Výraz dovolená nemám rád. Jeho pravý význam je zavádějící. Není to přece o tom, že by nám měl někdo dovolovat odpočívat. Nakonec i v Desateru je „pamatuj, abys sedmý den světil“.
Čili my máme přímo povinnost odpočívat. To zní hezky, ne? Takže ta „dovolená“, jak se volnu pro odpočinek říká, jsou vlastně Boží prázdniny. A je jedno, jak je kdo stráví. Zda pojede kousek od svého domova na chalupu či si zaletí do ciziny anebo bude odpočívat doma.
Osobně to nemám tak, že bych čekal, až přijde léto, a vymýšlel, kam o tomto čase vyrazím. Pro mě není dovolená potit se někde na pláži, spát v cizí posteli a večer se povinně sejít s lidmi ze stejného hotelu či kempu za účelem zábavy. Celý můj život, jak s nadsázkou říkám, je jeden velký mejdan, nacestuji se dost po celý rok, takže zážitků a poznávání nových míst mám habaděj 365 dní v roce.
V létě si spíše užívám to ticho, kdy se vylidní ulice, poté, co většina obyvatel města vyrazí vstříc prázdninovým či dovolenkovým radovánkám. Za okny je slyšet především hučení vody z kašny na náměstí, ze zahrad se line vůně z grilovaček, někdy také z mé zahrady, kde rád ugriluji pro své přátele zase něco já, u přehrady se potkám na jedno či na dvě se známými... Tak tomu říkám relax! Nikomu však neberu způsob trávení léta, jaký má rád, každý nechť si jej užívá dle svého gusta. Každopádně podstatné na tom všem je, že ať jsme kde jsme, doma, v lese, u rybníka, nebo třeba daleko v horách či na pláži u moře, Bůh je všude s námi. Jestli my s ním, to nevím, ale On s námi je určitě.
Svět, v němž žijeme, kterým jsme obklopeni, je totiž nejkrásnějším Božím chrámem. A největší chrám je příroda sama. Krásy léta, západy a východy slunce, na které se v tomto období jezdíme dívat, vůně lesa či posečené louky, příboje mořských vln, barvy květin na polích či motýlů sedajících na ně... To vše je potvrzením toho, že nás něco přesahuje, ať to registrujeme, či nikoliv.
Přeji tedy všem, ať prázdniny nevyprazdňují naši duši, srdce a ani naše peněženky!
