Čína se rychle propracovává do pozice hlavní ekonomické mocnosti světa. Jaké jsou naše vztahy, respektive vztahy EU s touto novou velmocí? O tom jsme hovořili s europoslancem Janem Zahradilem.
Trvalo sedm let, než se EU a Čína na konci roku 2020 domluvily na Komplexní dohodě o investicích (Comprehensive Agreement on Investment, CAI), která usnadní investorům z obou regionů vzájemný přístup na své trhy. Letos koncem května ale Evropský parlament zmrazil pokračování ratifikace dohody z důvodu sankcí, které na sebe vzájemně obě strany uvalily. Jak byste v tomto kontextu okomentoval současný stav vztahů mezi EU a Čínou?
Není dobrý. Poměrně dlouhou dobu hrála EU vůči Číně umírněnou, pragmatickou politiku, zejména Rada EU a Evropská komise. Šlo především o obchodní a ekonomické vztahy. Teď se zdá, že Evropský parlament zahájil fázi konfrontace, zejména v tematice lidských práv, která je dále umocněna zostřující se geopolitickou soutěží mezi Čínou a USA. Paradoxní je, že tato konfrontační atmosféra vychází tentokrát především zleva, od zaťatých ideologů z frakce Zelených. Svůj podíl na ní mají také některé zpravodajské služby, které přes napojené novináře a nevládní organizace rozehrávají vlastní hry. Již během roku 2020 jsme mohli v Bruselu pozorovat snahy uměle vytvořit jakési „špionážní aféry“ a dehonestační kampaně. Vidíme to ostatně i u nás. Vytváří to paranoidní a toxickou atmosféru „agentománie“, v níž je realistická analýza situace téměř nemožná. Takto není možné dlouhodobě pokračovat.
Kdy myslíte, že se vztahy mezi EU a Čínou vrátí do normálu? Přece jen jde o záležitost, která má signifikantní dopad na mezinárodní situaci.
Myslím, že to bohužel pár let potrvá. Vzájemné sankce, respektive oboustranný bojkot konkrétních osob nezmizí přes noc. Oficiálně se EU vždy hlásila k multipolárnímu pojetí mezinárodních vztahů. To ale znamená smířit se i s existencí jiných společensko-politických modelů, včetně těch autoritářských, a snažit se o pragmatickou kohabitaci s nimi, nikoliv situaci vyostřovat. Navíc po debaklu Západu v Afghánistánu je jasné, že tzv. export demokracie skončil. Je třeba hledat novou rovnováhu sil, nový modus vivendi, nový status quo. Vzniká nové dělení sfér vlivu, euroatlantická představa o vlastní morální nadřazenosti utrpěla citelné šrámy a zbytek světa to vidí. Potřebujeme empatii, trpělivost, vyjednávání, nikoliv konflikt. Věřím, že v EU si to uvědomuje dost lidí.
Příčinou roztržky byla unijní výzva, aby Čína zastavila porušování lidských práv v provincii Sin-ťiang – šlo především o práva zde žijících muslimských Ujgurů. Je dobré podmiňovat hospodářské vztahy konceptem lidských práv, který vychází z tradic naší západní civilizace? Kromě jiných zemí také Čína vytrvale poukazuje na to, že má své vlastní pojetí lidských práv a že není důvod, proč by se měla řídit tím západním…
Ujgurská otázka doposud byla celkem příhodným obuškem, s nímž bylo možno tlouci Čínu v mezinárodních vztazích po hlavě. Jsem zvědav, zda a jak se to změní po islamizaci Afghánistánu, kde proti sobě už dokonce stojí Tálibán a IS. Právě provincie Sin-ťiang má s Afghánistánem sice krátkou, ale přece jen hranici. Čína bude teď mít dost argumentů pro to, aby zdůvodnila své obavy z radikalizace tamějších muslimů, a tedy nezbytná opatření proti takovému vývoji. Očekávám zesílení čínského angažmá v regionu a spolupráci s dalšími sousedy Afghánistánu – zejména se středoasijskými republikami – pro stabilizaci situace. Možná vstoupí do hry i tzv. Šanghajská organizace pro spolupráci, která sdružuje Čínu, Indii, Rusko a další země a kde byl Afghánistán pozorovatelem. Že to posílí čínskou pozici právě pokud jde o obhajobu vlastního společensko-politického uspořádání, je nabíledni.
