Rozhovory

Ondřej Novotný: Nesnáším tvrzení, že něco nejde

Publikováno: 26. 9. 2022
Autor: Karel Černý
Foto: Foto archiv Ondřeje Novotného
logo Sdílet článek

Se spoluzakladatelem a spolumajitelem organizace Oktagon MMA Ondřejem Novotným jsem strávil asi hodinu. A musím říct, že už dlouho jsem se nesetkal s člověkem, který je skutečně vášnivě zamilovaný do toho, co dělá, čím se živí. S člověkem, který si klade neskutečně vysoké cíle a je přesvědčený, že jich dosáhne.

Jaké největší akce jsou před vámi?

Na to je několik odpovědí. Největší úkol je zahraniční expanze. Stát se tím, čím už sice možná jsme, ale v ještě daleko větším měřítku. A být skutečně největší evropskou organizací. Doufám, že to nebude znít nabubřele, ale tvrdím, že už v této chvíli jsme jediná organizace, úspěšná ve třech zemích.

Které země to jsou?

Česko, Německo a Slovensko. Vyprodávat tam největší arény nedokáže nikdo jiný z Evropy – a těžko říct, jestli to dokáže UFC. To je globální cíl. Když půjdu hlouběji, na jednotlivé akce, tak mít vyprodané zářijové Brno, kde jdeme poprvé do desetitisícové arény. Pak totéž v říjnu ve Frankfurtu, kde jdeme podruhé do Festhalle, což je legendární, nejstarší eventová hala v Německu. Jako první jsme tam v červnu udělali turnaj MMA, jako první jsme v Německu vyprodali desetitisícovou arénu na MMA. A teď to samé chceme podruhé.

Zaznamenal jsem i nějaké zmínky o Anglii...

Ano, totéž chceme udělat pro Anglii, Irsko a možná Skotsko. Spolupracujeme na tom s Johnem Kavanaghem, manažerem a trenérem legendárního Conora McGregora. Přijel jednou na náš turnaj do Ostravy a říkal mi: „Hele, kolik tam bude lidí? Tak asi dva tisíce, ne?“ A já povídám: „Ty dva tisíce by tam měly být,“ protože jsem si hned uvědomil, že mi hrozně nahrál. Že vůbec netuší, kam přijel, protože speciálně v Ostravě je neskutečné, ďábelské publikum. No, a po turnaji, kde bylo 12 tisíc lidí, za mnou přišel a prohlásil, že to, co viděl, zažil s McGregorem jenom v Las Vegas a teď tady. Byl nadšený, říkal, že jsme vytvořili něco ohromného a že chce být toho součástí. Do budoucna chceme určitě Španělsko a potom asi ještě Francii, Belgii, Holandsko a severské země. V nich je podle mě velký potenciál. Jsou tam bojovníci – Vikingové, mají to v krvi.

Americká UFC se loni výrazně prezentovala ve Spojených arabských emirátech. O tomto regionu neuvažujete?

Uvažujeme, a hodně. Pro nás vidím jako přirozené partnerství Katar, který dělá na poli sportu neuvěřitelné věci. Nejen ve fotbale, o kterém se teď samozřejmě vzhledem k listopadovému světovému šampionátu nejvíc mluví. Pořádají závody motorek, formulí, postavili kvůli tomu noční vyhřívanou trať za neskutečné peníze. My pro ně můžeme být jakousi formulí 1 v MMA, kterou si tam dvakrát ročně vezmou. Užijí si ji, sjede se tam celý svět, bude to sledovat Evropa, přijede kvůli tomu spousta turistů. Přineseme tam nejen ten boj, ale i příběhy, emoce, velkou podívanou. Katar se chce prezentovat v Evropě a samozřejmě chce to nejlepší z ní přivézt k sobě domů. A my na evropské scéně nejlepší jsme. Stali jsme se suverénně největší německou organizací. A jakmile jste v Německu v něčem největší, automaticky se dostanete na mapu všeho. Začali se o nás zajímat lidé z showbyznysu, deník Bild chce být naším partnerem. I proto věříme, že expanze do dalších zemí Evropy a případně vývoz toho světově evropského Oktagonu třeba do Kataru má velkou šanci zaujmout.

Takže byste tam přivezli na klíč postavenou show?

Určitě toho jsme schopni. Lehce nadneseně řečeno – umím si představit cokoli. Jsme schopni za podmínek daleko skromnějších, než mají americké organizace, dělat daleko hezčí turnaje. Vzhledově, příběhově, a tím pádem i zápasově.

V čem to děláte tak moc jinak než ostatní?

Já a Paľo (Pavol Neruda, spoluzakladatel organizace Oktagon MMA – pozn. red.) nejsme na rozdíl od skoro všech organizací na světě staří bojovníci. Jsme vlastně spíš umělci. Paľo je odkojen fotografií, já televizí, filmovým světem. Vidíme to televizně, filmově, příběhově...

Takže umíte udělat i vše okolo, nejen postavit dva lidi do arény...

Přesně tak. Samotný zápas je třešnička na dortu. A ten dort vám postupně servírujeme, vy se do něho zamilujete… Tu třešničku si někdo dá rád, pro jiného, uznávám, je trochu navíc, protože v tom zápase je krev a je to třeba na první zkušenost moc ostré. Ale díky tomu, že mu chutnají předchozí porce toho dortu, nakonec si dá i tu třešničku. Turnaji prostě dáme nadstavbu, obal, story, show, zajímavost, aby se toho lidé chytli, aby je to bavilo. Společně s kolegou, se kterým děláme matchmaking, známe příběhy těch kluků a evropskou mentalitu, zatímco Američané ji neznají a myslí si, že to urvou penězi. Někdy se jim to podaří, někdy ne, ale nikdy tam není ta láska, ten „klubismus“. My oslovujeme už jen svým heslem – že každý z nás je bojovník. S tím se dokáže spojit každý člověk na světě, protože každý s něčím ve svém životě bojujeme. Ať je to máma od rodiny, dělník, manažer velké firmy, každý s něčím zápasí a chce ten svůj boj vyhrát. A to, že dva kluci jdou v aréně do fatálního konfliktu, je pro ně esence toho jejich boje. Projektují do nich své sny, svá trápení… Dokážeme si získat jejich srdce. Vím, že se opakuju, ale nedáváme zdaleka jenom ten samotný boj v aréně, dáváme navíc světla, ohňostroje, show, ale hlavně ty příběhy, emoce, nadšení, slzy. V tom jsme jiní, ojedinělí.

Je vidět, že jste srdcař, ale také velký hračička...

Jsem hračička a člověk, který je postavený na zážitky. Potřebuju ty pocity. A tady mě napadá další spojení s tím Katarem – oni jsou v podstatě také hračičkové. Utrácejí peníze, které by evidentně utrácet nemuseli, jen proto, aby něco překonávali, posouvali, vymýšleli něco nově, vylepšovali, udělali to nejlépe na světě. A to je přesně věc, která mě ohromně baví a oslovuje. Jsem jako malé dítě, které dostalo všechny hračky, které si kdy přálo, a pořád ho baví si s nimi hrát a pořád hledá hračky nové. Baví mě stále něco vymýšlet, posouvat věci na další úrovně. Nesnáším tvrzení, že něco nejde. Pro mě je největší motor dokázat, že to jde. Že kluk z malé Poruby u Ostravy dokáže bavit celý svět svými nápady a neustále je posouvá dál.

Ondřej je nejen spolumajitel Oktagonu a promotér, ale i výborný moderátor, což prokázal nejen v několika televizích, ale i v aréně.

Ondřej Novotný (narodil se 14. června 1977 v Ostravě) je spoluzakladatel a spolumajitel organizace Oktagon MMA, promotér, moderátor.

Vystudoval hotelovou školu a Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Stihl mnoho zaměstnání v různých oborech. Byl např. kuchař, barman, majitel restaurace, finanční manažer, obchodní ředitel pojišťovny, komentátor a vedoucí redakce  Eurosportu, působil v TV NOVA a O2 TV sport, byl moderátorem reality show Survivor.

Z prvního vztahu s extraligovou volejbalistkou Lucií Švarcovou má dceru Trinity (22). Nyní je sedmým rokem ženatý s vítězkou České Miss 2006 Renatou Langmannovou a má s ní dceru Medu (2).

Kromě Oktagonu ho zajímá obecně sport, cestování, má rád dobré jídlo a je milovníkem dobrodružství, vlastní i pilotní průkaz.

Naše dítě

Na Ondřejovi je vidět, že svůj Oktagon opravdu miluje. Dokáže si vůbec představit, že by s ním přestal? „To určitě ne,“ říká jednoznačně. „Není to pro mě o penězích, jde o překonávání možného. Opravdu si neumím představit, že by pro mě ten náš Oktagon přestal být zajímavý. Jednou jsme se s Paľem bavili, kolik peněz je dost, abychom to třeba prodali. Jestli kdyby nám dal každému někdo třeba miliardu, stálo by to za to. A říkám, že určitě ne. Tohle je naše dítě, jsme jeho rodiče a ještě zdaleka není podle nás připravené na to, aby opustilo rodičovské lůno. A nemyslím, že vůbec někdy připravené bude…“ (směje se)

reklama

https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků