Politika

Opravdové problémy lidí politici vyřeší spíš náhodou. A to chci změnit

Publikováno: 24. 11. 2020
Autor: Magda Mrnková
Foto: Foto Pavel Gwužď a PSP ČR / Photo Pavel Gwužď and Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic
logo Sdílet článek

Dělat rozhovor s Kateřinou Valachovou není jednoduché. Její telefon zvoní neustále. Tématika hovorů se rychle mění – jednou jde o mateřské školy, pak o exekuce, o minimální mzdu nebo volá novinář s otázkou na protivirová opatření ve školství. Po dalším zazvonění říká: „Tohle vyřídím a začneme,“ a odchází do vedlejší místnosti. Nerozumím přesně, ale zvýšený hlas je jasný. Když se Kateřina Valachová vrátí, jen utrousí: „Politika.“ Vypíná zvonění a telefon hází do kabelky. „Tak se ptejte!“


Zdá se, že toho máte dost…

To ano. Někdy mám pocit, že mi telefon přiroste k uchu.


Takže doba nesvědčí týmové práci?

Ztěžuje ji. Což je pro mne obtížné. Mám ráda týmy, kde jsou silní lidé s jasnými názory, ty názory se utkají, vytříbí a přijme se rozhodnutí. Na ministerstvu jsem zažila porady, kde polovina lidí dělala, že tam vůbec nejsou. Pak řečnili po chodbách, co se mělo udělat jinak. Strašné.


Není to problém ministra, jaké má úředníky?

Opticky. Ministr a jeho nejužší tým přinášejí strategická a politická rozhodnutí. Pak je zde úřad, který se díky služebnímu zákonu povedlo odpolitizovat. Část práce ministerstva je plněním úkolů plynoucích ze zákonů. Do toho ministr mluvit ani nesmí. U realizace politických rozhodnutí panuje představa, že ministr luskne prsty a všechno se rozeběhne. Vůbec ne. Úřad má systém a hierarchii. Ministr musí používat převodové páky – náměstky, ředitele odborů a tak dále. Díky služebnímu zákonu ministr ani nemůže přijít, vyházet půlku lidí a přivést si svoje. Což je dobře, jen si vzpomeňme na doby, kdy po volbách nezůstal na úřadu ani kotelník. Služební zákon přinesl stabilitu, bez které nelze dosáhnout vysoké profesionality. Na druhé straně to věci někdy brzdí, protože ne každý je dost výkonný a schopný. Ministr je tak pro veřejnost viditelný reprezentant úřadu, ale úřednické a personální věci má v kompetenci státní tajemník.


Nebyl tedy služební zákon chyba?

Jako člověk, který ho pomáhal prosadit a také se utkával i s jeho důsledky jako ministr, tak říkám: Potřebovali jsme ho již dávno. Musíme vydržet a profesionalizace vyhraje.


Což přirozeně každému připomene takzvanou sportovní kauzu...

Chápu. Aby to nevypadalo, že útočím na státní úředníky. Máme obrovské množství skutečných profesionálů, kteří dávají práci pro stát maximum. A jak služební zákon působí, tak jich přibývá. Jenže když se dá několik lidí − například od náměstka přes ředitele odboru a nějaké samozvané osoby zvenku − dohromady, pak si mohou udělat takový úřad v úřadě. Pokud jsou to právě oni, kdo mají hlídat dodržování zákonů, pokud jejich domluvy probíhají mimo ministerstvo, a když to trvá relativně krátkou dobu, pak zbývají detektivové, kteří to mohou odhalit. Ale to není chyba služebního zákona.


Nicméně mi to nebezpečně připomíná sira Humpreyho z britského seriálu Jistě, pane ministře.

Po pravdě − jako expertka na veřejnou správu jsem se tomu seriálu nesmála. Už ve službě pro ombudsmana Otakara Motejla jsem vedla kontroly ministerstev. Výsledky byly katastrofální. To byl i důvod, proč jsem tak soustavně prosazovala odpolitizování ministerstev.


Zmínila jste Otakara Motejla. Za něj věci fungovaly jinak?

To byl jiný svět. Tam se sešly skutečně silné individuality a hrálo se za tým. On byl jedna z největších osobností, jakou tato země měla, s přirozenou autoritou podloženou úžasnými znalostmi a vynásobenou připraveností poslouchat ostatní názory. K tomu s neodolatelnou noblesou a smyslem pro humor. Silně na mne zapůsobilo, když jsme měli snad metrový spis šetření ombudsmana, Otakar Motejl ho prošel a napsal do něj nám právníkům vzkaz: Hora porodila myš. Často říkal, že nemáme dělat spis, máme řešit problém. Jenže dvacet let právní praxe mi ukázalo, co on dávno věděl, totiž jak těžké je v reálném světě nedělat spisy, ale řešit problémy. Po republice nám běhají miliony myší, které byly zrozeny z metrových či desetimetrových spisů. Problém nebo starost lidí se nám daří vyřešit spíš náhodou, shodou okolností. Můžu říct, že mě silně ovlivnili dva pánové: můj skvělý dědeček a Otakar Motejl.


Co vám předal dědeček?

Určitou neústupnost spojenou s nadhledem. Jako teenager jsem se samozřejmě strašně rozčilovala nad spoustou věcí a nespravedlností a on mi vždycky říkal, že lidé nejsou zlí, že lidé jsou nešťastní. Dneska se mi to spojuje s Čapkovským povzdechem, že charakter lidí nepředěláš, jen se časem vybarví.


Mám správný pocit, že se vztahujete k mužským vzorům? Aby vás feministky nepřišly navštívit do parlamentu...

Co se odbornosti a lidských vlastností týká, nevidím důvod rozlišovat ženy a muže. Ale ženské jsou ženské, chlapi jsou chlapi. Když si vezmu džíny a flanelovou košili, nebude ze mě dřevorubec. Co je podstatné? Aby ženy měly stejné podmínky. Základ je, aby náš systém zajišťoval například dostupné kvalitní školky. Aby žena měla volbu – chci se o děti starat do pěti let nebo do dvou let a aby se stejně mohl rozhodnout muž. Prostě aby si lidé mohli zařídit životy podle svého. Je to i společenský problém. Část společnosti se skrz prsty dívá na ženy, které děti nemají. Část zase zesměšňuje jako pomalu středověké rodiny, které mají dětí více, třeba pět. Měli bychom se naučit většímu respektu.


Jak vás změnila politika?

Jsem pragmatičtější a asi i cyničtější. Hlavní je tomu nepodlehnout. Hodně energie člověk musí věnovat tomu, aby nezabřednul do života v akváriu Sněmovní ulice na Malé Straně. Proto z Brna do Prahy jezdím v podstatě vždycky vlakem, abych si popovídala s normálními lidmi. Jezdím do škol, potkávám se s učitelkami, řediteli, s žáky a studenty, pomáhám v poradně pro dlužníky, snažím se co nejvíce mluvit se živnostníky a podnikateli, se samoživitelkami…


V řadě zemí se ztrácejí tradiční levicové strany. Ani v Česku to není jiné. Nenasedla jste před pěti lety na špatnou loď?

Nasedla jsem na jedinou, která pro mne přicházela do úvahy. Že jsem do sociální demokracie vstoupila v září 2015, neznamená, že jsem nebyla sociální demokratkou vždycky. Byla. Když jsem do strany vstupovala, bylo mi jasné, že směřujeme do bouřlivých vod. To musel vidět každý, kdo analyzoval vývoj volebních výsledků už od výher-nevýher Jiřího Paroubka.


Má sociální demokracie budoucnost? U nás, v Evropě?

Má. Musíme se přizpůsobit nové situaci: konkurenci neomarxistických a alternativních hnutí i zmodernizovaných komunistických stran, postupnému zmenšování dělnické voličské základny, musíme znovu získat podporu živnostníků a drobných podnikatelů i pozice ve střední vzdělanostní třídě učitelů či lékařů. Za ústup mohou programové zmatky, nejistota, jak se postavit ke globalizovanému světu, jak v něm najít jasnou ideovou orientaci, jak udržet liberální a svobodomyslný směr politiky v době, kdy se stále více mnohdy charismatických lidí staví na stranu jednoduchých silových řešení.


Čím může sociální demokracie přesvědčit voliče?

Zásadovostí a odvahou. Pod tlakem pravice a mnohdy v různě maskovaných nebo přímo v otevřených velkých koalicích s pravicovými stranami ztratily sociální demokracie identitu. Snažily se ji nahradit radikálnějšími programy, ale reálná politická práce byla plná pochybných a voličům nepochopitelných kompromisů. Volič se zdravým rozumem viděl rozpor slov a činů.


Pohleďme do budoucnosti – jak si v ní stojí ČSSD?

Dobře, protože ideje jsou na naší straně. Přinášíme důraz na moderní daňový systém reflektující ekonomickou realitu 21. století. Říkáme, že se bohatství přesouvá do rukou úzké skupiny, že toto bohatství vzniká i řadou velmi neproduktivních činností spekulativního charakteru, že ekonomické kooperace ztratily národní charakter, že ohromné zisky vznikají elektronickými aktivitami, které neumíme zdanit. Na to slyšíme křik, že jsme neomarxisté, kryptokomunisté. Dříve jsme se tím nechávali zahnat do defenzívy. To měníme.

Jako byste se přestali stydět za sociálně demokratickou politiku…

Nikdy jsme se nestyděli. Ale naučili jsme se říkat pravdu, že progresivní daň, zdanění finančních operací, zdanění spekulací, že to všechno jsou racionální a společensky správné reakce na ekonomický vývoj. Ale že řešení nesmí být takové, které zabije hospodářský růst a udělá chudšími všechny.


Žije ještě tradiční sociálně demokratický liberalismus?

Žije. Přirozená práva, svoboda, jasně definované hranice mezi mohu a nemohu a mezi musím a nesmím a především vláda zákona – to všechno je sociální liberalismus. Nebo levicový, pokud chcete. Být dnes otevřeně levicový liberál je v prostředí, které na liberalismus reaguje až fašizujícím způsobem, někdy docela těžké.


Kdy bude mít ČSSD opět ministerského předsedu?

Až přijde správná doba a my budeme připraveni.


To je vyhýbavá odpověď.

Vůbec ne. To je odpověď respektující zdravý rozum voliče. Až dojde k názoru, že máme správné recepty a schopnost je prosadit, pak nám dá důvěru a my budeme mít premiéra. Já nevím, kdy to bude, ale stane se to. K ohromné sociální a ekonomické nerovnováze, kterou vidíme, vedla ideologie pravice. Ta nemůže vyřešit něco, co zavinila.


A jak vidí v příštích letech Kateřinu Valachovou Kateřina Valachová?

Mám rozděláno spoustu věcí, vůbec se nebojím, že bych se nudila. Náš právní systém v oblasti vymáhání dluhů se sice v posledních letech zlepšil, ale můj osobní seznam problémů, které je ještě nutné vyřešit, je pořád hodně dlouhý. Financování školství se také trochu zlepšilo, ale k pěti procentům HDP máme daleko. Tak to jsou jen dvě témata z řady. Především se ale půjdu zeptat spolustraníků a voličů, jak jsou spokojeni s mou prací ve sněmovně. A od jejich odpovědi se pak bude odvíjet všechno ostatní. Budu ráda, když mi dají důvěru v chytání alespoň několika dalších myší zrozených z hor spisů.


CV BOX

Kateřina Valachová (narodila se 15. září 1976) vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde v letech 2006 až 2014 také externě vyučovala, doktorát získala v oblasti ústavní právo, správní právo a teorie práva.

#Je autorkou odborných publikací v oblasti veřejné státní správy, státní služby a stavebního práva.

#Pracovala jako právnička na Magistrátu města Brna, od roku 2003 do roku 2012 působila v kanceláři Veřejného ochránce práv.

#V letech 2013 a 2014 působila jako ředitelka legislativního odboru Kanceláře Senátu ČR, od února 2014 vykonávala funkci náměstkyně ministra pro lidská práva a legislativu Jiřího Dienstbiera, od března 2014 byla místopředsedkyní Legislativní rady vlády ČR.

V červnu 2015 se stala ministryní školství, tento post zastávala dva roky.

Od října 2017 je poslankyní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za ČSSD, členkou strany je od roku 2015.

#Je vdaná, má dvě dcery.



BOX

Vzpomínka na Otakara Motejla

Kateřina Valachová přiznává, že první předseda Nejvyššího soudu ČR a první český veřejný ochránce práv Otakar Motejl ji výrazně ovlivnil. A dodnes o něm dokáže vyprávět spoustu příhod. „Například když formuloval desatero dobré správy státu, seděli jsme nad tím a on jen tak poznamenal, že se dobré správy státu nedožije. Po chvíli utrousil, že já také ne. Samozřejmě jsem bafala jak stará kamna, že to dokážeme, že musíme rychle a rázně. On se jen usmíval. Měl samozřejmě pravdu. Ani si nepřejte vědět, co si myslím po letech zkušeností s prosazováním zákonů...“



Kateřina Valachová: Politicians Happen to Solve Real Problems of People More as a Coincidence. And I Want to Change That.


I will take care of this and start, she says after another ring, leaving for the next room. I don't understand exactly, but the raised voice is clear. When Kateřina Valachová returns, she just says, "Politics." She turns the phone on silent and throws the phone into her handbag. "Ask away!"


It seems like you have a lot on your plate…

Oh, yes. Sometimes I feel like the phone’s growing to my ear.


So these times do not support teamwork?

