Lubomír Zaorálek: Naší největší hodnotou je lidský potenciál

Publikováno: 16. 3. 2024
Autor: Lucie Burdová
Foto: archiv Lubomíra Zaorálka

Sdílet článek

Místopředseda Sociální demokracie Lubomír Zaorálek se ve vysoké politice pohybuje už 34 let. Celý politický život je věrný jediné straně, k sociálním demokratům vstoupil před třiceti lety. Od voleb v roce 2021 ale zažívá něco zcela neobvyklého – jeho strana nemá poprvé v polistopadové éře zastoupení ve sněmovně.

Věříte v brzký návrat Sociální demokracie do politické špičky?
Před námi jsou troje volby – evropské, krajské a parlamentní – a já jsem přesvědčen, že Sociální demokracie má unikátní příležitost komunikovat veřejnosti, jakou je stranou, jaká jsou její hlavní témata a priority. Oproti jiným politickým stranám má navíc jednu podstatnou výhodu a přednost, a tou je její minulost. Kdykoli byla ve vládě, vždy naplňovala sociálnědemokratické principy a svůj program – zasloužila se o to, aby rostly mzdy, dokázala udržet úroveň veřejných služeb, včetně zdravotnictví, školství a dalších. Bohužel, tyto její úspěchy se zdají být optikou dnešní politiky nepodstatné. Žijeme ve světě, kde politika, tak jak jsme ji znali před lety, nefunguje a ustupuje silnějším hráčům. Velké nadnárodní koncerny a různé oligarchické skupiny tak určují hospodářskou politiku státu, včetně daňové, která má dopad na všechny občany. Tento trend se netýká jen naší země, ale celé Evropy – Ursula von der Leyen, Charles Michel nebo Josep Borrell jsou druhořadí evropští politici, kteří nedokážou čelit současnému vývoji světa.

Mohl byste být konkrétnější?
Vezměme si například Zelený úděl pro Evropu. Podotýkám, že není sporu o tom, zda bojovat či nebojovat s klimatickými změnami, ale o tom, jak bojovat. Green Deal v tuto chvíli není projektem sociálním, ale čistě byznysovým, na kterém úspěšně vydělává malá skupina lidí. A běžní občané to nejsou. Například v Německu podle tamních expertů, s nimiž jsem měl možnost mluvit, z tohoto projektu těží asi 10 % nejbohatších lidí. Domnívám se, že takové protežování jedné úzké skupiny obyvatel je neúnosné a po evropských volbách musí doznat změn. Proto je třeba o tom mluvit a proto je to jedno z hlavních témat Sociální demokracie v evropských volbách. Ostatně tento příklad pouze ilustruje, jak se čím dál více rozevírají pomyslné nůžky a zvětšuje rozdíl mezi jednotlivými vrstvami společnosti. Je tady několik vyvolených, kteří jsou součástí jakési elity a jako takoví mají přístup k důležitým informacím, technologiím, finančním tokům, zatímco většinová společnost chudne, stává se marginální a v konečném důsledku fragmentovanou. Tento stav je prakticky neudržitelný, a pokud by jej nedokázala Sociální demokracie pojmenovat, byl by to opravdu její konec.

Evropská unie integruje, vy ale mluvíte spíše o sociální dezintegraci...
Do Evropské unie jsme kdysi vstupovali s cílem konvergovat s bohatšími, vyspělejšími státy. Dnes jsme ale svědky trendu zcela opačného. Pokud se podíváme například na mzdy, pak stejnou mzdu za stejnou práci v rámci Unie mají víceméně pouze evropští komisaři a poslanci. Nejenže se nepodařilo dosáhnout rovnosti, ale dokonce už se o této nerovnosti přestalo mluvit jako o problému, který je třeba řešit. Sociální dezintegrace se tak stala něčím, co je trpěno a o čem se nemluví. O to více se mluví o projektech, jakým je například již zmiňovaný Zelený úděl, kterými se Unie svým občanům spíše odcizuje – nenacházejí v nich nic, co by jim pomohlo v jejich životech. Nejde o to, vzbudit v lidech prostou závist, ale upozornit, že některé projekty nejsou spravedlivé a fér.

Je toto vidění světa atraktivní i pro mladé lidi, dokáže Sociální demokracie oslovit i je?
V poslední době se více pohybuji na vysokých školách a je pro mne překvapením, že i ve věkové skupině dvacet až třicet let je mnoho lidí, pro které sociálnědemokratické ideje nejsou staromódní a přežité. Ba naopak, v důsledku současného dění je pokládají za zajímavé. Pro mnoho z nich je z důvodů, které nedokážu definovat, stávající svět založený na úspěchu, penězích a individualismu méně atraktivní a spíše by preferovali společnost více soudržnější, solidárnější. To, co ještě nedávno vypadalo tak lákavě, být sám za sebe a mít vše ve vlastních rukách, je najednou pryč.

Po voličích Sociální demokracie sahají i jiné strany, například hnutí ANO, je to tak?
Hnutí ANO se nejdříve tvářilo jako středopravicová až pravicová strana, ale v posledních letech se snaží oslovit i ty voliče, kteří se nacházejí na levicové straně politického spektra. S nadsázkou říkám, že ANO si naše voliče pouze půjčilo. Půjčilo proto, že nikdy nepřekročí svůj stín. Nikdy nebude chtít měnit například daňový systém nebo vůbec model, který tu dnes je a ukazuje se být tolik nespravedlivý a posilující sociální nerovnost. Těch věcí, před kterými se hnutí ANO vždy zastaví, je celá řada. Dobře si pamatuji na společnou vládu Sociální demokracie a hnutí ANO a na to, jak nedotknutelná pro ně byla některá témata. A ačkoli se tu zdánlivě odehrává velká bitva mezi ANO a ODS, Andrej Babiš nikdy neskrýval, že si s ODS vždy velmi rozuměl a že by pro něj byla ideálním partnerem do vlády. Takže když já říkám, že je třeba, aby úroveň veřejných služeb zůstala alespoň zachována, ať už mám na mysli dopravu, vzdělání a mnoho dalšího, nečekám, že by něco podobného zaznělo z úst jakéhokoli z představitelů hnutí ANO.

Zmínil jste vzdělání, jak důležité je v dnešní době?
Česká republika nedisponuje žádnými nalezišti ropy nebo nerostných surovin, ze kterých by její občané mohli být po příští generace živi. Naší největší hodnotou je lidský potenciál, což vám potvrdí i leckterý z ekonomů. A my, namísto abychom jej podpořili, ho necháváme upadat. Pokud za svou práci vyděláte málo, nemáte pocit, že vaše práce je důležitá a má hodnotu, pak nejste ani motivovaná ke studiu. Kdybyste věděla, že práce je zaplacená dobře a vyplatí se ji vykonávat, bylo by zřejmé, že studovat je výhodné, protože studiem zvyšujete své možnosti. Práce u nás je ale zatížena vysokými odvody a srážkami, čímž se dostáváme do začarovaného kruhu, který současná politická reprezentace svými kroky jen podporuje. Navíc dává nepokrytě najevo, že všechny náklady, a tím se vracíme na začátek, musí nést střední třída. Právě ta je dnes nejvíce zatížena a také jí nejvíce klesá životní úroveň.

CV BOX
Lubomír Zaorálek (narodil se 6. září 1956 v Ostravě) je místopředseda SOCDEM (dříve ČSSD) a bývalý ministr zahraničí a kultury.
Po studiích na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně (obor filozofie a ekonomie) působil jako dramaturg v Československé televizi Ostrava. V listopadu 1989 spoluzakládal v Ostravě Občanské fórum, za které byl v lednu 1990 kooptován do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Do ČSSD vstoupil v roce 1994, v letech 2009–2018 byl jejím místopředsedou, od června 2023 je místopředsedou Sociální demokracie.
Poslanecký mandát poprvé získal ve volbách v roce 1996, následně jej obhájil v letech 1998, 2002, 2006 a 2010, v období 2002–2006 byl předsedou sněmovny. Od ledna 2014 do prosince 2017 byl ministrem zahraničí, od srpna 2019 do prosince 2021 vedl ministerstvo kultury.
Ovládá angličtinu, ruštinu a němčinu. Je rozvedený, má tři děti, s partnerkou žije v Praze.