Když se hovoří o kolektivním sportu, který má v Česku obrovskou členskou základnu a sbírá mezinárodní úspěchy včetně titulu světových šampionů, víte, o kterém je řeč? O malém fotbalu! A když jsem si o něm povídal s výkonným ředitelem asociace tohoto sportu Janem Pinkavou, shodli jsme se, že tahle hra má sice v názvu „malý“, ale leckdy je mnohem náročnější než ten „velký“.
Nestává se vám, že když o malém fotbalu hovoříte, lidé ho stále berou jen jako zábavu, pouhé „začutání si do balónu“?
Bohužel ano, s tímhle názorem denně bojujeme. Nebo si lidé často myslí, že děláme jakousi mládežnickou přípravku pro fotbal velký. Takže neustále vysvětlujeme, že je to něco zcela jiného. Že jsme zcela samostatný, uznaný sport, ne že jsme si ho sami nějak „vymysleli“. Že máme velké množství členů – často lidé nechtějí věřit, že je jich přes 60 tisíc, což z nás dělá, co se týká členské základny, čtvrtý největší sport v zemi! Že vozíme medaile, a to i ty nejcennější, z evropských a světových šampionátů. Slyšel jsem i názor, že jsme „sport chlapů, kteří nepřeběhnou velké hřiště“. Přitom kdo někdy hrál malý i ten klasický velký fotbal, ví, jak je ten malý náročný. Plný dynamiky, neustálých rychlých startů, krátkých sprintů, prakticky bez zastavení, bez oddechu.
Předpokládám, že málokdo také ví, že je malý fotbal organizovaný, má své soutěže, šampionáty...
Přesně tak. Ano, jedná se o amatérskou záležitost, ale profesionálně vedenou. Organizované soutěže jsou v Česku 51 let. Asociace malého fotbalu funguje necelých 20 let, a loni v dubnu jsme ji povýšili na skutečně profesionální úroveň. Byl tam pouze aparát jako správní rada, což je v podstatě stejné jako třeba představenstvo v akciovce. A pod ním byli lidé, kteří se starali o různé projekty. Ale nebylo to vedeno organizačně – že by se třeba někdo zajímal, kam se má směřovat finančně, projektově, marketingově... Prostě to celé cíleně a promyšleně posouvat dál. Netvrdím, že by o to nebyl zájem, ale naše asociace ještě nebyla připravena finančně. Jakmile to ale dospělo do stadia, kdy bylo možné si dovolit profesionální aparát, začalo se to dělat jinak.
Takže máte registrované kluby, hráče a systém soutěží, kde se klasicky sestupuje a postupuje?
Začnu trochu oklikou – určitě znáte v Praze Hanspaulku ve smyslu „Hanspaulská liga“...
Samozřejmě, to je pojem!
Má osm úrovní lig, je v ní registrováno skoro 1000 týmů a na 15 tisíc hráčů, z nichž ti nejlepší tvoří navíc superligový výběr, a hrají tak v podstatě za dva týmy. A na stejném principu je to v Plzni, Příbrami, Mostě, Ostravě a mnoha dalších místech. Superligových výběrů je v celé republice dvanáct a nejlepší hráči z nich tvoří reprezentaci.
A to jsou třeba i profesionální mančafty?
Rozhodně ne, malý fotbal je veskrze amatérský sport. A troufám si tvrdit, že to tak ještě dlouhou dobu bude. Což je dobře. Nesměřujeme k tomu, abychom měli profesionální hráče, stále to všude dělají lidé ze statusu kamaráda, protože to chtějí dělat.
Takže veškeré vybavení a další náklady si hradí ze svého?
Materiální věci dá hodně asociace, která načerpá státní prostředky a rozděluje je do soutěží tak, aby rostly, a aby se ty prostředky skutečně dostaly k týmům a hráčům, a nespolykal je nějaký přebujelý aparát.
Spolupracujete i s Národní sportovní agenturou?
Určitě! Je to orgán, díky kterému tady můžeme fungovat, 90 procent příjmů máme díky němu.
Asociace zastřešuje celou republiku?
V podstatě ano. Aktuálně je v ní sedmnáct oblastních svazů, jejichž zástupci tvoří valnou hromadu asociace, tedy její nejvyšší orgán. Ale chybí například svaz v jižních Čechách (nejjižněji máme v tomto smyslu Příbram). A jsou regiony, kde se malý fotbal hraje, ale nejsou členy asociace. Jednáme s nimi, a myslím, že se podaří, aby k nám vstoupily.
Co jim ten vstup přinese?
Například nové možnosti soutěží. Vítězové jednotlivých svazů vstupují do Českého národního poháru, což je mistrovství republiky, odkud vítěz postupuje do evropské Ligy mistrů, a další úspěšní do Evropské ligy. A pak je tu samozřejmě reprezentační tým. Letos v červnu bude v Košicích mistrovství Evropy. A má jednu zajímavost – v dospělé kategorii to bude první zcela indoorový evropský šampionát. Bude se hrát v hokejové hale, a jsem přesvědčený, že to bude opravdu zážitek. Navíc se bude konat po dvouleté pauze, zapříčiněné covidovou pandemií, a samozřejmě chceme navázat na poslední ročník 2018, který česká dospělá reprezentace vyhrála a stala se mistry Evropy. Mimochodem, o rok dřív jsme na šampionátu v Tunisku vyhráli i mistrovství světa. A medaile vozí i výběry do 21 a do 23 let. Mimo sportovní stránku pak asociace nabízí finanční podporu a nově také využívání nového informačního systému, který obsahuje webovou administraci svého lokálního svazu a také mobilní aplikaci.
Jak jste se vlastně k řízení asociace dostal?
Když to vezmu od začátku, tak k malému fotbalu jsem se samozřejmě dostal jako hráč, a to na střední škole v Příbrami. Obrovsky mě ten sport nadchnul a dodnes mě hodně baví. Začal jsem se o něj víc zajímat, a zjistil jsem, že jednotlivé svazy mnohde chybí. Tak jsem založil ligu v Plzni. Tím jsem se dostal do toho organizování, struktury.
Jak se zakládá liga? Oslovil jste kluby z Plzně a okolí?
Kdepak. V Plzni malý fotbal vůbec nebyl. Ale říkal jsem si, že když to funguje v jiných městech – a často daleko menších, než je Plzeň – tak proč by to nemohlo fungovat i tam. Měl jsem představu, jak to bude jednoduché, realita mě ale přesvědčila o opaku. (směje se) Ale dokázali jsme to. Přes nejrůznější veřejná místa jsme rozhlásili, že zakládáme ligu malého fotbalu, začneme za půl roku, bude se hrát v takový a takový čas na konkrétních místech, registrujte se. Oslovilo nás několik nadšenců, z toho vzniklo pár týmů a postupně se nabalovaly další. No a někdy ke konci roku 2020 jsem byl osloven, jestli bych se nechtěl podílet na vytvoření skutečně profesionálního aparátu a řídit ho. Nadchlo mě to, okamžitě jsem do toho šel. Měl jsem představu, jak to udělat, poskládat. Vytvořit sportovně-technický úsek, finanční, IT, marketingový atd. Což se povedlo. Ano, jsou ještě věci, které se dotáhnout nepodařilo. Což je hlavně obchodní část, kdy se nám nedaří sehnat soukromé peníze. Na tom hodně pracujeme a pro investory to opravdu může být – vzhledem k popularitě malého fotbalu, mohutnosti jeho členské základny a i těm úspěchům na evropských i světových šampionátech – hodně zajímavé.
To chce ale také asi silnější propagaci. Sám jste říkal, že ani o těch evropských a světových medailích lidé moc nevědí.
To je pravda. Nikdo se tomu dřív pořádně nevěnoval, nikdo to nebral jako důležitou věc. Říkal jsem si, že to je obrovská škoda, protože kolik tak úspěšných kolektivních sportů v Česku máme? Takže jsme nastartovali sociální sítě, předělali webové stránky malyfotbal.cz, spustili kampaň Nová identita. A současným největším projektem je nový informační systém.
Co vás naopak nejvíc brzdí?
Chybějící infrastruktura. Nemáme moc hřišť, která by byla určena přímo pro malý fotbal. Většinou hrajeme na univerzálních „umělkách“, které se „dolajnovávají“ pro malý fotbal, což nevypadá moc komfortně a hezky. Vlastní hřiště působí důstojněji. Hodně lidí si myslí, že hrajeme různě po tělocvičnách, ale opak je pravdou, vyhovujících vnitřních prostor je v Česku minimum. V drtivé většině hrajeme venku, na umělém povrchu. Často jsou to univerzální hřiště, kde jsou čáry pro různé sporty. Hřišť přímo pro malý fotbal je strašně málo, přestože se může hrát prakticky na jakémkoli povrchu. Ovšem pro tu nejvyšší úroveň umělou trávu vyžadujeme, tam to musí být standard.
Proč to nemůže být klasický trávník?
Souvisí to s tím, co jsme si o malém fotbalu říkali – spousta ostrých startů, brzdění, velká dynamika. To trávník nevydrží.
Takže třeba i na ta hřiště s "umělkou" by směřovaly ony soukromé prostředky?
Určitě by to byla jedna z věcí.
Mimochodem, máte i ženské týmy?
Ano, ale zatím je jich velmi málo. Nicméně, máme spoustu signálů od žen z velkého fotbalu, že by ty soutěže chtěly. Takže máme to v plánu, ale třeba i právě na to by se hodily ty soukromé finance, abychom mohli mít člověka nebo lidi, kteří by to rozjeli. Protože všichni, kteří jsou u nás zaměstnaní, už jsou kapacitně naprosto vytížení. A na další, bohužel, prostředky nemáme.
Když vidím to vaše nadšení, předpokládám, že u malého fotbalu budete chtít zůstat co nejdéle...
Ideálně do konce života. (směje se) Nicméně, jaká bude realita, to se uvidí. Ale kdyby to pokračovalo a rostlo, tak budeme všichni šťastní.
CV
Jan Pinkava (narodil se 31. října 1991 v Příbrami) je výkonným ředitelem Asociace malého fotbalu ČR (viz. malyfotbal.cz).
Vystudoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor Stavební inženýrství. Už při studiích pracoval jako vedoucí stavebního oddělení v projekční kanceláři SES Bohemia Engineering. Od roku 2017 řídil tři roky ve společnosti Tesco přestavby a výstavby developerských projektů. Jako CEO Asociace malého fotbalu ČR pracuje od roku 2021.
Je ženatý, s manželkou (30) mají dvouletou dceru Annu. Největším koníčkem je pro něho malý i velký fotbal, a to aktivně i pasivně, a organizování soutěží. Rád chodí do posilovny, snaží se o neustálý osobnostní rozvoj a zajímá se o všeobecné dění. Nejvíc si odpočine s rodinou, má rád cestování, filmy a seriály s jakoukoliv tematikou, založené ale na skutečných příbězích.
Budoucnost
Jak se bude malý fotbal vyvíjet do budoucna? Na jedné straně Jan Pinkava říká, že se brání jeho profesionalizaci a chce ho udržet v amatérské rovině, na straně druhé by ale aspoň částečná profesionalizace mohla přinést víc propagace, sponzorů apod. „To je samozřejmě velmi těžké a vnitřně s tím hodně bojujeme,“ potvrzuje Jan. „Cítíme, že pokud chceme malý fotbal posouvat neustále dál, určité profesionalizaci se nevyhneme. Takže principiálně na té nejvyšší úrovni očekáváme, že to jednou nastane. Ale na nižších úrovních budeme rádi, když se to bude udržovat stále na tom statusu kamaráda. Na tom, co nás nadchlo na začátku, že jsme přišli na fotbal, potkali jsme se s lidmi, kteří jsou nám blízcí svými zájmy, ačkoliv vzděláním, oborově a podobně jsme rozdílní. Ale sedneme si lidsky, po fotbale se zajde na pivo.“
Pod hlavičkou asociace se hrají zápasy po celé republice.
reklama
