Probojováním se Jiřího Havránka do sněmovny se ODS podařil dokonalý oblouk. On sám patří mezi tři nejmladší poslance, jeho stranický kolega Bohuslav Svoboda je naopak tím nejstarším. Ovšem zatímco Bohuslav Svoboda je z Prahy, která má skoro milion a čtvrt obyvatel, Jiří Havránek je z obce, kde jich nejsou ani čtyři stovky.
Jak složitá je cesta zastupitele obce Bratčice, kde nežije ani čtyři sta lidí, do parlamentu, a to ještě v necelých devětadvaceti letech?
Ta cesta byla hlavně krásná! Jako zastupitel obce jsem získal základní politické ostruhy. Zkušenosti z komunální, popřípadě krajské politiky jsou nezastupitelné. A věřte tomu, že ve chvílích, kdy sedím kvůli obstrukcím po nocích ve sněmovně, jsem opravdu rád, že se nám na komunální úrovni daří. Protože jinak je to často „na hlavu“. Obrovskou školou pro mě ale byly poslední čtyři roky, kdy jsem měl možnost spolupracovat se středočeskými poslanci za ODS, a následně dva roky v týmu Petra Fialy. Co se týče mého věku, beru to s naprostou pokorou. Možná jsem to měl z tohoto pohledu jednodušší v tom, že jsem zvyklý být všude nejmladší. Okresní buňku ODS vedu od svých pětadvaceti, i v této roli jsem nejmladší v republice. Myslím, že věk není to nejdůležitější. Nicméně jsem rád, že mohu zastupovat jak nejmladší generaci, tak i jednu z malých obcí.
Jste členem Spolku pro obnovu venkova ČR. Co je podle vás potřeba především udělat, aby se český venkov nevylidnil a nemizel?
Těch oblastí je několik. Vše samozřejmě souvisí s kvalitní infrastrukturou, ať už se jedná o silnice či železnice, které usnadní dopravu za prací, anebo i sítě. A nejde „jen“ o rychlý internet, ale stále i o vodovod a kanalizaci. Možná je to pro někoho překvapením, ale třeba ve Středočeském kraji je stále více než deset procent domácností bez připojení na vodovodní soustavu, a jsou tak odkázány pouze na své studny, které v létě ale často vysychají. A s kvalitní infrastrukturou samozřejmě souvisí též nárůst pracovních příležitostí, protože pro firmy je bezesporu důležité využívat atraktivního a zasíťovaného prostředí.
V Česku je asi nejvíce chalup a chat na světě. Jak nastavit vztah chalupářů a místních, aby to vesnicím pomáhalo?
Na tuto otázku žádná jednoduchá odpověď neexistuje. Konkrétně u nás v Bratčicích tahle synergie funguje. Když to řeknu pejorativně: „lufťáci“ chodí na pivo se starousedlíky. Důležitá je v tomto ohledu spolková činnost. Když se mohou všichni sejít na fotbale, zatancovat si na víkendové zábavě, samozřejmě se lépe vytvářejí vazby. Spolková činnost má samozřejmě i další plusy. Spolky jsou totiž na malých vesnicích často jediným hnacím motorem společenského života, starají se o aktivity dětí a mládeže. Prostě venkov by bez místních fotbalistů, hasičů, myslivců a dalších nemohl fungovat!
Kromě své poslanecké práce působíte i na vysoké škole v Kutné Hoře. V čem je vysoká škola zásadní pro život dvacetitisícového města?
Přiznám se, že když se začalo o přesunu Vysoké školy politických a společenských věd z Kolína do Kutné Hory mluvit, byl jsem spíš skeptik. Nicméně, samotný přínos této instituce pro Kutnohorsko jsem poznal až ve chvíli, kdy jsem zde začal aktivně působit. Škola totiž kromě „běžného“ akreditovaného vysokoškolského vzdělání pořádá i další diskusní semináře, v součinnosti se Středočeským krajem spolupracuje s místními středními školami, pořádá kurzy pro seniory a taktéž předvolební debaty. Prostě široké spektrum služeb. A jsem rád, že se toho alespoň z malé části mohu také účastnit.
Loňské parlamentní volby byly extrémně napínavé. Kdy jste vy osobně začal slavit?
Že pro naši koalici budou volby úspěšné, jsem začal věřit někdy na začátku léta, a v září jsem již říkal, že ve středních Čechách získáme jistě devět mandátů. O jeden jsem nás tehdy podhodnotil! Co se týče samotného volebního víkendu, to je jiný příběh. Popravdě, zpětně jsem rád, že jsem v pátek večer prorazil na Trojském mostě v Praze pneumatiku a vůz neměl rezervu, ale jen lepicí sadu, která vám je při takové příhodě k ničemu. Takže jsem celý večer řešil, co s tím, a nesoustředil se na volby. V sobotu jsem odvolil, a pak už jen sledoval výsledky. A když jsem viděl, že se nám daří i v těch nejmenších obcích, už jsem byl opravdu klidný. Měl jsem malý volební štáb v Kutné Hoře, kam dorazila rodina a přátelé, kteří mi v kampani pomáhali, a někdy kolem páté hodiny jsem sedal do auta a jel na hlavní volební štáb do Prahy. Nezapomenu na chvíli, kdy jsme ve výsledcích přeskočili hnutí ANO. V tu chvíli jsem vlastně začal slavit a odpovídat na gratulace. Když vám to vyprávím, pořád mám z téhle chvíle husí kůži. Ten den byl pro mě naprosto nádherný, protože jsem slavil jak s mými nejbližšími, tak s kolegy v Praze, se kterými jsme ten poslední rok naplno makali na volební kampani a oni se tak stali mou druhou rodinou. Ta emoce je nepřenosná, to se musí zažít.
V trojkoalici SPOLU se spojila občanská pravice s dvěma dalšími stranami. Jak složité pro vás bylo přijetí této konstelace?
Přiznám se, že kvůli prožité zkušenosti z krajských voleb 2020, kdy nám ve Středočeském kraji chybělo opravdu málo k hejtmanskému křeslu pro Martina Kupku, jsem byl stoupencem myšlenky jít do voleb společně. Tehdy jsme v krajských volbách totiž také vyjednávali do poslední chvíle o předvolební koalici, ale vlastně jsem k tomu i já sám přistupoval poměrně chladně. A tak šla nakonec KDU-ČSL do voleb se STAN, a o tom, jak to dopadlo, jsem už mluvil. Ale všechno je tak, jak má být, a Martin Kupka je dnes úspěšným ministrem dopravy. Spolupráce ODS, KDU--ČSL a TOP 09 fungovala a funguje i po volbách. Navíc skvěle zafungovala chemie mezi panem předsedou Fialou, Markétou Pekarovou Adamovou a Marianem Jurečkou. Všechno bylo naprosto přirozené a právě ta přirozenost je podle mě jedním z nejdůležitějších bodů pro úspěšnou kampaň a spolupráci.
Jste členem rozpočtového výboru. Žijeme z finančního pohledu v relativně normální době, nebo jsme společně s Ukrajinou ve válce a měli bychom mít válečný rozpočet?
Válečný rozpočet v tom pravém slova smyslu je naštěstí ještě daleko. To ale neznamená, že na nás Putinova válka nedopadá. Naopak. Ať už to je rozpočtovými důsledky pomoci válečným uprchlíkům, dodávek zbraní a v neposlední řadě i tím, jak se snaží vláda řešit dopady na peněženky občanů Česka. Bohužel není možné být v ekonomické válce s Ruskem, a nepocítit dopady. I proto musel být upraven státní rozpočet na straně výdajů.
Jak by Česko mělo dál pomáhat Ukrajině a Ukrajincům?
Chtěl bych v prvé řadě poděkovat všem, kteří Ukrajině i Ukrajincům na českém území pomáhají. Ta vlna solidarity je úžasná a je pro mě důkazem, že Češi si jsou vědomi toho, že Ukrajinci bojují a umírají i za naši svobodu. Skvěle v tomto ohledu funguje i vláda, a já opravdu nechci vše rekapitulovat. Naopak bych rád upozornil na to, co přijde. Již se naplno vedou diskuse o jakési modifikaci Marshallova plánu pro Ukrajinu. Bezesporu už nyní víme, že si Ukrajina sama s obnovou neporadí. A velký objem peněz, který půjde – ať už z EU, nebo i z USA a dalších států – může být příležitostí pro české firmy a dodavatele. Už nyní se objevují poptávky, které naši dodavatelé mohou plnit. Čím dřív tuto příležitost uchopíme, tím lépe následně budou moci české firmy nejen pomáhat, ale mít i užitek.
Ohledně svých koníčků vedle fotbalu zdůrazňujete, že máte rád svoji ženu. Jak vašemu manželství prospívá vysoká politika a noční jednání kvůli obstrukcím opozice?
Jsme si vzácnější. Nicméně, má žena je se mnou od mých úplných začátků v politice, od mých osmnácti. Možná i proto je maximálně tolerantní ke všemu, co k politice patří, ať to jsou noční jednání, či schůzky a konference po celé republice. A taky k mým špatným náladám, když se prostě nedaří a pomyslně si nosím práci domů. Kdybych to měl shrnout jednou větou: u nás platí rčení, že za každým úspěšným mužem stojí milující a silná žena.
Autor je evropským editorem Deníku
Jiří Havránek (narodil se 23. prosince 1992) je poslanec PSP ČR, podnikatel a příležitostný vysokoškolský pedagog. Poslancem byl zvolen ze 6. místa středočeské kandidátky koalice SPOLU.
Vystudoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, kde následně působil jako doktorand. Později začal externě spolupracovat s Academií Rerum Civilium – Vysokou školou politických a společenských věd v Kutné Hoře.
Dění ve sněmovně se snaží přiblížit formou krátkých a pokud možno vtipných videí.
Má rád historii, protože bez znalostí historie jsme odsouzeni opakovat stále stejné chyby, a je rád, že díky akademickému působení může tuto svou „lásku“ předávat dál.
S manželkou Lenkou žije v Bratčicích na Čáslavsku, kde je obecním zastupitelem.
Je velkým fanouškem fotbalové Sparty a milovníkem piva. Volný čas tráví hraním počítačových her, zejména fotbalových manažerů.
Byty
Ve sněmovně se Jiří Havránek aktivně zabývá i oblastí bytové výstavby. O podpoře výstavby bytů se v Česku mluví už roky, ale to, co roste, není nabídka bytů, ale ceny. Jak z toho podle něho ven? „Základem je urychlit a zjednodušit výstavbu. To je hlavní krok k tomu, jak nerovnováhu poptávky a nabídky vyrovnat,“ říká. „Všude opakuji, že stát je ten poslední, kdo má sám stavět. Má pouze určit podmínky. S čím ale stát může pomoci, to je poskytnout zbytnělé pozemky a budovy ve svém vlastnictví. Právě ty je možné uvolnit municipalitám k výstavbě. A nejen municipalitám, je zde velká poptávka například bank či pojišťoven po možnosti výstavby PPP projektů v oblasti dostupného nájemního bydlení. Jediné, co potřebují, jsou pozemky. Proto pojďme využít právě ty nevyužité, jež jsou ve vlastnictví státu.“
reklama
