Jaroslav Faltýnek umí překvapit. Když jsme se sešli před rokem, chystal velkou oslavu šedesátin. I tentokrát mě na konci května ve své kanceláři plné vlastních obrazů přivítal v dobré náladě a hned se pochlubil, že se bude v létě ženit.
Vypadá to, že se hodně těšíte…
A víte, že ano? Jsme spolu šest let a před rokem jsem Martinu žádal o ruku. Myslím, že čas uzrál a svatba je logickým vyústěním našeho vztahu. Vnitřně cítím, že si to moje přítelkyně zaslouží. Chlapi se většinou moc ženit nechtějí nebo na svatbu nemyslí, to spíše ženy. Já byl poprvé ženatý pětadvacet let, patnáct let jsem rozvedený, takže to není žádný unáhlený krok. Známe se, máme se rádi a oba se na svatbu těšíme. Přijde rodina, přátelé, známí, asi okolo stovky lidí. Mám radost, že se zase všichni sejdeme.
Na stole leží fotky moc hezkých obrazů ženských figur. To je vaše práce, stále malujete?
Maluju intenzivně a možná jste si všimla, že zkouším nové věci. Na mých obrazech se teď často objevují siluety žen v pestrých barvách. Kdo ví, třeba mě k tomu vnitřně inspiruje i ten plánovaný sňatek. A na podzim mě nejspíš čeká hezká výstava na Slovensku. Před covidem jsme totiž měli v Praze s Ladislavem Kamenickým, bývalým slovenským ministrem financí, společnou výstavu našich obrazů a dohodli jsme se, že ji příště uspořádáme v Bratislavě. Na to se připravuji, přemalovávám staré věci, co už se mi nelíbí. Věřím, že se výstava uskuteční.
Minule jste také říkal, že vám odstoupení z vysoké politiky prospělo. Změnilo se něco za ten rok?
Od té doby, co nechodím do médií, mám relativně klid. Nic zásadního se nezměnilo, věnuji se práci ve sněmovně jako řadový poslanec a jsem místopředsedou poslaneckého klubu ANO. Když mě jeho předsedkyně Alena Schillerová požádá o radu, rád jí pomůžu. Poslední dobou moje rady ale potřebuje čím dál méně, ve své funkci se našla a jde jí to moc dobře. Dělá to zase jinak než já, ale také je v úplně jiném postavení. Tehdy jsme byli ve většinové vládě, dneska jsme v opozici. Co teď potřebujeme nejvíc, je konstruktivní sněmovna při projednávání zákonů. Když se v parlamentu objeví konfliktní téma, využijeme jako opozice svého práva a obstruujeme.
Máte asi na mysli hlavně „spacákové obstrukce“, kdy jste několik dní protestovali proti změně valorizace důchodů…
Ano, bylo to nutné. Jde o to, že seniorům byla valorizace slíbena přímo zákonem. Ten systém jsme nastavili, když jsme byli ve většinové vládě. V tu dobu ale nikdo netušil, jaká bude inflace. Podle mě měla vláda svůj slib splnit, a teprve pak s tím něco začít dělat a ten zákon třeba změnit. Víte, je jedno, jestli je vláda levicová, středová nebo pravicová, ale každá vláda by si měla vážit svých seniorů. To jsou přeci ti lidé, kteří nás vychovali. Celý život pracovali, platili daně a stát by jim to měl vrátit důstojným důchodem. Senioři nemůžou za to, že máme nejvyšší inflaci v Evropě. Lidé v produktivním věku mají šanci si přivydělat, ale senioři už na tom nebývají zdravotně tak dobře. Někteří jsou rádi, že se sami obslouží, jiní ani to ne. A takový stav může klidně nastat i u člověka po šedesátce nebo kolem sedmdesáti. Pravidelně chodím nakupovat potraviny a tu drahotu vidím na vlastní oči. Přitom třeba ve Španělsku to tak strašné není.
Vy jezdíte nakupovat do Španělska?
To ne… (směje se) Ale občas tam s přítelkyní pobýváme a všímáme si, že základní potraviny jako pečivo, mléko, vajíčka nebo máslo jsou levnější než u nás. Všechno se to odvíjí od základní ceny elektřiny, Španělé ji zastropovali loni na jaře v přepočtu na korunu padesát za kilowatthodinu. My až na podzim na šest korun za kilowatthodinu, a to se promítlo do všech služeb. Španělé mají dneska inflaci čtyři procenta, a my šestnáct.
Co s tím?
Připadá mi, že my Češi máme specialitu – pořád vymýšlíme svoje vlastní cesty, místo abychom se podívali, jak to dělají za hranicemi. Francouzi, Španělé, Portugalci i Němci zastropovali ceny elektřiny včas, my bohužel pozdě. Jako opozice dlouhodobě poukazujeme na fakt, že je třeba snížit DPH na potraviny. A místo toho kolega z vlády radí lidem, že mají nakupovat v Polsku! Moc dobrá rada to tedy nebyla, minimálně ve vztahu k českým výrobcům. Naši zemědělci produkují špičkové výrobky a zaslouží si, aby je český občan kupoval. Dneska jsem třeba kupoval maso a zjistil jsem, že jde o přebalené polské kuřecí z Ukrajiny. A takových věcí je víc.
Když jsme u toho, okolní státy včetně Polska, Maďarska a Slovenska nechtějí pšenici z Ukrajiny, ale naše vláda takové opatření odmítla…
Celý život jsem se zabýval zemědělstvím a jsem stále členem zemědělského výboru. Aktivně se tomu nyní věnuje stínová ministryně zemědělství Margita Balaštíková a často spolu o této problematice komunikujeme. S ukrajinskou pšenicí je to opravdu zvláštní. Mluvil jsem o tom s prezidentem slovenské agrární komory, říkal, že postoji Česka nerozumí. Nejde jen o pesticidy, které u nás nejsou povoleny a zatím ani k jejich záchytu nedošlo. Je tady i druhý problém – zemědělci. Třeba v Polsku to stálo krk ministra zemědělství. Ukrajinská pšenice byla původně určena pro Afriku, kde mají jiné normy. Přes Evropu tam mělo obilí, které jinak přepravují po Černém moři, kvůli válce pouze putovat. Česko, stejně jako Slovensko a Maďarsko, je ve výrobě obilovin soběstačné, naopak ještě obilí exportuje. Proto apelujeme na ministra zemědělství, aby to začal řešit na evropské zemědělské radě. Není přece možné, aby obilí našich pěstitelů hnilo ve skladech! Chystáme také se zemědělci setkání V4.
Co vám vadí na současné politice?
Mrzí mě, že všechno, co vzešlo z hnutí ANO, je podle vlády špatné. Je velká škoda, že projekty, které rozjela naše vláda, tato zastavila. A byly to dobré projekty. A to všechno jen proto, že to vymyslel Babiš. Totéž EET. Jsme v situaci, kdy je stát před bankrotem, a vláda zrušila transparentní systém EET, na který si už lidé zvykli a investovali do něj. Spousta podnikatelů si EET chválila, protože díky ní měla přehled v účetnictví. Navíc to přinášelo miliardy korun do státního rozpočtu. To jsou peníze, které teď chybí třeba právě na důchody. Ale i tak se EET zrušit musela, protože šlo o Babiše…
Příští rok nás čekají volby do Evropského parlamentu, pak krajské volby a nakonec v roce 2025 volby do sněmovny. Vrátíte se do vysoké politiky?
Život mě naučil řídit se heslem „Nikdy neříkej nikdy“. Nevím, uvidíme. Hnutí ANO je pro mě srdeční záležitostí, stál jsem u jeho vzniku a podílel se na jeho vybudování. Takže uvidíme…
CV
Jaroslav Faltýnek (narodil se 28. dubna 1962 v Prostějově) je 1. místopředseda poslaneckého klubu hnutí ANO 2011 a místopředseda sněmovního zemědělského výboru. Byl také dlouholetým zastupitelem Prostějova a zastupitelem Olomouckého kraje.
Po absolvování Agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně nastoupil jako agronom do ZD Lešany, poté byl ředitelem Okresní agrární komory pro okres Prostějov a od roku 1995 ředitelem divize Obchodních Sladoven Prostějov. Působil i jako místopředseda představenstva prostějovské společnosti Tchecomalt Group a od roku 2001 pracoval ve společnosti Agrofert.
Do politiky vstoupil v roce 1990, kdy se stal zakládajícím členem Zemědělské strany. Na její kandidátce byl v roce 1990 zvolen do prostějovského zastupitelstva, jehož členem byl nepřetržitě až do října 2018.
Po zániku Zemědělské strany vstoupil v roce 1995 do ČSSD, za kterou byl o pět let později zvolen do zastupitelstva Olomouckého kraje. V roce 2012 přešel do hnutí ANO 2011, o rok později byl zvolen do sněmovny a ve volbách roku 2017 mandát obhájil.
Rád maluje, hraje na kytaru, pěstuje bonsaje. Je rozvedený, má dva syny.
S přítelkyní (a dnes už manželkou) Martinou.
Faltýnkův obraz s názvem „Ženy“.
reklama
