Když se řekne Ukrajina, každému samozřejmě hned naskočí jméno Volodymyr Zelenskyj. Někomu třeba navíc i nedávno jmenovaný ministr obrany Rustem Umerov či předseda parlamentu Ruslan Stefančuk. Jsou ale i jména obecně neznámá, přesto jde o lidi, kteří k situaci na Ukrajině mají hodně co říct. Jedním z nich je i Roland Tseber, poradce komisaře ukrajinského parlamentu pro lidská práva.
Dá se válka mezi Ruskem a Ukrajinou považovat za válku mezi totalitou a demokracií?
Mnozí američtí a evropští politici využívají tématu demokracie versus totalita, aby dali válce větší váhu a zároveň si získali politickou a morální podporu populace. Nicméně, považovat válku na Ukrajině za boj mezi demokracií a totalitou je chybné. Teze „demokracie versus totalita“ potlačuje fundamentální důvody, proč je tato válka nepřijatelná. Je nepřijatelná ne proto, že by Ukrajina byla demokracií a Rusko totalitním státem. I kdyby Ukrajina demokracií nebyla a Rusko bylo demokracií ideální, byla by tato válka nepřijatelná. Jedná se o hrubé porušení mezinárodního práva, hlavně charty OSN, a je známo, že Rusko spáchalo mnoho válečných zločinů. Toto je válka, kterou začala silná země proti slabému sousedovi, a proto je naprosto zásadní, jak se mezinárodní komunita postaví k tomuto pokusu narušit rovnováhu za pomoci síly bez ohledu na to, v jakém stavu je demokracie v obou zemích.
Jedná se o válku Ukrajinců proti Rusům? Kolik ukrajinských Rusů je na straně Kyjeva a kolik na straně Ruska?
Není to jen a pouze válka Ukrajinců proti Rusům. Mnoho dobrovolníků z celého světa, včetně Ruska, se zapojilo do války na straně Ukrajiny. Podívejte se na seznam zahraničních dobrovolníků, kteří zemřeli během ruské invaze. Když máte pocit, že se jedna země snaží zahubit jinou, a rozhodnete se postavit na její obranu, nezáleží na vaší národnosti. Nikdo vám neposkytne přesná data o tom, kolik Rusů bojuje na straně Ukrajiny. Vzniklo i několik vojenských jednotek sestávajících pouze z Rusů – RVK (Ruský dobrovolnický sbor), legie Ruská svoboda a také Sibiřský batalion. Vyhodnotit množství Ukrajinců bojujících v armádě Ruské federace je mnohem složitější. Mnoho Ukrajinců z dočasně okupovaných teritorií bylo násilně odvedeno do takzvaných DPR a LDR – ilegálních teroristických složek. Dle informací Vrchního ředitelství zpravodajských služeb odvedla Ruská federace v roce 2022 nelegálně na 60 tisíc mužů z dočasně okupovaných teritorií. Podle Ženevské úmluvy z roku 1949 se jedná o válečný zločin. Je zásadní rozdíl mezi Rusy, kteří se dobrovolně připojují k ukrajinským ozbrojeným složkám, a civilní populací z dočasně okupovaných teritorií, kterou Ruská federace násilně odvedla a donutila bojovat v armádě okupantů.
Jaké podpory pro Ukrajinu bylo dosaženo na Krymu, který je okupován už skoro deset let?
Po okupaci Krymského poloostrova v roce 2014 ho začala Ruská federace osidlovat příslušníky jiných národností, aby snížila procento populace, které se zde považuje za Ukrajince. Jednalo se primárně o členy vojenských složek, pro které se stavěly nové vojenské základny či se opuštěné základny rekonstruovaly. Množství ruského vojenského personálu na území poloostrova se od roku 2014 do roku 2020 zvýšilo 2,5násobně. Navíc se začaly vydávat ruské pasy, zabavovat majetek ukrajinských občanů, kteří Krym opustili, a vše, co bylo jen trochu ukrajinské, bylo zakázáno. I přes to všechno stále spousta lidí očekává, že se Krym vrátí zpět Ukrajině. Na Krymu i v dalších dočasně okupovaných teritoriích existuje hnutí odporu zvané Žlutá stuha, jehož členové se účastní partyzánských aktivit: odporují propagandě, vyvěšují ukrajinské vlajky v ulicích, sprejují patriotické graffiti a roznášejí letáky volající po odporu.
