Rozhovory

Helena Válková: „Spravedlnost“ v politice neexistuje

Publikováno: 22. 4. 2021
Autor: Šárka Jansová
Foto: Foto archiv Heleny Válkové
logo Sdílet článek

„Upřímně řečeno, nevěřím, že spravedlnosti se člověku dostane bez toho, že by o ni vytrvale usiloval, a to myslím nejen v oblasti práva, ale i v osobním a profesním životě,“ říká Helena Válková, zmocněnkyně pro lidská práva a bývalá ministryně spravedlnosti.

Spravedlnost má sice v ruce misky vah, ale zavázané oči. Jak jsme na tom po této stránce v Česku? Umíme napravit křivdy?

To je těžká otázka. Některé zjevné nespravedlnosti by se napravit měly, bez ohledu na čas a sympatie či antipatie vůči poškozené osobě. Mám třeba silné pochybnosti o tom, že soudy v některých kauzách, se kterými se na mne konkrétní občané obrátili, postupovaly tak, jak by podle zákona měly. Tedy objektivně a kompetentně posoudit všechny okolnosti případu a při striktním zachování všech procesních pravidel poté věc rozhodnout. Někdy i Ústavní soud řeší kauzy, se kterými se na něj obracejí občané v naději, že konečně „někdo spravedlivě rozhodne“, ale jejich stížnost je zamítnuta. Není divu, že pak některé případy končí až u Evropského soudu pro lidská práva, což nám samozřejmě dobré renomé nedělá…

Pocítila jste i vy sama na sobě nespravedlnost, třeba v politické kariéře?

To je zcela jiná dimenze, ve které jsem se dlouho neuměla pohybovat. Nyní moc dobře vím, že „spravedlnost“ v politice neexistuje, jde zde o poměrně nemilosrdný boj o moc, veřejné mínění a potenciálního voliče. A pokud se proti vám spojí média, pak moc šancí nemáte, i když jde o zjevně nesmyslná a zcela neprokazatelná tvrzení – třeba že jsem před několika desítkami let někoho šikanovala. Takové lži sice můžete vyvrátit konkrétními argumenty, ale ty pak média nepublikují nebo je zkreslí ve váš neprospěch. To jsem si zažila loni v lednu a dodnes jsem se z toho šoku úplně nevzpamatovala. Moc mi tenkrát pomohlo vědomí toho, že se za mé tehdejší setrvání ve funkci zmocněnkyně vlády pro lidská práva postavili členové vládních rad a výborů.

Zmocněnkyní jste od května 2019. Co se vám za tu dobu podařilo změnit k lepšímu?

Agendu jsem nepřevzala v optimálním stavu, v poslední době nebyl nikdo, kdo by se jí věnoval dostatečně intenzivně. Svojí příležitosti jsem se chopila s entuziasmem a odhodláním některé věci změnit. Musela jsem si stanovit jasné priority a pak je krok po kroku naplňovat navzdory tomu, že se některé rezorty takovým změnám často brání. Je například nutné přijmout systémová opatření v oblasti opatrovnického soudnictví a posílit práva ohrožených dětí, a to i přijetím nového zákona o dětském ombudsmanovi. V tomto volebním období se to již asi nepodaří, ale návrh zákona jsem připravila a prošel i vládou. Sněmovna se nicméně k jeho projednání již asi nedostane. Zasadila jsem se i o to, aby se zlepšil obraz nestátních neziskových organizací u veřejnosti, neboť bez některých z nich bychom si nedovedli svůj život ani představit. Mám na mysli třeba neziskovky poskytující sociální ambulantní služby seniorům, pomoc rodinám trpícím domácím násilím, neziskovky podporující resocializaci těch, kteří porušili zákon a po návratu z výkonu trestu potřebují pomoc. V době covidové pandemie jsme přijali také řadu potřebných opatření, která zmírnila negativní dopady na seniory, lidi bydlící v sociálně vyloučených lokalitách nebo děti žijící v rodinách ohrožených domácím násilím.

Co máte právě teď „na stole“?

V současnosti finalizujeme přípravu strategií zaměřených na období let 2021 až 2030 pro různé agendy lidských práv. Například strategii zaměřenou na zlepšení podmínek pro participaci romské menšiny na významných sociálních, kulturních i politických rozhodnutích. Vládou již byla úspěšně schválena strategie podporující rovnost žen a mužů na období příštích deseti let, což považuji za společný velký úspěch. A společně s Českým statistickým úřadem a ministerstvem vnitra jsme se podíleli na přípravě sčítání lidu. Konkrétně – pokud jde o mou agendu – na tom, aby bylo jasné, že každý má právo, samozřejmě dobrovolně, uvést i dvě národnosti, nebo jen jednu či žádnou.

Jak coby bývalá ministryně spravedlnosti vnímáte české právo? Není až příliš složité?

České právo je stejně jako jakékoli právo v naší kontinentální Evropě složitý systém pravidel, z nichž některá nejsou logicky provázaná tak, jak by měla být. V aplikační praxi proto vyvolávají problémy, které pak musí řešit soudy. To je dáno jednak historickou diskontinuitou práva, jednak způsobem, jak se přijímají zákony a jejich novelizace. Český občan pak může oprávněně cítit frustraci, je zpravidla odkázán na pomoc nikoliv levných právníků a musí se často obrnit velkou trpělivostí, neboť ani soudy nepracují, zejména v těch komplikovanějších kauzách, tak rychle, jak by bylo žádoucí. Jsem přesvědčena, že v Česku by ke zvýšení důvěry v právní stát – a tedy i justici v širokém smyslu slova, zahrnující nejen soudy, ale i policii, státní zástupce, probační úředníky a další specializované profese – pomohla vyšší participace odborníků z příslušných odvětví. Měli bychom vstřícněji a fundovaněji šířit právní osvětu i ve veřejnoprávních médiích a na sociálních sítích.

A k tomu všemu se blíží volby do sněmovny. Máte vůbec čas podílet se na jejich přípravě?

Popravdě řečeno, jsem nyní plně soustředěna na připravovanou novelu volebního zákona a dokončení legislativního procesu u některých pro mne důležitých norem, jako je oblast sociálně právní ochrany dětí nebo exekuční řád. Nemám čas se podílet na přípravě čehokoliv jiného. Předpokládám, že za měsíc bude třeba situace jiná.

Zatím to vypadá, že hnutí ANO "šlapou na paty" dvě volební koalice. Mohou podle vás přinést řešení, které Česko zachrání od viru, ekonomické krize a frustrací z roční karantény?

Těžko odhadnout další vývoj na politické scéně, když neodhadneme ani další vývoj pandemie, který – ať chceme či nechceme – bezprostředně ovlivňuje i nálady a preference potenciálních voličů. Nikdy jsem průzkumům volebních preferencí moc nevěřila a v dobách, jako je tato, jim věřím ještě méně.


CV BOX

Prof. JUDr. Helena Válková, CSc., (narodila se 7. ledna 1951 v Chlumci nad Cidlinou) je právnička, exministryně spravedlnosti a současná poslankyně za ANO 2011 a zmocněnkyně vlády pro lidská práva.

Vystudovala Právnickou fakultu UK v Praze, v letech 1976 až 1988 pracovala ve Výzkumném ústavu kriminologickém a poté (do roku 1993) v Ústavu státu a práva ČSAV.

V roce 2006 byla jmenována profesorkou trestního práva, v letech 1991 až 2020 působila na Filozofické fakultě UK v Praze a podílela se na vybudování nové katedry sociální práce.

Úřad ministryně zastávala v letech 2014–2015, v roce 2013 a poté znovu v roce 2017 byla zvolena poslankyní. Zmocněnkyní pro lidská práva je od roku 2019.

Je vdaná, má syna Václava a dvě vnoučata.

Publikace

Helena Válková byla v letech 1993 až 2011 ředitelkou Nakladatelství C. H. Beck,  kde dodnes působí jako členka redakční rady časopisů Právní rozhledy a Trestněprávní revue. Publikuje v domácích a zahraničních časopisech. Je autorkou nebo spoluautorkou učebnic a vědeckých monografií věnovaných kriminologii, trestní politice a trestnímu právu. Je vedoucí autorského kolektivu učebnice „Základy kriminologie a trestní politiky“, jejíž třetí vydání je z roku 2019. Podílí se i na klíčových komentářích k novému trestnímu zákoníku, zákonu o soudnictví ve věcech mládeže a zákonu o obětech trestných činů.


reklama

https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků