Rozhovory

Šárka Zamykalová: Oblast bezpečnosti potřebuje hlavně osvětu

Publikováno: 28. 6. 2022
Autor: Lubor Winter
Foto: Foto archiv Šárky Zamykalové
logo Sdílet článek

Bezpečnost je pojem, který je dnes v civilizovaném světě skloňovaný ve všech pádech. Přitom řada organizací v Česku nedokáže vytvořit adekvátní podmínky a prostředí pracovníkům, kteří ji zajišťují. V čem je problém? I o tom jsme hovořili s bezpečnostní expertkou Šárkou Zamykalovou.

Jak jste se dostala k tomuto oboru? Přece jen sféra bezpečnosti je obvykle spojována s muži.

To to moje příjmení… (směje se) Ale ano, máte pravdu, obor bezpečnosti je často vnímaný jako „mužský“, podobně jako další profese, kde je nutné demonstrovat sílu. Nicméně i v bezpečnostní sféře se vždy pohybovaly ženy a k mé radosti jich poslední dobou přibývá. Věřím, že dokážeme odvést stejně dobrou práci jako muži. K rozhodnutí, že se chci věnovat právě téhle sféře, mě vedlo víc věcí. Za prvé to byl můj otec, který mi navždy bude velkým profesním i osobním vzorem. Díky mnoha diskuzím, které jsme spolu na téma bezpečnosti vedli, jsem pochopila, jak důležitá práce to je. Druhou zásadní skutečností bylo mé někdejší zaměstnání. Pracovala jsem ve významné firmě, která se věnovala technické bezpečnosti, a její majitelé mi dali možnost poznat tuto sféru opravdu do hloubky a z různých úhlů pohledu. Nasbírala jsem tam spoustu cenných zkušeností, za které jsem s pokorou vděčná. No a třetí důvod je podstata mé osobnosti. Mám naši zemi moc ráda a to, že můžu svou prací přispět k tomu, abychom se tu cítili dobře a bezpečněji, mi prostě dává smysl.

V oboru působíte už více než 15 let, máte bohaté zkušenosti jak ze soukromého, tak ze státního sektoru, z Česka i Slovenska, můžete tedy hodnotit. Jaké jsou hlavní problémy, se kterými se aktuálně obor bezpečnosti potýká?

Největším problémem v oblasti bezpečnosti je nedostatek prestiže, tedy nedostatek uznání ze strany společnosti. Jsem přesvědčená, že všechny potíže našeho oboru, ať na ně poukazují odborníci nebo laici, vycházejí z toho, že bezpečnost ztratila v očích veřejnosti na své vážnosti a důležitosti. Potkávám se s tím, že „bezpečák“ je skoro sprosté slovo, že řídicí orgány nejrůznějších organizací často vidí problematiku bezpečnosti jako nutné zlo, které musí nějak řešit a vlastně je to obtěžuje. Jednou mi dokonce generální ředitel významné organizace, kterého nebudu jmenovat, řekl: „Přemýšlím, že odbor bezpečnosti u nás zruším.“ Takový přístup hovoří za vše.

Soukromé dodavatele bezpečnostních služeb, především služeb ostrahy, nejvíc trápí nízká cena, do které jsou svými klienty tlačeni. Tyto bezpečnostní firmy pak nemohou dodat služby v kvalitě, kterou by chtěly. Za tak nízkou cenu to totiž prostě nejde. Proto se někteří ani neúčastní výběrových řízení. Mnoho klientů si neuvědomuje, že bezpečnost je třeba řešit komplexně, s ohledem na všechna rizika, která v případě konkrétního subjektu hrozí. A kvůli tomu se pak volí vhodná úroveň zabezpečení, kterou ovšem musí ten který klient také zaplatit.

Státní sektor zase tíží problém nedostatečné personální kapacity. Policie musí motivovat nové zaměstnance příspěvkem při náboru a ani to nepomáhá, jak by bylo třeba. Čím to je? Není snad profese policisty dost prestižní zaměstnání? Osobně jsem přesvědčená, že i tohle je spíš společenský problém. To, co si dnes někteří občané vůči policistům dovolí, je nehorázné. Není to zase tak dávno, co jsme se na policisty a strážníky dívali úplně jinak, s úctou. Chovali jsme se k nim s respektem, protože jsme si jako společnost intenzivněji uvědomovali, že jde o profesionály, kteří zajišťují pořádek, kteří pomáhají a chrání, kteří nasadí vlastní život, když je to potřeba. Ten respekt, to uznání se v posledních letech kamsi vytratilo.

Podle čeho si vybrat bezpečnostní firmu? Například Česká asociace bezpečnostních manažerů (ČABM) údajně zpracovává katalog modelových příkladů s požadavky na reálnou cenu a kvalitu poskytnutých služeb.

Výběr je závislý samozřejmě vždy na tom, co konkrétně potřebuje klient z hlediska bezpečnosti řešit. Nicméně průsečíkovými předpoklady jsou prokazatelné reference, prokazatelná odbornost dodavatele a jeho zázemí. V otázce jste zmínil jednu z asociací, která se problematice bezpečnosti věnuje. Není ale jediná. Vedle ČAMB je tu Asociace kritické infrastruktury (AKI), Národní sdružení bezpečnostních spolků (NSBS), Komora podniků komerční bezpečnosti (KPKB), Asociace Grémium Alarm (AGA), Český institut manažerů informační bezpečnosti (ČIMIB) a další. Ve všech těchto týmech jsou odborníci, kteří problematice rozumí, často se specializují na určitý úsek bezpečnosti. Měla jsem tu čest některé z nich poznat osobně, znám jejich práci a troufám si říct, že pokud vydají nějaký informační či podpůrný materiál pro tuto oblast, bude to jistě materiál relevantní.

Jakou důležitost kladou české firmy a instituce na oblast bezpečnosti?

Už jsem to naťukla. V obecné rovině jí určitě nepřikládají takovou důležitost, jakou si zaslouží. Naše společnost je dnes bohužel nastavena tak, že problémy se řeší až poté, co nastanou. Místo toho by se měl klást důraz na prevenci. Různé mimořádné události z poslední doby jasně dokazují, že škody způsobené nedostatečným zabezpečením jsou často i několikanásobně vyšší než částky, které by ta která poškozená firma vynaložila na adekvátní zabezpečení svých aktivit, svého majetku i svých zaměstnanců. V těch nejvážnějších případech totiž jde opravdu o to nejcennější – o lidský život.

V organizační struktuře různých firem a institucí je bezpečnostní manažer řazen na různá místa. Jaké by podle vás mělo být jeho optimální zařazení?

Vedoucí pracovník zodpovědný za bezpečnost organizace by měl být zařazen samostatně a měl by se zodpovídat pouze nejvyššímu vedení, tedy nejvyššímu představiteli dané organizace. Ten by si ho měl také vybírat sám, jelikož důvěra mezi těmito dvěma osobami je základním stavebním kamenem pro úspěšnou spolupráci. Zároveň by nejvyšší vedení mělo bezpečnostnímu manažerovi poskytnout nástroje pro efektivní výkon jeho práce. Ten by na druhou stranu měl nést plnou zodpovědnost za jemu svěřenou oblast.

A nakolik se tomuto stavu české organizace blíží?

Bohužel jen málo. Ale najdeme organizace, kde je stav optimální, ovšem spíše v privátním sektoru, tam, kde si vedení dostatečně uvědomuje nutnost ochrany svých aktiv a na bezpečnost je tedy ochotné vynaložit odpovídající prostředky.

Už řadu let se připravuje zákon o soukromých bezpečnostních službách. Potřebujeme ho? Respektive, čím konkrétně by se měl zabývat?

To je velmi diskutované téma. Tento zákon se řeší už asi 15 let, přičemž v průběhu této doby se mnohokrát změnil text jeho návrhu. Vždy se do něj ovšem promítla aktuální politická situace. Myslím, že tvorba zákona musí vždy vycházet především z dobře zmapovaných potřeb, musí zohledňovat reálné skutečnosti a stavět na odbornosti. K zamyšlení je − vycházejíc z diskuze s řadou odborníků, z nichž někteří jsou v rámci přípravy zmiňovaného zákona dost aktivní − zda zákon bude tím nástrojem, který vyřeší všechny základní problémy bezpečnostního oboru… Jsem přesvědčena, že kultivace prostředí lze dosáhnout i dalšími nástroji. Například výběrem dodavatele na základě kvality, nikoli jen podle nejnižší ceny. Nebo třeba osvětovou činností a systematickým apelem na kompetentní orgány, aby oblasti bezpečnosti pomohly získat větší váhu a prestiž.

V jednom starším rozhovoru jste zmínila synergii v oblasti bezpečnosti mezi státním a soukromým sektorem. Můžete být konkrétnější?

Každá společnost prochází vývojem a na tento vývoj by měla pružně reagovat také situace v jednotlivých oborech. V oblasti bezpečnosti se nacházíme ve stavu, kdy podle statistických údajů privátní sektor bezpečnostních služeb zaměstnává víc lidí než Policie ČR. To znamená, že soukromé bezpečnostní subjekty dnes tvoří nedílnou součást zajištění celkové bezpečnosti v naší zemi. Jsem přesvědčena, že intenzivnější spolupráce by pomohla oběma stranám a zároveň by přispěla k dosažení cíle, který je důležitý pro celou společnost – k vyšší míře bezpečnosti v Česku.

Je to podle vás opravdu reálné?

Lidé v našem oboru, a to bez ohledu na to, jsou-li ze soukromé nebo ze státní sféry, tuto potřebu cítí. Na druhou stranu to většina z nich považuje za „boj s větrnými mlýny“, takže se tím nechtějí dál zabývat. Odmítám připustit, že něco nejde. I když si uvědomuji, že je to běh na dlouhou trať, že to bude stát spoustu systematické práce a úsilí. Přirovnala bych to ke stavění mostů. Dobře postavený most vydrží po staletí. Čím víc takových mostů postavíme, tím lépe pro obě strany. A samozřejmě je třeba o ty mosty pak také pečovat. Když zjistíte, že jsou někde praskliny, musíte je co nejdřív opravit. Jen je nutné mít šikovný tým, který ví, jak mosty stavět a opravovat, a tomuto týmu poskytnout vhodné nástroje.

Je nějaká dílčí oblast bezpečnostního oboru, která je vám obzvlášť blízká?

Každý je specialista na něco a tak to má být. Bezpečnost je pestrá, obsáhlá a v důsledku složitá disciplína s přesahem do mnoha dalších oborů. Já osobně, i když se specializuji na fyzickou a technickou ochranu a režim s tím spojený, se v posledních dvou letech stále více věnuji už zmiňované osvětě, protože jsem přesvědčená, že právě osvěta vede ve svém důsledku k vyšší úrovni celkové bezpečnosti. A to je směr, kterému se primárně hodlám věnovat i do budoucna.

CV BOX

Mgr. Šárka Zamykalová (narodila se 28. srpna 1983 v Praze) je nezávislá expertka v oblasti bezpečnosti.

Vystudovala obor všeobecná sestra na Střední zdravotnické škole v Praze, následně absolvovala Vysokou školu zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě.

Více než 15 let působí v oblasti bezpečnosti. Jako bezpečnostní specialistka má zkušenosti ze soukromého i státního sektoru, a to jak v Česku, tak na Slovensku. Specializuje se na oblast fyzické a technické ochrany a na osvětu v oblasti bezpečnosti.

Jejím životním krédem je: Kde je vůle, tam je cesta. „Kromě toho jsem také přesvědčena, že život se má prožít, nejen žít,“ doplňuje.

Snímek z konference Zadávání zakázek v oblasti ochrany majetku, osob a informací a kvalita poskytovatelů služeb, kterou uspořádala ČABM 27. února 2020 v prostorách Poslanecké sněmovny.

Zákon

Ministerstvo vnitra v těchto dnech dokončuje práce na paragrafovaném znění zákona o soukromé bezpečnostní činnosti. Vláda by se pak měla tímto návrhem, který upravuje oblast soukromých bezpečnostních služeb, zabývat nejpozději do konce září. „Vzhledem k existenci několika tisíc soukromých bezpečnostních agentur, pro které neplatí žádná pravidla, je tento nový zákon potřebným krokem, na kterém jsme intenzivně pracovali,“ vysvětlil Martin Linhart, ředitel odboru bezpečnostní politiky, pod jehož vedením úřad na zákoně pracuje. V novém zákoně se tak objeví například rozdělení soukromých bezpečnostních služeb do pěti kategorií – ostraha majetku a osob, činnost soukromých detektivů, převoz hotovosti a cenin, technická služba k ochraně osob a majetku a bezpečnostní poradenství. Zákon také stanoví podmínky pro získání licence k provozování těchto agentur, kterou bude vydávat Ministerstvo vnitra. Upraveny budou také podmínky, za kterých budou zaměstnanci agentur způsobilí k výkonu bezpečnostní činnosti – např. odborná a zdravotní způsobilost či spolehlivost.


reklama

https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html https://www.qatarairways.com/en-cz/homepage.html

Mohlo by vás zajímat

Více článků