Současný prezident Volodymyr Zelenský byl před válkou považován za loutku oligarchů. Byl tento pohled správný, nebo se od začátku války změnil?
Ano, to je pravda. Zelenský býval často spojován s oligarchou Igorem Kolomojským, o němž se mnozí domnívali, že pomohl současnému prezidentovi dostat se k moci. Nicméně když se podíváme na to, co se panu Kolomojskému děje v současnosti, je očividná jistá disonance s touto dřívější hypotézou. Tento příklad je důkazem, který může započít nevratný a komplexní proces odstranění státně vládních oligarchických modelů.
Ukrajina by měla začít jednat o vstupu do EU. Je dnes plně právním a demokratickým státem? Jaké reformy tam v současné době uspěly?
Na brífinku v Bruselu řekla prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyen, že Ukrajina zavedla více než 90 % všech doporučení, která jí přednesla EU. Ani ne před pěti lety bylo prakticky nemožné bavit se o rozšiřování Evropské unie. Ale od vypuknutí války se Ukrajina nečekaně proměnila z outsidera, kterého chtěla Unie uspokojit tzv. přidruženým poločlenstvím, na katalyzátor globální transformace EU. I přes všechny tyto poznatky je proces vstupu Ukrajiny do Unie komplexní a je možné, že uplynou dlouhé roky mezi začátkem vyjednávání a členstvím samotným. Do roku 2023 musí Ukrajina splnit několik kandidátských kritérií, včetně např. zvýšení intenzity boje proti korupci a posílení práv národnostních menšin, ohledně zákona o menšinách ji čeká požadavek zavést doporučení Benátské komise z června a října 2023. Další normy, kterých se toto doporučení týká, jsou zákony o státním jazyce, médiích a školství. Samozřejmě vyvstávají otázky, jak přesně toho bude Ukrajina schopna dosáhnout za válečných podmínek. Navíc problematika menšin je pravděpodobně součástí agendy na základě nátlaku Maďarska, kterému budeme neustále čelit i nadále. Je to jejich vyjednávací nástroj, jsou v pozici, kdy nám mohou diktovat své podmínky. Také řešení problémů spojených s pokračováním v boji proti korupci, nabíráním nového personálu do řad Národního protikorupčního úřadu a s jistými postupy v Národní agentuře pro prevenci korupce bude velmi zdlouhavý proces. Musíme také schválit zákon o lobbingu na základě evropských standardů, který bude jedním z nástrojů v boji proti vlivu oligarchů. Nicméně je zde problém – individuální členské státy mají své vlastní zákony o lobbingu, ale neexistuje žádný obecný zákon či regulace pro všechny země. Dalším krokem je vytvoření jednací pozice a jednacího týmu. A nakonec zbývá přiblížit naši legislativu té evropské ve 35 různých oblastech. Jedná se o tisíce nových zákonů a vlastně o kompletní restrukturalizaci postsovětského systému na systém evropský. Pokud bych se měl zamyslet nad časovým horizontem, řekl bych, že v nejlepším možném případě se nám podaří vše zavést někdy kolem roku 2030.
Autor je evropským editorem Deníku
CV BOX
Roland Tseber (narodil se 18. října 1988 v Užhorodu) je poradce komisaře ukrajinského parlamentu pro lidská práva.
V Kyjevě vystudoval práva a potom ještě v roce 2014 absolvoval Užhorodskou národní univerzitu, fakultu mezinárodních ekonomických vztahů.
Kariéru začal jako státní úředník, v roce 2015 byl zvolen zástupcem Užhorodské okresní rady, v letech 2018–2020 pracoval ve Verchovné radě Ukrajiny jako konzultační asistent lidového zástupce Ukrajiny. Poté byl rok poradcem předsedy Rady Zakarpatské oblasti a od srpna 2022 zastává současný post.
Založil mládežnickou fotbalovou školu, Užhorodskou regionální boxerskou federaci, podílel se na vytváření ekonomicky nejrozvinutějších a nejsolventnějších regionálních územních společenství na západní Ukrajině. Dlouhodobě spolupracoval se sdruženími a veřejnými organizacemi národnostních menšin v regionu. Angažoval se i v charitě – pomáhal sirotčincům.
Byl vlastníkem řady regionálních masových médií, v posledních letech navázal vztahy s aktivisty v různých oblastech společenského života. Navázal i spolupráci s politiky a podniky v mnoha evropských zemích.
Je ženatý, má jednoho syna.
reklama
