Ceny elektřiny i plynu rapidně stoupají, procházejí každodenními velkými výkyvy a nemálo odborníků se shoduje, že letošní zima nebude pro průmysl i domácnosti vůbec jednoduchá. A v této situaci jsem si šel povídat s předsedou představenstva Pražské plynárenské.
Jak se žije šéfovi Pražské plynárenské, když asi nelze predikovat vývoj na trhu s plynem i elektřinou?
Myslím, že to celkově utužilo nejen moji, ale i firemní morálku, soudržnost společnosti. Když letos na jaře zahájilo Rusko válku na Ukrajině a přišly první cenové výkyvy, byla to velká nejistota. Ovšem teď už je ta nejistota tak stabilní, že se z ní skoro stala jistota. Máme takovou jistotu v nejistotě, a vlastně už to bereme jako součást pravidelného života. Samozřejmě sledujeme výkyvy cen, jestli je, či není vypnutý Nord Stream, ale to se stává tak často, že nás to už ani nepřekvapuje. I trhy už trochu otupují. Nám samozřejmě hodně pomohlo, že hlavní město Praha nám jako náš akcionář poskytlo šest miliard na financování a jsme tak finančně stabilní. Takže cenové výkyvy bereme už jako nějaký rituál, ale na druhou stranu neřešíme existenční věci. Samozřejmě se připravujeme i na nejhorší scénář – že plyn skutečně zcela přestane téct. A připravuje se celá Evropa. Ale díky tomu, že zásobníky jsou naplněné, jsme na tu situaci technicky připraveni.
Takže letošní zima by měla být v pohodě?
Víte, není to otázka toho, jestli plyn fyzicky bude nebo nebude. Já myslím, že fyzicky bude. Ale může se stát, že za takovou cenu, že si ho nebude moci dovolit průmysl, a i když třeba pro domácnosti bude nějak dotovaný, stejně budou mít problém. My jako dodavatel plyn máme a budeme ho dodávat. Ale cena je ve hvězdách.
Na jak dlouho dopředu vlastně nakupujete?
Primárně na tři až pět let. Takže rok 2023 máme uzavřený, i velkou část 2024 a něco na rok 2025. Samozřejmě nenakupujeme za ceny, které jsou teď na burze. I když je pravda, že například výkyvy počasí nás donutí občas na té burze něco dokoupit. Naše cena je nicméně určitý průměr historických nákupních cen. To znamená, že dřív nebo později cenová hladina, která je na burze v tuto chvíli, tak nějak „dovzlíná“ i k zákazníkům.
Jak je možné, že cena elektřiny je jeden den přes 1000 eur za MWh a druhý den skoro o polovinu nižší? Je to ještě normální chování trhu?
Osobně soudím, že trhy jsou teď hodně přecitlivělé na jakoukoliv informaci. Ta vysoká cena elektřiny je, bohužel, dána souhrou více faktorů. Jedním z nich je ten tekoucí-netekoucí plyn z Ruska, druhým pak, že nefunguje polovina francouzských jaderných elektráren. A k tomu si připočtěte relativně velké sucho. To znamená vysoké náklady a zároveň je potřeba velká plynová výroba, aby nahradila zmíněné francouzské elektrárny. Někdo si řekne, že by nás nemusely zajímat, ale tady jde o určitou konektivitu, propojení v rámci Evropy. Když my máme problém s plynem, pomohou němečtí dodavatelé, i když ho sami mají méně. Jde o jakousi vzájemnou solidaritu. A když jsem mluvil o přecitlivělosti na informace, tak například zpráva o tom, že Francouzi nestihnou opravit elektrárny do zimy, okamžitě vyvolala cenové výkyvy. Jindy byl plyn jeden týden za 320 eur a další za 250 jenom proto, že se řeklo, že se část oddělí pro plynové elektrárny. Trhy jsou prostě obrovsky náchylné na informace různého směru. A elektřina je na tom hůř, protože tím, že se nedá skladovat, je daleko složitější balancovat nabídku a poptávku.
Teď Evropa jedná o zastropování cen...
Tady platí, že ďábel je schován v detailu. Říct, že se zastropují ceny, je jedna věc. Ale jaké ceny, čeho, pro koho? Dokud neuvidím detail, tedy jak to bude fungovat, přijde mi to spíš jako určitá hra nervů. Nicméně je to přesně typ prohlášení, které rozkývá trh.
Je vůbec šance se úplně obejít bez ruského plynu? A pokud ano, v jakém horizontu?
V horizontu letošní topné sezóny velmi těžko. Pouze při hodně úsporném režimu a relativně teplé zimě – počasí v tom hraje velikou roli. Pak to bude bolet, ale dá se to. Ovšem myslím, že v horizontu dvou či tří let to je určitě řešitelné.
