„Andělé nad Betlémem zpívají nad zrozením Ježíška: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Já přeji nám všem, aby nám dali pokoj všichni ti, kteří ho v sobě nemají,“ říká katolický kněz Zbigniew Jan Czendlik.
Děkujeme za výstižné přání do nového roku. Jaký pro vás byl rok 2023?
Pro mě osobně byl krásný, stejně jako všechny roky předchozí. Život je v našich rukách a prožijeme ho tak, jak ho prožít chceme. Když se člověk snaží žít hezky, může ten život být krásný. Všimněte si ale, že tam je to slovo „může“...
Máte na mysli ty události v životě, které ani svou dobrou vůlí nemůžeme ovlivnit?
Ano, existují věci, které se nás více či méně dotýkají a které ovlivnit prakticky nemůžeme. Z globálního hlediska to je válka na Ukrajině a v uvozovkách válka mezi Palestinou a Izraelem.
Proč ty uvozovky u konfliktu mezi Izraelem a Palestinou?
Jde o střet dvou různých civilizací, naprosto odlišných mentalit. Jednou za čas se na tomto území odehrává mezi těmi státy něco jako zemětřesení. Při tom opravdovém na sebe narazí tektonické desky, při tom lidském na sebe naráží odlišná mentalita, fanatismus. Je to území, kde dřív nebo později dochází k „lidskému zemětřesení“, které s sebou nese obrovské lidské tragédie.
Nechce se ani věřit, že za tím stojí i víra v Boha...
Víte, když se spojí náboženský fanatismus, palestinský nacionalismus a židovský sionismus, je to vždycky velmi nebezpečné. Něco jako atomová bomba. Z obou stran! I náboženství má svoje nemoci a fanatismus je náboženskou rakovinou. Já se jen uklidňuji tím, že historie lidstva je plná válek a střetů civilizací.
S kamarádem, hercem Boleslavem Polívkou, ho pojí dlouholeté přátelství
Proč je svět po staletí plný násilí? Je to v nás lidech?
Jo, to kdybych věděl! Je to ale v nás. Vždyť souboje se neustále odehrávají v nás samotných, v rodinách, na pracovišti, ve vztazích, mezi přáteli. Zlo a dobro má každý v sobě, stále řešíme dilema, pro co se rozhodnout. Někdy v nás zvítězí temná stránka našeho já, jindy ta pozitivní. Velká globální válka začíná v našem srdci, jen ty zbraně jsou trochu jiné.
Nemusíme chodit daleko, i u nás se společnost polarizovala...
To je pravda, přijde mi, že sotva skončily jedny volby, už začala další volební kampaň a předvolební boj. Tady se nic nebuduje, tady se pořád jen něco bourá. Jsem z toho nešťastný, protože kvůli tomu ztrácíme energii, kterou potřebujeme na vytváření něčeho pozitivního pro lidi a společnost.
Stále jezdíte po republice se svojí talk show Postel hospoda kostel, která se jmenuje podle vaší knížky?
Stále za lidmi jezdím a jsem moc rád, že mě poslouchají, že je baví mluvené slovo, moje vyprávění. Navzájem se na sebe usmíváme a aspoň na chvilku zapomeneme na všechno zlé, co se kolem nás děje. Vnitřně cítím, že to lidé potřebují.
Změnilo se v Česku třicet let od revoluce vnímání adventu?
Vnímání adventu se změnilo významně, a hlavně pozitivně. V našich městech, ale i na vesnicích se konají různá adventní setkání, koncerty, charity. Advent má vepsanou do své tváře dobročinnost, zastavení, zamyšlení. Mám radost, když vidím, jak se lidi scházejí na náměstích i malých návsích, dají si punč nebo svařák a dokážou být spolu. Advent, to je opravdová příprava na Vánoce, zvenku i v duši.
S Richardem Krajčem si zahrál ve filmu Gump – pes, který naučil lidi žít
Mají v dnešní době, kdy si během roku můžeme všechno koupit, ještě význam dárky? Dělají takovou radost jako dřív?
To je složitá otázka. V období adventu nás nejvíc zaměstnává shánění dárků a já se nad tím vůbec nepohoršuji. Vánoce byly vždycky trošku komerční záležitost, kdy si lidé dopřáli nejvíc za rok. Je ale pravda, že dneska jsme trochu „přežraní“ a málokdy potkáte člověka, který ještě nad něčím žasne a řekne „wow“. V dnešní době je asi těžké vymyslet dárek pro druhé, aby nad ním žasli. Postrádám takové to radování z maličkostí. Na druhou stranu v sobě má to nakupování dárku zajímavou hodnotu navíc. To úsilí se cení. Ta snaha, kdy chodíme supermarketem a myslíme na konkrétní lidi, které chceme obdarovat. Přemýšlíme o nich, co mají rádi, čím bychom je potěšili. V tom je to neviditelné kouzlo a přidaná hodnota. Pak jsou tady lidé, kteří Vánoce ignorují, jelikož to je komerce. Možná je to prostě jen jejich alibi, aby nemuseli o těch druhých přemýšlet. Nebo lenost, či dokonce lakomství? Kdo ví...
Jak vzpomínáte na Vánoce, které jste prožíval jako kluk ve vašem rodném Polsku?
Na dětské Vánoce vzpomínám s úsměvem. Pro nás sourozence to byla taková jedna velká detektivka. Samozřejmě jsme nedočkavě pátrali po tom, co nám asi Ježíšek přinese, kam to schoval a komu z nás se podaří najít natajňačku nejlepší dárek. No a rodiče zase přemýšleli, kam dárky schovat, abychom je nenašli, a věřte mi, byli vynalézaví. Vánoce pro mě byly vždycky krásné svátky. Mám citlivý nos a spoustu věcí si pamatuji a hodnotím podle vůně. Vánoce voněly jehličím, jídlem, cukrovím, ale také třeba úklidem. Dodneška si vybavuji tu vůni krásně vyžehleného naškrobeného povlečení do postele. A ke svátkům samozřejmě patřily i návštěvy kostela, koledy, hodování, návštěvy příbuzných i přátel. Prostě úžasná doba.
Jak budete prožívat svátky jako duchovní otec?
V roli duchovního faráře jsou moje Vánoce pracovní, řekl bych, že mám dokonce nejvíc práce za celý rok. Vždycky se snažím vytvořit takovou atmosféru, aby se lidé cítili dobře a svátky jim voněly. Nejvíce času trávím právě v kostele a rád sleduji, že tam jsou lidé přece jen trošku jiní. Milejší, vlídnější k sobě navzájem. Jen bych si přál, aby to tak zůstalo celý rok. Přijde mi, že to je jako s těmi dárky pod stromečkem. Nejdůležitější přece je ta láska, kterou dáváme do dárku, když ho balíme a na toho konkrétního člověka myslíme. Pak ale děti vlítnou pod stromeček, obaly roztrhají a naházejí do pytle. Někdy si myslím, že to je podobně i s námi lidmi. Vánoce skončí a my roztrháme tu pohodu, klid a mír a nejdéle po Silvestru se vrátí všechno zpátky do starých kolejí.
Jednou jste nám vyprávěl zajímavé vánoční přání, které jste přál postavičkám v betlému, ale s trochou nadsázky a humoru se hodilo i do života. Můžete ho zopakovat?
Asi myslíte tohle: Přeji volům, aby neřvali z plna hrdla na všechny kolem sebe. Oslům, aby nebyli paličatí a tupí. Ovečkám, aby nešly slepě za prvním lepším pastýřem. Pastýřům, aby si nemysleli, že ty ovečky jsou tak tupé, jak vypadají. Andělům, aby méně lítali a více chodili po Zemi mezi lidmi. Králům, aby nezůstali nazí jen s korunou na hlavě. A svaté rodině a Ježíškovi, aby našli teplé místo v srdcích lidí, i kdyby to v nich vypadalo jak v chlévě.
CV BOX
Zbigniew Jan Czendlik (narodil se 6. září 1964 v Brenné v Polsku) je římskokatolický kněz polské národnosti působící v Česku a děkan lanškrounský. Je inkardinován do katovické arcidiecéze.
Absolvoval teologickou fakultu v Katovicích a ve Varšavě a v roce 1989 byl vysvěcen na kněze. O tři roky později byl vyslán do Česka a rok působil jako farní vikář v Náchodě ve farnosti Studnice.
Od roku 1993 byl farním vikářem, později administrátorem v Lanškrouně a administrátorem excurrendo ve farnostech Luková a Žichlínek. V roce 1997 se mu podařilo dokončit opravu kostela svatého Václava v Lanškrouně.
Roku 2005 zahájil provoz rodinného dětského domova v Žichlínku v prostorách zrekonstruované fary. V roce 2008 byl jmenován děkanem.
Účinkoval v televizních pořadech Bolkoviny, Krásný ztráty, Uvolněte se, prosím a Máme rádi Česko. Na ČT1 moderuje pořad Uchem jehly a v ČRo Dvojka pořad Jak to vidí.
Aktivně se podílí na charitativních a sociálních projektech za účelem podpory seniorů a dětí s handicapem.
Má dva bratry a sestru. Je patronem psího útulku, aktivní sportovec, hraje fotbal, golf, tenis a lyžuje.
reklama
