Letos to bude patnáct let, co je Česká republika součástí Evropské unie. Čas vážně letí. Vstup naší země do tohoto společenství byl logickým a správným krokem, který nebývale prospěl české ekonomice, růstu životní úrovně obyvatel i rozvoji společnosti jako takové. To jsou neoddiskutovatelná fakta. Stále ale máme co zlepšovat.
Žijeme ve stabilním prostoru, kde přes sedm desítek let neproběhl rozsáhlejší válečný konflikt. Natolik jsme tomu přivykli, že už si často ani neuvědomujeme, jak někdejší spory a soupeření jednotlivých států, přinášející násilí, zabíjení a zmar, nahradila vzájemná diskuze, spolupráce a snaha o společný rozvoj.
Odpůrci nemají pravdu
Evropská unie dnes ale prochází nadmíru složitým obdobím, které u části veřejnosti vyústilo v krizi důvěry. Brexit, migrační krize, nárůst skepse vůči smyslu evropského projektu, některá rozhodnutí, která vypadají, jako by byla odtržená od života běžných lidí... To vše jsou problémy, kterým Unie reálně čelí, a bylo by chybou zavírat před nimi oči. Jsme to my, kdo má v rukou moc tyto neduhy odstranit. Různí křiklouni a zarytí odpůrci Unie, kteří si honí laciné politické body tvrzeními, jak se v Bruselu rozhoduje „o nás bez nás“, nemají pravdu. Je jen třeba, abychom u společného stolu aktivně přicházeli s vlastními řešeními. A také doma dostatečně vysvětlovali, co nám členství v Unii přináší.
Občané mi dali možnost zastupovat posledních pět let Českou republiku v Evropském parlamentu. A stejně tak jsem dostal důvěru starostů 1800 českých a moravských obcí, abych hájil jejich zájmy coby předseda Sdružení místních samospráv ČR. Vážím si toho a jsem za toto spojení mimořádně vděčný. Díky tomu vnímám velmi intenzivně potřeby našich obcí a měst i komplikace, se kterými se potýkají. Velká politika, ať už v Praze, Bruselu nebo Štrasburku, bývá těmto skutečnostem často příliš vzdálena. Všichni občané, od velkoměst až po tu nejmenší vesnici, si přitom zaslouží evropskou kvalitu života.
Odstranění nepoměrů
Přestože je Evropská unie jednou z nejbohatších částí světa, existují mezi jejími členskými státy a jednotlivými regiony stále nápadné rozdíly. I proto mě těší, že se mi coby europoslanci podařilo obhájit například významnou roli kohezní politiky – politiky soudržnosti v evropském rozpočtu na rok 2018, když se rozhodovalo o možnosti jejího krácení. Je to právě politika soudržnosti, díky níž je v EU prosazován princip solidarity, a to jak ke stávajícím, tak k přistupujícím členům. Podle mého názoru je jedním z důležitých úkolů našeho společenství nejen zamezovat vzniku a zvětšování těchto nepoměrů, ale snažit se je naopak odstraňovat. To je i můj cíl a závazek do budoucna.
Kohezní politika a čerpání financí z evropských fondů jsou příkladem toho, jak složité to někdy dobré myšlenky z evropské dílny v očích veřejnosti mají. Už jen ten název „kohezní politika“ – kdo takto mluví? Rozhodně nepomohly ani četné skandály, které se u nás ve spojitosti s čerpáním z fondů v minulosti děly. A když se budete bavit se starosty nebo drobnými podnikateli, zjistíte, že pro řadu z nich je administrativa spojená s přidělením dotace za hranicí jejich kapacit. To všechno jsou fakta. Situace ale není tak černá, jak by se mohlo zdát. Představme si pod kohezní politikou spíše desetitisíce projektů, které reálně zlepšily životy lidí, ať už mířily na oblast infrastruktury, školství, zdravotnictví, sociálních služeb, technologických inovací nebo udržitelného přístupu k životnímu prostředí. V podstatě v každé obci SMS ČR a mnoha dalších se takové projekty s evropskou podporou uskutečnily, jiné čekají na realizaci. A nejen obce jsou čím dál zkušenější v tom, jak dotace do budoucna efektivně čerpat.
Budoucnost je v EU
V programu, se kterým kandiduje naše proevropská koalice do květnových eurovoleb, hraje využití potenciálu evropských fondů pro Česko zásadní roli. Souvisí s tím nejen podpora obcí, ale i podpora pro malé a střední podniky, inovativní technologie nebo pro zemědělce, kteří hospodaří se skutečným respektem k půdě a krajině. Na stejně důležitou úroveň pak klademe témata, jako jsou bezpečnost občanů, ochrana životního prostředí nebo rozpočtová kázeň členských zemí.
Úspěšná budoucnost České republiky je spojena se členstvím ve fungující EU. Nevěřte těm, kdo halasí pro vystoupení ČR z Unie. Chaos, který takové rozhodnutí může vyvolat, momentálně sledujeme ve Velké Británii. Místo toho kriticky upozorňujme na problémy a aktivně je řešme. Až bude končit příští volební období do Evropského parlamentu, budeme členy už 20 let. Je načase, abychom měli identifikované své zájmy v Unii a v jejích orgánech nás zastupovali zkušení odborníci, abychom využili všechny možnosti pro rozvoj Česka. Zní to jako klišé, ale naším cílem je skutečně předat svým dětem jednou zemi, ve které se bude dobře žít. A ve které budeme mít možnosti vést kvalitní život na evropské úrovni v každé obci, od „Aše po Jablunkov“.
CV
Stanislav Polčák (narodil se 21. února 1980 ve Slavičíně) je právník, vysokoškolský pedagog a politik, v letech 2010−2014 poslanec Parlamentu České republiky a od roku 2014 poslanec Evropského parlamentu. Je také předsedou Sdružení místních samospráv ČR.
V roce 2003 získal magisterský titul na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2004 získal doktorát práv na katedře Správního práva, obor Veřejné právo. V roce 2007 složil advokátní zkoušky. V letech 2000−2003 zároveň studoval Katolickou teologickou fakultu UK.
Od roku 2002 byl místostarostou obce Vysoké Pole, rok také působil jako člen expertní komise Úřadu vlády ČR pro otázky EU (2005−2006). Od roku 2008 je členem STAN (zde byl v pozdějších letech místopředsedou i 1. místopředsedou), na jeho kandidátce uspěl v roce 2010 v parlamentních volbách a stal se poslancem. V dalších volbách svůj mandát obhájil. Ve sněmovně byl předsedou výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj PSP ČR a poté předsedou ústavněprávního výboru. V roce 2014 uspěl ve volbách do Evropského parlamentu. Vzhledem k neslučitelnosti funkcí na mandát poslance PSP ČR rezignoval.
reklama
