Není mnoho zemí, o nichž by se dalo bez pochyb říci, že jsou jedněmi z nejdynamičtěji se rozvíjejících, nabízejících mnoho oboustranných příležitostí a ještě příznivě nakloněných České republice. Jako příklad se dá jmenovat Stát Katar. Hodně o něm ví Martin Horák, mj. poradce Obchodní komory pro státy GCC, který se investicemi a podnikatelskými možnostmi v souvislosti s tímto státem zabývá.
Jak jste se vlastně dostal ke Kataru?
Shoda okolností. Mezi mé velké koníčky obecně patří cestování. No, a jestli jsem byl někde ve světě snad víc než třicetkrát, je to Dubaj. Pravda, jako prostý rekreant. Nicméně jsem ten svět poznával a fascinoval mě jeho rozvoj a neuvěřitelné možnosti v oblasti technologií. A někdy loni na jaře jsem byl osloven prezidentem Obchodní komory pro státy GCC Peterem Závodským, zda bych neměl zájem stát se poradcem komory pro ekonomiku, investice a bezpečnostní otázky. S Peterem se už delší dobu znám, vím, že se oblasti Perského zálivu věnuje už hodně let, vybudoval si tam osobní přátelské vztahy na opravdu vysoké úrovni a zástupci těch států si cení jeho přístupu.
Co bylo prvním velkým úkolem?
Opravdu hodně úsilí jsme věnovali dotažení první základní oboustranné smlouvy mezi Státem Katar a Českou republikou, což je dohoda o zamezení dvojího zdanění. A nyní se může rozvíjet fáze číslo dvě, a sice jak vzájemné diplomatické vztahy obohatit o vztahy obchodní. Bude potřeba finalizovat smlouvu o ochraně investic, ale už během té doby se může rozbíhat vzájemná spolupráce. V tuto chvíli jsme v předběžných diskusích, obecně si mapujeme terén. A katarská strana zatím říká „jasně, udělejme zadost protokolárním záležitostem, a pak se budeme bavit konkrétně“. Pro zajištění silné pozice Kataru v ČR komunikujeme oficiálně i s představiteli České republiky, například s ministerstvem zahraničních věcí, ministerstvem financí či ministerstvem vnitra.
Pro Česko tedy může být zájem Kataru hodně zajímavý…
Velice. Vezměte si jiné státy – např. v Německu Katar investuje 45 miliard eur ročně, v Británii 50 miliard. Ano, jsou to vyspělé ekonomiky, ale také mají jiný přístup. Zatímco třeba německá vláda tam posílá devatenáct návštěv ročně na minimálně ministerské úrovni, jak je to u nás? Jednou za rok na pár hodin... Přitom Katar, nejbohatší stát na světě, je skutečně ochoten a schopen pustit do ekonomiky velmi zajímavé investice. A s námi to myslí opravdu vážně. Jasně, nejsme velmoc střední Evropy, ale jsme strategicky umístěni a máme věci, které jsou pro arabský svět zajímavé.
Které to jsou?
Například historické památky. Naše hrady a zámky jsou pro ně neuvěřitelná věc. Když se bavíte s oficiálními zástupci Kataru, kteří alespoň jednou navštívili Prahu, jsou uneseni její krásou a fascinováni historií té které části či památky. Což není divu, když si uvědomíte, že před nějakými 45, 50 lety byl na mnoha místech Perského zálivu prakticky jen písek. Potom generálně – ale to je na celém světě – ho zajímají investice do velkých strategických podniků, ať už z oblasti financí, energetiky nebo třeba automobilového průmyslu. A samozřejmě, v případě naší země, lázeňství. Kdyby to šlo, tak by nejraději naše lázně naložili a komplet převezli k sobě. (směje se)
Takže tady začnou skupovat celé lázně?
Ne. Obecně platí, že do společností investičně vstupují nějakým podílem, nikdy to není o tom, že by je koupili celé. Mají zájem, aby dál pokračoval lokální management. Ale mají naprosto jasné rozvojové plány a aktivity, daný subjekt či společnost stoprocentně chtějí rozvíjet.
Mluvíme o investicích Kataru v Česku. Působíte i opačným směrem?
Samozřejmě. Komora vlastně vznikla na základě toho, že podnikatelské subjekty měly zájem dostat se na katarský trh. A možnosti jsou, protože Katar se velice dynamicky rozvíjí a i nadále rozvíjet bude. Chce být naprostou špičkou a zájem mají firmy z celého světa. A protože Katařané jsou schopni si zaplatit to nejlepší, také to nejlepší chtějí. I v souvislosti s mistrovstvím světa ve fotbale na podzim příštího roku tam jsou a budou obrovské investice do výstavby či infrastruktury. A v některých oblastech jsou naše firmy ve světové špičce. Namátkou třeba tramvajová i jiná doprava a výstavba tratí. Logistika obecně je další téma, které je enormně zajímá. Tímto tempem rozvoje infrastruktury, které je neskutečné, bude Katar brzy ještě silnějším hráčem Arabského poloostrova.
Takže když Katar má určitý projekt a vy víte, že jsou u nás firmy, které jsou schopné ho zvládnout, oslovíte je?
Ano, a stejně tak nás oslovují a mohou oslovovat samotné firmy. Mimochodem, až nás překvapilo, jak dobře zmíněné firmy reagují. Základním předpokladem úspěchu českých firem v Kataru je samozřejmě lokální znalost a vybudované kontakty. To je vklad, který může Obchodní komora pro státy GCC nabídnout. Česko má v Kataru dobrý zvuk, cení si nás, že jsme historicky šikovní, což dokazujeme už po staletí. Vědí, že jsme vždy měli např. dobré strojírenství, ale katarská strana dobře mapuje i náš český potenciál třeba v oblasti umělé inteligence.
Osobně bych tipoval, že Katar naopak o Česku moc neslyšel...
Omyl! Skutečně jsme na mnoha jednáních, která jsme v Kataru vedli na vládních úrovních, například s ministerstvem zahraničních věcí, opakované slýchali, že o Česko mají zájem a rádi by nějaký „partnership“. Že už nějaká spolupráce probíhá, nám uvedli na konkrétním příkladu – v Dauhá je vybudován obří komplex sportovní akademie, kde jsou sportovci nejrůznějšího věku, od nejmenších dětí až po dospělé. Mají veškerou péči, vzdělání, součástí sportoviště je klinika, v jejímž rámci je i fyzioterapie. Pro každou oblast výchovy a rozvoje sportovců si Katařané vybrali ze světa ty nejlepší – a právě tam působí čeští fyzioterapeuti. Tato klinika zaměstnává 800 lidí dvaapadesáti národností! Kataru jde skutečně vždy o věc.
Rozvíjí se Katar pouze výstavbou, technologiemi a podobně, nebo i jinak, dalo by se říci „nemateriálně“?
Rozhodně ano. Investuje hodně peněz a energie třeba do většího zapojení žen ve veřejném životě, což je věc v arabském světě značně netypická. Mají tři členky vlády, i my jsme na jednom z jednání byli přijati náměstkyní ministerstva zahraničních věcí. Udržují také partnerství s opravdu světovými univerzitami. A například na Georgetown University ve Washingtonu je katedra zabývající se úlohou žen v politice a v byznysu, kterou pomáhal etablovat právě Stát Katar. Z toho je vidět, že i tuto oblast vnímá velice vážně.
Pokud jde o byznys, jak se s Katařany jedná?
Víte, já jsem typ, který když se s vámi na něčem domluví, podáme si ruku a pro mne je to svaté. A právě tohle platí v Kataru, ale i obecně v arabském světě. Funguje to tam monarchisticky, a pokud patřičná osoba řekne, že něco takto bude, automaticky to pak projde celým systémem a nikdo si nedovolí to měnit. Např. v jiném asijském obchodu se neustále musíte ubezpečovat a potvrzovat, že dohodnuté věci platí, a ještě těsně před podpisem samotné smlouvy se může stát, že partner něco změní či upraví. To tady není. Samozřejmě, že pokud tam budete ve velkém investovat, jsou zapotřebí smlouvy, ale celé to funguje přeci jen na jiné bázi. Domluvíte se a platí to. Tečka.
Dávají hodně na osobní setkání?
Arabský svět je jednoznačně hodně založený na osobních kontaktech. Pokud jste zvyklý někomu poslat mail a očekáváte rychlou reakci, tady toto funguje až po dlouhé době, kdy už se navzájem znáte. Hodně dbají na to, o jakého člověka jde, chtějí ho osobně vidět, víc ho poznat. Když tam jen elektronicky pošlete nějakou nabídku, s velikou pravděpodobností skončí v písku.
