Když jí byly dva roky, čekalo Livii Klausovou (tehdy Mištinovou) stěhování v rámci jedné republiky z rodného Slovenska do Česka. O čtyřicet osm let později stál její manžel coby předseda české vlády u rozdělení Československa. A šedesát osm let od svého narození se na Slovensko vrátila jako česká velvyslankyně.
V minulosti jste zmínila, že jmenování velvyslankyní na Slovensku pro vás znamenalo změnu ve smyslu „najednou jsem byla sama za sebe.“ Co dalšího vám služba v diplomacii přinesla?
Byla to jedna z mých nejkrásnějších životních etap a ano, konečně jsem byla sama za sebe. Většina lidí ani netušila, že mám stejné vzdělání jako můj muž. Musela jsem se v sedmdesáti letech znovu hodně učit a poctivě jsem se připravovala na ministerstvu zahraničí. Být velvyslankyní na Slovensku mělo pro mě zvláštní kouzlo. Mohla jsem poznat zemi, kde jsem se narodila, ale žila pouze první dva roky života, a mohla jsem porovnat, v čem jsme si se Slováky podobní a v čem jsme jiní.
Jak důležité je udržovat a rozvíjet vzájemné vztahy? Vnímáte dnes posun oproti období, kdy jste byla velvyslankyní?
Vztahy mezi našimi dvěma národy jsem vždy považovala za mimořádně důležité. Máme společnou historii, dlouhá léta jsme žili společně v jednom státě. Jsme propojeni i osobními přátelskými vazbami, jak rodinnými, tak i profesními a kulturními. Mezi našimi zeměmi po rozdělení Československa panovaly vždy velmi dobré vztahy bez ohledu na to, která politická strana sestavovala vládu v té či oné zemi. Když se podívám na dnešní situaci, vidím, že vztahy se dále opět rozvíjejí. Samozřejmě se proměnil kontext i priority obou zemí, ale základní porozumění a vzájemná úcta zůstávají.
Téměř čtvrtstoletí jste stála po boku svého muže, úspěšného politika a ekonoma, a starala se o jeho zázemí. Na jaké roky z tohoto období vzpomínáte nejvíc?
Celé toto období bylo nesmírně zajímavé, nabité spoustou změn, aktivit, nejen pro mne, ale pro nás všechny. Na co ráda vzpomínám, to jsou lidé, se kterými jsem se setkala při cestách po celé republice. Vzpomínám na návštěvy v krajích, návštěvy různých výrobních podniků, škol, nemocnic, dětských domovů, domovů seniorů, sportovišť, divadel a tak dále. Vzpomínám také na spoustu osobností ze zahraničních návštěv, na prezidenty a premiéry různých zemí, na krále, královny a císaře, ale také na různé osobnosti kulturního a uměleckého života.
Byla politika u Klausů všudypřítomná?
Samozřejmě že politika byla všudypřítomná, byla přítomná i u nás doma, společně jsme rozebírali celou řadu témat. Dominovala témata ekonomická, různé kroky a opatření probíhající transformace ekonomiky.
S manželem jste založili Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových. Za jakými projekty nadace stojí a o jaké je největší zájem?
Nadační fond jsme založili v roce 2003, když se manžel stal prezidentem. Nechtěli jsme jen vozit plyšáky do dětských domovů. Chtěli jsme, aby děti z ústavů měly lepší startovní čáru při vstupu do dospělého života. Projekt se jmenoval Startovné do života. Spočíval v tom, že dítě od čtrnácti let dostalo svého opatrovníka – mohl to být učitel, soused nebo příbuzný. Hledali jsme někoho, kdo by byl jako „přísný rodič“, motivoval dítě ke vzdělání a k jeho dokončení a dohlížel také na jeho bankovní účet. Naše další projekty byly určeny všem sociálně znevýhodněným dětem, nejen dětem z dětských domovů. Poskytujeme měsíční stipendia studentům středních a vysokých škol, přispíváme na jazykové kurzy, na volnočasové aktivity sportovního, výtvarného či hudebního zaměření. Pomáháme také k získávání řidičských průkazů. Nejsme ale zaměřeni pouze na mladé lidi. Naším velkým významným projektem, o který byl obrovský zájem hned od okamžiku spuštění, byl projekt pro seniory nazvaný Senioři komunikují. V rámci projektu zaměřeného na internetové bankovnictví, počítače a dotykové telefony jsme chtěli pomoci seniorům, kteří jinak nemají možnost seznámit se s těmito moderními technologiemi. V současné době je největší zájem o projekt Stipendia a Kroužky, tedy o již zmíněnou podporu volnočasových aktivit.
Co vám osobně v souvislosti s nadací udělalo v poslední době největší radost?
Radost nám vždy udělá mladý člověk, který díky podpoře nadačního fondu získá potřebné vzdělání, které následně uplatní ve své profesi. Je skvělé, když máme zpětnou vazbu od studentů, kteří si založí rodinu, mají hezkou práci a někdy se také stává, že mají potřebu oplatit nám naši pomoc a finančně podpoří další naše děti. To je velmi dojemné. Vždy nám udělají radost osobní setkání nebo alespoň fotografie z jejich života.
Jsou lidé stále ochotní pomáhat, je charita něco, co nás dokáže spojit?
Naštěstí ano.
Zanedlouho vyjde nová kniha o vás Nepřejte mi hezký den sepsaná Pavlínou Wolfovou a na rozdíl od knihy Smutkem neobtěžuji se nebude vyhýbat ani tématu politiky, je to tak?
Jsou tam i otázky tohoto typu.
Vzhledem k názvu knihy – skutečně nechcete, aby vám lidé přáli hezký den?
Proti hezkým dnům nic nemám. Nemám nic ani proti hezkým přáním. A to, proč nemám ráda toto slovní spojení, v televizi a sdělovacích prostředcích tak často používané, se snad dozvíte v právě dokončené knize.
CV BOX
Livia Klausová (narodila se 10. listopadu 1943 v Bratislavě) je ekonomka, bývalá první dáma a velvyslankyně Česka na Slovensku.
Vystudovala zahraniční obchod na obchodní fakultě VŠE v Praze. V roce 1966 získala diplom na lucemburské Université Internationale de Sciences Comparées a o tři roky později studovala na Europa-Institutu v Amsterdamu.
Do roku 1993 působila v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd, kde se věnovala zejména tématu mezinárodních financí a měnových institucí. V letech 1994–2000 byla výkonnou tajemnicí České společnosti ekonomické.
16. prosince 2013 přijal tehdejší slovenský prezident Ivan Gašparovič pověřovací listiny a do dubna 2018 byla velvyslankyní ČR na Slovensku.
Dlouhodobě se věnuje charitativní činnosti – v roce 2003 založila s Václavem Klausem Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových, stála u zrodu Nadace pro transplantace kostní dřeně a neziskové organizace Život 90, dlouhodobě spolupracuje s Národní radou osob se zdravotním postižením ČR. Je čestnou patronkou Hradní stráže.
reklama
