S Jaroslavem Větrovským jsem naposledy mluvil před třemi lety. Sice se od té doby stal senátorem, ale jiné věci zůstaly. Třeba to, že je velmi obtížné ho dohonit. Když právě nepracuje v kanceláři, objíždí obce a diskutuje se starosty, sjíždí na lyžích hory nebo polyká kilometry na kole. Činorodost by mu mohli závidět i o generaci mladší lidé.
Když jsme spolu naposledy mluvili, říkal jste mimo jiné, že je moc zákonů, lidé nemají šanci se v nich orientovat a život je totálně přeregulovaný a svázaný mnoha směrnicemi a nařízeními, a proto by se vrcholní politici měli na toto zaměřit. To jste byl ještě „jenom“ starostou. Teď jste senátorem, tedy vrcholným politikem. Zaměřujete se na to?
Po dvouleté zkušenosti zákonodárce se klidně mohu pod svá tehdejší slova podepsat. Myslím si stále, a nyní již mohu své tvrzení opírat právě o zkušenosti z legislativního procesu, že zákonů a dalších norem máme strašně moc, čímž se celý systém stává značně nepřehledným. Samostatnou kapitolou jsou potom tzv. evropské tisky zahrnující další a další nové normy. Jsem zásadně proti drakonickým trestům, které některé přijímané zákony obsahují. Proto jsem nyní aktuálně prosazoval např. změnu v zákoně o ochraně osobních údajů, tzv. GDPR, kde by městům, obcím, krajům, ale i jimi zřizovaným školám nehrozily peněžité pokuty. Senátem návrh prošel, uvidíme, jak se k němu postaví sněmovna. Dále jsem při projednávání několika zákonů vystoupil a navrhoval zrušení nových, podle mého názoru zbytečných, byrokratických povinností, které jsou v daných činnostech naprosto neproduktivní. Především se jednalo o otázky související s vodohospodářstvím.
Je něco, co vás v Senátu příjemně či naopak nepříjemně překvapilo oproti představám, se kterými jste do něho šel?
Senát funguje skvěle. Má zkušenost je pouze pozitivní, výborné vztahy mezi kolegy, bezvadná spolupráce s lidmi zajišťujícími chod Senátu, výborný Legislativní odbor.
Co je pro vás v nejbližší době zásadní z toho, co se bude v Senátu projednávat?
Senát má za sebou aktuálně velmi sledované a již také vzpomenuté téma ochrany osobních údajů. Inkriminovaný zákon jsme se pokusili opravit, a tudíž vrátit do Poslanecké sněmovny. Princip senátních úprav spočívá v nepokutování měst, obcí a krajů, a např. také škol zřizovaných městy, obcemi a kraji za možné nedostatky v aplikaci ochrany osobních údajů. Budu velmi pozorně sledovat, jak se senátní verzí naloží poslanci. Ve věci jsem se osobně angažoval, takže o to bude mé očekávání dychtivější. Jinak únorová schůze přinesla mediálně velmi vděčné téma zdanění církevních restitucí. Jinak těžko lze zákony rozdělovat na ty více zásadní a méně zásadní. Každý přece ovlivňuje životy lidí, takže ke každému předloženému návrhu se snažím přistupovat zodpovědně a představit si, jak ovlivní život můj, mé rodiny nebo města, ve kterém starostuji. Pokud bych však měl jeden zákon zmínit, který čeká zákonodárce k posuzování a já osobně ho pokládám za stěžejní, tak bych uvedl rekodifikaci stavebního práva. Tato norma bude ovlivňovat životy mnoha lidí a potenciální rozvoj všech municipalit.
Díval jsem se na váš facebook a letošní leden jste hodně trávil cestami po mnoha obcích a diskuzemi s jejich vedením. Je něco, co se ozývalo ve všech debatách? A dokážete jim z pozice senátora pomoct?
Roli senátora vnímám ve dvou rovinách. Tou první je pozice zákonodárce, tedy toho, kdo projednává zákony. Druhou, a podle mne neméně důležitou, představuje činnost senátora ve „svém“ volebním obvodu, tedy v regionu. Snažím se být v regionu aktivní, skutečně jezdím za starosty, velmi rád přijímám pozvání na nejrůznější akce. Při neformálních debatách při těchto setkáních získávám spoustu velmi užitečných podnětů. Nyní aktuálně narážíme na problematiku projektu Pošty Partner, kdy se řadě starostů nelíbí, a já s nimi naprosto souhlasím, způsoby projednávání i následné provozování těchto zařízení. Proto jsme si dohodli jednání s generálním ředitelem Pošty, kterému jsme své poznatky sdělili, pan ředitel nás velmi ochotně vyslechl, takže uvidíme, co bude dále. Jinak lze obecně konstatovat, že představitelé obcí, včetně mě, žehráme na značnou byrokracii, kterou musíme překonávat ve správě měst a obcí. Role senátora je tedy i v pozici toho, kdo stojí na straně měst, obcí a občanů ve svém regionu a snaží se jim pomáhat. Musím říci, že tato činnost mě moc baví, naplňuje a cítím její smysluplnost.
A je něco, co si starostové naopak ve vztahu ke státu pochvalovali?
Mám tu čest být senátorem typicky venkovského obvodu. Proto pokládám za velký úspěch zachování matričních úřadů i na těch nejmenších obcích. Jsem moc rád, že kompetentní politici vyslyšeli názory těch z nejmenších obcí. Bylo mi velkou ctí, že jsem v aktivitách okolo zachování matrik mohl být zúčastněn. Jako velký úspěch ve vztahu státu, nyní nikoliv k obcím, ale tentokráte k zemědělcům, považuji přehodnocení vyplácení dotací pro zemědělce v „mém“ volebním obvodu na zhoršené podmínky pro hospodaření. Jsem moc pyšný, že spolu s místními agrárními nevládními organizacemi jsme dokázali argumentačně zvrátit pro zemědělce v regionu velmi nepříznivě se vyvíjející situaci. My starostové bychom si asi fakt pochvalovali skutečné snížení zbytečné a obtěžující byrokratické zátěže. O to se snažím s každým jednotlivým projednávaným zákonem. Někdy s větší, někdy s menší úspěšností. Co ale opravdu pokládám za pozitivní, je určitě fakt, že města a obce disponují poměrně slušnými finančními prostředky, mají poměrně otevřené dotační možnosti, takže se nesporně rozvíjejí. Myslím, že na obcích a městech je to opravdu vidět. Velmi rád také přidám poznámku, že města a obce patří v republice mezi nejlépe hospodařící subjekty.
Byli mladovožičtí rádi, že jste se dostal do Senátu, nebo se objevily hlasy, že s přechodem do vyšších politických pater už na ně nebudete mít čas? A stíháte Senát i starostování ke své spokojenosti?
Nedovolím si hodnotit postoje lidí. Sám mám zatím pocit, že obě pozice celkem zvládám. Myslím, že pro práci senátora je bezprostřední kontakt s reálným životem velmi důležitý, což pozice starosty na malém městě splňuje dokonale. Jinak, během dvou let souběhu starostování a senátorování jsme ve městě realizovali mnoho poměrně náročných projektů, takže město se dále rozvíjí. Ve městě jsem každý den, lidé mě tedy mohou zastihnout stále, což se také děje. Není výjimkou, že chodí k nám domů, a já jsem za to rád, protože takto se vyřeší ihned spousta záležitostí. V Senátu je velmi významná skupina starostů, kteří jsou podle mého názoru pro zákonodárný sbor všichni velkým přínosem. Jejich zkušenosti z první linie politiky patří k neocenitelným.
V zastupitelstvu Mladé Vožice jste v roce 1998 usedl v dresu ČSSD, od roku 2002 je u vašeho jména napsáno „nezávislý”. Ale do Senátu jste šel v barvách ANO. Proč ty klubové změny? A nevyčítal či nepředhazoval vám to někdo?
Myslím, že v komunální politice nejde až tak o barvu politického dresu. Jako pionýr komunální politiky v roce 1998 jsem chtěl tehdy svou přítomností na kandidátce ČSSD podpořit lidi, kteří na ní figurovali. K hnutí ANO jsem se dostal de facto přes své dva velké přátele, poslankyni Radku Maxovou a předsedu oblastního sdružení Petra Nováka. Oba jsou mými kamarády bez ohledu na politiku, obou si vážím za jejich práci a lidsky je mám moc rád. V debatě s nimi vznikl nápad ke kandidatuře do Senátu.
Když jste zrovna necestoval pracovně po regionech, trávil jste (alespoň podle FB) hodně času i na lyžích. Už minule jste mi říkal, že lyžování je vaší vášní. Nemusel jste ale v souvislosti s prací v Senátu z podobných aktivit výrazně ubrat?
Volného času mám fakt málo. O to víc se s ním snažím efektivně hospodařit. Kromě lyžování v zimě se snažím udržovat kondici na kole, běháním, případně tenisem, ale za poslední roky právě tenisu nejvíce ubylo. Den se pokouším plánovat tak, aby mi alespoň hodina na sport a pohyb, případně fyzickou práci okolo domu zbyla. Samozřejmě, ne vždy se to povede. Po pohybové aktivitě se mi potom dobře pracuje večer, to čtu návrhy zákonů a další materiály. Jinak čtení knih, a byl jsem velký knihomol, mi práce senátora vzala, na tuto svou libůstku už čas ani energii fakt nemám, což mě moc mrzí.
Všiml jsem si, že na FB máte veřejně uvedené své mobilní číslo. To je u politiků hodně vzácné. Zvoní vám často? A co se nejčastěji ozývá?
Telefon mi zvoní opravdu docela často, ale říkám si, že od toho tuto nespornou vymoženost a pomocníka v práci mám. Důvodů k zavolání mívají lidé dost a bývají různé. Za zavolání a sdělení problému jsem rád, nechá se ihned reagovat. Ano, někdy opravdu může dojít až k bizarním situacím, kdy nejlépe po půlnoci volá policie, abychom přišli odchytit potulného psa, protože oni na to nejsou vyškoleni.
Jste i fanouškem fotbalu, v Mladé Vožici jste např. loni otvíral výstavu o místním fotbalu. Ale našel jsem na soupisce B týmu Táborska, které loni postoupilo do divize, mezi obránci devatenáctiletého Jaroslava Větrovského. Jméno i věk odpovídá − je to syn, nebo jen náhodná shoda?
Ano, opravdu se jedná o mého mladšího syna, který účinkuje v juniorce, respektive v „béčku“ Táborska. Bohužel, v současné době je zraněný, snad stihne alespoň část jarní sezony. V klubu působí i můj starší syn, student medicíny Honza. Trénuje kluky v ročníku U9 a musím říci, že svou trenérskou práci vykonává fakt moc a moc dobře. Na kluky jsem skutečně pyšný, studují a sportují, prostě mi dělají obrovskou radost.
CV
V roce 2014 se stal v soutěži Svazu měst a obcí ČR nejlepším starostou Jihočeského kraje pro období let 2010 až 2014.
V roce 2016 uspěl ve volbách a na kandidátce ANO se probojoval do Senátu.
Je ženatý a má dva syny – Jana (22) a Jaroslava (19). Baví ho sport, hlavně fotbal, tenis, lyžování a cyklistika. Také rád čte, zejména literaturu faktu, historické knihy, středověkou filozofii.
Komunální matador
Jaroslav Větrovský oslavil loni v listopadu dvacet let nepřetržitého působení v zastupitelstvu Mladé Vožice (šest volebních období v řadě), což ho pravděpodobně řadí mezi celorepublikové rekordmany.
Od roku 2002 sedí v uvolněné pozici, ve volebním období 2002–2006 vykonával funkci uvolněného místostarosty, čtvrté volební období je starostou. „Ale práce v komunální politice mě pořád moc baví a naplňuje,“ říká Jaroslav Větrovský.
A jestli zná někoho stejně či ještě déle sloužícího? „Nevím jak celorepublikově, ale shodou okolností se v uplynulých dnech sešli starostové měst okresu Tábor na setkání pořádaném Hasičských záchranným sborem. Z devíti měst okresu Tábor jsem asi už druhým nejdéle sloužícím komunálním politikem po výborném starostovi Soběslavi Jindrovi Bláhovi.“
reklama