It is not making it easy. Which is difficult for me. I like teams where there are strong people with clear opinions, those opinions are challenged, refined and then a decision will be made. I’ve experienced meetings at the ministry, where half the people pretended not to be there at all. Then they said in the hallways what was to be done differently. Horrendous.


Isn't it the minister's problem, what kind of officials she has?

Seemingly. The minister and her closest team make strategic and political decisions. Then there is the office, which has been depoliticized thanks to the Civil Service Act. Part of the ministry's work is the fulfilment of tasks arising from laws. The minister must not even talk about it. When it comes to implementing political decisions, the idea is that the minister will snap her fingers and everything will start running. But that’s not how it works. The Office has a system and a hierarchy. The minister must use gear levers - deputies, union directors and so on. Thanks to the service law, the minister can't just turn up, throw out half the people and bring in her own. Which is good, let's just remember the times when there wasn’t even the receptionist left in office after the election. The Civil Service Act brought stability, without which high professionalism cannot be achieved. On the other hand, it sometimes slows things down because not everyone is powerful and capable enough. The minister is thus a visible representative of the office to the public, but the secretary of state is responsible for official and personnel matters.


So wasn't the service law a mistake?

As someone who helped to enforce it and also struggled with its consequences as a minister, I say: We needed it a long time ago. We have to persevere and then professionalism will win.


Which, reminds everyone of the known sports case...

Right. I don’t want it to look like I'm attacking government officials. We have a huge number of real professionals who give their maximum to the job for the state. And, as the service law is in force, there are more and more of them. But if a few people – say  the secretary to the department director and some self-proclaimed people from the outside - get together, then they can set up such an office. If they are the ones to monitor compliance, and their negotiations take place outside the ministry, and if it takes a relatively short time, then we can just use detectives to find out. But this is not the fault of the service law.


However, it dangerously reminds me of Sir Humphrey from the British series. Yes, Minister.

In truth - as a public administration expert, I didn't laugh watching the series. Already when I was working in the service of the ombudsman Otakar Motejl, I conducted inspections of ministries. The results were disastrous. That was also the reason why I so systematically promoted the depoliticization of ministries.


You mentioned Otakar Motejl. Did things work differently during his times

It was a different world. There were really strong individuals and they played for the team. He was one of the greatest personalities this country’s had, with a natural authority based on amazing knowledge and multiplied readiness to listen to opinions of others. And on the top of that he had irresistible nobility and a sense of humour. I was very impressed when we had perhaps a one-metre long file for Ombudsman's inquiry, Otakar Motejl went through it and wrote a message to us lawyers: "The mountain in labour gave birth to a mouse." He would often say that we shouldn’t be drafting a file, we should be solving the problem instead. Twenty years of legal practice have shown me what he’d known a long time ago, how difficult it is in the real world not to compile files but rather solve the problems. We have millions of mice running around the country, which were born from metre or ten metre files. We happen to solve real problems or concerns of people more as a coincidence. I was strongly influenced by two gentlemen: my amazing grandfather and Otakar Motejl.


What was your grandfather’s legacy for you?

Some sort of intransigence associated with unworldliness. As a teenager, of course, I was very upset about a lot of things and injustices, and he always told me that people are not bad, that people are just unhappy. Today it makes me think of Čapek’s perspective, you can’t change people's character, their true colours just show as time goes.


Do I feel it right that you relate to male role models? We don’t want feminists to come to visit you in the parliament...

In terms of expertise and human qualities, I see no reason to distinguish between women and men. But women are women, men are men. Wearing jeans and a flannel shirt, it doesn't make me a lumberjack. What is the bottom line? Women and men must have the same conditions. The basis for that is that our system ensures, for example, quality kindergartens. In order for a woman to have a choice – so that she can decide whether she wants to take care of children up to the age of five or just two, and so that a man can make the same decision. If this works people can make their lives the way they want. It is also a social problem. Part of the society looks down on women who do not have children. Some, in turn, ridicule families with more children for being medieval-like. We should be more respectful.


How has politics changed you?

I'm more pragmatic and probably more cynical. The main thing is not to succumb. One has to make real effort not to get bogged down in life in the aquarium of Sněmovní street at Malá Strana. That's why I basically always take train from Brno to Prague to talk to common people. I go to schools, I meet teachers, headmasters, pupils and students, I help in the counselling centre for debtors, I try to talk as much as possible with self-employed people and single women…


In many countries, traditional left-wing parties are vanishing. It is no different in Czechia either. Didn't you board the wrong ship five years ago?

I got on the only one that felt natural. Just because I joined Social Democracy in September 2015 does not mean that I have not always been a Social Democrat. I was. As I entered the party, it was clear to me that we were heading for stormy waters. Everyone who has analysed the development of election results since Jiří Paroubek's win-win must have seen this.


Does social democracy have a future? In our country, in Europe?

I believe it has. We must adapt to the new situation: competition from neo-Marxist and alternative movements as well as modernized communist parties, a gradual shrinking of the working-class electorate, we must regain the support of self-employed and small entrepreneurs and positions in the middle class of teachers and doctors. The retreat is due to programmatic confusion, uncertainty about how to stand up to a globalized world, how to find a clear ideological orientation in it, how to maintain a liberal and free-spirited direction in politics at a time when more and more charismatic people are taking the side of simple power solutions.


How can social democracy win voters?

Principledness and courage. Under the pressure of the right and often in variously disguised or directly open large coalitions with right-wing parties, social democracies have lost their identity. They tried to replace it with more radical programmes, but the real political work was full of dubious and incomprehensible compromises. The voter with common sense saw the contradiction of words and actions.


Let's look to the future - how does the CSSD stand in it?

Good, because the ideas are on our side. We bring emphasis on a modern tax system, reflecting the economic reality of the 21st century. We say that wealth is being transferred to a narrow group, that this wealth is being created by a number of very unproductive activities of a speculative nature, that economic cooperation has lost its national character, that huge profits are generated by electronic activities that we cannot tax. We hear the cry that we are neo-Marxists, crypto-communists. We used to get lured into being defensive. We're changing that.


As if you are ashamed of your social democratic politics…

We were never ashamed. But we have learned to tell the truth that a progressive tax, a tax on financial transactions, a tax on speculation, are all rational and socially correct responses to economic development. Yet, the solution is not killing the economic growth and making everyone poorer.


Is traditional social democratic liberalism still alive?

Totally. Natural rights, freedom, clearly defined boundaries between cans and can'ts and between musts and mustn’ts, and above all the rule of law - all this is social liberalism. Or leftism if you want. Being an open-left liberal today is sometimes quite difficult in an environment that reacts to liberalism in a fascist way.


When will the CSSD have a prime minister again?

When the time is right and we will be ready.


That is an evasive answer.

By no means. This is an answer respecting the common sense of the voter. When they come to the conclusion that we have the right recipes and the ability to enforce them, then they will give us confidence and we will have a prime minister. I don't know when it will be, but it will happen. The ideology of the right has led to the enormous social and economic imbalance we are seeing. It can't solve something it’s caused.


And how does Kateřina Valachová see Kateřina Valachová in the coming years?

I have a lot of things to do, I'm not afraid of getting bored at all. Our legal system for debt recovery has improved in recent years, but my personal list of issues that need to be resolved is still very long. Education funding has also improved a bit, but we are a long way from five percent of GDP. So these are just two topics from the list. Above all, I will be asking my fellow parties and voters how satisfied they are with my work in the Chamber. And then everything else will follow from their answers. I'll be happy if they give me the confidence to catch at least a few more mice born from the mountains of files.



CV BOX

Kateřina Valachová (born on 15th September 1976)

#Graduated from the School of Law of Masaryk University in Brno, where she also taught externally from 2006 to 2014, and received her Doctorate in Constitutional Law, Administrative Law and the Theory of Law.

She is the author of professional publications on the topics of public administration, civil service and construction law.

She worked as a lawyer at the City of Brno, from 2003 to 2012 she worked in the office of the Public Defender of Rights.

In 2013 and 2014 she worked as the Director of the Legislative Department of the Office of the Senate of the Czech Republic, since February 2014 she served as Jiří Dienstbier’s Deputy Minister for Human Rights and Legislation, and in March 2014 she was Vice-Chairwoman of the Legislative Council.

In June 2015, she became Minister of Education, she held the position for two years.

Since October 2017, she has been a member of the Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic for the CSSD, and has been a member of the party since 2015.

She is married and has two daughters.



BOX

Memory of Otakar Motejl

Kateřina Valachová admits that she has been significantly influenced by the first President of the Supreme Court of the Czech Republic and the first Czech Ombudsman, Otakar Motejl. And to this day she can tell a lot of stories about him. "For example, when he formulated ten good state administrations, we sat over it and he just remarked that he won’t live to see good state administration. After a while, he said that neither did I. Of course, I puffed like an old stove, saying we could manage to get there, that we just had to do it quickly and vigorously. He was just smiling. He was right, of course. You don't want to know what I think of this topic after the years of experience with law enforcement..."

reklama

https://www.olifka.cz https://www.olifka.cz https://www.olifka.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků