Jestli někdo dokáže opravdu fundovaně posoudit stav českého zdravotnictví nejen z pohledu přímé praxe, ale i z pohledu politického, je to bezesporu předseda správní rady VZP, přednosta Kliniky revmatologie a rehabilitace 3. LF UK a FTN, místopředseda KDU-ČSL a poslanec Tom Philipp.
Žijeme v představě, že naše zdravotnictví je jedno z nejlepších v Evropě, ne-li na světě. Jak s tím ale koresponduje, že v době covidové pandemie bylo Česko zemí, která se v počtu úmrtí na počet obyvatel umístila mezi nejhoršími na světě?
Podle objektivních ukazatelů patří české zdravotnictví opravdu k nejlepším. Období covidové pandemie však nebylo jen o našem zdravotnickém systému, ale zároveň o celkové organizaci různých, průběžně zaváděných a v návaznosti na konkrétní situaci měnících se opatření. Ta často měla nekoncepční až zmatenou podobu a rychle se měnila, terén mnohdy na tyto změny ani nestačil reagovat. Vyvolaná nedůvěra v rady odborníků a podobné nešvary vedly v důsledku k tomu, že ani dobrá opatření nebyla mnohdy respektována. Ve výsledku proto ani náš poměrně robustní systém nebyl schopen zajistit lepší místo na pomyslném žebříčku úmrtnosti na covid-19. Svůj podíl na bezesporu nelichotivé statistice má i ne zrovna ideální zdravotní stav průměrné české populace. Vysoký výskyt mnoha civilizačních chorob jako například vysokého krevního tlaku, cukrovky, obezity atd. také přispěl ke zhoršení prognózy onemocnění covidem.
Dala by se situace charakterizovat tak, že máme dobré zdravotnictví, ale žijeme velice nezdravým způsobem?
Jak jsem už naznačil, převzetí osobní zodpovědnosti za vlastní zdraví je u nás skutečně velký problém. Mnozí lidé žijí v mylné představě, že se o jejich zdraví vždy postará zdravotní systém. Podle toho se pak k sobě chovají, tedy bezohledně: přejídají se, kouří, holdují nadmíře alkoholu, nesportují, necvičí… To má samozřejmě reálné důsledky. Je proto celkem logické, že v kategorii délky dožití života ve zdraví nepatříme v Evropě ke špici, ve spotřebě alkoholu naproti tomu ano. Trochu paradox, že? Zdravý životní styl, jehož součástí musí být dostatek pohybu, spánku, zdravé stravy a výrazné omezení spotřeby škodlivin je mnohým cizí. V této oblasti na nás čeká ještě velký kus práce, včetně možné nutnosti přenastavit motivace lidí tak, aby se o své zdraví začali více zajímat a hledali cesty, jak si dobré zdraví udržet co nejdéle.
Neměl se tlak na zdravý životní styl odrazit už ve vládním daňovém balíčku, například vysokým zdaněním veškerého alkoholu a nezdravých potravin?
Ano, zcela jistě. Ve sněmovně budeme v průběhu léta o tomto balíčku ještě diskutovat. Věřím, že bude možné do něho tyto motivace vložit.
Jste ve vedení VZP, největšího institutu tohoto typu v zemi. V jaké je kondici a jak se jí daří zvládat po obrovských výdajích na covidovou krizi dopady inflace? Vidíte v Evropě či vzdálenější cizině vzor, k němuž by měla směřovat?
VZP je ve velmi dobré finanční kondici. Na jejích účtech aktuálně leží rezervy v řádu desítek miliard, své závazky plní včas. Pokud se ale ptáte na vzor, uvedl bych třeba srovnatelně velký Izrael, kde péči zajišťují tři zdravotní pojišťovny. U nás sedm! To zdravotníky a zdravotnická zařízení zatěžuje opravdu významným způsobem: nepřebernou byrokracií a nepřehledným systémem různých smluv a z toho plynoucích závazků, aniž by to přinášelo jakoukoliv výhodu pro systém či samotné pacienty. Jinak řečeno – pokud chceme udělat něco pro snížení byrokracie ve zdravotnictví, snižme počet pojišťoven na tři a všem se uleví. Navíc ušetříme zbytečné výdaje.
Jste členem parlamentního podvýboru pro bydlení. Ceny bytů například v Praze se dostaly mimo ekonomickou realitu, hypotéky jsou úročené jako v 90. letech, pro mladé Čechy je nové bydlení nedostupné. Co s tím?
Věřím, že až se současná krize uklidní, nastolí se i lepší úrokové sazby na hypotéky a situace se tím částečně zlepší. Je ale nutné, aby se především dostatečně stavělo a tím se zvýšila nabídka. Považuji rovněž za důležité zabránit skupování bytů a celých bytových komplexů cizinci ze zemí mimo EU. Jejich finančním možnostem nejsme schopni konkurovat, je proto nutné náš trh s byty proti jejich investičním záměrům chránit. To je další krok, který se mi pro stabilizaci trhu s byty jeví jako přínosný. Nerad bych také opominul důležitost bytové výstavby ze strany měst a obcí. S potěšením sleduji nastolený trend, kdy si celá řada municipalit v ČR uvědomuje důležitost obecní bytové výstavby jako nedílné součásti podpory mladých rodin, ale i zranitelných sociálních skupin. Proběhlé masivní privatizace obecních bytových fondů mnohde způsobily, že je nyní zmíněným skupinám velmi obtížné pomáhat. Dobrým příkladem je v tomto ohledu třeba nová politická reprezentace hlavního města. V novém programovém prohlášení se pražští radní zavazují podporovat různé formy nájemního bydlení, jako je obecní, družstevní nebo spolkové. Praha aktuálně další svoje byty prodávat neplánuje, naopak chce městský fond rozšiřovat a pokračovat v přípravě výstavby nových nájemních bytů.
Jedním z „propíraných“ témat poslední doby je Istanbulská úmluva proti násilí na ženách a její ratifikace. Jak se na ni jako významný politik KDU-ČSL díváte?
Istanbulská úmluva do našeho právního systému nic úplně nového nepřinese. Prakticky všechny její požadavky plníme a jsou součástí českého právního řádu. Na druhou stranu nevidím důvod, proč se její ratifikaci bránit. Každý krok k ochraně trpících domácím násilím je krok správným směrem.
Jaká by dnes měla být role křesťanů v české, velmi sekulární společnosti?
Neřekl bych, že česká společnost je velmi sekulární, jen se z historických důvodů příliš nehlásí k církvím, což nutně není totéž. Role křesťanů je jít příkladem, žít co nejlépe podle obecně známých pravidel, která křesťanská víra doporučuje. Jde o pravidla, která jsou pro společnost a celkovou sounáležitost v ní velmi důležitá a potřebná.
Autor je evropským editorem Deníku
CV BOX
Tom Philipp (narodil se 26. prosince 1968 v Praze) je přednosta Kliniky revmatologie a rehabilitace 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice, poslanec, předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, místopředseda KDU-ČSL a bývalý náměstek na ministerstvu zdravotnictví.
Po vystudování 2. lékařské fakulty UK začal v roce 1993 působit jako lékař na oddělení revmatologie v Thomayerově nemocnici, později zde již působil jako náměstek ředitele (2005–2014). Od roku 2014 pracoval čtyři roky jako náměstek ministra zdravotnictví. „Pak přišel Adam Vojtěch a ANO a udělali čistky na všech ministerstvech,“ podotýká.
Od konce listopadu 2018 začal pracovat ve společnosti Agel a.s., kde mj. působil na postu 1. místopředsedy představenstva a také jako ředitel nemocnice v Jeseníku. „To bylo zajímavé a hodně poučné období mého života, manažersky i lidsky,“ říká.
S Thomayerovou nemocnicí nikdy nepřestal zcela spolupracovat a nakonec se do ní naplno vrátil. Je ženatý, má pět dětí. Baví ho turistika, cyklistika, kynologie a rybaření. Jeho hlavním koníčkem ale zůstává politika.
_3.jpg)
reklama
