nestraník poslancem za hnutí
ANO 2011 a bývalý ministr obrany.
Po maturitě působil u tehdejší Veřejné bezpečnosti, poté v letech 1994 až 1998 studoval na Ostravské univerzitě v Ostravě se specializací na ekonomiku, obchod a služby. Následně vykonával službu policejního vyšetřovatele v Moravskoslezském kraji a krátce byl šéfem bezpečnosti strojírenského podniku ve Vítkovicích. Od roku 2013 byl rok náměstkem ministra vnitra, pak se vrátil do soukromého sektoru.
V prosinci 2017 byl jmenován do funkce ministra vnitra, od června následujícího roku do prosince 2021 působil na postu ministra obrany a od voleb v roce 2021 je jako nestraník poslancem za hnutí ANO 2011. ve sněmovně je předsedou Výboru pro obranu.
