Je zvláštní povídat si s půvabnou ženou, kterou byste spíš tipovali na majitelku módního butiku či salonu krásy, o složitostech sporů o ochranné známky, patenty, veřejné zakázky... A i když se s ní povídá navýsost příjemně, cítíte, že v právním sporu byste raději byli pod jejími křídly, než ji měli za protivníka.
Jste mj. specialistkou na průmyslové vlastnictví. Je v této oblasti hodně sporů? A čeho se nejvíc týkají?
Ve své praxi se nejčastěji setkávám s problematikou ochranných známek. Ve fázi námitkového řízení se týkají potenciální kolize přihlašovaného označení a již zapsané ochranné známky. U řízení sporových se už jedná o vymáhání nároků z titulu porušení práv k příslušnému registrovanému označení. Poměrně obsáhlé kauzy řeší naše advokátní kancelář také v oblasti porušení práv z užitného vzoru a patentu.
Vzhledem k tomu, že otázka vymáhání práv plynoucích vlastníkovi ze zapsaného užitného vzoru, a tím spíše pak z patentu, je do značné míry i otázkou technického charakteru, spolupracuje naše kancelář v této oblasti s externími patentovými zástupci. Přesto jako advokát musím vždy pochopit celou, tedy i technickou podstatu řešené kauzy, abych byla schopna věcně argumentovat nejen námitky právní, ale i technické. Samozřejmě na úrovni laického pochopení a schopnosti výkladu vůči soudu.
Co se týče množství sporů, v oblasti ochranných známek mám zkušenost, že protistrana, která porušuje práva ze zapsaného označení, většinou především z ekonomických důvodů, po předložení relevantní argumentace přistoupí na smírné řešení věci, a to ještě před samotným zahájením správního (v případě námitkového řízení), potažmo soudního řízení (v případě uplatnění nároku z již zapsaného práva), ale často i během něj. V námitkovém řízení před Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví je přímo pro tyto účely zakotven institut tzv. cooling-off period, tedy stanovené období, kdy mají strany doslova možnost „vychladnout“ a přistoupit k jednání o smírném vyřízení věci. Právě tato lhůta bývá pro sporné strany dostatečná pro nalezení oboustranně přijatelného kompromisu.
Věnuji se rovněž dalším oblastem práv k duševnímu vlastnictví, a to především autorskému právu, problematice obchodního tajemství či doménovým sporům. Práce v této oblasti je velmi pestrá, netýká se výhradně sporové agendy. Hlavním kouzlem, alespoň z mého pohledu, je právě provázanost práva s určitou speciální technickou oblastí, kterou nejprve musím pochopit, a poté se snažím vyřešit právní problém.
Nakolik je právo v této oblasti sjednoceno v rámci Evropské unie?
Přehlednost a provázanost se v jednotlivých oblastech ochrany práv z průmyslového vlastnictví velmi liší. Za nejunitárnější považuji oblast ochranných známek a průmyslových vzorů. Jedinou přihláškou lze registrovat ochrannou známku ve všech státech Evropské unie. Řízení zaštiťuje Úřad EU pro duševní vlastnictví, který preferuje dálkový přístup pomocí uživatelsky velmi přívětivého rozhraní, a to v jakémkoliv jazyce členského státu EU. Prostřednictvím tohoto rozhraní probíhá i veškerá další komunikace s Úřadem, např. námitkové řízení či obnova ochranné známky EU. Obdobně funguje i registrace komunitárního vzoru.
V případě tzv. evropských patentů je v současnosti úprava poněkud složitější. Sice lze podat jednu přihlášku, ale ta pak je následně v řízení podrobena validaci v každém ze smluvních států Evropské patentové organizace, v němž mají účinky přihlašovaného patentu nastat. Řada smluvních států rovněž vyžaduje po přihlašovateli realizaci překladu specifikace patentu do úředního jazyka dané země.
Ještě složitější je zajištění ochrany užitných vzorů. Pro ty totiž na evropské úrovni sjednocená ochrana neexistuje. Při přihlašování do zahraničí je proto vždy nutné řídit se příslušnými pravidly dané země. Z toho důvodu jsou také přihlášky mezinárodních patentů a užitných vzorů velmi nákladné a časově náročné.
Samotnou kapitolu pak tvoří otázka vymáhání práv k jednotlivým chráněným druhům průmyslového vlastnictví. Osobně ji považuji za značně roztříštěnou ve všech výše uvedených oblastech.
Bývají spory v této oblasti hodně složité a dlouhé? A je-li to mezinárodní spor, co všechno to obnáší? Podle práva které země se řeší?
Především spory týkající se porušení práv k patentům a užitným vzorům mohou trvat řadu let. Je to dáno složitostí problematiky. Technické řešení, které je předmětem ochrany, je totiž nutné příslušnému soudu podrobně objasnit. Zásadní roli rovněž hraje nutnost obsáhlého dokazování, které často přeroste v odbornou bitvu znalců. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že tyto soudní spory bývají ještě delší a náročnější tehdy, pokud spolu účastníci řízení na vývoji předmětného technického řešení původně spolupracovali.
V porovnání s tím lze sporové řízení vedené z titulu porušení práv k ochranné známce označit spíše za polemiku právního charakteru, která co do dokazování nenárokuje tak zásadní odborné požadavky.
Co se týče mezinárodních sporů, záleží na celé řadě faktorů, a to především o jaký druh průmyslového vlastnictví se jedná či pro jaké teritorium je zapsáno. Zásadní je rovněž skutečnost, zdali se jedná o spor soudní či zdali strany přistoupily k alternativnímu řešení v podobě arbitráže.
K podstatnému zjednodušení směřovala sporová řízení v oblasti vymáhání práv z porušení patentů, a to na základě Dohody o Jednotném patentovém soudu, k jejímuž podpisu přistoupily všechny členské státy Evropské unie s výjimkou Polska, Španělska a Chorvatska. Majitel tzv. evropského patentu totiž dosud musí v případě porušení práv vést soudní spor v každém jednotlivém státě, v němž k předmětnému porušení došlo. Uvedená dohoda počítá s vytvořením nejen evropského patentu s jednotným účinkem v těch státech, které dohodu ratifikovaly, ale i s existencí Jednotného evropského patentového soudu, u kterého by případné spory byly následně řešeny s účinky pro všechny signatáře dohody. Je však otázkou, jaký dopad na toto úsilí bude mít vystoupení Velké Británie z EU. Mimochodem musím podotknout, že Česká republika k ratifikaci této dohody dosud nepřistoupila.
Když se člověk podívá na váš profil na stránkách HSP & Partners, zjistí, že kromě průmyslového vlastnictví se zabýváte i problematikou nemovitostí, veřejných zakázek, hospodářské soutěže, pracovního práva a nevím ještě čím vším dalším. Není složité vše ustíhat, uložit si do hlavy všechny změny, novely apod.?
Máte pravdu, záběr je hodně široký. Na druhou stranu žádný obor práva nelze vnímat izolovaně. Velmi často se stane, že se kauza oborově prolíná a je třeba myslet na třeba i jen vzdálené souvislosti, které se však z pohledu klienta následně ukážou být zásadními. Právník se učí celý život a vždy připomínám našim mladým kolegům, že studiem právnické fakulty ani advokátními zkouškami to nekončí, ale naopak začíná. Právě neustálá proměna ovšem činí náš obor zajímavý a nedovolí nám ustrnout na místě.
Když jste někdy opravdu hodně pracovně vytížená, utahaná, co vám zase dobije baterie? Čím si nejvíc vyčistíte hlavu?
Moji kolegové mohou jistě potvrdit, že pracovní sny nebo naopak půlnoční myšlenky na konec lhůty nás pronásledují neustále. Mně nejvíce pomáhá fyzická aktivita, přesněji lyžování a pobyt na horách. Naštěstí lyžuje celá rodina. Oba moji synové propadli tomuto sportu od velmi útlého věku. Takže sport, a to nejlépe s mými blízkými, to jsou chvíle, kdy si nejvíce psychicky odpočinu.
JUDr. Lenka Příkazská
Narodila se v Přerově a vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.
Doktorát získala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Od roku 2001 je společníkem HSP & Partners advokátní kancelář v.o.s.
Je vdaná, má dva syny. Baví ji četba a sport, zejména pak lyžování, ráda se také potápí a cestuje.
Právo v Česku
Nejen běžní lidé, ale často i politici tvrdí, že právní stav v Česku je složitý, pro lidi nepřehledný. „Osobně vnímám zásadní posun, který nastal s novým občanským zákoníkem,“ říká Lenka Příkazská. „Ačkoliv prošel drtivou kritikou z řad jeho odpůrců, jsem toho názoru, že významně přispěl k hledání práva a spravedlnosti a upozadil dříve velmi formalistický přístup v právu, který mnohdy zapříčinil zjevnou nespravedlnost. Občanský zákoník nyní jasně staví do popředí význam autonomie vůle. Z toho důvodu preferuje nový občanský zákoník platnost před neplatností, a to i v případech, kdy příslušná právní jednání nesplňují všechny zákonné náležitosti a dle předchozí právní úpravy by byla shledána jako neplatná bez ohledu na vůli jednajících. Samozřejmě i my právníci vnímáme jistou přeregulovanost v některých oblastech, kdy naši zákonodárci často přehnaně reagují na některá vychýlení z normálu. Snaží se je postihnout konkrétní, úzce zaměřenou právní normou, ačkoliv obecnější právní úprava poskytuje dostatečnou právní oporu. Tím se právo stává nepřehledné a pro laika i těžko uchopitelné.“
reklama
Copyright © 2024, The BUSINESS SOIRÉE
