S prezidentem dceřiné společnosti Westinghouse Electric Company Petrem Brzezinou jsme se setkali dva týdny poté, co ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček oznámil plán prodloužit životnost stávajících dukovanských reaktorů o dvacet let a kdy se o jádru obecně zase začíná mluvit více než v uplynulých letech.
Můžeme prodlužování životnosti reaktorů vnímat jako trend, ovlivní nějak výstavbu nových reaktorů?
Prodlužování životnosti reaktorů je, řekl bych, nejvýhodnější cesta, jak za cenu určitých investic udržet výrobní kapacity. A samozřejmě platí, že čím starší zařízení, tím vyšší investice – v případě Dukovan mluvíme o reaktorech ze 70. let vybudovaných v 80. letech. Záleží ale i na dalších faktorech jako údržba, preventivní opatření a další. Mimoto je to otázka schvalování dozorovými orgány nebo legislativy a zpřísňujících se požadavků na bezpečnost. Myslím si ale, že každý operátor se snaží zařízení, které už má v provozu, maximálně využít a je také připraven za tímto účelem investovat. Jestli to má dopad na nové projekty? Prodloužením životnosti u dukovanské elektrárny mluvíme o roku 2065, nevyřešíte problém doby, kdy spotřeba energie bude s velkou pravděpodobností tak velká, že pouhé udržování již existujících výrobních kapacit nebude stačit. Nové reaktory se tedy určitě stavět budou, protože jednak musejí kompenzovat rostoucí spotřebu elektřiny a jednak také nahradit fosilní zdroje. Problém spíš bude nové zdroje s potřebným výkonem vybudovat včas.
Podle ředitele divize jaderná energetika ve společnosti ČEZ Bohdana Zronka se bude tato společnost podílet na vývoji nového paliva pro stávající dukovanské reaktory. Jak takové sdělení číst?
Jde o diverzifikaci a v konečném důsledku větší flexibilitu pro operátora, který právě díky diverzifikaci může reagovat na určité situace. V dnešní době se jednoznačně ukazuje, že není dobré být závislý na jednom jediném dodavateli, jak tomu bylo donedávna u Temelína i Dukovan. Jádro, respektive jaderné palivo, je v tomto ohledu specifickým produktem. Na rozdíl například od ropy si můžete udělat zásobu na několik let a nejste závislí na okamžité dodávce. Ale i zde platí, že diverzifikaci musíte řešit s jistým předstihem.
Westinghouse mimo jiné dodává jaderné palivo do Česka i na Slovensko a u našich sousedů je ve hře o výstavbu nového reaktoru v Jaslovských Bohunicích, je to tak?
Slovenská vláda v roce 2024 rozhodla, že v Jaslovských Bohunicích postaví, a to zcela v režii státu, jeden nový reaktor s výkonem 1200 MWe, a odsouhlasila si další parametry projektu. Zatím proběhla řada jednání a v lednu zástupci Slovenské republiky a Spojených států amerických podepsali mezivládní dohodu, která dává rámec spolupráci v oblasti mírového využití jádra, nejen ve smyslu výstavby nového reaktoru. Slovensko, na rozdíl od České republiky, sice už zcela uzavřelo uhelné elektrárny a dnes vyrábí energii ze 60 procent z jádra, ale výrobní kapacity potřebuje dále rozšiřovat tak, aby do budoucna pokrylo rostoucí poptávku. Westinghouse je z potenciálních výrobců vlastně jediný, kdo má reaktor požadované kapacity (reaktor AP1000) v provozu. Čtyři stojí v Číně, dva v Americe a další jsou ve výstavbě nebo je jejich výstavba v daných zemích schválena. Můžeme tak dodat data, respektive zájemci se mají na reaktor kam přijet podívat. Jako referenční jednotka pro nové projekty fungují dva reaktory, které byly uvedeny do provozu v letech 2023 a 2024. Nespornou výhodou AP1000 tedy je, že si kupujete ověřený produkt, neexperimentujete. Neméně důležité z mého pohledu je mít i spolehlivé dodavatele pro výstavbu, což ve Westinghouse máme. Jiní výrobci samozřejmě nabízejí reaktory jiného výkonu, ale reaktor tohoto druhu mají zatím pouze na papíře. Což znamená, že ho musí technicky zpracovat, zkonstruovat a pak také vyřešit řadu „dětských nemocí“, kterým se při uvádění nového produktu do provozu nikdo nevyhne.
Malý modulární reaktor III+ generace AP300 od Westinghouse.
Jak jsme na tom s jádrem v České republice?
My stále ještě asi třicet procent energie vyrábíme v uhelných elektrárnách, které se ale budou postupně odstavovat. O výstavbě dalších reaktorů je třeba rozhodnout včas – investice do jádra je dlouhodobá, čistě jen stavba dnes trvá šest let, k tomu musíte přičíst přípravné práce, povolovací procesy a další, což může čas až zdvojnásobit. Když se vrátím ke Slovensku, pro výstavbu nového reaktoru mají všechno připravené, nesmějí ale promeškat správný okamžik, aby o tuto výhodu nepřišli. Situace kolem jádra se za poslední dva roky otočila o sto osmdesát stupňů a objevují se další a další projekty. Velkou roli zde bude hrát dodavatelský řetězec, který má určitou kapacitu, jinak řečeno výhodu budou mít ty projekty, které budou spuštěny jako první. U dalších bude hrozit protahování dostavby v důsledku dlouhých dodacích lhůt. A nemusím zdůrazňovat, že každé prodloužení dostavby zvyšuje celkovou cenu, každý rok „nevýroby“ stojí další peníze.
Je v dnešní turbulentní době bezpečné stavět jaderné elektrárny?
Zřejmě narážíte na incidenty z minulosti. Ty se odrazily v přísnějších požadavcích na bezpečnost jaderných zařízení. Reaktory bylo třeba překonstruovat, aby tyto nové požadavky splnily, a dnes jsou tak zcela bezpečné. Například zmiňovaný typ AP1000 je z generace III+ a je plně vybavený pasivními bezpečnostními systémy. Pro vaši představu – reaktor se umí v případě problému sám odstavit, zvládne i několikadenní výpadek elektřiny, má zásobu vody na chlazení na 72 hodin, do nouzového režimu se umí přepnout i bez obsluhy a tak dále. Pasivní bezpečnost navíc umožnila výrazně zmenšit plochu potřebnou pro výstavbu reaktoru nebo optimalizovat design.
V souvislosti s jádrem se také často řeší návratnost investic. Považujete tuto otázku za důležitou?
Klíčová není otázka návratnosti jako takové, investice se vrátí vždy, otázkou je spíše za jak dlouho. A to právě závisí na celkové ceně, která se odvíjí od situace na dodavatelském trhu a na trhu elektřiny. Proto jsou ostatně k dispozici mechanismy typu kontrakt na diferenciaci a další, kdy je chráněn investor a rizika na sebe přejímá stát, který za to ale pro své obyvatele zajišťuje spolehlivou dodávku elektřiny. Jak už jsem zmínil v jiných rozhovorech, naši dědové také před desítkami let postavili jaderné elektrárny, ačkoliv na tehdejší dobu šlo o obrovské investice. Díky tomu ale dnes máme spolehlivou dodávku elektřiny 24/7.
Jak se díváte na energii z obnovitelných zdrojů?
Byla tady jakási vlnka „občasných“ zdrojů, jako jsou větrné elektrárny nebo soláry, ale na těchto zdrojích nepřežijete. Na každý takový zdroj potřebujete zdroj jiný, který vyplní výpadky. Lidem a firmám je jedno, jestli právě fouká a svítí slunce, oni chtějí mít elektřinu k dispozici nepřetržitě. Ostatně když budete chtít přesvědčit investora, aby právě ve vaší zemi postavil svůj nový výrobní podnik, dodávka elektřiny bude zcela klíčová otázka, protože každý výpadek pro něj bude znamenat ztrátu. Neříkám ale, že bychom energii měli vyrábět výhradně z jádra, na trhu bude zcela jistě fungovat určitý mix jádra a obnovitelných zdrojů.
Nezaspala EU s jádrem? Do roku 2050 počítá s navýšením energie z jádra, nenarazí ale právě na problémy s kapacitou dodavatelského řetězce?
Evropské země, s výjimkou Francie nebo Slovenska, které jsou soběstačné, počítají, že v polovině 30. let budou energii dovážet. Otázkou je, odkud ji budou dovážet a co to udělá s cenou. Pak je tu také otázka kapacity přenosové soustavy mezi jednotlivými zeměmi. Pokud se tedy dnes někdo rozhodne postavit ať už jakýkoliv zdroj, určitě neudělá chybu. Kdo má potenciál, bude stavět hydroelektrárny nebo větrné elektrárny, a pokud se nebudeme chtít vracet k uhlí, jádro bude nevyhnutelné. V každém případě, jak jste naznačila, zcela jistě při výstavbě nových zdrojů narazí na omezené kapacity dodavatelského řetězce. A vracíme se zpět na začátek – klíčové dnes je zajistit stabilní dodávky energie pro nás, a zejména pro budoucí generace.
CV BOX
Petr Brzezina (narodil se v roce 1965) je vrcholový manažer, od 13. února 2023 zastává pozici prezidenta společnosti Westinghouse ČR pro Českou republiku a Slovensko.
Jeho cílem je další rozvoj jaderných technologií společnosti v regionu a zajištění vyšší energetické bezpečnosti prostřednictvím nových partnerství.
V minulosti působil ve vedoucích funkcích řady nadnárodních společností, včetně Škoda Transportation, Alstom, OHL ZS, General Electric nebo ABB.
V roce 2021 byl oceněn v žebříčku Top CEO 2021 magazínu Forbes jako jeden z nejúspěšnějších a nejinspirativnějších českých generálních ředitelů.
reklama
