Už třetím rokem reprezentuje Rudolf Jindrák Českou republiku coby velvyslanec na Slovensku. Zažil si tak období, kdy česko-slovenské vztahy procházely různě silnými turbulencemi. Sám se o tyto vztahy zasazuje co nejsilněji. Třeba i projektem české divadelní scény v Bratislavě. A pozorně sleduje i situaci ohledně vzájemného studia na českých a slovenských školách.
Při své lednové návštěvě Bratislavy oznámil český premiér Andrej Babiš po jednání se svým slovenským protějškem Robertem Ficem, že budou obnoveny česko-slovenské mezivládní konzultace. Co by to z vašeho pohledu mohlo Česku přinést?
Novou situaci, která se vytvořila po volbách v České republice, je třeba využít k řešení praktických problémů, které mezi oběma zeměmi jsou a které se neřešily v minulých dvou letech kohabitace premiéra Petra Fialy s předsedou slovenské vlády Robertem Ficem. Ony se ty vztahy nezastavily, ale chyběl mi tah na branku. A toto by mohl být prostředek k zintenzivnění kontaktů na úrovni jednotlivých resortních ministrů. Tak, aby mohly být identifikovány věci, které jsou ve společném zájmu. Nejde jen o bilaterální záležitosti, ale je třeba se bavit i o evropské agendě a najít nějaká společná východiska. A tam, pokud se na tom domluvíme, společně něco iniciovat i na úrovni Evropské unie. K tomu by měla společná jednání vlád přispět a neměla by tam být nějaká překážka a nemělo by se stát, že by spolu aparáty ministerstev nekomunikovaly. Z mého pohledu to tedy znamená posílení bilaterální roviny a řešení těch konkrétních věcí.
Od Andreje Babiše zaznělo, že bude české ministry posílat do Bratislavy, aby od slovenských protějšků přebrali zkušenosti a učili se od nich. Na první pohled se ale současné Slovensko nezdá úspěšnější zemí než Česko. Je na současné slovenské politice a ekonomice něco, co by mohlo být pro Česko vzorem?
Myslím, že ta citace je trochu zjednodušená. Ono to vyplynulo z debaty premiérů Fica a Babiše, u které jsem byl. Tam jsme se bavili o takových věcech, jako je například nájemní bydlení, zákaz mobilů ve školách nebo o úpravách v oblasti dopravní infrastruktury, povolovacích řízeních, byly tam i věci z evropské agendy, třeba povolenek ETS2.
A je tedy něco, co bychom se skutečně mohli od současného Slovenska učit?
Zcela objektivně řečeno, v některých oblastech, jako je nájemní bydlení, regulace sítí a používání mobilů ve školách, má Slovensko tu právní úpravu dál. Netroufám si hodnotit realizaci, protože tam je při naplňování těch zákonných úprav celá řada otázek. Takže je to o nějaké výměně názorů a i o tom, že se můžeme vyhnout možným chybám, abychom nedělali ty samé, které se dělaly tady. To samozřejmě platí i obráceně.
Se slovenskou exprezidentkou Zuzanou Čaputovou.
Silným momentem společné tiskové konferenci bylo úvodní poděkování Roberta Fica za starost Česka o slovenské studenty i statisíce Slováků pracujících v Česku. Podle některých slovenských ekonomů ale Česko tím, že tito lidé jsou u nás a ne na Slovensku, pouští zemi žilou. Jak to tedy je? Získávají na tom obě strany, nebo je to pro Česko jednoznačně výhodnější?
Mě to poděkování premiéra Fica trochu překvapilo. Protože odchod mozků do zahraničí je na Slovensku velké téma. Mám děti, které také studují, a tak i z jejich zkušenosti mohu říct, že to není tak, že by všichni Slováci po vystudování vysoké školy v Česku tam zůstávali. Jsou mnozí, kteří se na Slovensko vracejí. Na mnoha významných funkcích v politice, ve státní správě máme dnes slovenské politiky, kteří mají vystudovanou českou vysokou školu. Ale je to samozřejmě i potenciál pro Česko, protože my tím získáváme kvalifikovanou pracovní sílu a také intelektuální vrstvu Slováků, která má k Česku vztah, byť třeba v naší zemi nezůstanou a vracejí se zpátky na Slovensko. Už to je velký přínos pro česko-slovenské vztahy. A samozřejmě výhoda pro Česko.
Ony ty smlouvy ale také umožňují, aby Češi zdarma studovali na slovenských vysokých školách. To se ale příliš neděje. Je šance, že se to v blízké budoucnosti změní?
Je v zájmu Slovenska vytvořit takové podmínky, aby Slováci do zahraničí odcházet nemuseli, a pokud už odejdou, aby se vraceli zpátky. Aby na Slovensku našli uplatnění. Znám celou řadu oborů, například v oblasti výzkumu, kde prostě ti lidé ze Slovenska v Česku zůstat musí. Ale abych to uzavřel – myslím, že to přináší výhody oběma stranám, jak české, tak slovenské.
A že to tak jednoznačně vnímá i premiére Fico, to pro vás bylo příjemné překvapení?
Ano, byl jsem příjemně překvapen, že to předseda vlády Robert Fico vnímá jako pozitivní v tom smyslu, že Česká republika pomáhá Slovensku získávat nějakou řekněme intelektuální elitu. Otázkou samozřejmě je, do jaké míry to posiluje, či oslabuje slovenské hospodářství. Ale já bych byl rád, kdyby více českých studentů našlo uplatnění na Slovensku. Už kvůli vytvoření vztahu ke Slovensku, který nám Čechům v té česko-slovenské relaci trochu utíká.
Vy se osobně zajímáte, a mohu říct i zasazujete o to, aby v Bratislavě vznikla stálá divadelní scéna, kde by hrály české soubory. Jak je tento projekt daleko a lze v něm očekávat i nějakou podporu státu jak z české, tak slovenské strany?
Jedná se objekt staré Astorky v Bratislavě, který je před dokončením. Já to vidím jako velmi dobrou myšlenku, už jenom kvůli prezentaci českých souborů. A souvisí s tím věc, kterou často opakuji. Pro Čechy a Slováky jsou Česko a Slovensko jediné země, kde ti herci mohou bez nějakých omezení nebo technické podpory hrát ve vlastním jazyce. Pamatuji na emigraci herců a dalších umělců do Rakouska, Německa i jinam na Západ. Jak mi všichni říkali, nejhorší pro ně bylo, že jim to vzalo jejich rodný jazyk. Takže to, že tady by prostě čeští herci a herečky mohli hrát česky, by byla obrovská výhoda. Další dobrou vizí toho projektu je, že nepočítá jen s pražskými soubory, ale byly by to soubory i z mimopražských scén. A dalším plusem je, že slovenské publikum české herce zná v daleko větší míře, než to platí opačně. Protože tady na Slovensku je normální, že se dívají na českou televizi, kde ti herci hrají. A my v Česku máme s příjmem slovenských televizí problém.
Na druhou stranu, v Česku působí desítky, možná i stovky slovenských herců a divadelníků, jen v Praze žijí tisíce Slováků a v Česku je stále hlad i po slovenském divadle. Nestálo by za to udělat i slovenskou divadelní scénu v Praze?
V tom s vámi souhlasím. Bylo by fajn, kdyby se to povedlo i zrcadlově udělat v Praze. A nemuselo by to být jen tam. Dokážu si to představit třeba i v Brně, kde je také velká komunita Slováků a myslím, že by i tam rádi do toho slovenského divadla přišli. Ale zatím jsme v první fázi. A tou první fází je dopracovat projekt české scény v Bratislavě. Mělo by jít nejen o divadelní soubory a hry, ale měly by se tam konat i koncerty.
Autor je evropským editorem Deníku
CV BOX
Rudolf Jindrák (narodil se 25. ledna 1964 v Praze) je český velvyslanec ve Slovenské republice.
Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a od počátku své profesní kariéry působí v diplomatických službách. Započal ji v roce 1986 na konzulárním odboru Ministerstva zahraniční ČSSR, kde se o čtyři roky později stal vedoucím oddělení pro země střední a západní Evropy.
Od roku 1991 působil čtyři roky na Generálním konzulátu v Mnichově, pak byl dva roky ředitelem 1. teritoriálního odboru MZV a rok vrchním ředitelem Sekce právní a konzulární. V letech 1998–2001 byl velvyslancem v Maďarsku a po následném tříletém působení na postu náměstka ministra zahraničí se stal velvyslancem v Rakousku a poté v Německu.
Od roku 2014 byl postupně zaměstnancem ministerstva zahraničí a poté Úřadu vlády. V letech 2017–2021 byl ředitelem zahraničního odboru Kanceláře prezidenta.
V roce 2023 byl jmenován velvyslancem na Slovensku.
Je ženatý, s manželkou Lenkou má dvě dcery.
reklama