A co dodávky ze zemí Perského zálivu? Jednalo se například s Katarem...
Určitě je to cesta. Jsou vlastně dva velké zdroje LNG. Jedním jsou Spojené státy a druhým Katar alias Blízký východ. LNG je relativně jednoduše transportovatelné a limit není ani tak v jeho objemu, jako v kapacitách přístavů. V momentě, kdy se otevřou nějaké regasifikační jednotky, i ta cenová hysterie trochu opadne.
A pokud by se tohle domluvilo, za jak dlouho se to dá uskutečnit?
Jsme limitováni zmíněnými regasifikačními jednotkami, ale ty docela rychle rostou. My jsme se už také na regasifikační kapacity poptávali, zatím mají malý objem. ČEZ už má nějakou kapacitu zarezervovanou, i ostatní velcí dodavatelé a obchodníci s plynem je nabízejí. Takže podle mě je to v nějakých menších objemech relativně rychlá věc. Němci zhruba v horizontu půl roku plánují postavit čtyři u nich a věřím, že se budou otevírat i další. Myslím, že do roka jich tady může být relativně hodně.
V ČEZ jste byl ředitelem útvaru obnovitelných zdrojů. Nedostává celý Green Deal současnou situací dost na frak?
Jsem, řekněme, ve fanklubu zelené energie. Má obrovskou výhodu, a to nulové variabilní náklady. Nevýhoda ale je, že v zimě v zásadě nic z toho nefunguje, takže musíte mít nějakou záložní fosilní kapacitu. Třeba výhodou Německa je, že má v Severním moři větrné elektrárny s opravdu vysokým kapacitním faktorem, takže vyrábějí téměř nepřetržitě. Ale zase nemají transportní kapacitu na německý jih. Takže je to složité a jde o běh na dlouhou trať. Přesto si myslím, že by každá střecha v Česku, pokud není zastíněná, měla mít fotovoltaickou elektrárnu.
Nejdete tím proti vlastní firmě? Čím víc bude fotovoltaiky, tím méně budou lidé brát plyn a tím méně vás budou potřebovat...
Tak to sice možná vypadá, na druhou stranu – my jim chceme ty fotovoltaiky prodávat, instalovat, poskytovat. A plánujeme „ozeleňovat“ centrální zásobování teplem, dělat například velká tepelná čerpadla, takže měníme strukturu našich produktů. Spotřeba plynu bude samozřejmě časem klesat, na druhou stranu budeme poskytovat jiné služby. Nově rosteme v biometanu, takže budeme nabízet náhradu za zemní plyn, bavíme se o vodíku... A navíc jsem přesvědčený, že v momentu, kdy se situace s ruským plynem uklidní, tedy ve chvíli, kdy Evropa najde alternativní dodávky LNG, ten plyn tady s námi prostě nadále bude. Je to médium, které je rozvedeno po Praze, a když budou spolehlivé dodávky, jde o optimální kompromis mezi uhlíkovou stopou a spolehlivou výhřevností.
Martin Pacovský (49) je předsedou představenstva společnosti Pražská plynárenská, a. s.
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, titul MBA získal na Rochester Institute of Technology.
Jako risk manager pracoval pro VC fond Inven Capital se zaměřením na čisté technologie. Předsedou představenstva Pražské plynárenské je od ledna 2021. Není to jeho první angažmá v energetické firmě, dlouhá léta pracoval pro společnost ČEZ.
Spoluvlastní také dva malé pivovary v Jarošově a ve Znojmě.
Je ženatý, má dvě děti.
„Spotřeba plynu bude samozřejmě časem klesat, na druhou stranu budeme poskytovat jiné služby,“ říká Martin Pacovský.
Pivovary
Martin Pacovský pracoval 15 let na vysokém manažerském postu ve skupině ČEZ. Pak odešel a s kamarádem rozjeli dva pivovary. Říkal, že už prostě potřeboval změnu. Odpočinul si tam? „Upřímně, ano,“ říká bez váhání. „Je to úplně jiný typ podnikání, navíc mě na tom hodně baví ta řemeslná část. Mám ohromný respekt k lidem, kteří umí uvařit skutečně dobré pivo. Není to o nějakém technokratickém přístupu typu: Dejte tam A plus B a vyjde vám z toho dobré pivo. Je to mnohem víc srdcová záležitost, energetika je proti tomu dost odosobněná věc. A do energetického kolotoče jsem se vrátil, protože jsem prostě chtěl. Pražská plynárenská je skvělá firma a mojí vizí je její posun do moderní éry energetiky.“
reklama
