Rozhovory

Tomáš Czernin: Právo volit je základní občanské právo

Publikováno: 4. 10. 2021
Autor: Lubor Winter
Foto: Foto archiv Tomáše Czernina
logo Sdílet článek

Senátor Tomáš Czernin se dlouhodobě angažuje v záležitostech českých krajanů v zahraničí. Proto jsme ho požádali, aby nám řekl víc o tom, co konkrétně Česko pro krajany dělá. Ale došlo i na jiná témata.

Často otevřeně kritizujete prezidenta Miloše Zemana. Proč nemá TOP 09 ve svém programu zrušení přímé volby prezidenta?

Jakkoli osobně nepovažuji přímou volbu za šťastné řešení, nemyslím si, že změna způsobu volby prezidenta s naprostou jistotou zajistí kvalitní osobnost pro tuto funkci. Bylo by to snad vhodné, ale není to priorita. Za mnohem důležitější považuji kritiku konkrétních špatných kroků nynější osoby zastávající tento úřad a doufám, že příště se občané rozhodnou šťastněji.

TOP 09 je mezi českými voliči vnímána jako strana pražské kavárny. Čím chcete v nadcházejících volbách zaujmout lidi v regionech? Bez jejich hlasů se k vítězství nedopracujete.

Pražská kavárna už dávno není pražská. Onen intelektuální potenciál je rozptýlen po celé republice, v malých i větších městech, stejně jako na vesnici. Náš program v rámci koalice SPOLU velmi akcentuje témata regionální, ať již podporu života na venkově, ekologická témata, témata udržitelného hospodaření v krajině a podobně. Posledním úspěchem bylo například prosazení dětských skupin, které pomohou třeba právě tam, kde není dost dětí na školku, v malých obcích. Takových příkladů by bylo víc – podpora malým a středním zemědělcům, podpora zalesňování po kůrovcové kalamitě a tak dále.

V Senátu jste členem Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Jak byste zhodnotil zahraniční politiku končící vlády?

Zahraniční politika současné vlády se nechává výrazně ovlivňovat zahraničně politickým směřováním Hradu. Je to důsledek toho, že premiér nikdy neměl zahraniční politiku mezi svými prioritami a vliv ministerstva zahraničí tak oslabil. Jsme tak taženi na východ, do zájmové sféry Ruska a Číny, vyjadřujeme afinitu vůči zemím EU, které vykazují deficity vůči striktním požadavkům EU na lidská práva a občanské svobody, jako je Maďarsko a Polsko. Zahraniční politika se smrskla na ekonomickou stránku, která je sice důležitá, ale nemůže být výlučná. Menší země, což Česko je, si může vydobýt úctu ostatních zemí především něčím jiným. Osobně tomu říkám havlovská politika – důrazné trvání na dodržování lidských práv a občanských svobod všude na světě. Malá země se zkušeností totality si totiž může na světovém fóru dovolit mluvit mnohem jasněji a srozumitelněji. Že to platí, dokázala právě doba, kdy byl prezidentem Václav Havel a Česko požívalo mimořádné úcty. Za dobrý krok stávající vlády považuji razantní postup vůči Ruské federaci a jejímu zastupitelskému úřadu po odhalení původců výbuchů ve Vrběticích. Přesto mohla naše diplomacie důrazněji žádat naše partnery o ostřejší kroky směrem k Rusku, neboť agresivní vojenská operace vůči Česku jako členovi EU a NATO, na jejímž konci byli dva mrtví čeští občané, je naprosto bezprecedentní.

Ve kterých bodech by podle vašeho názoru bylo dobré naši zahraniční politiku do budoucna změnit?

Považuji za nutné jednoznačně se hlásit k našim evropským a euroatlantickým vazbám. Musí skončit relativizace našeho členství v EU a destrukční diskuse vůči NATO, tak jak je dnes předvádí prezident Zeman. Současně bychom se měli znovu aktivně hlásit k lidskoprávním tématům. Blížící se předsednictví Česka v Radě EU ve druhé polovině roku 2022 nám k tomu dá příležitost. Bylo by krajně nešťastné, kdybychom ji promrhali tak, jako v roce 2009, kdy ČSSD naprosto nečekaně a diletantsky shodila vládu uprostřed našeho předsednictví.

Jste také předsedou senátní Komise pro krajany v zahraničí. Kolik ve světě vlastně máme krajanů? A ve kterých zemích nejvíce?

Ve světě máme asi dva miliony lidí, kteří se hlásí k Česku a českým kořenům. Nejedná se vždy o občany ČR, těch je dle neoficiálních odhadů asi 800 tisíc až milion. V těch dvou milionech jsou potomci Čechů, kteří odcházeli z našich zemí do zahraničí v několika vlnách. První vystěhovalci odešli již po roce 1547, šlo o hromadný odliv českobratrské emigrace do Polska a Poznaňska. Po roce 1620 po bitvě na Bílé hoře přišla druhá vlna hromadného vystěhovalectví a postupný odchod českých a moravských nekatolíků do Saska, Slezska, Polska a Uher, rozptýleně do Sedmihradska, Ruska, Švédska, Dánska, Nizozemska, Anglie, Hamburku a Braniborska. Pak následovaly další vlny emigrace v rámci Evropy. Od poloviny 19. století přichází vystěhovalectví Čechů do různých dalších částí světa, například do USA, Chile, Argentiny, Brazílie... Silné vlny české emigrace dál přinesly roky 1938, 1945, 1948 a 1968. Po roce 1989 pak lidé z Česka odcházejí primárně z důvodů ekonomických, pracovních, vzdělávacích či partnerských. Nejvíce krajanů máme v USA a v Kanadě, v rámci Evropy pak ve Velké Británii, Německu a ve Francii.

Kdo je to vlastně krajan? Člověk s českým pasem žijící trvale v zahraničí? Nebo člověk českého původu, který je občanem jiného státu? Nebo člověk částečně českého původu? Můžete to blíže specifikovat?

Je to otázka osobní identity, otázka, o které vedou diskusi etnologové a sociologové. Češi žijící v zahraničí, kteří jsou občané České republiky, neradi používají výraz krajan. Toto označení spíše používají ti, kteří jsou potomci Čechů (nebo i jiných národů), kteří kdysi žili na území českých zemí a přišli do určité oblasti v dávné minulosti.

Jak se Česko ke krajanům chová? Mateřsky, nebo spíš macešsky?

V Česku existuje program, který schvaluje vláda ČR svým usnesením na pět let. Jde o Program podpory českého kulturního dědictví v zahraničí, v současné době na léta 2021–2025. Jedná se o finanční dary, které rozděluje naše ministerstvo zahraničních věcí registrovaným krajanským spolkům, jež si o ně zažádaly. V loňském roce Senát vyzval svým usnesením vládu, aby navýšila prostředky pro tyto dary na dvojnásobek, což se podařilo. Počet žadatelů ze strany krajanských spolků je totiž také dvojnásobný oproti minulým rokům. Dle mého názoru by stát mohl ještě více navýšit finanční dary do tohoto programu, faktem ovšem je, že mnoho jiných zemí i v rámci Evropy neposkytuje své diaspoře takovou péči jako my. Je skvělé, že se podařilo zanést do školského zákona české školy v zahraničí. Mají smlouvu s MŠMT, musí splňovat podmínky českého rámcového vzdělávacího programu a dostává se jim finanční podpory na vzdělání z rozpočtu ministerstva školství. Relativně nově, od roku 2014, je tu také možnost dvojího státního občanství, od roku 2019 pak i pro potomky Čechů, kteří ztratili české občanství. Těch projektů podpory krajanů je mnoho a řeší je jednotlivá ministerstva. Každopádně ze Senátu vzešel požadavek na ustavení Meziresortní komise pro Čechy žijící v zahraničí při kabinetu ministra zahraničních věcí. Na webových stránkách MZV existuje link Užitečné informace pro Čechy žijící v zahraničí, kde je možné se dozvědět o projektech a pomoci u jednotlivých ministerstev. Ovšem je tu stále jedna nedořešená věc – důležitým požadavkem Čechů žijících v zahraničí je možnost volit korespondenčně, což se nám za uplynulých 20 let zatím nepodařilo prosadit. V Senátu jsme nyní ve fázi projednávání zákona o volbách – konkrétně o možnosti volit korespondenčně ze zahraničí do Poslanecké sněmovny a v prezidentských volbách.

