Bývalý několikanásobný ministr (obrany, pro evropské záležitosti a zahraničí) Alexandr Vondra je na konci svého pětiletého působení na postu europoslance. Jestli v něm bude pokračovat, o tom rozhodnou voliči v červnu. Plány pro případné další působení v Evropském parlamentu má Alexandr Vondra dokonale srovnané.
Vaším velkým úspěchem bylo schválení výrazně oslabené normy Euro 7 Evropským parlamentem, na níž jste se zásadně podílel jako zpravodaj. Je to začátek záchrany aut se spalovacími motory v Evropské unii?
Doufám, že ano. Schválená podoba normy Euro 7 v principu zachovala podmínky pro osobní auta se spalovacími motory na úrovni Euro 6. Aktuálně proto už nehrozí, že by automobilky přestaly tato auta v nejbližších letech vyrábět. Původně to skutečně hrozilo, protože návrh Evropské komise byl velmi drakonický i pro spalováky. Stále ale de facto platí zákaz výroby těchto aut od roku 2035. Na jeho zrušení bohužel nebyla v dosavadním složení Evropského parlamentu většina. Ale po volbách v červnu bude složení jiné a já věřím, že se k zákazu vrátíme a zrušíme ho. Určitě se v tom budu angažovat. Souvisí s tím i technologický pokrok, který umožní efektivní výrobu syntetických paliv.
Bylo schvalování této normy Evropským parlamentem složité, jak tomu napovídá poměrně těsný výsledek hlasování?
Ano, bylo. Je za tím rok tvrdé práce. A taky velmi dobré spolupráce s naším ministrem dopravy Martinem Kupkou, který v Evropské radě postavil a udržel tzv. blokační menšinu. Tedy osm států, které vytrvale odmítaly podpořit původní návrh a vynutily si jeho změnu. Na mně pak bylo postavit v Evropském parlamentu jinou většinu. Dopředu jsem řekl, že nepočítám s frakcemi zelených, socialistů a radikální levice. Ti všichni jsou strašně zelení a stáli za Timmermansovým radikálním návrhem. Dal jsem dohromady jak strany středu a umírněné pravice, tak ty, které jsou jasně napravo a ostatní s nimi moc nekomunikují. Mně jejich hlasy nesmrděly, když posloužily dobré věci i našim zájmům. Byl to vlastně jediný pokus ustavit v tomto složení parlamentu pravicovou koalici, který vyšel. Jen jsem musel udělat úlitbu Francouzům, kteří chtěli omezit emise z pneumatik a brzd. Což ostatně dává smysl, protože mikroplasty a těžké kovy jsou opravdu problém pro naše zdraví.
Dostane Zelená dohoda v novém parlamentu zpětný chod, který víc odpovídá reálným možnostem evropské ekonomiky?
Green Deal asi nikdo nezruší. Všichni už do něj investovali příliš mnoho. A dekarbonizace je také potřebná, protože skleníkový efekt je problém. Ale musíme ji provádět racionálně a postupně, a nikoli ideologicky a bez ohledu na ekonomické možnosti a sociální dopady. Je to stejné jako s řízením auta. Nemůžeme jen šlapat na plyn, ale musíme taky používat brzdu a volant. Jinak se vybouráme a skončí to katastrofou. Dnes začínají pociťovat dopady radikálních opatření i peněženky lidí v bohatší západní Evropě. Green Deal kritizují farmáři i podnikatelé. To mně dává naději, že příští parlament bude víc racionální.
Vzala už Evropská unie definitivně na milost jádro a jak zásadní je rozvoj jaderné energetiky pro střední Evropu?
Hodně se to díky našemu tlaku zlepšilo. Když jsem před pěti lety přišel do EP a žádal uznání jádra jako čistého energetického zdroje v tzv. taxonomii zelených financí, koukali na mě jako na blázna. Říkali mi: „Sašo, slovo jádro se tu vůbec nesmí vyslovit!“ Nedal jsem se a tlačil dál. Dali jsme dohromady rezoluci českého parlamentu, která de facto pohrozila naším odchodem z Pařížské dohody o klimatu, pokud nebude jádro uznáno jako čistý zdroj, a poslali ji Evropské komisi. Náš argument byl jasný: potenciál větrné i solární energie je ve střední Evropě omezený, bez jádra dekarbonizaci nedáme. Pak jsem s Francouzi založil skupinu europoslanců, která jádro propaguje. Za tři roky jsme toho dokázali hodně.
Jádro je uznáno nejen v taxonomii, ale i v legislativě o obnovitelných zdrojích, čistých technologiích i nových pravidlech na trhu s elektřinou. V praxi to znamená, že ti, kdo budou stavět nové jaderné zdroje, se tak dostanou k úvěrům, pojištění i financování.
Co považujete za svůj další „zářez“ v evropské politice za minulých skoro pět let v Evropském parlamentu?
Kromě aut a jádra jsem se ještě dost angažoval v jedné oblasti Green Dealu. Týká se ochrany a obnovy přírody. Tady jsem se naopak snažil dobré věci z návrhu Komise uchránit. Jsem totiž přesvědčen, že důležitější je teď spíš adaptace na reálné klimatické změny. Mitigace, tedy boj proti změně klimatu, je totiž globální problém. Stručně řečeno se my tady v Evropě můžeme při omezování emisí uhlíku rozkrájet, ale nic to nepřinese, když Čína, Indie, Rusko, USA nebo Brazílie ho budou vesele uvolňovat do atmosféry dál. Budeme po lidech doma žádat oběti, ale žádné vykoupení v podobě „ochlazení“ stejně dalších sto let nenastane. Naopak adaptace má lokální efekt. Pestřejší krajina, zadržování vody, ochrana půdy, lesů, luk i biodiverzity mohou reálně pomoct se na klimatické změny adaptovat, a to v řádu let. Jenže tady návrhy EU – mimo jiné také kvůli zbytečně radikálním postojům zelených – nakonec narazily na protesty farmářů, politici se před volbami vyděsili a schválení návrhu bylo odloženo až na dobu po volbách.
Do voleb jdete jako lídr společné koaliční vládní kandidátky SPOLU. Troufáte si
v jejím čele vyhrát evropské volby v České republice?
Určitě. Je to pro mě hlavní důvod, proč i v těchto volbách jdeme SPOLU, přestože se v některých politikách naše strany trochu liší. Ale umíme se dohodnout a o to v Evropě jde.
Myslíte si, že se vaše frakce konzervativců a reformistů v Evropském parlamentu bude po volbách více přibližovat k Evropské lidové straně, a to tak, že třeba za deset let splynete opět v jednu?
Frakci Evropských konzervativců a reformistů (EKR) jsme jako ODS zakládali společně s britskou Konzervativní stranou. Založení mělo dva důvody. Za prvé pomoct britskému premiérovi Cameronovi udržet Británii v EU. A za druhé, frakci Evropských lidovců (EPP) tehdy výlučně ovládali Němci a Francouzi. Bylo nesmírně těžké tam cokoli prosadit. Od té doby se, pravda, situace trochu změnila. Británie z EU odešla. Množina Francouzů v EPP je dost marginální, francouzské scéně dominují macronovci (středová frakce Obnova) a lepenovci (frakce ID). Na druhé straně vdechli frakci EKR nový život Poláci, a teď hlavně italská strana premiérky Meloniové. Takže není důvod něco rušit ani integrovat. Ale určitě budeme chtít po volbách s EPP víc spolupracovat. Doufám, že má koalice k Euro 7 od středu doprava se může po volbách stát předobrazem fungování EP po volbách.
Jak se jako bývalý ministr obrany díváte na vývoj války na Ukrajině? Rostou ve vás obavy o schopnost Kyjeva dál odolávat ruské agresi, nebo ve vás spíše roste optimismus, že porážka Ruska se blíží?
Mám samozřejmě obavy. Rusko útočí, Ukrajina se brání. Je to souboj Goliáše s Davidem. Ukrajina se bez pomoci Západu, tedy i nás, neobejde. Nechat Ukrajinu napospas agresivnímu Rusku by vedlo k její porážce. Ruské agresivní choutky by to neoslabilo, ale posílilo. Chápu, že lidé jsou dvouletou válkou unaveni, a chápu, že si přejí mír. Já si ho přeju taky. Ale musí to být opravdový mír, ne cesta k ukrajinské kapitulaci. Může to být nějaký kompromis, ale takový, který akceptuje nejen Rusko, ale i Ukrajina, a k tomu, aby ho prosadila doma, musí dostat od Západu bezpečnostní záruky, které Rusko od další agrese odstraší. My Češi sami takové záruky dát nemůžeme, a proto bychom měli šetřit hraběcími radami, jak má takový mír vypadat. Ale je naší povinností být v pomoci Ukrajině se Západem solidární. Jinak můžeme být v plánech agresorů další na řadě. A to si přece nemůže nikdo přát.
S kolegou, europoslancem Janem Zahradilem.
NATO A EU
Česko si připomíná dvacáté výročí vstupu do Evropské unie a oslavilo dvacáté páté výročí vstupu do NATO. Které z těchto výročí je osobně pro Alexandra Vondru zásadnější? „Obě instituce jsou klíčové, obě nám zprostředkovávají ukotvení na Západě,“ říká. „NATO v obraně a bezpečnosti, EU zejména hospodářsky. Ale je tu přece jen jeden rozdíl. Do NATO jsme vstoupili dřív. Pomohlo to prorazit bariéru váhání ve vztahu ke střední a východní Evropě. Je velkou otázkou, zda by se bez strategického rozhodnutí USA rozšířit NATO odehrálo rozšíření EU tak brzy a tak hladce.“
CV BOX
Alexandr Vondra (narodil se 17. srpna 1961 v Praze) je poslanec Evropského parlamentu a místopředseda ODS. }Přednáší mezinárodní a bezpečnostní vztahy na UJEP v Ústí nad Labem a VŠ CEVRO Institut v Praze. Je také předsedou Rady Centra transatlantických vztahů při CEVRO Institutu, čestným prezidentem České euroatlantické rady, členem rady Česko- -německého diskusního fóra a programové rady Fora 2000.
Vystudoval geografii a získal doktorát přírodních věd. Poté pracoval jako správce asijských sbírek Náprstkova muzea.
Byl také manažerem kapely Národní třída, spoluvydával samizdatový časopis Revolver revue.
V roce 1989 se stal mluvčím Charty 77 a jedním z autorů petice Několik vět. Za svou činnost byl vězněn. V listopadu 1989 stál u zrodu Občanského fóra.
V období 1990–1992 působil jako poradce prezidenta Václava Havla. Poté byl pět let 1. náměstkem ministra zahraničí a od roku 1997 zastával čtyři roky post velvyslance v USA.
Do vysoké politiky se vrátil v roce 2006, kdy byl rok ministrem zahraničí. Šest let byl také senátorem, dva roky ministrem obrany. Poslancem Evropského parlamentu je od července 2019.
Je ženatý, s manželkou Martinou mají tři děti – Vojtěcha (31), Annu (29) a Marii (26).
Autor je evropským editorem Deníku
