Česko bez větších krizí přestálo dosavadní konflikt kolem Íránu, tuzemská ekonomika roste, daří se zbrojovkám i autoprůmyslu. „Ano, česká ekonomika roste, ale není důvod k sebeuspokojení,“ varuje však před přílišným optimismem Karel Havlíček, 1. místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a 1. místopředseda hnutí ANO.
Česku se podařilo bez větších krizí přestát dosavadní konflikt kolem Íránu. Co bylo hlavním klíčem k tomu, že se u nás cenová ani zásobovací situace kolem paliv a energetických surovin nevymkla kontrole?
Klíčové bylo nepodlehnout panice a zároveň situaci nepodcenit. U ropy a paliv rozhodují zásoby, logistika a rychlá koordinace státu s hlavními hráči na trhu. Česko mělo dostatečné nouzové rezervy, průběžně se sledovala situace u rafinerií, distributorů i na mezinárodních trzích a nevznikl důvod k mimořádným zásahům. Ceny samozřejmě reagovaly na nervozitu ve světě, ale nedošlo k zásobovacímu problému. Přesně v takových situacích se ukazuje, že energetická bezpečnost není fráze, ale každodenní práce.
Jak si v polovině roku stojí české hospodářství? V čem je klíč, že si udržujeme více než dvojnásobný růst oproti sousednímu Slovensku?
Česká ekonomika roste, ale není důvod k sebeuspokojení. Pomáhá nám silná průmyslová základna, exportní výkonnost, automobilový sektor a relativně odolný trh práce. Ve srovnání se Slovenskem máme výhodu v širší struktuře průmyslu a v tom, že české firmy dokážou velmi rychle reagovat na změny v zahraniční poptávce. Ale růst o zhruba dvě procenta není žádný ekonomický zázrak. Chceme-li růst rychleji, musíme zlevnit energie, zrychlit povolování staveb, podporovat export a přestat podnikatelům komplikovat život zbytečnou regulací.
Výborné výsledky mají i české zbrojovky. Dá se říct, že prožívají nejlepší roky od roku 1990? Má Česko na to navázat na doby, kdy bylo jedním z vůbec největších a nejlepších světových výrobců zbraní? Jsou dnes tahounem zbrojního průmyslu české drony?
Ano, český obranný průmysl je dnes v nejsilnější kondici za mnoho let. Máme tradici, kvalifikované lidi, špičkové strojírenství a firmy, které se dokázaly prosadit v munici, pozemní technice, ručních zbraních, radarech, elektronice i letectví. Drony jsou mimořádně perspektivní a válka na Ukrajině ukázala, jak zásadně mění moderní bojiště. Nezjednodušoval bych to ovšem na to, že tahounem jsou jen drony. Síla českého obranného průmyslu je v celé škále schopností, od munice přes vozidla až po sofistikované technologie. Na tradici navázat můžeme, ale jen pokud budeme podporovat vývoj, výrobu a export, nejen o tom mluvit.
Zatímco v mnoha částech Evropy se mluví o krizi automobilového průmyslu, české automobilky si vesměs vedou skvěle. Co je klíčem jejich úspěchu?
Klíčem je kvalita, produktivita a pragmatismus. Český autoprůmysl nestojí na jedné technologii ani na jednom trhu. Máme silné výrobce, robustní dodavatelský řetězec a lidi, kteří umějí vyrábět ve vysoké kvalitě a ve velkých objemech. Důležité je také to, že české automobilky kombinují spalovací auta, hybridy i elektromobily podle toho, co chce zákazník a co dává ekonomický smysl. To je přesně cesta, kterou by měla jít Evropa: ne ideologické zákazy, ale technologická neutralita a konkurenceschopnost.
Vaše ministerstvo přichystalo poměrně velký balík bezúročné úvěrové pomoci pro malé rodinné firmy do 250 zaměstnanců. Co je cílem této podpory? Jak velkou roli hrají tyto firmy v českém hospodářství například ve srovnání s Rakouskem a Německem? Mělo by mít Česko zájem roli této části firem v hospodářství zvyšovat?
Cíl je jednoduchý: pomoci firmám, které tvoří páteř české ekonomiky, ale často nemají tak snadný přístup ke kapitálu jako velké korporace. Rodinné firmy drží zaměstnanost v regionech, investují dlouhodobě a peníze zpravidla vracejí zpět do podniku. V Německu i Rakousku je jejich role mimořádně silná a Česko by se tím mělo inspirovat. Nejde jen o romantiku rodinného podnikání, ale o ekonomickou stabilitu, generační kontinuitu a české vlastnictví. Pokud chceme odolnější hospodářství, musíme mít zájem, aby tato část firem rostla.
Jednou z českých priorit v evropské politice je změkčení, nebo v ideálním případě zrušení systémů emisních povolenek ETS1 a ETS2. Jak úspěšná jsou dosavadní vyjednávání a lze už dnes říci, že si může oddechnout jak energeticky náročná část českého průmyslu, tak domácnosti?
Určitý posun v Evropě vidíme, ale rozhodně není vyhráno. U ETS1 je problém v tom, že dlouhodobě zdražuje energii a zhoršuje konkurenceschopnost evropského průmyslu. U ETS2 je riziko ještě citlivější, protože může přímo dopadnout na domácnosti, dopravu a vytápění. Pokud se mluví o pojistkách nebo zastropování, je to krok správným směrem, ale nestačí to. Český průmysl ani domácnosti si zatím oddechnout nemohou. Musíme dál tlačit na zásadní revizi, odklad nebo ideálně zrušení ETS2, protože klima se nedá chránit tím, že zničíme průmysl a lidem zdražíme běžný život.
Autor je evropským editorem Deníku
CV BOX
Karel Havlíček (narodil se 16. srpna 1969 v Českých Budějovicích) je 1. místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a 1. místopředseda hnutí ANO.
Vystudoval obor pozemní stavby na Fakultě stavební ČVUT a získal titul inženýr, v roce 1998 pak titul MBA na PIBS při Manchester Metropolitan University. Doktorské studium oboru ekonomika a management dokončil v roce 2004 na Fakultě podnikohospodářské VŠE, kde v roce 2014 na Fakultě financí a účetnictví habilitoval na docenta.
Byl mj. předsedou představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, Rady pro veřejné investování aj.
V roce 2019 byl jmenován ministrem průmyslu a obchodu, o rok později i ministrem dopravy.
Členem hnutí ANO se stal až v roce 2021, v únoru 2023 byl zvolen jeho 1. místopředsedou a stal se i předsedou stínové vlády. Ve stejném měsíci byl také zvolen místopředsedou sněmovny.
Po volbách v roce 2025 se opět stal ministrem průmyslu a obchodu a 1. místopředsedou vlády.
Je ženatý, má dvě děti. Hovoří anglicky, německy, rusky a částečně španělsky, francouzsky a čínsky. Je velkým fanouškem rockové a folkové hudby.
reklama