Ta osobní jednání asi také budou jiná, než jsme zvyklí u nás...
Myslíte styl, kdy se potkáte v zasedačce, rozloží se dokumenty a jedná se? Tak to máte pravdu. Sejdete se několikrát, než se dostanete k tématu. Proberete kulturu, ekonomické zřízení a další věci, a možná třetí či čtvrtý večer se dostanete k byznysovým tématům a až potom ke konkrétnímu jednání. Ale je to vřelé a osobní, zejména pokud jste vnímán jako někdo, kdo pro tu zemi už něco udělal.
Častokrát zmiňujete ohromující technologie, které jsou v Kataru k vidění. Co konkrétního například?
Zmínil jsem už světový šampionát v kopané, který bude na osmi nových stadionech. V roce 2019 jsem na jednom podobném byl při atletickém mistrovství světa. Byli jsme na otevřeném, ale klimatizovaném stadionu! Venku čtyřicet nad nulou, ale uvnitř 22 stupňů. A vrcholem byla klimatizovaná ulice. Několikasetmetrový úsek, součást velkého obchodního mallu, jdete, nad sebou otevřené nebe, venku vedro, ale procházíte příjemnou oázou. Technologicky neskutečně vymyšlené.
To mistrovství ve fotbale asi bude velkou přehlídkou, nejen sportu...
Určitě. Všechno k němu teď směřují. Ale zmíním souvislost s něčím jiným, o co se hodně zasazujeme. Doufejme, že už v té době nebudeme řešit žádný covid a na šampionát zavítají statisíce fanoušků, i z Česka. A teď si představte, že třeba ztratíte pas. Ambasádu pro tuto oblast máte v Kuvajtu, kam se ale nedostanete. Proto jsme se na posledních jednáních velmi zasazovali o to, aby během šampionátu bylo v Kataru otevřené alespoň nějaké detašované pracoviště – např. konzulát. Hovořili jsme o tom s tehdy končícím velvyslancem Martinem Dvořákem i se zástupci katarské strany a všichni by to uvítali. Jsem rád, že se to podařilo – Česká republika bude mít od ledna příštího roku oficiální zastoupení v katarském Dauhá. V souvislosti s tím, že u nás byl nedávno jmenován katarský velvyslanec, se dá očekávat i reciprocita z katarské strany v Praze.
Asi je ale trochu problém o tom jednat krátce před volbami, když nevíte, kdo usedne na která ministerská křesla...
Bezpochyby. Ale ku prospěchu oboustranných vztahů je už fakt, že někteří současní představitelé si to vzali za své a chtějí minimálně dotáhnout ty smlouvy. Zahraniční politika je vždy záležitostí ministerstva zahraničních věcí, premiéra a prezidenta republiky. Logicky si tedy musíme počkat na výsledky povolebních vyjednávání. Neočekávám ale jakoukoli zásadní změnu ve směřování našich diplomatických a obchodních vztahů s Katarem.
Když do Kataru nastoupí třeba v rámci nějakého kontraktu čeští pracovníci, kteří to prostředí vůbec neznají, na co se mají nejvíc připravit?
O jiném způsobu jednání jsme už mluvili. Pak je to rozhodně podnebí – často horko a vlhko jako v prádelně. Třeba v srpnu bych do Kataru na delší dobu asi jet nechtěl. Bouře, která by zchladila ovzduší, se tam nedočkáte. Maximálně bouře písečné, a ta vás fakt neosvěží… (směje se) A potom samozřejmě musíte mít na paměti, že i když je Katar pokrokový a chystají se tam i první volby, pořád je to stát, ve kterém je islám státním náboženstvím. A ačkoliv dává Katar sám do popředí ženské otázky, islám je prostě postavený maskulinně a projevy přílišných citů na veřejnosti jsou zapovězeny. Ale rozhodně na vás nikdo nebude hnát policii za to, že políbíte manželku. Tedy pokud ten polibek nebude trvat třeba pět a více minut. (směje se)
Klíčový je teď pro vás Katar. Hodláte záběr rozšiřovat i do dalších zemí Perského zálivu?
Nechci prozrazovat, co budou naše další kroky, ale v názvu obchodní komory je „pro státy GCC“, takže rozhodně nás zajímá celá oblast Perského zálivu.
Jsou si ty země hodně podobné, nebo má každá svá specifika?
Každá má specifika, každá má nějakou kulturní odlišnost od České republiky, a v každé mají nějakou historickou zkušenost s Českem. Někde je to významně lepší, jinde méně, ale asi v žádné zemi Zálivu to není dramaticky špatné. Katar je teď na vzestupu a jeho současní vládci chtějí udělat maximum pro to, aby byli vzorem, aby byli na piedestalu Perského zálivu. Bahrajn je v uvozovkách trochu evropštější, otevřenější, Omán naopak tradičnější, náboženštější, některé věci tam budou trvat déle.
Naučil jste se alespoň trochu arabsky?
Kromě klasických pozdravů nic. Ale když se mě moje sedmnáctiletá dcera, která je výborná na jazyky a má perfektní němčinu a angličtinu, zeptala, který z jazyků ještě zvolit pro další studium, doporučil jsem jí právě arabštinu. Doufám, že se pak od ní něco přiučím.
Domluví se člověk jednou arabštinou ve všech arabských zemích?
Ano. Je to v podstatě něco jako britská, americká nebo třeba australská angličtina, či např. sever a jih Německa. Jsou tam rozdíly a nuance, ale ve finále se domluvíte.
Martin Horák (narodil se 27. března 1974 v Kyjově) je poradce Obchodní komory pro sáty GCC, člen představenstva Conntis, a. s., a Pojišťovacího makléřství INPOl, a. s.
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. V letech 1999 až 2002 pracoval jako ředitel marketingové komunikace v Českém Telecomu, poté následující tři roky jako viceprezident marketingu a komunikace v T-Mobile.
Po následném působení v několika dalších firmách se v roce 2010 stal ekonomickým ředitelem Dopravního podniku hl. m. Prahy. Od konce roku 2011 byl tři roky vrchním ředitelem divize finance v České poště.
Je ženatý, s manželkou Martinou má dvě dcery – Lauru (14) a Alžbětu (17).
Jeho zálibami jsou cestování a sport, především lyžování, florbal, plavání a cyklistika.
Dauhá, hlavní město Kataru.
Stát Katar
Stát Katar je emirát v jihozápadní části Perského zálivu. Na jihu hraničí se Saúdskou Arábií, zbývající část země je obklopena mořem. Západním směrem v sousedství Kataru leží malý ostrovní stát Bahrajn.
V zemi žije cca 2,8 milionu obyvatel, ale jen malá část z nich (něco přes 300 000) má katarské občanství. Ostatní jsou přistěhovalci (bez nároku na občanství a výhody z toho plynoucí).
Má třetí největší zásoby ropy i zemního plynu na světě, díky čemuž je velice bohatou zemí. Podle údajů Mezinárodního měnového fondu z roku 2020 je z hlediska hrubého domácího produktu v paritě kupní síly na obyvatele třetí nejbohatší zemí na světě (za Lichtenštejnskem a Singapurem).
Katar je monarchie, od roku 1825 zde vládne dynastie Ál Thání. Nezávislým státem se stal v roce 1971. Státním náboženstvím je zde islám.
Co je GCC
Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu nebo také Rada pro spolupráci zemí v oblasti Perského zálivu (Cooperation Council for the Arab States of the Gulf, CCASG), známá také jako Rada Perského zálivu či Rada pro spolupráci v Perském zálivu (Persian Gulf Cooperation Council, GCC), je ekonomicko-
-politická unie tvořená šesti arabskými státy, které mají přístup k Perskému zálivu. Členskými státy jsou Kuvajt, Saúdská Arábie, Katar, Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Omán. Vytvořena byla 25. května 1981 v saúdskoarabském Rijádu.
Česká pošta
Martin Horák působil mimo jiné i na postu finančního ředitele České pošty. V roce 2014 odešel, ale o čtyři později se přihlásil do konkurzu na jejího generálního ředitele. Skončil však druhý. „Jediná pozice v České poště, která umožňuje změnu, se jmenuje generální ředitel. A protože tu firmu znám a celou jsem jí prošel, tak mi přišlo jako zajímavá věc, že bych to mohl ovlivnit,“ vysvětluje. „S Českou poštou je potřeba udělat pár věcí: rozřezat ji na dva, tři celky, jako to v minulosti udělaly například České dráhy, zbavit se sídla v centru Prahy, snížit počet zaměstnanců generálního ředitelství... Není tak těžké ji změnit k lepšímu, ovšem je to samozřejmě nepopulární. Myslím ale, že po volbách pro to už nastane vhodný čas.“
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