Zdá se, že odmítnutím ratifikace dohody CAI se EU přiklonila k pozicím USA, jež vůči Číně vystupují mnohem ostřeji, protože v ní identifikovala svého hlavního geopolitického rivala. Nebo to vnímáte jinak?
Ano, je to tak. USA jsou sice evropským transatlantickým spojencem, neznamená to však, že je musíme vždy a ve všem následovat. Nemyslím si, že EU by měla právě ve vztahu vůči Číně kopírovat americkou politiku, ale spíš se snažit o vlastní, autonomní pozici. Na rozdíl od USA nejsme s Čínou v globální soutěži o geopolitického lídra. Jsem přesvědčen, že právě po Afghánistánu bychom to měli dát jasněji najevo.
Čína je v posledních letech velkým tématem také u nás, a to především kvůli kontroverzním výrokům a činům prezidenta Zemana a „zrcadlově“ vyostřeným reakcím některých českých politiků na prezidentova slova a počínání. Je to tak trochu „z extrému do extrému“ a rozumným česko-čínským vztahům to nepřidává. Jak podle vašeho názoru nastavit naši politiku vůči Číně?
To, co se tu odehrává ohledně Číny, je tragický amatérismus. Úplně zmizela diplomatická umírněnost a pragmatismus. Tato důležitá relace se stala nástrojem domácí politické války. Prezident Zeman, který rád provokuje a přilévá olej do ohně, vychýlil kyvadlo jedním směrem. Opozice se však nechovala o nic lépe, skočila na tuto hru a Zemana ostřeluje z opačného extrému. Je to politika ode zdi ke zdi. Žádná jiná země v EU se takto nechová. Nemáme důvod jednostranně zhoršovat úroveň diplomatických vztahů s jedním partnerem, což se nám právě podařilo. Myslím, že jako Česko jsme na tom jen poztráceli zahraničněpolitický kredit. Za několik let se budeme možná divit, co za užitečné idioty jsme v tomto představení hráli, ale to už bude pozdě.
CV BOX
Ing. Jan Zahradil (narodil se 20. března 1963 v Praze) je český a evropský politik. Aktuálně je poslancem Evropského parlamentu za ODS.
#Vystudoval Vysokou školu chemicko-technickou v Praze.
Po sametové revoluci byl zvolen poslancem československého Federálního shromáždění za OF a později za ODS.
V roce 1998 se stal poslancem Parlamentu a až do roku 2006 působil také jako stínový ministr ODS pro zahraniční věci.
V roce 2004 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. V evropských volbách v roce 2009 byl jako lídr kandidátky ODS úspěšně znovuzvolen. Jako spoluzakladatel frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) se stal místopředsedou této nově utvořené eurorealistické skupiny. V březnu 2011 byl zvolen předsedou skupiny ECR. Byl členem ve výborech pro mezinárodní obchod, rozvojovou politiku a lidská práva.
V současném volebním období pokračuje v práci ve Výboru Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod jako jeho místopředseda.
Ujgurové protestující před čínským konzulátem v Istanbulu (15. 12. 2019). Zatímco Ujgurové tvrdí, že jsou jim upírána základní lidská práva, Čína poukazuje na to, že mnoho Ujgurů jsou islámští radikálové, kteří představují vážné ohrožení pro čínský stát.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen během online setkání lídrů EU a Číny 30. prosince 2020 hovořila krom jiného také o tom, že Komplexní dohoda o investicích je připravena k podpisu.
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