Ano, vy osobně dlouhodobě usilujete o to, aby čeští občané žijící v zahraničí mohli volit korespondenčně...

Právo volit je přece základní občanské právo a nikdo nemá mít obtíže je naplnit. Neustále se tu přitom opakují dva argumenty proti. Ten prvý zní: proč by měli volit, když zde nežijí? Na to říkám – co když v zahraničí jen půl roku studují? Co když je jejich pobyt jen několikaletý a je v jejich bytostném zájmu ovlivňovat vlast, do které se budou vracet? Jsou i občané, kteří žijí v zahraničí trvale, ti jsou ale našimi nejlepšími emisary. Jsou to často vědci a odborníci, kteří dělají naší zemi reklamu větší než celá diplomacie dohromady. Krom toho je pravda, a ČNB to zachytila zcela přesně, že od našich občanů ze zahraničí přichází do Česka více než 80 miliard korun ročně. A my jim nedovolíme ani volit? Nemožné! No, a druhý argument proti říká: mohou volit na našich zastupitelských úřadech, nač korespondenční volba? Představte si, že pracujete či studujete třeba ve francouzském Marseille. Abyste volil, musíte odjet na českou ambasádu do Paříže. To je více než tisíc kilometrů. Uděláte to jako student, který obrací každou korunu, nebo jako zaměstnanec, který si na to musí vzít dovolenou? Jistěže spíše ne. Čili pokud jsou okolnosti možné volby tak obtížné, že prakticky znemožňují občanům jejich výsostné právo realizovat, je třeba ty okolnosti změnit. A k tomu slouží korespondenční volba.

Víte, jakého počtu lidí by se možnost volit korespondenčně týkala? Byl by vůbec o takovou možnost větší zájem?

Jsem v pravidelném kontaktu s mnoha spolky našich krajanů i s aktivními jednotlivci, a vím, že po korespondenční volbě hlasitě volají již léta. Vývoj v naší zemi je totiž velmi zajímá. Dnes se v zahraničí voleb účastní mezi deseti a patnácti tisíci našich spoluobčanů. V případě možných korespondenčních voleb předpokládáme, že by to bylo mnohonásobně více. Snad proto nebyla korespondenční volba nikdy schválena. V zahraničí totiž žijí Češi, kteří jsou vzdělaní, samostatní a odvážní. A tito lidé volí zpravidla vpravo od středu. Jsem přesvědčen, že i proto nebyl zákon o korespondenční volbě přijat, ačkoli jej současná vláda měla ve svém vládním prohlášení. Slibuji si od nastávajících parlamentních voleb takovou změnu ve sněmovně, která konečně schválení korespondenční volby pro občany žijící v zahraničí umožní.

Ing. Tomáš Czernin (narodil se 4. března 1962 v Plzni) je podnikatel v oblasti lesnictví a zemědělství, politik, senátor (za TOP 09).

Je absolventem stavební fakulty ČVUT v Praze. Po studiích pracoval jako projektant v Československu a později v Rakousku, kam odešel za svou manželkou Ursulou.

V roce 1992 se s rodinou vrátil do Československa, konkrétně na zámek Dymokury, který byl v restituci vrácen jeho otci.

V letech 1998–2002 byl a od roku 2014 opět je zastupitelem obce Dymokury na Nymbursku, od roku 2016 je senátorem a od roku 2017 místopředsedou TOP 09.

Pochází ze starého českého šlechtického rodu Černínů. Je ženatý a s manželkou Ursulou má čtyři děti – Zuzanu, Annu Marii, Wolfganga a Maximiliana.

Program podpory

Program podpory českého kulturního dědictví v zahraničí je oficiální státní program schválený vládou. Jeho podstatou je finanční a materiální podpora vzdělávacích aktivit, které mají za cíl rozvíjet znalosti českého jazyka a literatury v krajanských komunitách. Druhou osou programu je podpora projektů krajanských spolků, společností přátel, spolků bohemistů a obdobných organizací v zahraničí. Program je konkrétním a viditelným vyjádřením zájmu Česka o Čechy žijící v zahraničí.


reklama

https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků