Odbornice na zdravý životní styl, psychologii sportu a cvičení. Tak by se daly stručně shrnout profesní i osobní zájmy docentky Klaudie Zuskové, která se dlouhodobě zabývá tím, jak žijeme, a především jak kvalitně žijeme. Píše o tom knihy, vymýšlí podcasty a pořady. Jak říká: „Zdravý životní styl je celoživotní dílo. Tvoříme si ho k obrazu svému – jsme jeho autoři, ne štvanci!“
Vaším profesním tématem je kvalita života. Co si pod tím pojmem máme představit?
Kvalita života není jen o příjmech, bydlení nebo dostupnosti zdravotní péče. Tyto objektivní faktory hrají roli, ale stejně důležité je, jak svůj život subjektivně prožíváme – jak se cítíme, jak vnímáme své zdraví bez ohledu na lékařské diagnózy, jaké máme vztahy, zda nás naše práce naplňuje, jestli si umíme užít volný čas a vidíme smysl v tom, co děláme. Jedním z ukazatelů je subjektivní pohoda, kterou lze chápat jako okamžité prožívání radosti (hedonistický přístup) nebo dlouhodobý pocit naplnění a osobního růstu (eudaimonický přístup). Podle Sonji Lyubomirsky (americká profesorka ruského původu na katedře psychologie Kalifornské univerzity v Riverside – pozn. red.) ji téměř z poloviny ovlivňuje genetika, deset procent tvoří životní okolnosti a až čtyřicet procent závisí na vlastních rozhodnutích a aktivitách. Edward Diener (E. F. Diener byl americký psycholog – pozn. red.) definoval subjektivní pohodu jako výrazně častější prožívání pozitivních emocí oproti negativním a celkové hodnocení života jako uspokojivého. Vyšší subjektivní pohoda souvisí se zdravím, delší životností, kvalitními vztahy, pracovním výkonem i altruismem. Její součástí je také koncept prospívání (flourishing), který zahrnuje i naplnění osobního potenciálu, smysluplnost života a pevné mezilidské vztahy.
Žila jste i vy vždycky v souladu duše a těla? Nebo vás k tomu nastartoval nějaký impulz?
Už od dětství jsem se díky své rodině věnovala zdravým aktivitám, jako je pohyb nebo smysluplné trávení volného času – například umění. Pomáhala jsem doma i na zahradě, rodiče mě vedli k práci. Vedli mě k uvažování i nad tím, že nás něco přesahuje. Ano, mířím k spiritualitě. Postupně jsem se díky studiu i profesi dál rozvíjela, takže mohu říct, že zdravý životní styl je pro mě přirozený a celoživotní. Zároveň jsem si ale uvědomila, že člověk nemůže být každý den stoprocentní. Důležité je spíš najít rovnováhu – když procházím náročnějším obdobím nebo cítím, že v něčem mám rezervy, snažím se později tu oblast cíleně podpořit. Stejně tak všechny pilíře zdravého životního stylu nelze udržovat neustále na stejné úrovni. V různých obdobích života, ale i během dní či týdnů se přirozeně soustředíme na něco víc a na něco méně. Třeba teď pro mě hraje klíčovou roli spánek. Proto se ho snažím cíleně zlepšit.
Kdo z vašeho okolí byl pro vás klíčovým hybatelem?
Nejdůležitější pro mě byli rodiče a také rodiče mé maminky, babička s dědou. Maminka mi ukazovala široké spektrum emocí a naučila mě vnímat různé aspekty emočního prožívání. Otec naopak rozvíjel můj intelekt a spíše racionální pohled na svět. Oba rozvíjeli cit pro umění a také schopnost poprat se se životem tak, že i když přicházejí rány osudu, člověk nezůstane zatrpklý. Babička s dědou pro mě byli vzorem opravdové lásky a úcty k životu i jeden k druhému. Děda mě od dětství vedl ke sportu, učil mě nové věci, třeba rozšroubovat nějakou věc na součástky. Babička mi zase ukazovala smysluplné stránky života, učila mě vnímat detaily a radovat se i z maličkostí.
Vaší specializací je mimo jiné sportovní psychologie – péče nejen o tělo, ale i duši sportovců. Tedy něco, co se u nás dříve moc nepěstovalo, prioritní byl výkon. Jsme na tom už lépe?
Co se týče psychologie sportu, určitě ano. Dnes už odborníci neřeší jen samotný výkon a úspěch, ale celkové duševní zdraví a dobré fungování sportovce. Důraz se klade na to, aby se sportovec cítil dobře nejen ve sportu, ale i v běžném životě, a v rámci možností žil zdravý život po každé stránce. Přispěla jsem také v rámci Asociace psychologů sportu k založení sekce psychologie cvičení, která se zaměřuje na psychologické aspekty v rámci pohybových aktivit směřujících k podpoře zdraví. Primárně se tedy týká nevýkonové a nesoutěžní oblasti fyzické aktivity, jejímž prostředkem jsou tělesná cvičení. Například jak podpořit dlouhodobou motivaci lidí k pravidelnému pohybu – nejen k jednorázovým akcím nebo krátkodobým novoročním předsevzetím, kdy jsou fitka v lednu přeplněná. Nebo třeba jak může fyzická aktivita přispět k duševnímu zdraví.
Před několika lety jste realizovala pro Českou televizi cyklus Ke štěstí. Měla jste na něj nějaké podnětné ohlasy?
Některé části epizod využila například Česká televize pro edukační účely pro žáky. Mnoho lidí se inspirovalo metodami, které mohli vidět v jednotlivých epizodách. Byla to pro mě velká motivace, pokračovat v šíření odborných poznatků o zdravém životním stylu ve smyslu dostávat je blíže k lidem. Následovala videopodcastová série Zdravě žít, kterou jsem vytvořila na Lékařské fakultě v Hradci Králové Univerzity Karlovy. Týkala se otázek zdraví a prevence pohledem různých specializací špičkových odborníků nejen z oblasti medicíny a příbuzných oborů, ale také ze společenského života či pacientských organizací. Pak následovalo v únoru letošního roku vydání mé knihy Na zdraví! Z ní mám velikou radost.
Kde se dobíjíte? Zaznamenala jsem, že máte ráda lyžování – sjezd i běžky. Co ještě vám dodává energii?
Kontakt s přírodou, ideálně o samotě. Proto dávám přednost sportům pod širým nebem před těmi v uzavřených prostorech – nejraději s modrou oblohou nad hlavou a zelení kolem sebe. Lyžování je mou vášní už od předškolního věku. Dříve nebylo tak finančně náročné jako dnes a bylo běžné si nejdřív vyšlapat kopec a teprve potom se spustit dolů. Dnes, na rolbou upravených sjezdovkách a s vleky, si to už kromě skialpinistů málokdo dokáže představit. Můj první „kopec“ mi postavil děda – naskládal sudy na dešťovou vodu, zasypal je sněhem a já se na nich učila první sjezd a pak zastavit. Ráda medituji, umím se zklidnit i při nějaké činnosti. Hodně mi pomáhá práce s dechem spojená s vizualizací (představami), ale i kontakt s uměním. A pak několik dobrých přátel. Už jenom ten pocit, že se mohu na ně kdykoliv obrátit, je k nezaplacení.
Autorka je redaktorkou Deníku
CV BOX
Klaudia Zusková (narodila se v roce 1972 v Bardejově) je psycholožka a vysokoškolská učitelka.
Vystudovala tělesnou výchovu, angličtinu a psychologii.
Působí jako docentka na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
Je autorkou a moderátorkou televizní docureality Ke štěstí a autorkou a spolumoderátorkou videopodcastů Zdravě žít.
Je autorkou mnoha odborných publikací z oblasti kvality života a psychologie sportu.
Žije v Praze, má dospělého syna.
reklama
