Rozhovory

Jaroslav Bžoch: Politika není fér a asi nikdy nebude

Publikováno: 10. 2. 2021
Autor: Šárka Jansová
Foto: archiv Jaroslava Bžocha
logo Sdílet článek

Člen hnutí ANO, poslanec, místopředseda zahraničního výboru a člen Výboru pro evropské záležitosti má před sebou v současné době vysloveně „třaskavý“ velký úkol. Na stole mu právě leží nový migrační pakt, který vzhledem k událostem v různých zemích Evropy bude určitě hodně sledovaný.

Je toto téma, které jste loni v zahraničním výboru řešili nejvíc?

Výbor pro evropské záležitosti je velmi specifický. Jako jediný rozhoduje za celou sněmovnu. I přesto, že byl rok 2020 poznamenám pandemií covid-19, řešili jsme běžnou legislativu. Ale ano − posledním velkým tématem, které zajímá hodně lidí, je nový migrační pakt, který je nyní na stole. Obsahuje několik legislativních aktů a soubor doporučení, jak se vyrovnávat s migrací. Většina návrhů bude velmi prospěšná a komise se konečně shodla na tom, že nelegální migraci je potřeba zastavit a víc regulovat. V návrhu je ale i dost věcí, nad kterými visí otazníky a kde se shoda bude hledat ještě velmi těžko a dlouho.


Jak se díváte na fakt, že se v Evropské unii odehrávají brutální teroristické útoky na obyvatele na ulici nebo na učitele ve školách? Po událostech ve Vídni se začalo bát i dost Čechů...

Nad tím hodně přemýšlím. V posledních letech jsme byli svědky několika teroristických útoků, a to vedených nejen radikálními islamisty. Bohužel zesilují i útoky pravicových extremistů, jako byl ten, který se odehrál v Christchurch. Žádné takové útoky nedokážu pochopit. Bezpečnostní složky všech států se snaží teroristickým útokům předcházet. Někdy ale taháme za kratší konec a pro EU, ale i pro svět, je to velký problém. A tak v rámci nejen migrační krize v roce 2015, ale i v dalších letech, se do Unie dostala řada osob, o kterých nemáme dostatečné informace, a může dojít k jejich radikalizaci. Já však věřím, že spolupráce uvnitř EU i s dalšími státy včetně USA, a přísnější migrační opatření nám pomohou těmto hrůzným činům předcházet.


Než jste se stal politikem, působil jste v logistice námořních a leteckých přeprav. Ovlivnilo to nějak váš pohled na svět?

Mé poslední zaměstnání v největší rejdařské společnosti A.P. Moller-Maersk bylo splněným přáním. S kolegy z celého světa jsme řešili možnosti přeprav a různých legislativních nařízení. Zajišťoval jsem zásilky i do zemí, kde není zcela demokratický systém a divil jsem se opatřením a podmínkám, které tyto státy vyžadovaly. Když jsem pak v roce 2011 vstupoval aktivně do politiky, zahraniční téma bylo mou jasnou volbou.

Jaroslav Bžoch a členka Sněmovny reprezentantů USA Jan Schakowsky ve Washingtonu před Kapitolem, sídlem amerického Kongresu.

Pobyl jste i rok na Novém Zélandu. Jak na něj vzpomínáte?

Je to úžasná země, kde jsou krásné pláže, národní parky, hory a ledovce na jednom místě. Prostě všechno, na co si jen vzpomenete. A nejvíc mě ohromili samotní Novozélanďané. Nikde jsem nepotkal tolik přátelských a pozitivních lidí, kteří ochotně pomůžou každému − místnímu i cizinci. To pro mě byl trochu kulturní šok, protože jsem přijel ze střední Evropy, kde to úplně tak běžné není.


Chcete tím říct, že v Evropě se lidé k sobě chovají hůř?

Myslím, že se u nás v Evropě se vytrácí základní slušné chování a respekt k ostatním. Společnost je často rozdělena do nesmiřitelných táborů a mizí jakýkoliv dialog. Zéland mě naučil vážit si práce ostatních, být více empatický, občas zpomalit. Z toho bychom si my Češi měli vzít rozhodně příklad.


A ještě něco vás Zéland naučil. Rugby. Vyzkoušel jste si i proslulý tanec a pokřik haka?

Rugby jsem hrál ještě dřív, než jsem na Zéland odletěl. V Oceánii to je součást kultury. Rugby je tvrdý sport, kde si na hřišti se soupeřem nic nedarujete, a právě u toho vznikají ta nejlepší přátelství. Po zápasech je zvykem mít „třetí poločas“, kdy si se soupeřem dáte večeři, drink a řeknete si, jak jste si to na hřišti parádně nandali. A právě úcta a respekt k soupeři, rozhodčím a divákům mi dal správný základ i do života. A ano, než jsme se vraceli ze Zélandu, mimochodem i proto, že má přítelkyně byla těhotná, tak jsem se naučil i tu pověstnou haku.


Jde tvrdý a férový sport dohromady s politikou?

Mým mottem bylo dělat politiku fair play, stejně jako to je v rugby. Jenže politika není fér a asi nikdy nebude. Je plná kompromisů, s čímž se počítá, ale také je plná polopravd, nespravedlností a mnohdy i osobních útoků. Na to si nikdy nezvyknu! I přesto se nevzdávám a snažím se do ní vnést více rozumu a férovosti. O politiku jsem se začal zajímat v roce 2007, kdy jsem v Teplicích vstoupil do ODS. Nasával jsem informace a politickou „kulturu“ a to, co jsem viděl a zažil, mě vedlo k tomu, že jsem tuhle stranu opustil. Nechtěl jsem přihlížet tomu, jak si pár „vyvolených“ rozděluje republiku a jak se chová. Poslední kapkou bylo, když se na kandidátce do komunálních voleb objevilo jméno bývalého ministra dopravy Aleše Řebíčka. A tak jsem v roce 2011 přešel do hnutí ANO. Bylo nové, plné energie a jeho hlavním cílem bylo dostat z politiky u nás všudypřítomnou korupci. Nikdo jsme si v té době asi nedokázali představit, do čeho se to vlastně pouštíme a jak těžké to bude.


CV BOX

Jaroslav Bžoch (narodil se 30. listopadu 1983 v Teplicích) je od roku 2017 poslancem a zastává pozici místopředsedy zahraničního výboru.

Zároveň je členem Výboru pro evropské záležitosti, jako člen těchto výborů se věnuje parlamentní diplomacii a byl také účastníkem několika programů v USA, kde mohl stínovat i vlivnou kongresmanku Jan Schakowsky. V rámci EU se věnuje převážně tématu migrace a bezpečnosti.

Do roku 2017 pracoval v oboru logistiky námořních a leteckých přeprav. Působil mj. jako manažer pro klíčové zákazníky ve společnosti A.P. Moller-Maersk.

#Devět let je členem hnutí ANO 2011. V letech 2014 až 2018 byl zastupitelem města Teplice, kde se zapojil do činnosti ve finančním výboru. Působil i jako zastupitel Ústeckého kraje.

#Na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem získal bakalářský titul v oboru Podniková ekonomika a management. Nyní pokračuje ve studiu na Metropolitní univerzitě v Praze, obor Mezinárodní vztahy a evropská studia.

#S manželkou Nikolou má děti Járu a Lilli. Mezi jeho největší vášně patří CrossFit a rugby league, je dlouholetým českým reprezentantem a působí v týmu RLC Dragons Krupka, se kterým získal dvakrát mistrovský titul v nejvyšší české soutěži.


Jaroslav Bžoch: Politics Is Not a Fair Game and It Will Likely Never Be


A member of the ANO movement, a Member of Parliament, a Vice-Chair of a Foreign Affairs Committee and a member of the Committee on European Affairs has a very big and "stormy" task ahead of him. A new migration pact has just arrived on his desk, which will certainly be closely watched in respect to the events happening in various European countries.


Is this the most discussed topic within the Foreign Affairs Committee last year?

The Committee on European Affairs is very specific. It is the only one that decides for the whole House. Even though 2020 was marked the covid-19 pandemic, we have dealt with the current legislation. But yes - the latest big topic that many people are interested in is the new migration pact, which is now on the table. It contains several pieces of legislation and a set of recommendations on how to deal with migration. Most of the proposals will be very useful, and the Commission has finally agreed that illegal migration needs to be stopped and more regulated. However, there are also a lot of things in the proposal that still need to be discussed and which won’t be easy to find a quick and easy agreement for.


How do you feel about the situation of brutal terrorist attacking European residents on streets and school teachers at schools in the EU? After the events in Vienna, a lot of Czechs have started to be afraid...

I think about it a lot. In recent years, we have witnessed several terrorist attacks, not only by radical Islamists. Unfortunately, the attacks of right-wing extremists, such as the one in Christchurch, are also intensifying. I can't understand such attacks at all. The security forces of all states are trying to prevent terrorist attacks. But sometimes we get a raw deal, which is not helping the EU and nor the whole world. Thus, in the context of not only the migration crisis in 2015, but also in the years to come, a number of people have come to the Union about whom we do not have sufficient information, and they may become radicalised. However, I believe that cooperation within the EU and with other states, including the United States, and stricter migration measures will help us prevent these horrific acts.


Before becoming a politician, you worked in the logistics of sea and air transport. Did it affect your worldview in any way?

My last job at the largest shipping company, AP Moller-Maersk, was a dream come true. Me and my colleagues from all over the world discussed the possibilities of transport and various legislative regulations. I also provided shipments to countries where the system is not fully democratic, and I was amazed at the measures and conditions required by those states. When I became actively involved in politics in 2011, foreign affairs was my clear choice.


You also stayed in New Zealand for a year. How do you remember it?

It is an amazing country, one that has beautiful beaches, national parks, mountains and glaciers in one place. You name it, it’s there. And what amazed me the most were the New Zealanders themselves. Nowhere have I met so many friendly and positive people who are willing to help everyone - locals and foreigners. It was a bit of a culture shock for me,  as I came from Central Europe, where it is not so common.


Do you mean that people in Europe not as nice to each other?

I think that basic decent behaviour and respect for others are disappearing here in Europe. Society is often divided into irreconcilable camps and any dialogue disappears. Zealand has taught me to value the work of others, to be more empathetic, to slow down at times. We Czechs should definitely take an example from this.


And Zealand has taught you also something else. Rugby. Have you also tried the famous dance and shouting haka?

I’d played rugby before I flew to Zealand. It's part of the culture in Oceania. Rugby is a tough sport where you don't spare anyone on the field, and that's how the best friendships are made. After the match, it is customary to have a "third half", over dinner and a drink with your opponent talking about what a great time you had on the field. And it was the respect and reverence for the opponent, the referees and the spectators that gave me the right basis in life. And yes, before we returned from Zealand, by the way, also because my girlfriend was pregnant, I also learned the famous haka.


Does hard and fair sport go hand in hand with politics?

My motto was to do fair politics, just like it is in rugby. But politics is not a fair game and it will likely never be. It is full of compromises, which is expected, but it is also full of half-truths, injustices and often personal attacks. I'll never get used to that! Despite that I do not give up and try to bring more reason and fairness into it. I became interested in politics in 2007, when I joined the ODS in Teplice. I was a sucker for the related information and political "culture" and what I saw and experienced made me leave this party. I didn't want to watch how a few of "chosen ones" divided the republic and how they behaved. The last straw was when the name of former Minister of Transport Aleš Řebíček appeared on the slate for the municipal elections. And so in 2011 I joined the ANO movement. It was new, full of energy, and its main goal was to get the ubiquitous corruption out of politics in our country. At that time, no one could have imagined what we were getting into and how difficult it would be.


There will be parliamentary elections next year. What do you say about the planned merger of STAN and Pirates?

It was to be expected. After the regional elections, it turned out that some parties are trying at all costs to get shot of the ANO movement, which won the elections in most regions. In municipal and regional politics, I heard from the opposition that in municipalities and regions it is mainly about personalities, candidates. Then it turned out that this only applies to them if they cannot rule without us. But a common candidate also means fewer spots for party members and compromises about the programme. We'll see how it turns out in the end.


CV BOX

Jaroslav Bžoch (born on 30th November 1983 in Teplice) has been a Member of Parliament since 2017 and holds the position of Vice-Chairman of the Foreign Affairs Committee.

He is also a member of the Committee on European Affairs. Within the EU, he focuses mainly on migration and security.

Until 2017, he worked in the sector of sea and air transport logistics. Among other things, he worked as a Key Account Manager at AP Moller-Maersk.

#He has been a member of the ANO 2011 movement for nine years. From 2014 to 2018, he was a Representative of the city of Teplice. He also worked as a Representative of the Ústí Region.

He received a bachelor's degree in Business Economics and Management from the Jan Evangelista Purkyně University in Ústí nad Labem. He is currently continuing his studies at the Metropolitan University in Prague, majoring in International Relations and European Studies.

He and his wife Nikola have children Jára and Lilli. His greatest passions include CrossFit and rugby league; he is a long-term Czech national team member at the RLC Dragons Krupka team, with which he’s twice won the championship title in the highest Czech competition.

reklama

https://www.olifka.cz https://www.olifka.cz https://www.olifka.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků