Rozhovory

Jana Mračková Vildumetzová: Být v opozici není žádná ostuda

Publikováno: 22. 12. 2021
Autor: Šárka Jansová
Foto: Foto archiv Jany Mračkové Vildumetzové
logo Sdílet článek

„Carpe diem“ aneb „Užij dne“ – toto heslo vyznává nová místopředsedkyně sněmovny Jana Mračková Vildumetzová (ANO), která kombinuje politickou kariéru s rolí starostlivé a milující matky.

Jak vnímáte fakt, že hnutí ANO podlehlo ve volbách – navíc jen o kousek – koalici tří stran?

Mám takový příměr. Na olympiádě se dohodnou tři oštěpaři z jedné země, že si nechají sečíst hozené metry do jednoho pokusu a tímto „trojpokusem“ o pár centimetrů porazí oštěpaře z jiné země, který házel jen sám za sebe a svoji zemi. Je velmi pravděpodobné, že tři oštěpaři se třemi pokusy budou slavit vítězství, ale každému dojde, že musí být v hodně špatné formě, když jsou jejich tři sečtené pokusy jen o pár centimetrů delší než pokus osamoceného oštěpaře. A nyní od příměru k realitě. Myslíme si, a zdaleka nejsme sami, že vítězem voleb jsme my a naše hnutí ANO, které po osmi letech vlády získalo přes 27 procent hlasů a volilo nás přes 1,4 milionu obyvatel Česka. Volební systém je ale bohužel nastaven tak, že vítězství nestačí – musíte mít většinu ve sněmovně, což je minimálně 101 poslanců. A touto většinou po volbách disponuje koalice Spolu a PirSTAN. Dovolím si k výše popsanému kontextu poznamenat, že tady si sečetlo své pokusy dokonce pět pomyslných oštěpařů, slavících tak trochu smutné vítězství.

Hnutí ANO skončilo v opozici, vy ale máte ve sněmovně funkci místopředsedkyně. Co z ní vyplývá? Co můžete ovlivnit?

Opozice měla vždy v rámci poměrného zastoupení své zástupce ve vedení sněmovny. Mám-li být konkrétní, v minulém funkčním období to bylo v poměru tři koalice a tři opozice. Časy a zvyklosti ve sněmovně se ale s příchodem nových vládců rychle změnily a nyní je ten poměr pět koalice a dva opozice. Naše role ve vedení sněmovny je nejenom řídit schůze, ale dohlížet, aby opozice nebyla krácena na svých právech, kontrolovat řádně činnost a jednotlivé kroky vlády. Místopředseda sněmovny je zároveň automaticky členem organizačního výboru, který rozhoduje o tom, jaké zákony se budou na plénu sněmovny projednávat. I tato fakta vypovídají hodně o tom, kdo nám chce čtyři roky vládnout. A moje role? Chci být jakousi spojkou mezi sněmovnou a obcemi, městy a kraji. Chci pomoci prosazovat potřeby starostů a hejtmanů a zasadit se o to, aby se na půdě sněmovny řešily co nejdříve.

Co budete jako opozice nejvíc prosazovat a hlídat?

Být v opozici není žádná ostuda. Máme jasno v tom, že budeme tvrdá, přísná, důsledná, ale konstruktivní opozice. Budeme hlídat úplně všechno. Nejvíc pozornosti upřeme na hospodaření. Nastupující vláda totiž mluví o úsporách, ale má o tři ministerská křesla více, než bylo zvykem. A trochu komická je i skutečnost, že se jich ve sněmovně tolik ani nevejde do prostoru vyhrazeného pro ministry a premiéra. Zmíněné dvě koalice chtějí z rozpočtu seškrtat zhruba 110 miliard, ale když se zeptáte, kde, nikdo neumí odpovědět. Jediné, co víme, je, že se pravděpodobně zruší slevy na jízdném pro studenty a seniory a bude rozpočtové provizorium, což je špatné rozhodnutí. Zejména v otázce investic, ale třeba i s ohledem na potřebu navýšení platů zdravotníkům a dalším složkám, které pomáhají.

Pojďme se ohlédnout za tím, co hnutí ANO v posledních letech vlády dokázalo...

Z našeho programového prohlášení jsme splnili 85 procent všeho, co jsme slíbili. Podařilo se nám navýšit důchody, platy učitelům, policistům, zdravotníkům, hasičům, snížili jsme daně, zvýšili rodičovský příspěvek na 300 tisíc korun. Investovalo se mnoho milionů a miliard do dopravních, kulturních, zdravotních, školských a sportovních projektů, zavedli jsme kontrolní hlášení a EET a i přes pandemii jsme šestou nejméně zadluženou zemí v rámci EU.

Na pandemii se nemohu nezeptat…

Dovolím si konstatovat, že se muselo jednat pod obrovským tlakem, bez jakéhokoliv návodu a zkušeností s takto nebezpečným a bohužel i smrtelným virem. I přesto si myslím, že mnoho kroků a rozhodnutí bylo správných nebo aspoň dobře míněných. Ne vše se ale zvládlo a přineslo očekávaný efekt. Těch věcí je opravdu hodně, ale pro nás je důležité, že máme čisté svědomí a víme, že jsme dělali, co jsme uměli a mohli dělat. A složitost situace dokresluje nejen aktuálně další vlna této nemoci, ale také skutečnost, že si s ní dostatečně neporadila žádná země na světě.

Váš manžel je členem ODS, vy členkou ANO. Jste tedy důkazem, že spolu mohou dobře vycházet a dokonce se i milovat lidé z jiných stran. Nosíte si práci domů?

Bohudík jsme oba dostatečně zkušení a vyspělí lidé, kteří dokážou věci, jako je politika, odložit přede dveřmi bytu. Za roky, co jsme spolu, si opravdu domů práci nenosíme. Je ale jasné, že máme na některé věci úplně jiné názory. Určitě občas každý z nás doma něco takzvaně utrousí, ale oba cítíme, že politika je jedna věc a rodinný život věc úplně jiná. A tady se oba shodujeme v tom, že rodina, a ještě k tomu spokojená, je to nejdůležitější, co můžeme v životě mít.

Syn Jan se vám narodil skoro v 47 letech. To je u ženy přece jen trošku rizikový věk. Jak jste zvládala těhotenství?

Honzík je dar a my si toho daru s manželem vážíme. Těhotenství jsem zvládala relativně dobře, pracovala jsem do sedmého měsíce. Asi dva měsíce před porodem mě velmi bolela záda a nemohla jsem vůbec spát. Honzík se nakonec narodil o dva týdny dříve – ve chvíli, kdy začínal covid, a tatínek tak měl zakázáno být u porodu. To jsem moc špatně nesla. Je mi to líto stále, ale nic už se nedá vrátit. Důležitější je, že všechno proběhlo v pořádku a bez komplikací. Honzíček nám dělá velkou radost, a i když jsme s manželem oba pracovně dosti vytíženi, veškerý volný čas trávíme společně a jsme za to moc rádi.

Loňské Vánoce jste prožila s covidem. Letos si to vynahradíte?

To je pravda, bylo mi opravdu špatně, takže jsme si vánoční pohody moc neužili. Vánoce máme moc rádi a již od první adventní neděle se na ně připravujeme. Dodržujeme hodně tradic a věříme, že snad bude letos všechno v pořádku, všichni budou v pohodě. Sváteční den u nás budou trávit manželovi rodiče i moje maminka. Všichni jsme ale nejvíce zvědaví, jak si Štědrý večer užije náš dvacetiměsíční Honzík. No, a do nového roku přeji všem, aby byli hlavně zdraví a pokud možno šťastní.

CV BOX

Jana Mračková Vildumetzová (narodila se 8. května 1973 v Karlových Varech) je poslankyně za hnutí ANO 2011. Od listopadu je místopředsedkyní sněmovny a členkou organizačního výboru.

V letech 1991 až 1995 vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Pět let pak učila na základní škole v Horním Slavkově. Mezi lety 2000 a 2006 vykonávala manažerské a projektové činnosti ve veřejné správě, působila jako ředitelka domu dětí a mládeže a městského kulturního střediska. Od roku 2002 byla zastupitelkou města Horní Slavkov na Sokolovsku a poté i starostkou.

Byla šest let členkou ODS, v roce 2014 se na dva roky stala náměstkyní ministra vnitra a o rok později vstoupila do hnutí ANO 2011. V krajských volbách 2016 byla lídryní kandidátky v Karlovarském kraji a byla zvolena zastupitelkou. Téhož roku se stala hejtmankou Karlovarského kraje a předsedkyní Asociace krajů ČR.

Je vdaná a má syna Jana.

Na IX. zimní olympiádě dětí a mládeže, která se v roce 2020 konala v Karlovarském kraji.

Starostka a hejtmanka

Na roky, kdy byla starostkou Horního Slavkova, vzpomíná moc ráda, a netají se tím, že Hornímu Slavkovu vděčí za to, že se posunula do vysoké politiky. „Toto město pro mě bude vždy srdeční záležitostí, a když do Horního Slavkova přijedu, cítím se tam velmi dobře. Navíc mám to štěstí, že se tam potkávám s lidmi, od kterých cítím velkou podporu, které si i po tolika letech nesmírně vážím. Co se týká Karlovarského kraje, z pozice hejtmanky jsem odešla kvůli těhotenství na konci roku 2019. Jsem vnitřně přesvědčená o tom, že jsem tím některým politickým soupeřům udělala velkou radost, ale udělala jsem to kvůli rodině a ta je nade vše. Post hejtmana je náročný, ale vykonávala jsem ho ráda, s plným nasazením a odpovědností. Poctivě jsem kontrolovala každou korunu, každou objednávku a fakturu a dbala na to, aby se peníze šetřily, a ne rozhazovaly. V Karlovarském kraji ale došlo k podobnému paradoxu jako nyní ve sněmovně. Naše hnutí loňské krajské volby suverénně vyhrálo, ale ostatní, méně úspěšní političtí soupeři se spojili a vytvořili málo vídanou koalici z jedenácti politických subjektů, což trošku připomíná pohádku Jak pejsek a kočička vařili dort.“

Mohlo by vás zajímat

Více článků