Ministr zahraničí Tomáš Petříček by si možná v současné době mohl stěžovat na ledasco, na nudu ale určitě ne. Kromě standardní agendy mu ji spolehlivě zaženou věci spojené s brexitem. Přesto nepůsobí nijak unaveně, na všechny otázky reaguje věcně, s přehledem a leckdy i humorem.
Je vaše ministerstvo v souvislosti s brexitem a jeho dopady na Čechy a Česko ve velkých otáčkách?
Objem práce samozřejmě roste. Je tu stále nejistota ohledně budoucího statusu občanů Evropské unie žijících ve Velké Británii. Protože přes všechny politické deklarace, které Británie ústy svých představitelů pronesla vůči Evropanům žijícím ve Spojeném království, ještě nepřijala žádná konkrétní legislativní opatření. I proto jsme otevřeli konzulát v Manchestru, aby čeští občané, kteří si musí kvůli registraci vyřizovat doklady, měli z naší strany co nejlepší konzulární služby. Navíc si uvědomme, že odchod bez dohody by byl velký zásah do ekonomických vztahů s Velkou Británií.
Takže byste uvítal odchod s dohodou?
Jednoznačně − protože dohoda zahrnuje dvouleté přechodné období, ve kterém by se měly vyřešit budoucí vztahy mezi EU a Británií. Česko patří mezi státy, které litují toho, že Británie vůbec odchází. V řadě oblastí jsme si velmi blízcí, například co se týče digitálního trhu a bezpečnostní spolupráce, takže pro nás to bude ztráta. Pokud skutečně nastane odchod bez dohody, vyvolá to chaos. Británie se ze dne na den ocitne mimo vnitřní trh, bude nutné zavést kontroly na hranicích, pocítí to vzájemný obchod. Řada zemí se již připravuje na to, že budou muset začít fungovat celníci, obávají se dlouhých front, bude to mít dopad na podnikatele...
Například Emmanuel Macron trvá na tzv. irské pojistce, Angela Merkel naopak míní, že by se dala nahradit.
Jaký je postoj Česka?
Hovořil jsem o tom s irským ministrem zahraničních věcí Simonem Coveneyem při jeho nedávné návštěvě Prahy. Pojistka má vlastně zaručit tři základní věci – že nevznikne pevná hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou, že bude zároveň zajištěna kontrola vstupu na vnitřní trh EU a že bude na základě historických dohod, které ukončily severoirský konflikt, zachován přístup na ostrov jako celek. Pokud se objeví návrh, který by tyto tři cíle naplňoval, myslím, že bychom měli být otevřeni o něm jednat. Ale jsem také přesvědčený, že není možné dělat kroky, které by mohly znovu rozjitřit některé velmi citlivé historické problémy. Myslím, že si nikdo nepřeje, aby severoirský konflikt znovu vzplanul.
Je to možná jen politická rétorika, ale tu se někdo ozve, že prezident Zeman poškozuje Česko v zahraničí třeba vztahem k Rusku, tu někdo jiný, že ji poškozuje premiér Babiš svými kauzami. Stává se, že vám to někdo ze zahraničních partnerů předhodí?
Nezaznamenávám u svých partnerů, že by nějakým způsobem věnovali pozornost názorům pana prezidenta, které se nemusejí nutně shodovat se zahraniční politikou vlády. Vědí, že je to vláda, kdo je zodpovědný za výkon české zahraniční politiky. Nicméně k demokracii patří i výměna názorů o zahraniční politice a o tom, jak jednotliví volení představitelé zastupují naše zájmy v zahraničí. Myslím, že je přirozenou součástí demokratické debaty to, jakou chceme mít zahraniční politiku a co v ní chceme sledovat. Od nástupu do funkce říkám, že zahraniční politika by měla být konsensuální. Je to i otázka debaty napříč politickým spektrem − jaké jsou cíle, které sledujeme. A měla by zároveň potvrzovat, kam patříme, že jsme sebevědomými členy EU a NATO a že jsme součástí demokratického světa.
K tomu slouží i vzájemné schůzky...
Ano. A jsem rád, že na pracovní úrovni probíhá mezi Úřadem vlády, ministerstvem a Kanceláří prezidenta velmi intenzivní komunikace. Ministerstvo pravidelně připravuje podklady pro čelní představitele, včetně zástupců parlamentu, když vyjíždějí na zahraniční cesty. Také jsem rád, že jsme se vrátili k tradici pravidelných setkání ústavních činitelů, kde se spousta názorů prodiskutuje a kde si vyjasníme sporné otázky. Zatím jsme byli vždy schopni v základních principech naší zahraniční politiky nalézt shodu.
Všiml jsem si, že na stránkách MZV nedávno vyšel „náborový inzerát“ hledající nové diplomaty. Je velký zájem?
Každoročně vypisujeme řízení na účast v Diplomatické akademii, což je vlastně přípravka pro budoucí české diplomaty. Samozřejmě je v dnešní době s nízkou nezaměstnaností obtížnější najít vhodné kandidáty i pro tak prestižní povolání, jako je diplomat. Přesto nepociťujeme nedostatek kvality a určitě nečelíme personálním problémům.
Co zásadního vás pracovně v nejbližší době čeká?
Konec září byl ve znamení Valného shromáždění OSN ve Spojených státech, paralelně tam byl také summit na vysoké úrovni ke klimatickým změnám. Což mimochodem svědčí o tom, že je to opravdu velkým tématem dneška, když světoví lídři věnují pozornost věcem, jako jsou požáry v Africe nebo v Amazonii a shodují se, že musejí urychlit naplňování cílů udržitelného rozvoje. V říjnu mě čeká cesta s podnikateli do Kataru a Libanonu a plánujeme i Latinskou Ameriku – Mexiko a Kolumbii – a také Afriku, kde chceme navštívit Keňu a Etiopii. Tam všude se pro české podnikatele nabízejí příležitosti. Ministerstvo a ambasády jim pomohou otevřít dveře, pomohou jim s prvními kontakty s prostředím. Samotný byznys si pak už musí řešit sami. A protože naše ekonomika je hodně závislá na vývozu, máme zájem otevírat nové trhy a chceme v tom i do budoucna pokračovat. Proto říkám, že bychom se měli věnovat i regionům, které zatím nevyužíváme dostatečně, jako třeba Blízký východ nebo zmiňovaná Afrika a Latinská Amerika.
Zmínil jste summit ke klimatickým změnám. Na nedávném zasedání ministrů zahraničí EU bylo mj. dohodnuto, že Unie bude tlačit na země ze sdružení Mercosur, aby bojovaly proti nelegálnímu odlesňování Amazonie. Jde pouze o diplomatický tlak, nebo jsou možné i konkrétní kroky?
Evropská unie dojednala se státy Mercosur novou obchodní dohodu, nyní je na pořadu dne její přijetí a ratifikace. V dohodě jsou obsaženy závazky jednotlivých států přispívat k naplňování Pařížské klimatické dohody, včetně takových věcí, jako je boj s nelegálním odlesňováním či ochrana půdy. Dohoda má podmínku − EU by v případě nedodržování mohla přistoupit k nějakým opatřením. I proto jsem přesvědčen, že bychom ji měli přijmout, protože nám to dává do ruky nástroj pro spolupráci v oblasti boje s klimatickými změnami.
Pojďme k vám − patnáctým rokem jste v ČSSD. Co kdysi rozhodlo právě pro tuto stranu?
Už někdy na přelomu let 2001 a 2002 jsem vstoupil do Mladých sociálních demokratů. Když jsem studoval na Fakultě sociálních věd politologii a mezinárodní vztahy, zúčastnil jsem se několika diskuzí a vůbec jsem se zajímal o politiku, přestože v rodině nikdo nějak politicky aktivní nebyl. Rád jsem debatoval o tom, co se děje v Česku i ve světě, a asi přirozeně jsem tíhl k levicové politice − ta pro mne skloubila témata jako sociální spravedlnost, ale také třeba ochrana životního prostředí a solidarita obecně. Což jsou principy, na kterých by politika měla stát.
Nevyděsila se rodina, po kom to ten kluk má?
Vůbec ne (směje se). Otec je lékař a rychle se smířil s tím, že já na medicínu nepůjdu…
Nechtěl vás z politiky vyléčit?
Určitě ne (směje se). Nikdy mě nenutil do toho, abych šel studovat jeho obor, ani do ničeho jiného.
Od začátku jste tíhl k zahraniční politice, krátce po vstupu do ČSSD jste už působil na vedoucím postu v jejím zahraničním oddělení.
Studoval jsem problematiku mezinárodní politiky, tato tematika mě vždy přitahovala. Pracoval jsem v zahraničním oddělení sociální demokracie, potom v Evropském parlamentu. Ale jsem rád, že jsem měl možnost působit i v komunální politice nebo blízko ní v době, kdy jsem pracoval na magistrátu. Je to trochu jiné řemeslo − člověk vidí rychleji hmatatelnější výsledky práce, kdežto diplomacie je o trpělivosti, o dialogu.
Když jste v politice začínal, měl jste jako cíl, že se jí budete profesionálně živit?
Představu, že bych jednou chtěl být ministrem, jsem určitě neměl. Spíš jsem měl chuť se té problematice věnovat akademicky. Ostatně přednášel jsem externě na Fakultě sociálních věd a bavilo mě to. Možná se k tomu ještě někdy v budoucnu vrátím.
Mgr. Tomáš Petříček, M.A., Ph.D. (narodil se 27. září 1981 v Rokycanech) je ministr zahraničních věcí ČR a místopředseda ČSSD.
Je absolventem doktorandského oboru Mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd UK. Studia završil obhajobou dizertační práce na téma „Perspektivy energetické bezpečnosti Evropské unie“.
Dále absolvoval studia na bruselském Centre Européen de Recherches Internationales et Stratégiques v oboru Governance a rozvojová politika a na University of Warwick v oboru Mezinárodní politická ekonomie.
Prošel řadami Mladých sociálních demokratů. V roce 2005 se stal politickým referentem zahraničního oddělení ČSSD a v roce 2006 jeho vedoucím. V letech 2007−2009 byl asistentem poslance Evropského parlamentu Libora Roučka a v letech 2014−2017 poradcem poslance EP Miroslava Pocheho. Mezitím pracoval na pražském magistrátu.
V říjnu 2018 usedl do křesla ministra zahraničí. Letos v březnu byl zvolen místopředsedou ČSSD.
Je ženatý, má dvě děti. Ve volném čase se věnuje historii a cyklistice.
Migrace
Téma migrace sice není tak žhavé, jak bývalo, nicméně je možné, že jen dočasně? „Současná situace je určitě klidnější než tři čtyři roky zpátky. Neznamená to ale, že bychom toto téma měli opomíjet. Jsem přesvědčen, že je potřeba se připravit a posílit ochranu vnější hranice, vytvořit nástroje, jak zajistit lidem v regionech, z nichž utíkají do Evropy, určitou perspektivu. Ať už se to týká práce nebo přístupu k základním potřebám, jako je například pitná voda. Je lepší pomoci teď, než vše řešit, až nastanou důsledky. Proto jsem rád, že jsme schválili na vládě nový program pro severní Afriku a oblast Sahelu, abychom tam otevřeli cestu k místnímu rozvoji a lidé měli nějakou perspektivu například v zemědělství, aby se zde investovalo.“
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
