Sport

Věrný František Plánička

Publikováno: 10. 2. 2021
Autor: Karel Černý
Foto: SK Slavia Praha
logo Sdílet článek

Psal se leden 1926. A stejně jako v jiné měsíce a roky, se i v tomto událo hodně věcí. Například ve vesnici Ojmjakon byla naměřena historicky nejnižší teplota na obydleném území na severní polokouli (−71 °C). V české kotlině ale lidi mohla naopak hřát úplně jiná událost. V sedmnáctý den toho roku, tedy před 95 lety, totiž debutoval ve fotbalové reprezentaci František Plánička, jeden z nejlepších brankářů světa všech dob. A jeden z mála fotbalistů, kteří za celou svou kariéru nikdy nezměnili klubový dres.

Jeden klub

František Plánička byl věrný pouze Slavii Praha. Strávil v ní 15 let, odehrál za ni 969 zápasů (z toho 742 vítězných), pomohl jí k osmi mistrovským titulům a v roce 1929 se s ní probojoval do finále Středoevropského poháru, ve kterém podlehla maďarskému Újpest FC. Do Slavie se přitom Plánička dostal v roce 1923 poměrně kuriózním způsobem. Od 14 let hrál za SK Bubeneč, ale aby mohl chytat v dospělém týmu, museli funkcionáři udělat podvůdek a papírově ho ostaršit. Toužil jít do Sparty, ale ta ho odmítla se slovy, že je „malé pivo“. A tak jeho kroky zamířily na Slavii. Ta o něho stála, jeho klub ho ovšem nechtěl pustit. Tak se Plánička přestal ptát a prostě se Slavií odjel k zápasu do Vídně, kde nastoupil pod jménem Jakubec. To se ovšem nedalo utajit a SK Bubeneč celou kauzu poslal k trestní župní komisi. A tam se rozhodlo – Slavia musela zaplatit pokutu 300 korun, ale Plánička jí zůstal.


Bez rukavic pod nohy

Fotbal miloval a podřídil mu vše. Udržoval přísnou životosprávu, nikdy nekouřil, nepil kávu a jen občas si dal sklenku červeného vína. Proslul odporem k brankářským rukavicím, neobvyklou mrštností a častým chytáním míče „do koše“, což zvládal nejen vestoje nebo v klasickém výskoku, ale i v tzv. robinzonádě. Leckdy ho samozřejmě fotbal i bolel. Třeba i proto, že tehdy se ještě hrálo s míči, které měly šněrování. „To, když se uvolnilo a míč vletěl do obličeje, tak vám ho klidně rozseklo. Jindy zase třeba prsty,“ vzpomínal. Nikdy se nebál skočit útočníkovi pod nohy. „Hlavu jsem měl pokopanou každý zápas a postupně všechny zuby venku,“ vyprávěl.


Osudná zlomenina

Svůj typický klubový dres, modrý svetr s hvězdou na hrudi, měnil Plánička pouze v jednom případě − za dres reprezentační. Za Československo odehrál 73 oficiálních utkání, ve 37 z nich byl kapitánem. Vrcholem jeho reprezentační kariéry bylo Mistrovství světa 1934, kdy Československo podlehlo ve finále v prodloužení Itálii 1:2, a Plánička se zařadil mezi hvězdy turnaje. Mimochodem, na tomto šampionátu hrál i další slavný slávista Josef Bican. Reprezentoval ovšem Rakousko, se kterým obsadil 4. místo. Posledním Pláničkovým reprezentačním startem byl zápas proti Brazílii ve čtvrtfinále Mistrovství světa 1938. Stav zápasu byl 1:1 


Fotbal až do konce

Po zranění na světovém šampionátu ukončil František Plánička kariéru a dál chytal už jen za starou gardu Slavie. Ovšem až do svých skoro 70 let! A to až do chvíle, kdy si, věren svému stylu, skokem pod nohy útočníka vážně poranil koleno. Celkem za svou kariéru odehrál 1235 zápasů, ve kterých pustil jen 1073 gólů. Do posledních chvil života chodil do svého milovaného Edenu na zápasy Slavie. Zemřel v červenci 1996 ve svých 95 letech.


Devoted František Plánička


It was January 1926. And as in other months and years, a lot of things happened this year as well. For example, historically lowest temperature was recorded in an inhabited area in the northern hemisphere (−71 ° C) in the village of Ojmjakon. On the other hand, a completely different event was entertaining people in the Czech lands.


On the seventeenth day of that year, 95 years ago, František Plánička, one of the best goalkeepers in the world of all time, made his debut in the national football team, being one of the few footballers who never changed a club jersey in their entire career.


One club

František Plánička was loyal only to Slavia Prague. He spent 15 years with them, played 969 matches (742 of which victorious), helped Slavia to eight championship titles and in 1929 fought the way to the finals of the Central European Cup, in which Slavia lost to the Hungarian Újpest FC. Plánička joined Slavia in 1923 in a relatively curious way. Since the age of 14 he’d played for SK Bubeneč. In order to be catching in the adult team, the officials cheated a bit and made him older on paper. He longed to go to Sparta, but they rejected him, saying he was a "a few fries short of a happy meal." So, his steps headed to Slavia. They wanted him, but his club didn't want to let him go. In the end, Plánička stopped asking and simply went with Slavia to a match in Vienna, where he started under the name Jakubec. However, this could not be kept secret and SK Bubeneč sent the whole case to the commission on crime prevention. And they made a simple ruling - Slavia had to pay a fine of 300 crowns, but Plánička could stay with them.


Gloveless and fearless

He loved football dearly, and so his life was primarily about it. He maintained a strict lifestyle, never smoked, drank coffee and just occasionally had a glass of red wine. He was notorious for his detesting goalkeeper gloves, unusual agility and his frequent catching of the ball "into the basket", which he managed not only when standing or with the classic jump, but also with the so-called diving. Naturally, there were also times when he was aching quite a bit. Maybe because at that time football was still played with balls with lacing. "When it came loose and the ball flew into your face, it could easily gash you. Other times, it would cut your fingers, for example" he recalled. He was never afraid to jump under the attacker's feet. "My head was bruised after every match, and I gradually lost all my teeth," he said.


Fatal fracture

Plánička changed his typical club jersey, a blue jumper with a star on his chest, only in one case – when changing into the national team jersey. He played 73 official matches for Czechoslovakia, and he was the captain in 37 of them. The culmination of his national team career was the 1934 World Cup, when Czechoslovakia lost in the final in overtime to Italy 1: 2, and Plánička became one of the stars of the tournament. Incidentally, another famous Slavist, Josef Bican, also played at this championship. However, he represented Austria, with which they came 4th. Plánička's last national team start was the match against Brazil in the quarterfinals of the 1938 World Cup. The match ended with 1: 1 (Leônidas da Silva and Oldřich Nejedlý scored goals) and in the 83rd minute Plánička challenged the opponent. He felt a sharp pain in his hand, but he finished the match and also the stoppage time. But then the doctors found out that his arm had been broken (and not even for the first time) and he didn’t get to play in the rematch anymore. As a result, Czechoslovakia then lost 1:2.


Football all the way until the end

After having been injured at the world championship, František Plánička ended his career and continued to catch only for Slavia old boys’ hobby team. He played with them until the was almost 70! He played until the moment, true to his style, when he seriously injured his knee by jumping under the attacker's feet. In his career, he played a total of 1235 matches, out of which he conceded only 1,073 goals. Until the last moments of his life, he would go to his beloved Eden to see Slavia matches. He died in July 1996 at the age of 95.

reklama

https://www.olifka.cz https://www.olifka.cz https://www.olifka.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků