Největší evropský vojenský konflikt od druhé světové války, útok Ruska na Ukrajinu, zásadně mění dosavadní pravidla politiky i ekonomiky nejen v Evropě. Jedním z klíčových dopadů ruské agrese je totální změna pohledu na energetiku.
Pro státy Evropské unie je dále neudržitelná závislost na ruském plynu. Proto se stále více uvažuje o dočasné rehabilitaci jaderných elektráren, návratu k energetickému uhlí, i o dovozu stlačeného zemního plynu z mimoevropských nalezišť. Dramatické změny v oblasti fosilních paliv pečlivě sleduje také největší soukromá energetická firma České republiky, společnost Sev.en Energy.
Silná skupina s mezinárodní ambicí
Sev.en Energy působí v široké škále energetických činností. Zabývá se těžbou a výrobou nejkvalitnějšího hnědého uhlí v Evropě, vyrábí elektrickou energii a teplo z uhlí a plynu, má podíly v elektrárnách ve Velké Británii a Austrálii, dodává koksovatelné uhlí v USA a úspěšně se zabývá obchodováním s komoditami na celoevropské úrovni.
Ročně v ČR a USA skupina vytěží přes 10 milionů tun hnědého a koksovatelného uhlí a jen v Česku vyrobí ve svých dvou elektrárnách a dvou teplárnách 4502 GWh elektřiny a tepla. V tuzemsku zaměstnává přes 3000 lidí a na evropském trhu v roce 2020 zobchodovala 45,6 TWh elektřiny.
Od roku 2019 vlastnila Sev.en Energy 50procentní podíl v nadnárodní energetické společnosti InterGen N.V. Tato společnost provozuje čtyři plynové elektrárny ve Velké Británii a dvě supermoderní uhelné elektrárny v Austrálii. V únoru letošního roku získal InterGen v britské aukci státní podporu pro stavbu 640 MWh bateriového úložiště u paroplynové elektrárny Coryton. Půjde o dosud největší bateriové úložiště ve Velké Británii, má kapacitu pokrýt roční spotřebu elektřiny pro 300 tisíc domácností. Tyto akvizice – včetně stoprocentního podílu v severoamerické těžební firmě Blackhawk Mining, která je významným producentem koksovatelného ocelářského uhlí – nyní zaštiťuje v rámci skupiny Sev.en společnost Sev.en Global Investments.
Počátky společnosti
Kořeny společnosti je třeba hledat v někdejším Rakousku-Uhersku, kdy energetické potřeby průmyslového rozvoje monarchie začaly uspokojovat doly v Podkrušnohorské pánvi v severních Čechách. V dobách, kdy hlavním palivem bylo dřevo, rozpoznal začínající bankéř Moses Petschek potenciál průmyslové těžby hnědého uhlí. Postupnými akvizicemi akcií posiloval svou pozici a roku 1880 založil jeho syn Ignaz Petschek firmu na prodej uhlí. Také ta postupně rostla a roku 1905 dokonce získal majoritní balík akcií důlních společností rodiny říšských knížat von Hohenlohe.
Největší rozmach zažily uhelné firmy rodiny Petschků po první světové válce. Firma ze severočeského Mostu se ve 20. letech minulého století napřed stala nejsilnější těžařskou společností v tehdejším Československu. Na počátku 30. let už ovládala polovinu evropské těžby uhlí. Úspěšnými nákupy se jí podařilo získat doly zejména v Německu. Uhelné impérium zastavil v rozletu až nástup nacismu, jako židovským podnikatelům jim nacisté roku 1939 doly zabavili.
Poválečná éra
Ve státním vlastnictví zůstaly doly i po 2. světové válce, kdy je nový režim znárodnil. Přestože komunisté oslavovali horníky a jejich práci, po jejich víc jak čtyřicetileté vládě zůstaly doly podfinancované a spalování hnědého uhlí bez zachytávání škodlivin po sobě zanechalo zničené životní prostředí a lesy zlikvidované kyselými dešti.
Po pádu komunismu v roce 1989 se nejen začalo více pečovat o životní prostředí (kouř z uhelných elektráren byl zbaven síry a dusíku), ale hnědouhelné doly a část elektráren přešla do soukromých rukou. V roce 2006 koupil od předcházejících vlastníků podíl ve dvou významných severočeských hnědouhelných lomech jeden z nejbohatších Čechů – finančník a investor Pavel Tykač.
Od roku 2013 posiluje svou pozici také při přímé výrobě elektřiny. Po nákupu 820 MW elektrárny Chvaletice získal v roce 2020 elektrárnu Počerady (1000 MW) a teplárny v Kladně a ve Zlíně. Od roku 2019 také započala zahraniční expanze firmy do Velké Británie, Austrálie a USA.
Strategický rozvoj
Strategický rozvoj, vyjednávání s partnery a government relations má v rámci skupiny Sev.en Energy na starosti předseda dozorčích rad obou českých elektráren Jan Dienstl. Jak vidí budoucnost energetiky v Česku a roli Sev.en Energy při její stabilizaci za podmínek válečného konfliktu 400 kilometrů od hranic státu? „Především je třeba připomenout, že jsme vždy varovali před prudkými změnami v energetickém mixu země. Podle rozhodnutí české Uhelné komise měly naše uhelné elektrárny skončit nejpozději v roce 2038, nová česká vláda loni zvažovala odchod od uhlí už v roce 2033,“ říká. „My ale zdůrazňujeme, že změnit současný energetický mix nelze dříve, než budou postaveny nové zdroje.“
Firma se na zmíněné termíny intenzivně připravovala, kromě toho v minulých letech rozsáhle investovala do modernizace a ekologizace svých elektrárenských zdrojů. V Česku měly uhlí nahradit především nové jaderné elektrárny, které zřejmě postaví přímo stát. Obnovitelné zdroje jako vítr a slunce v tuzemsku příliš energie nedávají a rozhodně nemohou pokrýt potřeby země zejména v zimě, kdy moc nefouká a mraky i krátké dny neumožňují provoz solárních elektráren. Ty dnes pokrývají pouze tři procenta energetických potřeb země, vítr pouhé jedno procento.
Budoucnost
Jaderné elektrárny nyní zajišťují na 40 procent potřeb, dalších 40 procent je v tuto chvíli zásobováno z uhelných elektráren. Podle představ Green Deal měl uhlí nahradit dočasně ruský plyn, který nyní představuje necelých 10 procent spotřeby elektřiny a je klíčový pro celé české teplárenství. Ruský vojenský vpád na Ukrajinu ale tento plán zničil. Není možné stát za zájmy Ukrajiny, a přitom zprostředkovaně financovat válku nákupem ruského plynu. „Česká vláda tak nyní stojí před vážným rozhodnutím,“ říká Jan Dienstl. „Pokud nechce i nadále posílat obrovské peníze Rusku, musí přehodnotit své plány s uhlím. I kdyby zítra začala stavět nové jaderné elektrárny, dříve jak za deset, patnáct let je nebude mít k dispozici. Obnovitelné zdroje u nás vzhledem ke geografické vnitrozemské poloze nejsou perspektivní.“
Výzva i příležitost
Kromě návratu k uhlí tak zbývá jen velkolepý program energetických úspor, což zejména v naší průmyslově orientované zemi nebude snadné. A nezapomínejme, že bude potřeba řešit teplárenství. Šanci Jan Dienstl vidí například v importu stlačeného plynu z mimoevropských nalezišť. „I to je ale úkol, který bude stát zemi obrovské úsilí a nelze ho realizovat okamžitě,“ upozorňuje. Pro Sev.en Energy je podle něj zcela nová energetická situace výzvou spojenou s příležitostí, jak i v současné době využít svých historicky vybudovaných kompetencí. Přesně v duchu více jak stopadesátiletých tradic firmy.
Jan Dienstl, předseda dozorčích rad českých elektráren Sev.en Energy.
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
