Rozhovory

Jaroslav Větrovský: Na sankce jsem alergický

Publikováno: 19. 4. 2020
Autor: Karel Černý
Foto: archiv Jaroslava Větrovského
logo Sdílet článek

Pokud by někdy nastala energetická krize, zajeďte za senátorem a starostou Mladé Vožice Jaroslavem Větrovským. Energie má v sobě totiž tolik, že by měl získat přezdívku Temelín. Nadšeně mluví o svých koníčcích i o své práci. A je zřejmé, že by ji nedokázal „odfláknout“.

 Když jsme si povídali zhruba před rokem, bylo aktuální dění kolem ochrany osobních údajů, tedy GDPR. A právě v téhle oblasti se vám, coby Senátu, podařilo prosadit slušné změny...

Ano, byl to obrovský úspěch. A co bych rád zmínil a vyzdvihl, je spolupráce s kolegou Michaelem Canovem, který je kromě jiného také starostou Chrastavy. Spolu jsme dávali dohromady návrh, aby obce a města nebyly sankcionované za prohřešky, které by právě za GDPR mohly být. To se povedlo, sněmovna nám nakonec dala za pravdu. Myslím, že to je z hlediska legislativní činnosti opravdu velký úspěch a jsem za něj hrozně rád. Myslím si totiž, že se snad jedná o náš národní sport − nechat se stresovat různými zbytečně vysokými sankcemi ve věcech, kde to není nutné.

 

Je možné, že když Poslanecká sněmovna někomu určila třeba milionovou pokutu, což bylo právě u GDPR, tak si neuvědomuje, že to u některých obcí představuje třeba i půlroční či roční rozpočet?

To neumím posoudit. Ale velmi bedlivě sleduju zákony, ve kterých tyto sankce jsou. Protože jsem starostou malého města a jsem v kontaktu s dalšími kolegy z malých obcí, tak vidím, že se leckdy naprosto zbytečně trestáme za naprosto formální pochybení, které lze napravit během pěti minut. Fakt už jsem na veškeré sankcionování alergický. Protože jaký je potom výsledek? Že přijde kontrolní orgán a dá vám flastr za nesmysl v duchu „Soudruhu, dnes kontrolujeme nástěnky.“ To mi vážně hodně vadí.

 

Proč jste byl v Senátu proti zrušení daně z nabytí nemovitosti?

Protože jednak to bylo součástí širšího zákona, ale také jsem zjistil, že zrušení by způsobilo zásadní absenci prostředků ve státním rozpočtu. A myslím si, že Senát, který nerozhoduje o státním rozpočtu, by neměl takovouto činnost dělat. Zkrátka o systémových věcech v oblasti daní by měla být debata na úrovni vlády a sněmovny a ne to řešit nesystémově a nahodile, třeba právě takovouto iniciativou.

 

V Senátu jste byl jedním z těch, kteří podpořili EET. Jaké na to máte ohlasy právě třeba z malých obcí?

Uvedu příklad. Rád jezdím lyžovat do Rakouska, a když si ve výšce 2500 metrů nad mořem dám pivo, tak mi číšník automaticky přinese účtenku. A nikdy jsem neměl pocit, že ho to nějak obtěžuje. Teď k našim obcím – jestli EET bylo příčinou toho, že se na venkově zavřely obchody nebo hospody, tak musím říct, že já takovýto bezprostřední příklad neznám. Pokud se to někde stalo, je mi to líto. Nicméně vydat účtenku a zanést vše do účetnictví, považuju za normální.

 

Když půjdeme k vašim jižním Čechám, mám tam příbuzné, docela často tam jezdím a překvapuje mě, kolik i malých obcí je – oproti některým jiným regionům − opravdu v hezkém stavu. Upravené, opravené, silničky v pohodě...

Jihočeský venkov je prostě zdravý. Jsem tam velice často, navštěvuju spoustu leckdy i hodně malých obcí. A musím říct, že jejich starostové jsou v mých očích hrdinové a špičky ve svém oboru. Opravdu dobře mohu samozřejmě posoudit jen svůj volební obvod a v něm je o obce skutečně příkladně postaráno. A pokud lidé vidí, že samospráva je na čele pelotonu a dává impulzy, tak se starají i oni. Výsledkem je, že vesnice v jižních Čechách jsou opravdu kouzelné. Jistě, souvisí to třeba i se stavem krajských komunikací, které má podle mého Jihočeský kraj v absolutním pořádku, obnovené a opravené. Takže je to jedno s druhým.

 

Je to hlavně prací obcí, nebo hraje velkou roli i kraj?

Stojím si za tím, že hlavně samotné obce jsou špičkové. A k tomu dodávám, že Jihočeský kraj vůbec nebyl špatně spravován. Pokud bych měl říct nějaké zásadní chyby, nenalézám je. Takže jsem přesvědčený, že nová krajská reprezentace, která půjde letos do voleb, má na co navazovat, je udělána spousta dobrého. I proto si myslím, že zde vůbec není třeba dělat nějakou revoluci.

 

Nepřemýšlíte vy osobně o účasti v krajských volbách?

To ne, nebudu v nich hrát žádnou významnou roli. Mluvilo se o tom, že bych byl kandidát na hejtmana, ale to nebudu.

 

Neláká vás to? Když se člověk podívá na váš facebook, tak z vašich stálých cest do regionu je vidět, že vás obce hrozně baví.

Ohromně mě baví! Rozhodně nejsem po dvaceti letech starostování vyhořelý a strašně rád jsem mezi lidmi. Ale stejně tak mě baví i Senát. Zejména proto, že senátor má velkou moc pomáhat regionu, v tom je to krásný. Je zástupcem svého obvodu.

 

Ale lidé to neberou tak, že senátor je zástupce určitého regionu. To spíš na té krajské úrovni.

Práce senátora má dvě roviny. První je zákonodárná. Ta je nezpochybnitelná. Senátor sedí v Praze a schvaluje či neschvaluje zákony, které pošle Poslanecká sněmovna. Ale pak je tady rovina druhá, a to je právě práce coby velvyslance svého regionu v hlavním městě. A tady může být hodně prospěšný. Je k dispozici starostům, neziskovkám a podobně, a tak pomáhá otevírat dveře lidem, kteří to potřebují.

 

Co kromě už zmiňovaného GDPR byste ještě označil za klíčové v práci Senátu za minulý rok? A co rozhodujícího vás čeká letos?

Začnu budoucnem. Za klíčovou považuju debatu o stavebním zákonu. Naprosto zásadní věc. Stěžejní zákonná norma, která bude ovlivňovat rozvoj celé země. Její genezi sleduju, těším se na debaty. Určitě budou náročné, ale věřím, že se podaří najít řešení, které stavební zákon posune dopředu. No a loňský rok... Pro mě byl velmi důležitý zákon o podpoře sportu. Pocházím ze sportovního prostředí, hodně jsem se pohyboval okolo zřízení Národní sportovní agentury, která má sice spoustu kritiků, ale já jí fandím. Myslím, že je dobře, že sport získal svou centrální autoritu a je velmi cenné, že získal i svou samostatnou rozpočtovou kapitolu.

 

Myslíte, že to pomůže i obcím, kde sport docela mizí?

Věřím, že ano. Protože v obcích ubývá dětí, sport tam organizují velcí srdcaři. Já třeba za veliký a nádherný fenomén považuju venkovský fotbal. Je úžasný prostředím, atmosférou. Jenže klubů ubývá, nemají lidi. To je hrozná škoda. Dřív bylo hřiště skoro v každé vesnici, každá měla svůj tým. Lidi se sešli, dali si pivo a buřta, zafandili těm svým. A často ani nešlo o výsledek, ale spíš o to, že se sešli. Byl to vlastně jeden ze způsobů socializace. Vždycky všude říkám, že venkovský fotbal a dobrovolní hasiči jsou obrovské fenomény.

 

Kdybyste byl přece jen navržen na hejtmana, zvládal byste to i se senátorstvím?

Slučitelné to je. Příkladem je například Jiří Čunek. Je velice úspěšným hejtmanem a velice aktivním senátorem.

 

A to by se vám nelíbilo?

Přiznávám, že by mě krajská politika lákala. A po těch dvaceti letech v komunální politice si myslím, že bych měl tomu kraji co nabídnout. Ale to teď není na pořadu dne, uvidíme.

 

Už když jsme spolu mluvili minule, divil jsem se, kolik toho stíháte a připadá mi, že tempo ještě stupňujete...

Fakt? Možná máte pravdu. Každopádně nedávno jsem byl na oblastním sněmu v Jindřichově Hradci. A byl jsem vyzván, abych řekl, jakou mám negativní vlastnost. Uvedl jsem hyperaktivitu. Že už je někdy možná až na škodu a může lidi obtěžovat. Pravdou je, že já se svou energií nemám problém (směje se).

 

To jste měl vždycky? Byl jste hyperaktivní dítě?

To ne. Nemyslím, že bych byl nějak extrémně zlobivé či těžko zvládnutelné dítě. Ale prostě mám spoustu energie. A souvisí to určitě s tím, co jsem už říkal – pořád se necítím vyhořelý, pořád mě práce s lidmi ohromně baví.

 

Což je s podivem, dalo by se čekat, že po tolika letech starostování pojedete už ve značné rutině.

Pravda je, že zastupitelem jsem už přes dvacet let a na radnici sedím páté volební období, teď začínám devatenáctý rok. Ano, je jasné, že po takové době jsou věci, které už jsou naprosto rutinní, i když spíš bych to nazval řemeslné. Ale pořád mě to baví, pořád mě to uspokojuje, strašně rád navštěvuju obce a komunikuju se starosty. Možná i z toho čerpám energii.

 

Mimochodem, syn stále studuje medicínu?

Ano, je v pátém ročníku lékařské fakulty, takže příští rok bude končit.

 

Takže případně může tu vaši hyperaktivitu léčit...

Možná by mohl, ale on je to samé. Kdybyste s ním mluvil, zjistil byste, že kadence jeho slov je vyšší než u mne (směje se). 

Jaroslav Větrovský (narodil se 31. července 1968 v Táboře) je senátor a starosta města Mladá Vožice na Táborsku.

Vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Poté nastoupil jako učitel na Základní školu v Mladé Vožici, od roku 1996 byl šest let ředitelem Základní a Mateřské školy v Ratibořských Horách.

Do politiky vstoupil v roce 1998, když byl zvolen do Zastupitelstva města Mladá Vožice. O čtyři roky později se po volbách stal uvolněným místostarostou, o další čtyři roky později už ho volby vynesly na post starosty, který vykonává dodnes.

V roce 2014 se stal v soutěži Svazu měst a obcí ČR nejlepším starostou Jihočeského kraje pro období let 2010 až 2014.

V roce 2016 uspěl ve volbách a na kandidátce ANO se probojoval do Senátu.

#Je ženatý a má dva syny – Jana (23) a Jaroslava (20). Baví ho sport, hlavně fotbal, tenis, lyžování a cyklistika. Také rád čte, zejména literaturu faktu, historické knihy, středověkou filozofii.


Velvyslanec

Svou roli v Senátu chápe Jaroslav Větrovský hodně jako roli velvyslance svého regionu. Chápou ho tak ale i lidé, obracejí se na něho jako na svého emisara? „Zaplaťpánbůh, obracejí, a jsem za to strašně rád,“ říká rozhodně. „Kdyby se neobraceli, tak by to znamenalo, že svoji práci dělám špatně. V tom spočívá pozice senátora – snažit se obcím pomoci vyjednáváním a podobně. Navíc za dobu, kdy jsem v politice, znám ve svém regionu snad všechny starosty osobně, takže se na mě obracejí přímo, což je důkaz toho, že má moje práce smysl. Protože jenom sedět v Praze, to dokáže každý.“

 


O obcích

Jaroslav Větrovský je velkým bojovníkem za volnost obcí. „Měli bychom je nechat dýchat, dát jim víc důvěry, méně je zatěžovat zbytečnými byrokratickými nařízeními a opatřeními,“ říká. „Protože lidé na obcích velice dobře vědí, co mají dělat, co jejich obce potřebují. A nehrají si na žádné politické soupeření, to tam prostě nejde. Když jsem byl nedávno v Oslově, tak pan starosta přišel v montérkách, protože pak hned šel pomáhat likvidovat kůrovce. V tu chvíli je jedno, z jaké je partaje. A ani ten brouk nemá žádné stranické triko.“

reklama

https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků