Skvělý fotbalista, absolvent vysoké ekonomické, politik. Všichni tři se sešli v jedné osobě jménem Dušan Tittel. A protože sport ho provází v podstatě celý život a nic na tom nezměnilo ani působení v politice, neslo se povídání tak trochu ve sportovním duchu.
Loni v květnu jste přestoupil ze SNS do strany HLAS-SD, kde jste byl hned zařazen do „základní sestavy“ – byl jste zvolen členem předsednictva. Co vás k přestupu vedlo? A dá se říct, že to byl váš druhý velký přestup poté, co jste v roce 1997 vyměnil bratislavský Slovan za Spartak Trnava?
Nepatrím k ľuďom, ktorí idú slepo s davom a nepozerajú doľava-doprava. Mám vlastný názor na veľa vecí, a keď vidím, že niečo nefunguje, tak na to upozorním a hľadám rozumné logické riešenia. Ale keď vidím, že druhá strana nereaguje alebo problémy prehliada, nemám problém vystúpiť a povedať, že ja sa na tom nechcem podieľať. Tak to bolo v Slovane a tak to bolo v politike.
Na konci září proběhne na Slovensku kvalifikace o účast v šampionátu zvaném Národní rada SR. Budete u toho, jdete do voleb?
Áno, kandidujem v septembrových voľbách, na drese – teda kandidátnej listine – ponesiem číslo 18. A mimochodom – škoda, že pani prezidentka nebola aktívnejšia a razantnejšia po páde vlády v decembri 2022 tak, aby Slovensko po tom marazme, čo tu predvádzala „Matovičova vláda“, našlo vhodný termín predčasných volieb už v prvej polovici roka. Myslím si, že koniec júna bol pre Slovensko optimálny termín.
Co vás vůbec vedlo ke vstupu do politiky?
My športovci radi súperíme na športoviskách, ale podmienky pre šport za nás nikto nevybojuje. Keď si zoberiete štruktúru štátneho rozpočtu a vidíte, koľko peňazí ide do iných oblastí a koľko na šport a športovú infraštruktúru, čím sme na chvoste všetkých výdavkov, tak s tým celá športová obec musí niečo robiť. Ak budeme čakať, že za lepšie podmienky pre šport budú bojovať ľudia z kultúry alebo zo životného prostredia, budeme čakať dlho…
Na počátku milénia jste v politice hrál druhou ligu – byl jste čtyři roky poslancem Bratislavského kraje. Od roku 2016 jste stejně dlouho hrál coby poslanec NR SR ligu první. Jsou i v této oblasti zkušenosti z nižší soutěže hodně cenné pro tu nejvyšší?
Každá skúsenosť je vždy veľmi cenná a všetky skúsenosti zo športu alebo politiky, či už komunálnej alebo parlamentnej, sú mimoriadne cenné, aby sme spoločnosť vnímali z viacerých uhlov a pohľadov. Mám dve deti vo veku 14 a 13 rokov, ktoré športujú, a tak mi záleží, aby sa podmienky pre mládežnícky šport zlepšovali v každom kúte Slovenska. Nie všade môže byť zimný štadión alebo športová hala s veľkou kapacitou pre divákov, ale vytvoriť moderné športovisko pri každej škole je naša povinnosť pre budúce generácie.
Fotbal a politika mohou mít leccos společného – spousta zápasů, přestupů, fauly... Co fair play? Není politika hodně o kompromisech, zákulisních dohodách a podobně? A jaké to je, skousnout porážku třeba v hlasování o vašem poslaneckém návrhu?
Šport a politika majú niečo spoločné, aj keď si myslím, že v športe je to oveľa jednoduchšie. Politika je náročnejšia a nikdy neviete, čo bude zajtra. Aj mňa v minulosti mrzelo, keď mi neprešiel návrh zákona, o ktorom som bol presvedčený, že je dobrý a určite by nášmu športu pomohol. Ale dnes s odstupom času sa už na to pozerám s nadhľadom a rozmýšľam, ako presvedčiť tých, ktorí síce športu nerozumejú, ale hlasovali proti. A to je umenie politika, aby zvládol presvedčiť aj tých, ktorí sú z inej politickej strany alebo spektra.
V parlamentu jste byl v dresu SNS společně se svým někdejším spoluhráčem, také výborným fotbalistou Tiborem Jančulou. Jste i po vašem přestupu do Hlasu stále kamarádi? A jak je to s ním – také se stále pohybuje v politice?
Tibor už nie je politicky aktívny, ale v spojení sme stále. Máme mužstvo bývalých hráčov Slovana, a tak často komunikujeme nielen o zápasoch, ktoré nás v lete čakajú, ale tiež o politickej situácii na Slovensku.
Při plném fotbalovém vytížení jste v letech 1985–1989 vystudoval vysokou ekonomickou. To nebývá u vrcholových sportovců příliš časté...
Už keď som prestúpil z gymnázia v Dolnom Kubíne do Bratislavy, mal som predstavu, že chcem študovať na vysokej škole. A kým ocino sa venoval mojim výkonom na ihrisku, mamina mi kontrolovala index a známky v škole. Vzdelanie a výchovu považujem za veľmi dôležité a našťastie som mal rodičov, ktorí trvali na tom, aby som mal dobrý prospech v škole a tiež aby som nevynechal ani jeden tréning na ihrisku.
Prý jste „hltačem“ knih a milovníkem obrazů a sochařství. Které žánry, styly a autory máte nejraději?
Ja som sa vždy rád pohyboval medzi ľuďmi z kultúry, či už to boli hudobníci, herci alebo režiséri. V mladosti som dokonca pôsobil v divadelnom súbore Hviezdoslav v Dolnom Kubíne. Pochopiteľne, tie dva svety – kultúrny a športový – boli v niečom rozdielne, ale rovnaké v tom, že som bol vždy súčasťou kolektívu. Mal som dobrého učiteľa na obrazy a sochy, a preto sú mi najbližší Galandovci, vždy sa poteším, keď vidím niečo z ich tvorby. Mal som v minulosti možnosť stráviť s nimi určitý čas pri pohári vína, pričom ich pohľad, názor či videnie spoločnosti bolo pre mňa ako bývalého športovca iné a zaujímavé. Knihy čítam denne. Priznám sa, že zaspávam s knihou, a v tej chvíli mám radšej tie oddychové, než aby som sa pred spaním zaoberal ťažkými témami.
Když jsme spolu mluvili, říkal jste, že vyrážíte na dovolenou. Kde budete relaxovat?
Každú dovolenku začínam doma na chalupe na Orave, kde mám možnosť zlepšovať sa v mojej novej vášni – v pečení. Vždy sa poteším, keď rodina alebo priatelia všetko rýchlo zjedia, čo je signál, že im chutilo.
Fotbalista a politik s vášní pro pečení je neobvyklá kombinace... Co nejraději pečete?
Rád pečiem koláče, predovšetkým z kysnutého cesta. A tak medzi moje špeciality patria moravské koláče, frgále a makovníky. Sledujem recepty na sociálnych sieťach a rád skúšam nové veci a, samozrejme, mám svoje obľúbené recepty, s ktorými sa vždy rád podelím s ľuďmi, ktorí ich chcú vyskúšať a radi pečú.
CV BOX
Dušan Tittel (narodil se 27. prosince 1966 v Námestove) je místopředseda strany HLAS-SD a bývalý fotbalový reprezentant.
V letech 1985–1989 vystudoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Bratislavě, obor finance.
Co se týče sportovní profesionální kariéry, prošel Slovanem Bratislava a Spartakem Trnava, v zahraničí působil ve francouzském Nîmes Olympique a kyperském AC Omonia. Za československou a slovenskou reprezentaci odehrál celkem 55 utkání.
Od roku 2002 byl čtyři roky generálním sekretářem Slovenského fotbalového svazu, zároveň působil jako člen UEFA HatTrick komise a člen komise pro mládež a sport na ministerstvu školství. Později byl ještě generálním manažerem Slovanu Bratislava, prezidentem Unie ligových klubů a od roku 2015 sportovním a marketingovým ředitelem MFK Ružomberok, kde působí dodnes.
V období 2001–2005 byl poslancem Bratislavského kraje, od roku 2016 jedno volební období poslancem Národní rady SR. Byl členem SNS, od loňského května je místopředsedou strany HLAS-SD.
Je ženatý, s manželkou Ivanou mají dvě děti – dceru Karolínu (14) a syna Timoteje (13).
Stále působí v mužstvu bývalých hráčů Slovanu
S rodinou
reklama
